Vegetariánka
Han Kang
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/331358/bmid_vegetarianka-dti-331358.jpg
4
836
211
Ten pocit syrového masa rozžvýkaného mezi mými zuby. Jonghje se jednoho dne probudí z krvavé noční můry a její život se začne dramaticky měnit. Ze všeho nejdřív přestane jíst maso. Ovšem v dravé patriarchální společnosti její náhlé vegetariánství a zejména neoblomný postoj, s jakým se vzepře svému muži i rodině, představuje pro její okolí ohromný šok. Jihokorejská autorka získala za román roku 2016 ocenění Man Booker International.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , OdeonOriginální název:
채식주의자 (Čchesikčuidža) , 2007
více info...
Přidat komentář
Mé první nahlédnutí do korejské literatury nemohlo dopadnou lépe. Autorka popisuje zdánlivě banální události ze života Jonghje, s každou stránkou nás více uvádí do kontextu jejího života a touhy nebýt (člověkem). V knize dochází třikrát ke změně vypravěče a s každou změnou se příběh posouvá o kus blíž k šílenství a dál na okraj společnosti (jejíž tlak 'být normální' jednoho dostane na lopatky). Naturalistické čtení, ze kterého mrazí a zároveň chvílemi jakýsi magický realismus. Výborné.
Když je Jonghje malá holčička, musí sníst svého psa – ještě před tím sleduje, jak zvíře zoufale běží za motorkou, která má za úkol jej unavit k smrti, dívá se na to, jak popadá dech, jak prohrává boj o život, jak jej stroj ovládaný jejím otcem vláčí po prašné cestě a dře z něj kůži na maso. V polévce si pohrává s jeho očima. „Vzpomínám si, jak se přede mnou na mastné polévce mihotaly dvě psí oči. Oči běžícího psa, plivajícího pěnu smísenou s krví. Ale ani trochu to se mnou nepohnulo. Opravdu ani maličko.“ V patriarchálním světě jejího otce a bratrů Jonghje a její sestra ztrácí schopnost svobodně vyjadřovat své pocity, pěstovat vlastní hodnoty – popírání a potlačování emocí, které se v dívkách hromadí se striktním dodržováním korejských tradic – které se prolínají s nekritickou a až zbožnou úslužností k mužům, v dospělosti vyúsťují v tragédii. Odpor ke krutosti a rigiditě myšlení dohání Jonghje k přesvědčení, že nechce být člověkem. A ta zprvu nenápadná sebedestruktivní cesta – kdy začne odmítat určitý druh potravy (právě ten, který korejská společnost bere za samozřejmost) – je ale v tamním smýšlení obrovskou revoltou. A za tou revoltou stojí žena – do té doby utlačovaná, nesebevědomá – objekt, doplněk, ozdoba, nutnost.
„…pes, co mi prokousnul lýtko, je přivázaný za tatínkovým motocyklem. Je mi devět a stojím mezi vraty našeho domu, nohu pečlivě omotanou obvazem. Podle venkovské pověry mi tatínek na ránu přiložil spálenou srst ze psího ohonu. Je horký letní den. I když se ani nepohnu, pot ze mě teče proudem. Pes vyplazuje červený jazyk, který mu padá až pod bradu, a ztěžka oddychuje. Pěkně rostlý, bílý pes, tělem větší, než já. Do té doby, než pokousal dceru vlastního pána, si o něm všichni v sousedství říkali, jaký je to bystrý hafan.
Když táta přivázal psa ke stromu a zapálil pod ním oheň, aby mu ožehnul ocas, prohlásil, že ho nezabije ranou do hlavy. Někde totiž slyšel, že pes, který umře vysílením, má křehčí maso. Startuje motorku a vyráží vpřed. Pes uhání za ním. Společně oběhnou okolní domy a stejnou cestou se vydávají na druhé, třetí kolečko. Ve hnutí stojím ve vratech a upřeně sledují bílého psa, který je čím dál vyčerpanější. Nemůže popadnout dech, ale oči mu jiskří. Pokaždé, když se můj zrak setká s jeho planoucíma očima, zlostně se na něj zadívám.“
Bylo to těžké čtení, které jsem si musela dávkovat. Kniha ve mě nechává spoustu myšlenek. O tom jak společnost často nedokáže přijmout odlišné věci. O tom jaká je hranice mezi fantazií a skutečností. O tom jak jinde vidí ženy. Ano kniha mě donutila přemýšlet.
