Valčík na rozloučenou
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/357929/bmid_valcik-na-rozloucenou-Wgh-357929.jpg
4
684
68
Do této černé románové frašky svedl autor několik postav: těhotnou svobodnou zdravotní sestru, jejího ženatého milence muzikanta, jeho krásnou a žárlivou ženu, honbu na zatoulané psy, výjev před potratovou komisí, mladou Američanku toužící po dítěti a jejího manžela stiženého strachem ze smrti, dále českého gynekologa, který domněle neplodné pacientky v lázních léčí injektováním svého vlastního semene, zakládá tím sbratření lidstva a za službu prokázanou zmíněným Američanům požádá, aby ho adoptovali a umožnili mu tím výjezd za hranice, a konečně někdejšího politického vězně, z něhož se těsně před legální emigrací stane vrah.... celý text
Přidat komentář
Nevím, co si o Milanovi myslet. Mám ho jako autora nenávidět, nebo milovat? Když čtu jeho knihy, jednou mám pocit, že jsem s ním ve svých myšlenkách absolutně ztotožněna, jednou bych nejradši knihu vzala a roztrhala nebo spálila (jak jsem to doposud udělala jen s těmi největšími braky). Každopádně k němu a jeho dílu chovám velice silné emoce. Uvidíme, co přinese další jeho dílo.
Začíná to jako banální historka z jednoho ospaléo maloměsta, nakonec je z toho velmi zábavné čtení s celou řadou skutečně zajímavých myšlenek: o nevěře, nenávisti, vlastenectví... Kundera fakt umí spojit příjemné čtení s myšlenkou i vtipem. Motiv honů na psi mi přišel skoro kafkovský. Mimořádně zajímavé jsou také oba doslovy v závěru tohoto vydání. Kundera v tom druhém vysvětluje například svou úspornou formu, univerzálnost místa i času děje a také to, proč u nás vycházely jeho knihy s takovým zpožděním.
"Touha po pořádku je zároveň touhou po smrti, protože život je ustavičné porušování pořádku. Anebo řečeno obráceně: touha po pořádku je ctnostná záminka, kterou si nenávist k lidem omlouvá své řádění. "
V doslovu Kundera píše, že má rád každou postavu z této knihy. Já jsem neměla ráda ani jednu, neztotožnila jsem se téměř s žádnými jejich pohnutkami a činy (snad kromě situace, kdy byla jedna nenápadná pilulka vložena někam, kam nepatřila - nebo možná právě patřila). Ale kniha se mi líbila, hltala jsem ji jako každou Kunderovu. A v tom je právě mistrovství autora.
Úsměvné a přitom skličující. Hutný příběh bez balastu, jen slabě ukotvený v čase a místě, zato precizně vystavěný. Silná kniha, která člověka donutí nazírat situace optikou každé z osmi hlavních postav a přemýšlet nad nimi.
"Celé neštěstí je v tom, (...) že je člověk obklopen blbci. Copak já se mohu na někoho v tomto městě zeptat na radu? Inteligentní člověk se rodí do absolutního vyhnanství. Nemyslím na nic jiného, protože je to můj obor: lidstvo produkuje neuvěřitelnou kvantitu blbců. Čím hloupější jedinec, tím větší má chuť se množit. Dokonalí jedinci zplodí nanejvýš jedno dítě a ti nejlepší jako ty dojdou k názoru, že se vůbec množit nebudou. To je katastrofa. A já pořád sním o světě, kde by se člověk rodil nikoli mezi cizince, ale mezi své bratry."
Neztotožňuju se úplně asi se žádnou z postav, ale opět Kunderovy myšlenky rozváděné v různých částech románu jsou zajímavé a podnětné. Líbila se mi například slova o pořádku a touze lidí vše "uklidit" a dát do sterilního prostředí - přirovnává k nenávisti a smrti, naopak nepořádek (různorodost, rozmanitost, nepřesnost) znamenají život.
Kunderova tvorba prý bývá označována za snobskou záležitost. Myslím, že takový názor nemá rozumný podklad. Kundera je, bez nadsázky, jediný, od jehož knih mě osobně neodradí žádná starost a které mě dokážou vtáhnout. Obsahují geniální filozofické úvahy pronášené živými postavami – což se dá na VNR krásně ukázat. Naprostým vrcholem příběhu pro mě byla "vražda" Růženy a Jakubův (ne)motiv k tomuto činu.
Naprostý brak. Jedna z nejhorších knih vůbec. Vypráví o zbouchnuté holce z lázní, kterou oplodnil nafoukaný muzikant a nyní se snaží s pomoci svých kumpánů jí donutit k potratu. Celý příběh je psán velmi plochým, až školácky jednoduchým slohem, dialogy jsou jalové, logika a chování postav absurdní. A hlavně, celým dílem se táhne obvyklý kunderovský komplex ošklivosti viděný optikou sexistických mužských postav.
Velice pokleslá literatura s velkým jménem.
Přečetl jsem všechny knihy od Kundery, ale tato je moje nejoblíbenější. Krásně zamotavá lidské osudy a ukazuje jak někteří lidé mužou být odporní.
Prepletene ludske osudy, napinavy dej a prekvapivy koniec..Kundera opat nesklamal, plno krasnych myslienok, odporucam :) knihu som citala jednym dychom..
Jednou bych si chtěla něco od tohohle člověka přečíst a říct si, že to byla blbost... Takhle mě jen vytáčí, že někdo může psát tak geniálně...
Vynikající kniha, která naprosto splnila má očekávání... je to má druhá kniha od Kundery ( před ní jsem četla Nesnesitelnou lehkost bytí) a opět jsem naprosto spokojená.. kniha je psaná velmi čtivě, krátké kapitolky neunaví.. dokonce mě tato kniha přivedla na nápad, zavést si sešit na citáty a úryvky z knížek, protože po sepsání všech zajímavých a trefných citátů a výroků mi to vyšlo na 6 stran menší A4 :) můžu vřele doporučit všem, co mají rádi Kunderův styl psaní :)
Na úvod - Kunderu moc nemusím. Intelektuální popis nitra postav, ve kterých se vesměs najde jen hnůj. Ale pravdou je, že tento román se čte lehce, shltnete ho. Román opravdu nabízí řadu témat, marně ale přemýšlím nad slovy jako je naděje, pravá láska, pravé přátelství, skutečná úcta ať už k druhému nebo k životu. Nemyslím, že jsou všichni takoví - bezvýchodní.
Román, který je opět plný úvah, nutících k zamyšlení. Celé si to ale musí po přečtení takříkajíc "sednout".
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Velmi zvláštní kniha. Všechny postavy měli něco svého, nejvíce mi přišel sympatický američan a nejvíce mě odpuzovala Růžena. Celá kniha je podle mě velmi nenásilně napsána a velmi dobře se čte. Některé činy, ač se mi zdály někdy spíše nepravděpodobné, byly stejně vsazeny tak, že člověk jim člověk lehko uvěří. Další velmi skvělá kniha od pana Kundery.