Vejce a já
Betty MacDonald
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/24434/bmid_vejce-a-ja-MKB-24434.jpg
4
2859
565
Slavný autobiografický román popisuje se značným odlehčením život na slepičí farmě, kterou s manželem Bobem založili a zvelebili - v civilizací nedotčeném, panenském koutě severozápadní Ameriky. Život v primitivních podmínkách a s nelaskavým manželem nebyl pro ženu zvyklou na město uspokojivý. Kniha je odrazem prvního manželství americké spisovatelky, která své nepříliš šťastné manželství na zapadlém venkově zažehnávala tím, že o něm s humorem psala. Kniha se po svém vydání v roce 1945 stala okamžitým bestsellerem a brzy byla přeložena do většiny světových jazyků. Sarkasmus autorky se trefil do všeoebecné nálady panující těsně po válce.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2004 , VyšehradOriginální název:
The Egg and I , 1945
více info...
Přidat komentář
Jednou jsem se zmínila kamarádce o tom, jak bezvadná je tahle kniha a ona mě vyvedla z míry tím, že něco tak strašného, co prožívala Betty není vůbec k smíchu. Realisticky vzato měla pravdu, ale když ona sama to dokázala později napsat tak, že se tomu zřejmě musela nostalgicky usmívat, tudíž proč by my ostatní také ne. Osobně bych si s Betty rozuměla a dnes bychom se tomu už smály u kafča. Já jsem se brzy po svatbě ocitla skoro v podobné situaci, kdy jsme se z Prahy odstěhovali na vesnici, která byla na samotě u lesa. Tudíž jsem každý rok zavařovala sto lahví okurek, sedmdesát třešňových kompotů ( které stejně nikdo nejedl, protože nejlepší jsou přece rovnou ze stromu), asi padesát lahví nastrouhaných jablek, meruňkové džemy, rybízové marmelády, leča, houby a ano, dokonce jsem nakládala i vejce. To nemluvím o poli brambor, kde jsem na konci vybírání byla úplně vyřízená, chození do lesa na dříví a následné řezání a štípání (mám jen tři stehy) a zabijačky, kde jsem byla spíš k ruce, to nebylo vážně nic pro mě, takže jsem vařila kafe, nosila koláčky a buchty, protože všude to bylo cítit vepřovým. Jinak jsme měli sedmdesát králíků, třicet slepic, kachny, kozu, psa a kočky. Ovšem když mně moje drahá polovička řekla, že bychom si mohli pořídit krávu, tak jsem odvětila ať si vybere buď krávu a nebo mě. Takže asi tak. Po deseti letech jsme se postupně všeho zbavovali, protože jsme se stěhovali do blízkého, malého, ale útulného městečka. Dnes na to všechno vzpomínáme rádi a s velkou nostalgií, dokonce jsme tu chalupu chtěli znovu koupit, ale děti nám řekli, že už by to nikdy nebylo jako tenkrát a to mají pravdu. Takže Betty je moje kamarádka a ráda s ní trávím některé večery. Vytáhnu si knížku, otevřu jí kdekoliv, zabalím se do deky a vzpomínám s ní.........
Nevím už, po kolikáté tuhle pohodovou knížku čtu. Znovu a znovu mě pobaví a po letech se na stejné věci dívám i trošku jinak a víc se nasměju. Humor, nadhled, optimismus - příjemná četba při podzimních dnech.
Na základní škole jsem četla úryvek z knížky a do nedávna jsem nevěděla z které, ale věděla jsem, že jednou na ni zase narazím. Když mi kamarádka knížku chválila a jen tak zběžně představila děj, věděla jsem, že to bude ona :)
U knížky jsem se zasmála a užila jsme si lehkost a nadhled kterým Betty píše.
Mslím, že si knížku někdy přečtu znovu a budu z ní mít skvělí pocit tak jak teď.
Autorce se povedlo vylíčit útrpný život a těžkou dřinu na farmě s humorem. Bavila jsem se.
Už při otevření knihy jsem věděla, že úkol: najít knihu s kterou budu pracovat na praktickou maturitu je splněn. Krásný jazyk. Možná, že se budu této spisovatelce věnovat více.
Moc jsem se bavila. Autorka píše velmi živě, barvitě. Věty jsou krátké a je v nich dynamika. Až po přečtení jsem se dozvěděla v jakém období se děj odehravá a dost mne to překvapila. Původně jsem si myslela, že to jsou padesátá léta. Těším se na pikračování jejích osudů.
Četla jsem asi 6x.
Krásně napsáno.Vyprávění o sobě, o lidech s porozuměním, s ironií, s humorem, barvitě.
Citát:
"Moc velká čistota vydrhne srdce z těla."
