Válka s Mloky
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36155/valka-s-mloky-36155.jpg
4
4132
4132
Toto dílo se pohybuje mezi novinovým žánrem a uměleckou fikcí; souvislost s oblastí publicisticky potvrzuje reportážní dokumentárností, uvolněnou kompozicí, fejetonním přiřazováním jednotlivých motivů - do sféry fikce proniká zejména obsažným, mnohoznačným, hyperbolizujícím obrazem mloků. Srůst těchto dvou poloh umožnil Čapkovi dosáhnout velké šíře záběru, celistvosti a obecné platnosti jakoby všeobsáhlého pohledu na buržoazní svět. V tomto obrazu nejdříve převažuje tón humoristický, postupně však přibývá prvků ostře satirických: jimi Čapek stále hlouběji odhaluje a zesměšňuje problematické společenské vztahy.... celý text
Přidat komentář
"Dělal jsem, co jsem mohl; varoval jsem lidi včas; ten X, to jsem byl částečně já. Kázal jsem, nedávejte Mlokům zbraně a třaskaviny, zastavte ten ohavný kšeft se Salamandry a tak - víš, jak to dopadlo. Všichni měli tisíc naprosto správných hospodářských a politických námitek, proč to nejde. Já nejsem politik ani hospodář: já je přece nemohu přesvědčovat. Co dělat, svět se snad propadne a potopí; ale aspoň se to stane z obecně uznávaných důvodů politických a hospodářských, aspoň se to provede za pomoci vědy, techniky a veřejného mínění, s vynaložením veškerého lidského důmyslu! Žádná kosmická katastrofa, ale jenom samé státní, mocenské, hospodářské a jiné důvody - Proti tomu se nedá nic dělat."
nadčasová kniha
„Vždyť, upřímně řečeno, normální člověk instinktivně Salamandry nenávidí, štítí se jich – a bojí se jich. Na celé člověčenstvo padá cosi jako mrazivý stín hrůzy. Co jiného je ta frenetická požívačnost, ta neúkojná žízeň po zábavě a rozkoši, to orgiastické rozpoutání, které se zmocnilo dnešních lidí? Nebylo podobného úpadku mravů od dob, kdy se na Římskou říši užuž sesouval vpád barbarů. To není jen ovoce nebývalého hmotného blahobytu, nýbrž zoufale přehlušovaná úzkost z rozvratu a zániku.“
Má smysl vůbec něco dodávat? Geniální, nadčasové, hravě kritické a přitom tak trefné. První část je záměrně čajíček a pak už to jede. Dovolím si malé srovnání těch dvou světů, o jejichž střetu je tato kniha:
Lidé jsou slabí, unavení blahobytem, který jim vydobyl někdo jiný. Jejich zájem se dělí podle nátury na a) Mloky co nejvíce vykořisťovat, b) starat o to, aby Mloci měli práva, vzdělání, aby chodili oblečení a aby se naše civilizace vzájemně kulturně obohatily. Hrabivost první skupiny pak neutuchá ani ve chvíli, kdy už lidstvo s Mloky válčí – „Víš, kdo půjčuje Mlokům peníze, víš, kdo financuje tenhle Konec Světa, tu celou novou Potopu?“ “Vím. Všechny továrny. Všechny banky. Všechny státy.”
Mloci jsou uniformní, žijí v uzavřeném světě obehnaném dřevěnými ohradami, mají tajemné nábožensko-rozmnožovací rituály, které příslušníci vznešené západní civilizace napodobují při dekadentních orgiích v bazénech. Mločí duševní život sahá pouze tam, kde je to praktické. Také jazyk zjednodušují a osekávají. Jsou možná nositeli života, ale nebudou nositeli kultury.
Vůbec se nedivím, že Mloci Čapkovi přišli odpudiví a že byl rád, že je nenechal vyhrát.
Fakt super, celý čas to na mňa posobilo strašne depresívne.
Vďaka tejto knihe som sa musel nad sebou zamyslieť. Nerád by som musel na konci života predniesť:
„Já bych jenom chtěl,“ vydechl starý pán, „já bych jenom
chtěl, aby mně to ty děti odpustily.“
"Tu partii jsem prohrál. Připadalo mi najednou, že každý tah na šachovnici je starý a byl už kdysi někým hrán. Snad i naše dějiny už byly kdysi hrány, a my taháme své figurky stejnými tahy k stejným porážkám jako kdysi."
Velmi nadčasové, stále aktuální dílo. Právě tento fragment mi přijde značně vystihující naši aktuální situaci v naší zemi.
Válka s mloky je skvělým dílem, třebaže jsem ze začátku byla trochu rozpačitá a zdálo se mi, že se stále nic neděje, všechno se táhne... Až když jsem začala dospívat k tomu, kde všechno začalo nabírat na vážnosti, tak jsem si zpětně uvědomovala ten pomalý, ale neúprosný konec, který se nezadržitelně blížil od samého začátku. První intenzivnější pocity ve mně vyvolal už popis pokusů na Mlocích, zacházení s nimi a jejich hanebné využívání jako levné pracovní síly. Postupně se vše ale začne obracet, a najednou jsou to právě Mloci, kdo napadají pobřeží a souše. Z poslední části - války - jsem měla husí kůži, když jsem si něco takového představila reálně.
