Malí bohové
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/253423/bmid_mali-bohove-253423.jpg
5
1304
1304
Úžasná Zeměplocha série
< 13. díl >
Bruta je vyvolený. Jeho Bůh k němu promluvil, i když se momentálně nacházel ve vtělení želvy. Bruta je prostý mladík. Neumí číst. Neumí psát. Umí vypěstovat skvělé melouny. Jeho potřeby jsou velmi skrovné. Chce svrhnout mocnou a zkorumpovanou církev. Chce zabránit strašlivé náboženské válce. Chce zabránit bezpráví páchanému na filozofovi, který se odvážil tvrdit, že proti všem církevním dogmatům Zeměplocha skutečně putuje vesmírem na hřbetě obrovské želvy. Nejvíc by si však Bruta přál, aby si jeho Bůh místo něho vyvolil někoho jiného.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno:
1997
,
Talpress
Originální název:
Small Gods, 1992
více info...
Přidat komentář
"Maminko, můžu si vzít s sebou do batůžku želvičku?"
Teď už je to jasný, definitivně chci želvu! Akorát, že želva není, pane tesaři (Kantůrku nebo Pratchette?), obojživelník ;-)
Má oblíbená témata náboženství a filosofie, tož to jsem byla ranec zvědavá, jak si z nich Terry ztropí žerty. A taky že jo. Samozřejmě ale přidal i trochu té hlubokomyslnosti. A jako vždy trefil hřebíček na hlavičku! Výpisky z četby to dosvědčují:
"Nemluv o mně! Nevzpomínej moje jméno! Řekni třeba, že jsi písař nebo něco takového!"
"- písař," dokončil Bruta nepřesvědčivě.
"Jasně," přikývl Urno. "To je vidět na první pohled. Ten výmluvný mozol na palci a ukazováku, kterými držíš pero. A oba rukávy umazané od inkoustu."
Bruta se podíval na levý palec. "Ale já nemám - "
"Jasně," přikývl Urno s lišáckým úsměvem. "Jste levák, že?"
"Ehm, já používám obě ruce. Ale všichni říkají, že to není žádný zázrak."
"Aha," přikývl Didactylos. "Bilevák?"
"Vezmi si tedy člun. Když už musíš. Přál bych si jen, aby to bylo -"
"Fér?" dořekla za nej Mořská královna. Postoupila kupředu. Om ji cítil všude kolem.
"Nic takového neexistuje," odpověděla. "Život je jako mělčina. A nakonec zemřeš."
"Kde je Vorbis?" zavrčel dychtivě.
TEN SE ZACHRÁNIL.
"Ano? To není žádná sprvedlnost!"
JSEM JEN JÁ.
Krkavce nic nežralo, jen ostatní krkavci. Zato krkavci požírali věci, ze kterých by se udělalo i supovi špatně od žaludku. Krkavci by sežrali i supa, který zemřel na žaludeční nevolnost. .... Podle krkavčí zkušenosti bylo jedlé všechno, když se to nechalo odležet dost dlouho.
Za sebou uslyšel tiché ťukání. Krkavec zkoumal zobákem Brutova chodidla, ale jeho průzkum skončil, když se mu kolem nohy sevřely želví čelisti.
"A mám dě, midero!"
Vypadal nervózně jako ateista za bouře.
"To není žádná spravedlnost!"
JSEM JEN JÁ.
Trocha té utopie pro lepší den. Kéž by se tak skutečnost dokázala postavit na podobně šťastné konce. Ale možná je to jen šance milion ku jedné.
Oproti ostatním knihám že Zeměplochy podle mne tato obsahuje nejméně humoru (odhaduji tak 1/4), o to více však nastavuje zrcadlo pozemských církvím, náboženstvím a fanatismu. Je to brilantní. Je to smutné. Je to neskutečné. Ale hlavně je to boží :)
"A přece kráčí!!!“
Zasloužených 5*.
Úžasný želví a boží humor. (Tím spíš, pokud znáte https://twitter.com/UhlaOfficial)
Snad jen škoda, že se tam zoufale málo vyskytují banány.