Kniha mi moc "nesedla". Občas jsem se sice zasmála, ale jinak mi z ní bylo dost smutno - despotický manžel, primitivní sousedé, zdegenerovaní Indiáni... Obdivuji ale autorku, že tak nelehký život dokázala popsat s humorem. Koloběh slepice - vejce mě dost nudil a stále jsem se musela zamýšlet, jestli opravdu v té době neměla žena žádnou možnost, jak se vymámit z pro mě tak depresivnivního způsobu života, jaký vedla.
Tohle jsem poprvé četla před 30 lety a teď jsem se k ní zase vrátila, protože se mi zkrátka zastesklo. Je to oblažující čtení. Humorné, laskavé, ale i objevné, poučné a vlastně i tak trochu smutné. Před lety jsem dostala na Vánoce audioknihu namluvenou paní Jaroslavou Adamovou. A to VELICE doporučuji každému, kdo si tuto knihu zamiloval. Přidalo to knize úžasný další rozměr, moje dcera to miluje a já od té doby, co to mám už nedokážu tu knihu číst jinak, než "jakoby" paní Adamová.
Mile pocitanicko, z knihy som mala vzdy dobru naladu, uprimne nahlas som sa zasmiala pri zasliapnuti jej nohy konom do zeme :D:D necitam nikdy recenzie dopredu a vlastne som si neuvedomila, ze je to skutocny opis skutocneho useku jedneho zivota, o to to viac radsej teraz spominam na tu knihu, ked to uz viem.
Právě jsem dočetla a bylo to krásné čtení, které mě bavilo a moc se mi líbilo :-) někdy se ke knize opět vrátím....
Kniha určitě patří do "Zlatého fondu světového humoru". Považuji ji za "anglosaského Saturnina", i když je to trochu jiné téma a jiné prostředí.
Vím, že podobné knihy nejsou přímo můj šálek a tak je příliš nevyhledávám, ale protože konkrétně „Vejce a já“ je oblíbená kniha hned několika mých oblíbených lidí a dostala se ke mně audioverze románu, tak jsem se rozhodl, že to zkusím ... no a nedopadlo to.
Popisované veselé historky se mi jevily spíš banální a celkově jsem se dost nudil. Nepomohly ani použité jazykové prostředky (na slovesa „pravil“ a „odvětil“ jsem si skoro stihl vytvořit alergii) a také mi nesedl přednes paní Adamové - zdál se mi hodně afektovaný a plný všelijakého nepříjemného pitvoření.
Ale úplně nejvíc mně lezl na nervy manžel Bob, sebestředný despota, který podle všeho dokáže komunikovat pouze ve dvou polohách - křik a podrážděné odsekávání. A z Betty si udělal jako ze své manželky pouze pomocnou sílu, co nemá nárok na honorář. Betty to vidí, ale stejně s tím nic neudělá, protože má pocit, že obětovat se pro někoho, kdo si ji nebude vážit, je dobrý nápad. Tak já prostě nevím ... možná to je humorné, ale jen těžko mně to může připadat veselé.
Ale komentovat humoristickou knihu podle nějakých „objektivních kritérií“ je dost ošidné - každého rozesměje něco jiného a situace prostě nejdou rozebírat jako u nějakého společenského románu, to já vím.
Na světě je velmi mnoho spisovatelů a velmi mnoho čtenářů. A když se nějaká dvojice nesejde, tak se zkrátka nedá nic dělat. Betty MacDonaldové patří úcta za to, že dokázala svojí tvorbou rozveselit generace čtenářů - a já si pro svoji dávku humoru půjdu jinam.
Vejce a já je sondou do nelehkého života na farmě. Autorka dokázala své prací zaplněné dny popsat s lehkostí a humorem, jež je pro ni typický, a který mě prostě baví. Myslím si, že plakat a stěžovat si umí každý, ale popasovat se s těžkými životními peripetiemi a zachovat si nadhled a chladnou hlavu je hodné velkého obdivu a následování, tak tedy klobouk dolů Betty MacDonaldová.
Já jsem moc chtěla, aby se mi tahle knížka líbila, ale přestože tomu tak povětšinou bylo, u některých pasáží, nebo i celých kapitol jsem doufala, že už skončí. Jsem si jistá, že se k ním vrátím, a věřím, že až budu starší, bude se mi líbit víc než teď :-)
Štítky knihy
humor zfilmováno venkov autobiografické prvky pro dívky farmáři vejce dívčí romány
Autorovy další knížky
| 2004 |  Vejce a já |
| 2010 | Paní Láryfáry |
| 1987 | Co život dal a vzal |
| 1993 | Čáry paní Láryfáry |
| 2008 | Morová rána |
Kniha Vejce a já je v
| Právě čtených | 62x |
| Přečtených | 4 634x |
| Čtenářské výzvě | 987x |
| Doporučených | 326x |
| Knihotéce | 1 105x |
| Chystám se číst | 715x |
| Chci si koupit | 68x |
| dalších seznamech | 14x |
Stokrát čtené, oddychové, vtipné, prostě super!