Otec prasátek
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/286003/bmid_otec-prasatek-6jq-286003.jpg
5
1372
119
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 20. díl >
Nadešel předvečer Svátku prasečí hlídky. * Je nápadný klid. * Sněhu je dost, červenek celá hejna, ozdobený stromeček za každým oknem. Je však absolutní nedostatek velkého tlustého muže v červenobílém oblečení, který doručuje hračky... * Ten zmizel. Dětská vychovatelka Zuzana ho musí najít nejpozději do rána, jinak nejen, že nikdo nedostane dárky, ale nevyjde slunce. A naneštěstí jsou jejími jedinými pomocníky havran s oční vadou, krysí Smrť a bůh kocoviny. * A co je ještě horší, někdo leze komínem. Není to bába. Tentokrát má místo kosy pytel, ale je na něm něco smrtelně povědomého. * HO. HO. HO. * Šíří se podivné zvěsti. * A jestli se vám navíc kýve nějaký zub, buďte opatrní...... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno:
1998
,
Talpress
Originální název:
Hogfather , 1996
více info...
Přidat komentář
Zábavná pohádka pro dospělé. Po letech mé druhé setkání s Terry Pratchettem. A určitě ne poslední.
Navzdory ostatním komentářům, jsem z Otce prasátek poněkud zklamán. Zuzana Stohelitská a Smrť jsou báječně napsané postavy, Zuzku jsem si oblíbil již ve Zloději času. Netvrdím, že Smrť v převleku za SC není vtipný, má své kouzlo jako vždy (Sekáč), Zuzana mě pobavila nejvíce na začátku při scéně s pohrabáčem. Bohužel, jsem ke knize přistupoval možná s větším očekáváním, takže za mě velice slabé.
Číst tuto knihu bylo jako velkolepá jízda na horské dráze zasněženou krajinou. Já si to neskutečně užila! Díly se Smrtěm jsem měla vždycky moc ráda a tady jsem si ho užila dosyta. Navíc Zuzaniny výchovné metody jsou skvělou inspirací pro komunikaci s dětmi.
„V přesném, zvláště filozofickém užití jazyka je absurdní to, co očividně porušuje pravidla logického myšlení, a zejména to, co se dostává do formálního protikladu se sebou samým.“
Důvod, proč jsem si tak zamilovala Pratchettův svět, proč se tak ráda vracím na Zeměplochu, ... čas od času prostě zatoužím po „exotické“ dovolené :-) ... a když k tomu ještě hledáte titul do Čtenářské výzvy, Zeměplocha s jejími nekonečnými, nadčasovými, bezčasými, magickými a všemi těmi jinými nevysvětlitelnými možnostmi, je jednoznačnou volbou ... ať hledáte, co hledáte ... tady se obejdete :-) ... tak proč nezačít s hledáním právě tady, na Zeměploše ...
... kde "Zatím bylo všechno v pořádku, věci fungují, jak mají, a...
...jenže nefungovaly."