Knihu jsem poslouchala jako audioknihu a určitě doporučuji. Po celou dobu poslechu jsem si sebou nesla nějaký zvláštní pocit, takový nepříjmený. Některé scény pro mě byly strašlivé, až jsem si říkala, že knihu budu muset odložit, ale nestalo se tak, chtěla jsem vědět, co bude dál.. Určitě to není kniha pro každého, ale i tak doporučuji.
I když má autorka skvělý styl psaní a vyprávění a kniha se mi líbila, tak byla zároveň náročná na čtení. Příběh je zajímavě strukturovaný a občas nabírá atmosféru psychothrilleru.
Rozhodně se mi dostal příběh, který jsem od knihy vůbec nečekala. Celé mi to přišlo až takové poetické. Hodně věcí k zamyšlení.
Tri kapitoly, respektive teda casti knihy. Prva tazka a vazna, dost narocna pochopit. Druha, ozaj vtiahla do deja, dala tomu smrnc. Tretia uz bola totalnym sklamanim, vsetko ostalo tak neukonceno-ukoncene, cele take depresivne, take nijake. Akoby prestala autorka chciet pisat, akoby si mal citatel sam spravit taky ten psychologicky hodnotny zaver. Pre mna skoda dobrej knihy.
Vegetariánka není o vegetariánství, nýbrž o svobodě jedince být tím, kým chce být. Vegetariánka pro mě představovala pouze metaforu pro jakoukoliv odlišnost, kterou není společnost připravena přijmout. Jistě by se mohlo jednat o homosexualitu, odlišné náboženské vyznání nebo jen jiný způsob života, který nepovažujeme za správný. Kniha přináší zamyšlení nad tím, jak moc mohou naše předsudky a naše vlastní omezenost uškodit těm, kteří jen nezapadají do žádných nám známých škatulek a jak mohou člověka, který jen chtěl být sám sebou kvůli nepochopení odstrčit na kraj společnosti. Myslím, že se jedná o dílo, které při každém dalším čtení přinese čtenáři něco nového. Knihu bych si klidně za pár měsíců přečetla znovu.
Svým hodnocením asi nemůžu asi vystihnout podstatu knihy. Myslím, že to není čtení pro každého, ale kdo si k němu najde cestu, tak nebude litovat. Určitě se ke knize vrátím opakovaně.
Za mně je to, jak již někdo zmínil, zkrátka svá kniha. Jistě, měla bych pár věcí, co mi vadily, jako jízda a seznam mentálních poruch, jež se v knize postupně vyskytují. Ale musím připustit, že kniha je něčím zvláštní. Surfujete na vlnách melancholie a jakého si neviditelného prohlubování se někam. Hlavní hrdinka byla jako bílé plátno bez malířského stojanu. Čisté, napnuté, poddajné. Ale stačila jedna skvrna, jeden sen a začal se vyvíjet zajímavý obraz. Ne všem sympatický, ne všem vhodně barevný, ale byl to obraz. Bylo překvapivé, že autorka neužila obvyklý kýč krásných fyzických rysů osob. Dokonce i instalace a celkově prostor kde se tvořilo umění, mi přišlo realistické. Kniha by se dala rozebírat na mnoho stran. Tak už jenom zmíním, že celkovému šarmu knihy dodává i původ autorčina života.
top kniha, rozteklý konec, hodně deprese, hodně reality, střet s kulturou korejské společnosti, do toho snová složka promíchaná s reálnem, velmi silný příběh a popisy, trošku krve, takto mají vypadat knihy pro náročnější čtenáře
Popravdě nevím, co říci.
Strašně specifické a "svoje" dílo.
Mám hroznou averzi na korejštinu a tady jsem si pořád představovala, jak ti Korejci řvou a když začal v Mongolské skvrně přikazovat Jonghje její švagr, aby se svlékla, to už jsem se viděla v BDSM korejském pornu (mají vůbec Korejci BDSM porno?). Ale pořád v dobrém, velmi mě to bavilo. Nic laciného ani nechutného.
Povídka Vegetariánka skvělá - Jonghje manžel ultimátně nesympatický unylý tvor, rodina plná předsudků a starých zažitých tradic, všichni nešťastní ze svého života.
Mongolská skvrna naprosto top věc, myšlenka neuchopitelná pro "normálního" člověka (jak někoho tohle napadne?).
