Malí bohové

14.12.2018

Opäť Pratchett, ktorý ma (takmer) bez výhrad bavil. Tentokrát sa pozrel na zúbok náboženstvu a filozofii - a samozrejme ani na jednom z nich nenechal suchej nitky. Trefné narážky na absurdnosť cirkevných inštitúcii presahujú hranice odpočinkovej literatúry a okrem zábavy ponúkajú aj niečo na zamyslenie. Prostoduchý Bruta s dokonalou pamäťou a boh Om uväznený v tele tvora, z ktorého sa robí výborná polievka - jedna z najlepších dvojíc Zeměplochy (samozrejme až po Stařenke Oggovej a Bábi Zlopočasnej). 8/10

11.12.2018

Znova skvelý výtvor od pána Pratchetta, tentokrát s hlavným hrdinom Brutom, ktorý sa pokúša pomôcť svojmu bohovi Omovi. Knižka plná humoru, ale spisovateľ poukazuje aj na prešľapy niektorých náboženstiev, ktoré sa dopustili v histórii ľudstva. Pratchett dokáže v každom diele zasadiť nejakú skutočnosť o ktorej sa príbeh točí a zároveň čitateľa oboznamuje, ako jednoducho sa dajú niektoré problémy riešiť. Bruta si hneď na začiatku získal môj obdiv, jednoduchý chlapec, ktorý túži po jednoduchom živote vo svojej záhradke kde okopáva melóny. To sa mu ale zmení, keď sa mu v záhradke objaví veľký boh Om. Príbeh, ktorý si zaslúži plný počet hviezd a k tomu aj moje odporúčanie.

30.11.2018

Samostatné zeměplošské romány mi asi prostě a jednoduše nesedí. Stejně jako například Pohyblivé obrázky mě Malí bohové moc nebavili. Měl jsem pocti, že jsou zbytečně obsáhlí a natahovaní a přitom je vše jakýmsi podivným způsobem plytké, nakousnuté a celkově nedotažené do konce. Spousta dobrý a zajímavých nápadů, které by si ale zasloužily ještě důkladnější náhled.

12.11.2018

Nutně jsem potřebovala do své četby zahrnout nějaké zábavné dílko a tudíž se mi návrat k Zeměploše jevil jako dobrý nápad. Nemohla jsem si vybrat lépe. Pratchettův ostrovtip v dokonalém překladu p. Kantůrka nenechal mé bránici příliš prostoru pro odpočinek. To, že se v jádru jedná o satiru náboženství a jeho dogmat, pro mne už byla jen třešnička na dortu.

"Ale ty jsi přece všudypřítomný."
"Kdo zase řekl tohle?"
"Prorok Mahotaki."
"Toho chlapa jsem v životě nepotkal!"
"Co? Cože? Takže mám věřit tomu, že jsi mu nedal Knihu stvoření, co?"
"Jakou Knihu stvoření?"
"To chceš říct, že nevíš?"
"Nevím!"
"Tak kdo mu ji dal?"
"Co já vím? Třeba si ji napsal sám!"

28.10.2018

Dostala jsem chuť se zasmát a "Malí bohové" jsou jedním z mála zeměplošských románů, které dosud unikaly mé pozornosti. A tak jsem zavítala k Omniáncům, spoutaným vírou v mocného boha Oma a jeho dogmata: Země je kulatá, otáčí se kolem Slunce a kdo tvrdí něco jiného (třeba ten nesmysl o placce na hřbetech slonů stojících na krunýři želvy), protiví se církvi a péče inkvizice ho nemine. Víra novice Bruty v boha Oma je neochvějná, když mu ovšem ono božstvo přistane na kompostu a osloví jej, má poněkud problémy pochopit, že tato popudlivá želvička je skutečně tím, za koho se vydává. Jednoduchý mládenec je stržen do víru událostí - Om nehodlá zůstat ingrediencí do polévky navždy a Brutova fenomenální paměť se hodí také k dobyvačným plánům exkvizitora Vorbise.
První polovinou knihy jsem se prochechtala, nádherně se trefuje do náboženských bludů. V druhé polovině ubylo humoru na úkor vznešených myšlenek a už to (omužel) není taková čurina. A jelikož čtu Pratchetta především pro jeho vtip, nikoliv pro filozofii (ano, jsem hrozně plytká), můj původně nadšený dojem klesnul k solidním čtyřem astrám.