A přece... právě takové věci se dějí. Nejsou Mloci, ale jsou Lidi. Lidi, co vedou zbytečné války se zbytečnými oběťmi a obrovskými škodami. My hubíme nejen ostatní, ale zároveň i sami sebe. Každý by se měl nad touto knihou zamyslet a možná zjistí, že přestože je to sci-fi, tak náš svět vystihuje mnohem víc, než by se mohlo na první pohled zdát.
"Mučila mne pochybnost, máme-li (v přísně vědeckém smyslu) právo mluvit o svém (míním lidském) duševním životě, pokud jsme jeden druhému nevykuchali mozkové laloky a nepřeťali senzorické dráhy. Měli bychom se vlastně na sebe vrhnout se skalpely v rukou, abychom navzájem studovali svůj duševní život."
"Otázka zní: Je a byl vůbec kdy člověk schopen štěstí? Člověk jistě, jako každý živoucí tvor; ale lidstvo nikoliv. Celé neštěstí člověka je v tom, že byl nucen stát se lidstvem, nebo že se jím stal příliš pozdě, kdy byl už nenapravitelně diferencován v národy, rasy, víry, stavy a třídy, v bohaté a chudé, ve vzdělané a nevzdělané, v panující a porobené."
Tohle byl můj první Čapek a jsem naprosto okomentovala začátek mě moc nebral ale nakonec jsem se do. Knížky, zabrala a super dle mě by si každej měl přečíst alespoň něco od Čapka :)
Karel Čapek byl zkrátka vizionář. Kniha, ač je napsaná celkem zvláštní formou, má svou hloubkou pořád co nabídnou.
Prostredni cast knihy se necetla vubec dobre, vzhledem k odkazum na novinove vystrisky, jinak ale skvele dilo se spoustou skrytych narazek a myslenek.
Taková příšerná hovadina! Dialogy jsou naprosto otřesné a celé je to obsahem i formou neskutečně dětinské -a to i na svou dobu... moje první a poslední setkání s mistrem čapkem, tímto mu mávám čapkou a zdarec...
Úžasné Čapkovo dílo, natolik známé, že asi ani není třeba blíže představovat.
Jen bych snad poznamenal, že Čapek má velmi svérázný styl, který si mi však v této knize líbil.
Dílo je celé protkáno různými novinovými články, úryvky a spoustou grafickými doplňky, což samotný text nádherně oživilo :-).
Zase další knížka z povinné četby. Obecně nemám ráda, když mi někdo říká co mám číst, ale za doporučení téhle knihy jsem ráda. Čekala jsem sbírku povídek, ale byla jsem mile překvapena, že to byl souvislý příběh. Hodně se mi líbil nápad z Němců udělat mloky a podat tu situaci trochu více zábavněji.
Jsem ráda, že jsem se rozhodla pro přečtení právě této knihy, protože je to podle mě přímo geniální dílo, které rozhodně stojí za přečtení, protože v sobě skrývá mnoho důležitých myšlenek. Líbil se mi autorův styl vyprávění a jeho smysl pro detail. Nejednou jsem se také zasmála, K. Čapek má velmi osobitý humor.
Líbí se mi, jak kniha postupně graduje; začátek představuje takové nevinné seznámení s divokými mloky, kteří nepředstavují žádnou hrozbu, následuje obchod s mloky, jejich rozvoj, podpora od lidí, začlenění do společnosti…, až to vygraduje jejich úplným osamostatněním, možná až zrovnoprávněním s lidmi, a nakonec přijde válka s mloky a jejich nadvláda.
Líbilo se mi, že autor přemýšlel skutečně nad všemi oblastmi - otázka jazyka mloků, náboženství, jejich duševní stránku,… opravdu všechno, co mohlo čtenáře zajímat. Celá druhá část je skvělá v tom, jak je propracovaná a autor nám předkládá opravdu veškeré možné informace z dějin mloků.
Při čtení jsem cítila stále větší bezmoc nad událostmi v knize, jak se vlastně lidstvo postupně řítilo do záhuby a lidé nedělali pomalu nic pro svou záchranu, naopak jen přispívali ke své zkáze (i po mločím napadení pevnin je lidé zásobovali zbraněmi). Autor se zabývá otázkami lidstva - hlavně toho, jak to s ním dopadne. Možná kritizuje rozlišování lidí podle rasy, kultury, víry, majetku apod. Zmiňuje se o pokusech o sjednocení společnosti tak, že bude jeden národ nebo jedna třída - jenže tento systém u lidí na rozdíl o mloků nefunguje, protože lidé budou vždy mít různé zájmy a budou chtít něco víc. Proto vznikají válečné konflikty a rozpad společnosti. Jedině až když přijde válka s mloky, lidstvo se konečně spojí a bude jako jeden celek. Je tu kontrast společnosti mloků a lidí, kdy mezi mloky nejsou žádné rozdíly, žijí na stejné úrovni, jsou jednotní, neválčí mezi sebou a možná tak představují ideální společnost. Jenže mloci postrádají city. Jednu z myšlenek knihy vidím v tom uvědomit si význam společnosti a tu nadřazenost lidí nad zvířaty. My si určujeme, kdo jsme a jací jsme. Nejdůležitější u lidí je schopnost milovat, a tu mloci v knize postrádali, a podle toho by ten jejich svět také vypadal. Autor kritizuje lidstvo, které se nedokáže poučit z chyb z minulosti a neustále se řítí do válek. Není proto divu, že je de facto přemohli mloci, které sami "vytvořili", takže se spolupodíleli na své záhubě. Znamená to, že lidstvo je schopné se vyhubit vlastní příčinou. Na konci knihy byla poznámka o tom, že i mloci se ve svém světě jednou postaví proti sobě - to si také vykládám tak, že se lidstvo vyhubí samo.