„Stejně jako nejlepší inženýři dokáží slyšet i droboučké změny hlasu a rytmu, které signalizují, že se děje něco špatného, mnohem dříve, než to zaregistrují první přístroje, zaslechl SMRŤ disharmonický tón v symfonii světa. Byl to jediný chybný tón mezi miliony jiných, ale tím byl nápadnější.“
„Všechno někde začíná (i tento příběh), i když s tím tvrzením mnoho fyziků nesouhlasí ... lidé si vždycky mlhavě uvědomovali potíže se začátkem věcí. Projevují například hlasitý údiv nad tím, jak se dostane při sněhové kalamitě do práce řidič sněžného pluhu ...neustále pak vládne touha najít v té pokroucené, zauzlované a potrhané časoprostorové síti nějaký bod, na nějž by se dal položit metaforický prst a ukázat, že tady, tady, je to místo, kde všechno začalo.“
... stačí, když pak někdo ... „vidí věci jiným způsobem než ostatní lidé ... filozof Didactylos shrnul všechny alternativní hypotézy do dvou vět. „Věci se prostě dějí. Čert je vem.“
Takže, Vážení, je čas na exotiku, dobrodružná dovolená klepe na dveře :-) ... jenže ejhle, klepe na zavřené dveře ... a není pochyb o tom, že ten, kdo je zavřel, chtěl, aby tak zůstaly ... a pak, je tu ten nápis ... četli jste ho přece, předpokládám, víte který? Ten, co říká, „za žádných okolností neotevírejte tyto dveře“ ... „Samozřejmě, že jsem ho četl,“ zabručíte si ... proč si myslíte, že je chci otevřít? ... proč? ... jak jinak byste asi zjistili „proč někdo chtěl, aby zůstaly zavřené, samozřejmě!“
„A pak je tu ta potíž se začátky. Někdy, když máte co dělat s okultními říšemi, které mají úplně jiný vztah k času, můžete se dočkat důsledku o něco dřív než příčiny.“ ... ale nebojte se „ať už utečete jakkoliv daleko, nakonec se vždycky zase dohoníte.“
Tak jo, teď už je opravdu čas na pohádku, nejen děti pohádky milují ... ta, která je na řadě teď, je dost hrozná ... přesto tuhle verzi budete ochotní vzít na milost :-) ... Zuzanina verze je neodolatelná ... díky ní si obohatíte svůj pohádkový svět, ... zjistíte třeba, že Jack podsekl fazolový stvol a „přidal tak ke krádeži, svádění a nepovolenému vniknutí do soukromého objektu, ... ještě vraždu a ekologický vandalismus, ale prošlo mu to a žil pak šťastně až do smrti. Ani jedinkrát ho nepotrápilo svědomí po tom, co všechno provedl, ani jedinkrát se necítil provinile. Což dokazuje, že když jste hrdinou, může se vám prominout skoro všechno, protože se nikdo neodváží klást vám nepohodlné otázky“...
... jako třeba, kdo je ten velký kulatý muž se širokým úsměvem na tváři a pytlem na zádech ...
... nebo, co je to za místo, tak vesele vyzdobené ... z knihovny a polic visí chomáče břečťanu a jmelí, po stěnách jsou rozvěšené barevné papírové řetězy a lamety, ...
... a vám, v tom praskajícím, bzučícím a prskajícím ohňostroji, který máte uvnitř hlavy, stíhá myšlenka myšlenku ... „rozmařilost života v podobných věcech SMRTĚ nikdy nepřestala udivovat“ :-)
... trefa do černého ... tahle dovolená se vyvedla a já si dovolím Vám ji doporučit ... a na cestu Vám přibalím ještě jednu malou ochutnávku:
„Jedním z mála způsobů, jak se stát nesmrtelným, byl vyhýbat se životu. A ze všeho nejméně Auditoři věřili v osobnost. Mít osobnost znamenalo být tvorem, který má začátek a konec. A protože ony jednotné bytosti zastávaly názor, že v nekonečném vesmíru je každý život až nepředstavitelné kratičká záležitost, znamenalo to, že osobnosti umírají prakticky okamžitě. V jejich logice byly pochopitelně jisté mezery, ale než to Auditoři zjistili, bylo už pozdě.“
Nejen jedna z úžasných knih mého milovaného autora, ale tento "vánoční" příběh je prostě srdcovka. A tady má Smrť zatím nejlepší roli (čtu Zeměplochu chronologicky).
Skvela vtipna knizka,ale u me proste vede Marakoplas,Carodejky a hlidka.
Knizky se Smrtem,Zuzkou a magy jsou sice opravdu vtipne,ale proste to neni takova srdcovka.
ALE 100% STOJI ZA PRECTENI
Tal tohle byl famózní díl Zeměplochy!
Jsem sice nekritický nadšenec Terryho a jeho báječného světa (a podezřívám se, že bych mu dokázala zbaštit skoro cokoliv), ale tenhle díl je vskutku lahůdka luxus maximus excelentus :-)
Navíc čteno v tak dokonale příhodný čas!