Efebci zastávali názor, že volební právo by měl mít každý. Pokud pochopitelně nebyl chudý. Nebo cizinec. Nebo mu v tom nebránila jiná nepřekonatelná překážka, třeba to, že je blázen, lehkomyslník nebo žena.

17.09.2018

Nááádherná, ve které Pratchett opět postavil veškerá náboženství na hlavu. Tučňák a Patina, to mě pobavilo. U želvy padající z nebe a pěkně nadávající jsem se neudržela a vyprskla smíchy, čímž jsem opět pobouřila půlku tramvaje. Děkuju, pane Pratchette, za zpestření dne.

24.08.2018

Jedna z lepších zeměplošských knížek, ale i tak jsem tomu nějak nemohl přijít na chuť. Brutova proměna byla docela divná a násilná. Kvizice měla velký nevyužitý potenciál, totéž by se dalo říct o Pratchettově pojetí bohů a božství. Filosofie okolo náboženství je asi nejsilnější stránkou celé knihy, ovšem kromě závěru se výrazněji neprojeví. Pořád jsem měl pocit, že se ze všech těch nápadů a motivů, které mistr Pratchett v knize sype, dalo vymáčknout mnohem více.

13.08.2018

Filozofické dílo protkané vtipem a nebo naopak? V tačátku je trochu těžší se do toho začíst, ale od poloviny to jde samo, ale jinak skvěle ukazuje Pratchett náboženství a vše o kolo něj.

23.06.2018

Pratchett je naprosto nepřekonatelný, jeho knihy mi vždy zlepší náladu.

05.06.2018

Přestože jsem to několikrát zkoušela a nakonec přečetla pět nebo šest knih, nedokázala jsem siru Terrymu přijít na chuť. Vtipy mi přišly trochu moc násilné a nadbytek přechodníků v českém překladu mě ničil. Usoudila jsem, že holt nejsem náctiletý kluk, čímžto pádem na mě kouzlo Zeměplochy neúčinkuje, smířila jsem se s tím a vcelku bez problému i naučila žít.
Jenže pak mi známý půjčil Small Gods s tím, že tohle je ale super a to si prostě musím (podtrženo, vytučněno) přečíst. Ale tak jo, koneckonců pokud není nic jiného po ruce, přečtu i návod na používání spreje na záchod.
Očekávání nemohla být nižší, nadšený úžas větší.
Smála jsem se hodně a smála jsem se nahlas.
Kouzlení se slovy, kouzlení s motivy, kouzlení s brilantní ironií a cynismem. Dějiny církví, víry, lidské i božské přirozenosti zpracované s takovou dávkou nadhledu a humoru, že to snad nemá obdoby. Magie Small Gods mě donutila naprosto přehodnotit postoj k Pratchettovi. Jedna z nejlepších knih letošního roku, jedna z nejlepších za hodně dlouhou dobu.

02.04.2018

Malí bohové se mi nijak zvláště nelíbili ani při prvním čtení někdy před 20 letech a při mém soukromém zeměplošském opakovaném maratónu to nebylo o moc lepší. Asi je to tím, že hlavní hrdina této knihy - obtloustlý prostý (a v závěru zmoudřelý) mladík Bruta mi nebyl nějak zvlášť sympatický. Nejdřív to byl přitroublý bulík zmanipulovaný odmalička bigotní babičkou k fanatickému omnianismu, a pak (ani nevíme jak) je z něj najednou osvícený multikulturně zaměřený vládce národa. Mnohem víc mne bavilo Efebe a jeho filozofové, z nichž někteří se baví rvačkama v hospodě kvůli paradigmatům a druzí stavěním všelijakých technických vylomenin ve stylu "dostatečně dlouhou pákou lze pohnout čímkoli, ale problém je s kvalitou těch pák... RUP!). No a velký strašlivý bůh Om v těle želvy je taky sympaťák, tedy než se z něj na konci stane klaďas. 70%