Nebezpečí mloků spočívalo v tom, že byli úplně jiní a lidé tedy nemohli vědět, co od nich čekat, jak se zachovají, jak se bránit. Jen zasévali v lidech strach a ti byli potom zranitelnější a slabší - převzali tak kontrolu nad světem, třebaže ne úmyslně. Mloci je takto svým způsobem ovládali.
Musím tedy říct, že se mi kniha vážně líbila a určitě se k ní v budoucnu vrátím.
Už dlouho se mi nestalo, že by se mé očekávání u knihy tak lišilo od skutečnosti.
Asi jsem nečekala, že může být nějaká fantasy kniha napsaná skoro před sto lety tak dobrá.
Největším plusem knihy je její poutavý námět, jehož problematika se řeší dodnes, i když namísto Mloků zde vystupují dnes spíše roboti. Dalším plusem byl styl psaní. Vůbec mi nedělalo problém se do knihy začíst a přečíst 20, 30 stránek, aniž bych si uvědomovala jak rychle to uteklo.
Je tedy pravda, že v 2.části jsem se občas mezi různými novinovými články o Mlocích trochu ztrácela, ale jinak knize nejde nic vyčíst.
Jsem strašně ráda, že jsme tuto knihu měli jako povinnou četbu, neboť bych se k ní asi nikdy nedostala a to by byla nesmírná škoda.
Tu knihu jsem chtěl přečíst. Ale ten styl, jakým je napsána, kdy se skáče od prózy, přes dokumentární popis až k "novinovým útržkům" mi přišel divný a vůbec mi to nesedlo. Byl to spíše boj to dočíst, vzhledem k tomu, že konec jsem znal již z učení na maturitu.
Přemýšlela jsem, jak to budu hodnotit. Jako není to úplně můj styl ale četla jsem ji kvůli povinné četbě. Ale musím říct, že mě zaujala a něco ve mě zanechala. Bylo to čtivé a zajímavé :) Chvilkami mě nudila a pak zas hodně pohltila takže pocity u toho byly hodně proměnlivé. Ale jsem ráda, že jsem si ji nakonec přečetla :)
Válka s mloky není klasický román. Nečekejte hlavního hrdinu, ani konzistentní děj. Kniha je spíše jakousi reportáží o imaginárním konci světa. Na konci je dokonce vidět, že samotný Čapek si nebyl jistý, jak by podobnou linku zakončil.
Ve škole jste se určitě učili, že Válka s mloky je plná narážek na nacistické Německo a nebezpečí fašismu. Já jsem asi jediný člověk, který tam toto poselství neviděl.
Kniha je spíše o krátkozrakosti člověka, jeho potřebě hromadit statky a nedbat přitom na dění kolem sebe. A ano, samozřejmě, podobnou situaci tu máme i dnes. Což ale není nic nového, podobným způsobem funguje lidstvo od svého vzniku.
Musím důrazně upozornit na to, abyste si před započetím četby důkladně prohlédli vaše vydání, protože to moje byl jakýsi starý výtisk ve zmenšeném formátu a kvůli tomu se některé kapitoly (ty s poznámkami pod čarou) četly velmi nepohodlně.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie česká literatura rozhlasové zpracování mloci Karel Čapek, 1890-1938 filozofická beletrie
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Čapek opět nezklamal! Ne nadarmo se řadí mezi mé oblíbené autory. Válka s mloky - antiutopicko-filosofické dílo - ve mně vzbudila mnoho myšlenek. Především je impozantní varovný signál Čapkův, jeho schopnosti až mrazivě předvídat. Z úvodní části knihy jsem byl však maličko v rozpacích - první stránky mě příliš neoslovily, ale zhruba od poloviny knihy jsem se od příběhu nemohl odtrhnout. Maličko rušivým dojmem na mě působily poznámky, kterých, dle mého názoru, bylo přespříliš. Dílo mělo bezpochyby velký dopad na tehdejší meziválečnou společnost, ale jsem si jist, že i dnešní čtenář si najde v příběhu to své, především díky nadčasovosti příběhu. Čapek mě však znovu oslovil, a tak bez váhání sahám po jeho další knize!