Potkáváme se zde se Smrtěm, jenž v zájmu záchrany lidstva dočasně převezme povinnosti Otce prasátek a to tak, že důsledně. Pomocníkem je mu jeho věrný Albert. Výsledkem jsou brilantní dialogy, nad kterými jsem slzela smíchy:
"My se umřít nenecháme, mistře. To je naše motto, ne? - ozvaly se balíčky, tentokrát evidentně plnými ústy" (Albert).
NEMOHU ŘÍCI, ŽE BY TO MOTTO KDY BYLO SKUTEČNĚ MOJE.
"Já tím chtěl jen říci, že se nedáme zastrašit jistou vyhlídkou na možnost naprostého a dokonalého neúspěchu, mistře."
NE? VÝBORNĚ. PŘEDPOKLÁDÁM, ŽE BYCHOM SE MĚLI VYDAT NA DALŠÍ CESTU, VIJÉ, DLABALE! VIJÉ, KLEKTÁKU! VIJÉ, KOŘENÁČI! VIJÉ, RYPOUNE!
Ani jeden ze čtyř obrovských kanců zapřažených do saní se nepohnul.
PROČ TO NEFUNGUJE? U KONÍ TO FUNGUJE.
Bohužel se do své nové role Smrť vložil celým svým kostnatým hrudníkem (tedy srdcem, že ano :-)) a Albert je na pokraji zoufalství a snaží se neobvyklou situaci alespoň trošku ukočírovat a připomínat svému "pánovi" jeho skutečné poslání:
DOBŘE ODVEDENÁ PRÁCE, ŘEKL BYCH.
Sáně hřměly nocí a dole pod nimi ubíhala zasněžená pole.
"Hmpf," odpověděl Albert. A popotáhl.
JAK ŘÍKÁTE TOMU PŘÍJEMNÉMU TEPLU, KTERÉ CÍTÍM UVNITŘ?
"Pálení žáhy!" odsekl Albert.
ZASLECHL JSEM V TVÉM HLASE NÁZNAK NEMÍSTNÉHO MRZOUTSTVÍ? řekl Smrť. PRO TEBE NEMÁM CUKROVÉ PRASÁTKO, ALBERTE.
"Já o žádné dárky nestojím, mistře." Povzdechl si Albert. "Snad kromě toho, abych se probudil a zjistil, že je všechno zase pěkně po starém. Heleďte, víte dobře, že se to pokaždé, když se rozhodnete měnit věci, nějak zvrtne..."
ALE OTEC PRASÁTEK MŮŽE MĚNIT VĚCI. MALÉ ZÁZRAKY, KAMKOLIV PŘIJDE, A SPOUSTA VESELÉHO HO, HO, HO. UČÍME LIDI, CO JE SKUTEČNÝ VÝZNAM SVÁTKU PRASEČÍ HLÍDKY, ALEBERTE.
Albert si pohrdavě odplivl přes postranici saní.
"Pch! - Alespoň v tom jednom dni, buďme na sebe hodní - to myslíte?"
ZNÁM MNOHEM HORŠÍ VÁLEČNÉ POKŘIKY....
A mezitím, co Smrť prolézá komíny, plní punčochy jako o život (tedy jako o smrt), Zuzanka chtě nechtě napravuje co Auditoři spískali. A vskutku to nemá jednoduché.
Korunu tomu všemu zmatku nasazuje ubrblaný havran s krysím Smrtěm. Prostě si nemůžu pomoct, ale kdykoliv teď sypu sýkorkám do krmítka, běží mi hlavou havranovo remcání:
"Havran seděl a upřeně a nespokojeně na něco zíral.
KVÍK!
