Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447917/bmid_veci-na-ktere-nastal-cas-gb8-447917.jpeg
4
1779
471
Život nelze naplánovat ani se na něj nedá dopředu připravit. Alice a Richard, sedmnáct let jejich společného života, dvě děti, Kája a Lola. Kájovi je třináct a začíná mít rodičů dost, Lole bude jedenáct a nejvíc ze všeho na světě si přeje psa. Nikomu se nic moc neděje, stereotyp všechno překrývá jako měkká deka. Asi to není štěstí, ale žít se v tom dá. Až do chvíle, než se objeví někdo nový. A s tím pocit, že doteď to vlastně nebyla láska. Jenže jsou rodina, a cokoliv se stane jednomu, poznamená všechny. A Kája s Lolou musí najednou řešit to, co děti nikdy řešit nechtějí. Stojí ale tahle rodina vůbec za záchranu?... celý text
Přidat komentář
Někdy jsem u toho čtení i zpytovala svědomí. Odteď se budu asi v duchu okřikovat, že vyčítám jak Alice. Líbí se mně styl psaní, bezvadně, uvěřitelně vykreslené charaktery protagonistů. Autorce moc fandím!
Přidávám se k pozitivním hodnocením. Styl psaní super. Příběh je vyprávěn z pohledu rodičů a později jejich dětí. Já jsem se občas lekla a říkala jsem si, tak to máme taky doma. Ale víc se spolu bavíme. Mám chuť, si přečíst další knížky od autorky.
Líbil se mi styl psaní. Mám ráda knihy psané z více úhlů, vždyť život přece není jednotvárný.
Po třech měsících od přečtení si toho z knihy pamatuji opravdu málo. Přitom se četla docela dobře, zvládla jsem to za tři dny. Podle zdejších komentářů je většina čtenářů nadšená. Asi to není autorka pro mě. I když Klub divných dětí byl bezvadný. Z toho jsem nadšená byla. To se však nedá říct o Martě v roce vetřelce, ani o této knize.
Téma rodiče a děti se zdá už trochu ohrané, zvlášť v současné české literatuře, tahle kniha se ale podařila. Byla jsem zvědavá, jak všichni skončí. Líbila se mi moc.
To byla síla! Zase skvělé a mrazivě pravdivé. Zvenku česká rodina jako každá jiná. Obraz moderní doby ve vztazích mezi dospělými i dětmi. Rodina měla vlastně všechno, co si kdy člověk může přát a přesto se zdálo, že nikdo není šťastný. Nastavené zrcadlo a zdvižený prst pro všechny.
Tak co napsat k této knize, asi jen to že je opravdu,ale opravdu ze života a autorka zde naprosto dokonale popisuje soužití dvou lidí od seznámení,přes svatbu, děti a různé maličkosti ze všedních dní a starostí jak pohledem muže, ženy tak i dětí a můžu říct,že to dokázala vystihnout naprosto dokonale !!
Celou dobu čtení jsem měla pocit dejavu.. Jako by autorka žila s náma doma. Snad se jednou nedopracujeme i k tomu závěru :) ale to je prostě život, tak bych to shrnula. Bylo fajn vidět do hlavy všem účastníkům, člověk to pak přehodnotí i u sebe.
Knihu jsem po přečtení musela nejdříve vstřebat, měla jsem z ní rozporuplné pocity. Extrémně čtivá, psaná z hlediska všech hlavních postav, což bylo super. V knize autorka skvěle vykresluje postavy i jejich cítění.
Hlavně zezačátku jsem se nemohla srovnat se stylem psaní. Autorka vůbec neodděluje přímou řeč a věty kolikrát píše dost kostrbatě, že si je čtenář musí přečíst ještě jednou pro jejich pochopení. Žádný VAU efekt v knize nehledejte.
Kdo už zná Soukupovou a její styl, ví přesně, co ho v této knize čeká. I tak si stále užívám její schopnost nepovrchního vystižení povah a vztahů - prostě toho normálního života, v němž se vždy skrývají nějaká nepochopení, křivdy a nenápadně narůstající konflikty. A tak se stane z banálního příběhu netušené drama.
Tak toto bol hodne reálný príbeh zo života nejednej rodiny a velmi kvalitne zpracovaný. Chvíľu som si zvykala na neoznačenú priamu reč, ale nakoniec to bolo ok :) V prvej časti som sa trochu musela nútiť do čítania, nevedela som kam toto celé smeruje, ale druhá časť bola už lepšia a naopak som sa od nej nevedela odtrhnúť.
Asi nikoho nepřekvapí, že je to dobré, trefné a upřímné čtení. Bolestné, přímočaré, reálné… Ty jo, těch přívlastků bych dokázala vymyslet!