Hořící stromy šíleně smutné, ale perfektní jako tečka celé knize.
Neočekávaný závěr příběhu ženy zničené korejskou společností. Pro mě občas naprosto nepochopitelné situace v první povídce, šokující prostřední část a depresivní zakončení.
Dočtená na Silvestra, ale stihla jsem ji ještě do loňské výzvy :-)
Docela dost jsem se na ni těšila, ale nějak jsem nebyla schopná tuhle knihu uchopit. Ztrácela jsem se v náznacích, myšlenkách, přirovnáních...Asi i proto, že já osobně jsem hodně přímočarý člověk, co na srdci, to na jazyku.
Nátura Asiatů obecně mi přijde hodně zvláštní (práce do úmoru, pořád se tvářit ultra spokojeně, ale uvnitř vyhořet, dívat se skrz prsty na jakékoliv nezvyklé situace a názory atd.) a tady nám ji autorka naservírovala opravdu skvěle, to se musí nechat
Konec jsem zcela upřímně pochopila až po poznámce překladu, kde se rozebírala situace žen v Korei. Pak mi to začalo dávat smysl.
Tři hvězdy, je to tak 55 %.
Nevím jak, ale dostala se mi do čtenářské výzvy, a myslím, že k tématu úplně nepatřila: kniha asijského autora.. letos se mi to stalo už s druhou knihou, tak bohužel.. ale je tam.
Kniha byla vlastně zajímavá, asi díky "mentalitě" toho národa.. nebo jestli to bylo zpočátku vegetariánské éry, netuším.. přečetla jsem si i doslov, a i jsem víc pochopila, díky tomu.
Kniha je rozdělena na tři "povídky", dalo by se říct.. a to:
Vegetariánka, tu bych hodnotila asi 5*, to bylo moc dobrý.
Mongolská skvrna, tam je to za 4*, takové scény jsem nečekala, ale prostě to tam patří.
Hořící stromy, tam za 3*, už je to víc depresivní, a nečetlo se mi to tak dobře.
Celkově to vidím na ty 3-4 hvězdy, no. A jsem ráda, že jsem knihu stáhla na rychlo do mobilu, abych jí stihla do té výzvy. Jinak jsem nikdy neměla v plánu jí kupovat, ale je dobrá!
Skvele dilo o potlacenem lidstvi, chvilemi nepochopitelny a neuchopitelny dej, ktery vsak vyborne vygraduje v zaveru. Na tento pribeh bych bez vyzvy nenarazila.. stoji za precteni.
Na hraně šílenství, smrti a spasení. Příběh a obrazy jsou velmi působivé, rozkvetlá těla se dotýkají.
První věta knihy: "Dokud se moje žena nestala vegetariánkou, nikdy mě nenapadlo, že by mohla být v jakémkoliv směru výjimečná."
Od knihy jsem absolutně nic nečekala nebo jsem možná čekala úplně něco jiného. První kapitola mne naprosto odzbrojila. Bylo to napínavé a tak šokující, že jsem knihu nechtěla odložit. Musím přiznat, že jsem si musela přečíst doslov knihy, který mi mnohé objasnil. Ne, že bych knihu nechápala, ale přeci jen je korejská mentalita trochu jiná než naše a její přiblížení, byla taková sladká tečka na konci. Závěr knihy mi přišel trochu depresivní, ale ne, tím stylem, že tohle už nedočtu. Spíš je to takové zamyšlení nad lidskou existencí.
Štítky knihy
zfilmováno vegetariánství Korea korejská literatura duševní poruchy, duševní nemoci Bookerova cena
Vegetariánka
Kniha Vegetariánka je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 1 112x |
| Čtenářské výzvě | 499x |
| Doporučených | 48x |
| Knihotéce | 267x |
| Chystám se číst | 407x |
| Chci si koupit | 74x |
| dalších seznamech | 9x |
Vegetariánství až návrat k "naturalismu" není primární volbou hlavní hrdinky Jonghje - jak se postupně dovídáme...Je východiskem/únikem od tíživých snů a stavů, které se jí následkem výchovy, celkového uspořádání korejské rodiny a společenských zvyklostí dostalo. Kde a u koho najde porozumění a přijetí? U svého muže či otce, kteří jsou prototypy korejské patriarchální rodiny? U své matky nebo sestry, které jsou prototypy poslušných a úslužných žen? Nebo snad u svého švagra - svobodomyslného umělce...?