"Koukni se na tohle, hele?" ozval se havran. Mávl pařátem ke krmítku v zahradě pod nimi. "Oni tam zavěsí půlku kokosáku, kus kůže od špeku, nasypou tam hrst dýňových semínek a myslí si, co všechno neudělali pro svět přírody. Pch! Vidím tam nějaké oči? Vidím tam nějaké vnitřnosti? Myslím, že NIKOLIV. Nejchytřejší pták ve všech středních šířkách, a mám houby, protože se neumím zavěsit vzhůru nohama a dělat tíííp, tíííp! Podívej se například na červenky. Jsou to odporní zlí malí grázlíci, rvou se jako šílení, ale stačí, aby pak udělali štííp, štilip, štilip, a lidi je zasypou drobečkama. Zatímco já umím recitovat básně a opakovat množství komických vět...."
Terry je prostě génius :-) Tuhle knížku si přečtu pokaždé před Vánoci, jelikož tohle je dokonalý recept proti předvánočnímu stresu, zimě a vlastně všem mrzutostem tohodle světa.
Tak z čeho si Terry ještě neudělal legraci. Aha, z Vánoc. Takže 19. díl úžasné Zeměplochy, alternativního vesmíru, kde místo Vánoc mají Den Prasečí hlídky. A místo Ježíška mají Santa Clause... tedy Otce Prasátek a jeho spřežení divokých prasat, samozřejmě. Jak ještě něco napsat, a moc nespoilerovat? To se mi asi nepodaří.
Otec prasátek někde zmizí. A zaskočí za něj Santa Claus. Ale ne, zaskočí za něj přece Smrť, to dává logiku. No a kde zmizela víla Zubnička? Podaří se to vypátrat Smrťově vnučce Zuzaně? Jak jsou do toho všeho zapleteni Auditoři a excelentní vrah Časnačaj?
Tenhle díl patří k mým oblíbeným. Terrymu se podařilo skvěle vystihnout spoustu absurdních situací, které mohou kolem vánoc vznikat a knihu můžu jenom doporučit všem, co si chtějí přečíst o vánocích ještě něco jiného než Vánoční koledu.
Vím, že některé linky nebyly úplně dotažené do konce a vytratily se kdesi v polovině, ale kdykoliv se objevili Smrť, Zuzana nebo Žlučoblij, bylo vše zapomenuto. U Pratchetta přestávám být objektivní, jen se dobře bavím. A nakonec to vše ještě dobře dopadne.
Já miluju Vánoce!! I ty Zeměplošské!! A pokud se ukáže Smrť nemůže být jinak, než veselo...Tohle prostě žeru, svět pana Pratchetta je jedna velká bžunda...A jak on to má všechno promyšlené, aby to štymovalo s našimi zvyky a obyčeji a nešvary a švary...Člověk si uvolní bránici...
Chýli se čas Prasečí hlídky, děti čekají na dárky, tajemní auditoři se (znovu) snaží srovnat lidstvo s plochou, a ze Zuzanky je dospělá žena, která se snaží žít život tak normálně, jak jen je to pro vnučku Smrtě možné. K její smůle je ovšem ona jediná ta, která může předejít katastrofě, neb její dědeček má na starosti docela jiné věci.
Smrtě jako postavu miluju, spolu s několika málo vyvolenými (Bábi, Elánius, Mrakoplaš) se pro mě řadí k úzkému vrcholu nejlepších postav Plochy, a dost možná půjdu proti proudu, nicméně tenhle díl se pro mě řadí mezi nejslabší. Největší podíl na tom má fakt, že se již (jako u Smrťových příběhů) tradičně opakuje schéma tří linek (Smrť/Zuzanka, mágové, Časnačaj), a ač ta první je vynikající (především pak všechny situace, kdy se Smrť pokouší chovat jako Otec prasátek a ty, kde se Zuzanka snaží jít proti vlastní přirozenosti), mágové jsou linkou průměrnou, která se někdy trefí a jindy je zase úplně mimo, a linka vraha Časnačaje mě vyloženě otravuje. Mám rád záporáky, pleticháře, elfy, dokonce i auditory, ale tohle velké dítě se zlověstně vyhlížejícím okem, které s potěchou trhá mouchám křidýlka a doprovází to psychopatickým smíchem, mě prostě nebaví, a je to o to horší, že se hned na začátku obklopí partou nevýrazných pochopů (Broskyňa, Kočičák a spol), kterým bych snad přál rychlý skon, jenom abych nemusel číst jejich kapitoly.