Čtenář si od začátku uvědomuje, že vztah Richarda a Alice je dost špatně. Neprobíhá žádná zvláštní zamilovanost a souznění, co naopak probíhá dost, je přizpůsobování se a neustálé hledání vzájemné kompatibility. Postupně to soužití začíná být čím dál více nekomfortní, ti dva (t.č. již doplněni o dva potomky) to ale pořád drží pohromadě, nejsou šťastní, zároveň si to ale nepřipouští a své problémy neřeší. A tak čtenář čeká, kdy to praskne - čeká, kdy do hry vstoupí někdo další, kdo mu/jí otevře oči a ukáže lepší směr…
Ten příběh je vlastně úplně běžný, až banální, ale ten způsob, kterým takový příběh dokáže podat Petra Soukupová, je účinný a nepovrchní a fenomenální, a i když je to (zase) depka jako prase, já ji prostě miluju.
Slovy klasika: Shit happens. A s tím holt nenaděláš nic. ️
Na začátku roku byla tato kniha snad na všech knižních profilech. Také jsem neodolala pochvalným recenzím a pustila jsem se do čtení. Vlastně do poslouchání. Co musím pochválit jsou postavy, zejména to, jak byly vykresleny - geniálně zpracované, naprosto uvěřitelné a situace v nichž se nacházely až bolestně reálné, poslední kapitoly mě dohnaly k slzám. Příběh sám o sobě ale dost pokulhával a upřímně řečeno mě moc nebavil. Zachránila mě audiokniha, která je moc povedená.
Knížka se četla dobře, takový styl psaní jsem četla poprvé. Manželství Alice a Richarda mi přišlo už od začátku zvláštní, vůbec mi nepřipadlo že by byli šťastní. Možná většina manželství takto funguje. Pohled dětí na všechno co se dělo bylo zajímavé.Určitě jsem si z knížky něco vzala.
Bylo by to uvěřitelnější, kdyby z jednotlivých příhod neměl člověk pocit, že to jejich manželství a rodinnej život jsou prostě celý na hovno. Všechny kapitoly mají negativní vyznění, jsou plné neporozumění, nesouladu, sobectví a ublíženosti, jenže jestliže spolu ti dva měli vydržet 17 let, nemohlo to prostě celou dobu bejt takhle blbý - autorka ale hezký věci do příběhu nezakomponovala. Proč ne? Možná i proto se mi to tak špatně četlo a postrádalo uvěřitelnost.
Ach jo... tak to jen k tomu závěru. A teď celkově ke knize. Strašně se mi líbila (až opět na tu absenci uvozovek u přímé řeči, ale už mi to vadilo méně než u první knihy) a rozhodně se mi líbila více než "Nejlepší pro všechny". Zase mě mile překvapilo, jak autorka dokázala popsat svět Káji. A některé situace v knize pro mě byly i k hlubšímu zamyšlení.
To, jak autorka nemilosrdně přesně vykresluje každodenní život a realitu, je děsivé, nepříjemné, a přesto podané naprosto geniálně. Příběhu, jakých i kolem sebe v životě můžeme pozorovat plno, dominuje autorčin typický styl, dokonale odpozorovaná realita a střídání perspektiv, které potvrzuje, že bílá i černá mají tisíce odstínů. A že když dva dělají totéž, není to vždycky totéž. Opravdu výjimečný text, který mě vtáhl a pouštěl jen opatrně. Nastavené zrcadlo společnosti, rodinám, vztahům i každému z nás - věc nepříjemná, ale ke zdravému žití nutná.
Štítky knihy
rodina manželství rozvod rodinné vztahy milostné příběhy manželské hádky manželská krize stereotypy rodiče a děti povídkové romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Velmi dobrá sonda do dnešního života do dnešních vztahů. Ze čtení si odnáším mnoho otázek. Co nás v životě dělá šťastné? Co způsobuje naše neštěstí? Na tomto příběhu, kde nikdo materiálně nestrádá, všichni jsou zdraví, nikoho nedrtí okolní neštěstí, ale přesto se to pozvolna všechno pokazí, je dobře vidět, jak jsou vztahy pro náš život velmi důležité. Kdy vztahy označíme za funkční a kdy za toxické, kdy nám vztahy štěstí přináší a kdy ho odnášejí. Jak se na vztazích a našem štěstí i na štěstí našich blízkých podepisujeme my sami? Jak ty vztahy umíme budovat, udržovat, opravovat? V této rodině jsou na to čtyři a každý se musí snažit. Autorce se moc pěkně povedlo ukázat, že když každý přisypá trochu písku do soukolí, tak se to celé rychle/pomalu zadře. Stejně tak, že na spravení vztahů nestačí jeden, musíme se snažit všichni. Chválím otevřený konec.