P.S. V průběhu čtení této knihy nám umřela i druhá půlka tandemu Pratchett/Kantůrek, takže toto čtení bylo částečně i vzpomínkou na toto báječné duo

15.02.2018

Jeden z nejlepších příběhů Zeměplochy..a želva kráčí!!! Těším se na další nejlepší :)

26.01.2018

Hluboká filozofie obalená do humorného kabátku, moc dobré čtivo.
Je úžasné, jak jsou jeho knihy současné. Pokud se zamyslíte nad tím co autor doopravdy píše a jaké nám předkládá otázky a jejich vysvětlení a za pomocí satyry a humoru ukazuje hluboké rány, které si sebou naše civilizace nese, nezbude vám než smeknout. Touha po moci za jakoukoliv cenu, fanatizmus, fundamentalismus, pokroucený rasismus, manipulace společenstvím za pomocí víry a útlaku si sebou neseme v současnosti, byli s námi v minulosti a jak to poslední dobou vypadá, budou s námi i v daleké budoucnosti.
Vynikající kniha, kterou jsem určitě nečetl naposledy.

19.01.2018

Želva vpřed!

Zatím jsem cca v polovině... Klasický Pratchettovsko-Kantůrkovský humor, občas nejde se nesmát (a to i na veřejnosti), ale téma je dost vážné. A i když je příběh stylizován do podoby inkvizice, je v něm velmi dobře vystižen fanatismus a hrůznost různých -ismů, se kterými máme historické zkušenosti, ať už přímé nebo zprostředkované - komunismus, nacismus, islám...
Jsem zvědav, jak se bude příběh dál vyvíjet.
---------------------
Dočteno. V závěru už toho humoru moc není (jasně, scéna s orlem nebo Kantůrkovo vysvětlení šachové terminologie... ;-) ), celkově zatím asi nejvážnější knížka z celé Zeměplošské série.
---------------------
Nechci spoilerovat, tak sem dám jen odkaz na článek, kde se vzal jeden z Pratchettových nápadů:
http://www.studentpoint.cz/2018/02/02/8-nejbizarnejsich-smrti-historii-lidstva/
Hned 1. případ. :-)

13.11.2017

Nekdo pise spatne knihy.Nekdo nekdy horsi a pak zase lepsi.Ale TP pise jen a jen skvele!!!Mali Bohove jsou toho dalsim dukazem!

06.08.2017

Malí bohové patřili k mým nejoblíbenějším pratchettovkám. Ovšem po třetím přečtení nevím, nevím... Rozhodně jsem se u této knihy neotřásala smíchem. Vlastně jsem se nezasmála ani jednou. Ovšem hluboké postřehy o víře, bozích a lidech jsem mnohdy musela číst několikrát za sebou, abych je vstřebala. Pratchett zde stvořil vůbec nejděsivějšího padoucha - inkvizitora Vorbise. Bruta je mladík poměrně nejistého věku, jednou je mu deset, poté osmnáct, následně padne zmínka, že do Citadely přišel ve dvanácti letech... Hm. A jako obvykle musím zmínit podivné chyby, kdy uvozovky mnohdy uvádějí běžný text, naopak přímá řeč je ohraničena ledabyle, jednou ano, jindy nikoli. Jedná se o závadu u Mistrových knih naprosto běžnou, přesto nepochopitelnou.
Mimochodem na zdůrazňovaného prosťáčka prokáže Bruta nezměrnou míru prozíravosti a inteligence (schopnosti přežít). Není to veselá kniha, ale je skvělá.

09.07.2017

Vtipná knížka, jako vždy od Terryho Pratchetta, a navíc spousta hlubokých a nadčasových myšlenek.

19.06.2017

Zpocatku me pribeh vubec nenadchl, prilis jsem jej nepochopil a tezko jsem se prokousaval. Od urciteho okamziku (cca 30.stranka) se srozumitelnost pro me velmi zvysila a konecne jsem si tohoto Prachetta mohl vychutnavat. Skok zhruba z 1hvezdy na 4hvezdy a z toho plyne vysledne hodnoceni.