Je to škoda, protože taková scéna s Nobym či Smrťův rozhovor se Zuzankou o víře se můžou směle řadit k tomu nejlepšímu, co mistr Pratchett může nabídnout. Takhle se u mě jedná jenom o slabší čtyři hvězdy.
Čarodějky na cestách/Malí bohové, Mort, Soudné sestry, Muži ve zbrani, Zajímavé časy, Těžké melodično, Dámy a pánové, Nohy z jílu, Maškaráda, Čaroprávnost, Stráže! Stráže!, Sekáč, Lehké fantastično, Erik, Barva Kouzel, Otec prasátek, Magický prazdroj, Pyramidy, Pohyblivé obrázky
Nemohu jinak, než napsat, že toto byla PRDEL!:-)
Zároveň ale nevidím důvod, proč právě toto je jedna ze zfilmovaných knih. Ano, je jedna z nejlepších, ale to jsou všechny ze série Zeměplochy, že?
Terry P. je (byl) člověk obdařený neuvěřitelnou fantasií a velice bystrým způsobem uvažování. Často se mi u jeho knih stává, že mezi legracemi a lehčím způsobem psaní narazím na tak silnou filozofickou myšlenku, že mě to doslova posadí na zadek. Mám to rád. Tato Kniha není nejlepší, ale za přečtení stojí.
Pro mě jedna ze tří nejlepších Zeměploch, kterou jsem navíc poprvé četl s teplotami 39-40C, což mi ještě víc umocnilo zážitek a hlavně představivost. Mágové a Smrť, který se snaží zachránit ducha Vánoc a rozdává dětem dárky.
Krysí smrť sype jednu hlášku za druhou, Zuzana je totálně logická a SMRŤ se totálně snaží, i když se mu třeba během nadělování dárků počůrají vánoční prasata.Tenhle smrtící koktejl si logicky zasloužil zfilmování, které také doporučuji.
"To, co se tady odehrává...je akt pravé dobročinnosti..."
TO TEDY NENÍ
"Cože? Jak se odvažuješ -"
KDE JSI BYL MINULÝ MĚSÍC? BUDEŠ TADY PŘÍŠTÍ TÝDEN? NE. ALE DNES V NOCI CHCEŠ UVNITŘ CÍTIT TO PŘÍJEMNÉ TEPLO SPOKOJENÉHO JÁ. CHCEŠ, ABY O TOBĚ DNES VEČER ŘEKLI -JAK DOBRÉHO TO MÁME KRÁLE.
Perfektný príbeh na Vianoce. Tento diel sa mi zdal viac filozofický a obsahoval oveľa viac skrytých významov. Hlavne to však bolo o viere, fantázii, aké je pre nás dôležité, všetky tie vymyslené príbehy uchovať - tie tu boli už odpradávna, a ak by sa vytratili, stratili by sme časť samých seba - hlavne čaro detstva. Vraj už odmala by sme sa mali učiť veriť týmto malým klamstvám, aby sme neskôr v dospelosti mohli uveriť v tie veľké, ako je morálka, spravodlivosť a podobne.
"TOHLE NESMÍ BÝT SMUTNÝ ČAS. PŘEDPOKLÁDÁ SE, ŽE ČAS SVÁTKU PRASEČÍ HLÍDKY BUDE ČASEM RADOSTI, HOJNOSTI A MÍRU. A SLÁB TEN, KDO ZTRÁCÍ V SEBE VÍRU! A MALÝ TEN, KDO MALÝ MÁ JEN CÍL!"
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Kniha Otec prasátek je v
| Právě čtených | 21x |
| Přečtených | 2 432x |
| Čtenářské výzvě | 244x |
| Doporučených | 150x |
| Knihotéce | 697x |
| Chystám se číst | 232x |
| Chci si koupit | 80x |
| dalších seznamech | 11x |
Na Mrakoplaše s Dvoukvítkem to nemělo. Zklamání...