Tak konečně. Na čtvrtý pokus kniha od Pratchetta, která se mi líbila od začátku do konce. Filozoficko-teologicko-politicko-dobrodružná story s přesahem a pytlem legrace k tomu. Pratchett tentokrát drží nit, děj se mu nerozpadne do žádných šíleností, naopak graduje. Bravo!
Výborné, vtipné, absurdní... V tomto díle nevystupují ani čarodějky, ani mágové a ani samotný Ankh Morpork, ale malí bohové. Konkrétně kdysi velký, dnes (jelikož v něj již téměř nikdo nevěří) velmi malý bůh Om převtělený do jednooké želvy. A jediný člověk, který ho může slyšet je upřímný a bezelstný kluk Bruta.
Sice humoristická kniha, ale s tolika hlubokými úvahami a postřehy, že by v efebské knihovně nedělala ostudu ani v sekci „Duchovno a filosofie“. Určitě by patřila k prvním, které by se Bruta naučil zpaměti.
Mám rád šťastné konce, a tak jsem rád, že se Vorbisovi nakonec Bůh přece jen dostal do hlavy. Doslova.
Pratchetty si na Zeměploše dokáže dělat (a dělá) vkusnou legraci ze všeho, co ho zrovna napadne. Nešetří nic, co mu přijde pod ruku, takže není překvapení, že se dostalo i na církev a víru obecně.
Kniha vypráví příběh jednoho z malých bohů, jehož věřící se chytili do pasti liturgie a přestali v něj věřit. On je uvězněn v podobě želvy a nemá dost moci (dost věřících), aby s tím dokázal cokoli udělat. Jeho život je závislý na jednom prostém mladíkovi a na tom, aby v něj lidé zase skutečně uvěřili, a on se opět stal velkým mezi malými bohy.
Opět děkuji, pane Pratchette a pane Kantůrku. Díky Vám jsem na pár chvil každý den opustila náš nemocný svět a žila na ÚŽASNÉ ZEMĚPLOŠE! A hrozně mě to bavilo :-)
Věřím, věřím bez církevních pravidel,věřím si po svém, věřím v to, v co věřit chci.Tahle kniha je úžasná,protože přesně vystihuje podstatu víry. Té mojí!. Humor,nadhled,úžasné myšlenkové pochody ...to všechno hezky dohromady z těch tří dílů Zeměplochy,co jsem měla štěstí přečíst....prozatím vede!!!
Konečně to mám z krku. To je pěkně divný hodnocení na čtyřhvězdovou knížku, co? Já vím.
V polovině konzumace Pratchettovy Zeměplochy jsem se totálně přežrala a přestala mi chutnat. Ale to neznamená, že není objektivně kvalitní. Je dobrá. Skvělá. Má šmrnc, nápad, vtip, logiku. Ale chutná pořád stejně, takže hrozí to riziko přecpání, no. Zeměplocha mi připomíná vánoční cukroví z cukrárny: máte spoustu krásných lákavých druhů, první je skvělej, druhej taky, třetí taky. Ale v polovině druhů zjistíte, že jsou sice každej na pohled jinej a má jinou polevu, ale uvnitř jsou ze stejnýho těsta, co chutná stejně. A pak se může stát, že se přecpete, krabici cukroví zavřete nedojedenou a už ji nechcete ani vidět.
Malí bohové jsou, objektivně vzato, výborní. Mají vtip, ale děj knihy zvážněl a ztěžkl, řeší vážné věci ohledně víry a moci, a řeší je s nadhledem, inteligentně, originálně a bez urážek a ponižování, což je umění a nesmírně potřebná věc. Jenže mně už to prostě nelezlo. Objektivně si tahle knížka zaslouží pět hvězd. Ale hodnocení je věc subjektivní a to, jak mě knížka nestrhla (hlodala jsem ji v audio-verzi po kousíčkách snad tři měsíce!!!), je prostě projev absolutního subjektivního nezalíbení. Subjektivně by to bylo na tři hvězdy, a to ještě kdoví jestli. Takže dávám kompromisní čtyři. A doporučuju. Pokud se vám Zeměplocha líbí, tak si Malé bohy určitě nenechte ujít, je to jedna z nejlepších, nejzajímavějších a nejpřemýšlivějších částí.
Zatiaľ asi to najlepšie, čo som od TP čítal... príbeh o tom ako jednoduchý človek "prozřel" a (na rozdiel od reality) našiel v sebe silu, vzoprieť sa skazenému systému... z guláša roztomilých blbostí, ktoré dokázal namiešať iba pán TP, tak na povrch vyplávala jednoduchá a predsa väčšinou ľudstva neakceptovateľná pravda: viera v Boha nie je to isté ako viera v cirkevných predstaviteľov...
Mistrovské dílo. Pratchett v knize kritizuje nebo paroduje náboženství a jeho vliv na lidi. Dělá to ale tak, že mě to Jako křesťana vůbec neurazilo (protože Pratchett prostě umí). Naopak jsem velmi často při čtení souhlasně kýval hlavou.
Je to zeměplocha, takže ikdyž tady autor rozebírá tak vážné téma jako je náboženství a systém náboženství, tak se mu přesto krásně daří odlehčovat toto téma a celkově je to lehké čtivo s vtipným příběhem a velmi dobře vykreslenými postavami.
Určitě se řadí do kategorie TOP co si ze zěměplochy můžete přečíst.
P.S.: "Želva kráčí!"
V hektických časech a po několika knihách, jejichž přečtení klade vysoké nároky na mé emoce či soustředění, volím ráda odlehčenější četbu. Příběhy ze světa Úžasné Zeměplochy jsou v tomhle ohledu sázkou na jistotu.
Malí bohové jsou v sérii třináctou knihou, z řady však trochu vybočují. Až na pár výjimek se tu totiž neobjevují „klasické“ postavy z řad mágů, čarodějek nebo městské hlídky (výjimkami jsou snad jen Kohl-Lik Aťtratím, Knihovník a Smrť). Terry Pratchett v knize přibližuje, jak na Zeměploše fungují náboženství, a je to samozřejmě stejně propracovaný a na hlavu padlý systém jako cokoli jiného v tomhle světě na zádech čtyř slonů, kteří stojí na krunýři velké A'Tuin kráčící vesmírem stále dál a dál.
Nebudu se více rozepisovat, Zeměplocha je prostě fenomenální fantasy série – pobavení zaručeno. Rozhodně doporučuji! ❤
Mimochodem: a přece kráčí!
Úžasně podaná metafora o rozdílu mezi upřímnou vírou a vírou v církevní řád, který se občas může dost zle zvrtnout.
„Mnoho mužů si myslí, že do kněžského stavu byli povolání z vyšší moci, ale ve skutečnosti je tam povolal jejich vlastní vnitřní hlas, který říkal: „Je to lehké zaměstnání, v teple, pod střechou, nebo bys snad chtěl být oráčem jako tvůj otec?““ A navíc s nenapodobitelným Pratchetovským nadhledem. :D
Vôbec, ale vôbec by mi nevadilo, keby sa (ne)oficiálnou „Bibliou“ ateistov stala miesto Dawkinsovho Božieho bludu táto skvelá kniha. S pozdravom anonymná kresťanka…
„Lidé začínají vírou v boha a končí tak, že věří v systém, který se kolem onoho boha vytvořil.“
Opět skvělé dílko. Tentokrát jsem si z knihy vypsala více pasáží než obvykle. To, jak autor popisuje vznik moci a její působení na lidi, je velmi poučné a neplatí to pouze pro náboženství. Když se koukneme do politiky, může se zdát, jako by to ani nebyla realita. Bohužel je, ale osobně doufám, že mezi námi je více takových Brutů.
Zaměňte církev a víru v boha za aktivismus a menšiny, případně biopaliva a ochranu přírody, a tahle vynikající satira pořádně zhořkne. Občas lituji, že Terry Pratchett psal humoristickou fantasy, protože takový vhled do podstaty moderního světa má jen málokdo. Oželet všechny ty výborné vtípky by ovšem byla snad ještě větší škoda.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Třináctý dál zeměplochy je jeden z nejvážnějších a zaměřuje se na náboženství a fanatismus. Hrozně dlouho mi trvalo se začíst, ale jakmile se Bruta dostane do Efebe tak se kniha pořádně rozjede. Poslední dvě třetiny knihy jsou hodně vtipné a napínavé, jen ta první mě moc nebavila. Půl hvězdy navíc za cameo v knihovně a Omnijského obchodníka.