Obléknu si půlnoc
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/91_/91391/bmid_obleknu-si-pulnoc-a7a-91391.jpg
5
588
58
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 38. díl >
Tonička Bolavá, s níž jsme se setkali už třikrát v předchozích dílech tetralogie, má tentokrát víc práce než obvykle. Starý baron Chumfurttam, o něhož se starala, zemřel. Je třeba najít mladého barona Rolanda v Ankh-Morporku. Tonička se pro něj vydá a její osobní strážci – Nac mac Fíglové – trvají na tom, že poletí s ní. Ti si ovšem své povinnosti jako vždycky vysvětlují po svém. Pak se objeví Úskočný muž, děsivý lovec čarodějek. Tonička se rychle vrací zpět do rodného kraje, kde je třeba připravit pohřeb starého a svatbu mladého barona, ale Úskočný muž ji pronásleduje. I když není sama – kromě pomoci, se kterou všichni počítají, se objeví i pomoc, kterou by opravdu nikdo z nás nečekal –, střetnutí bude těžké. Poslední díl příběhu by měl mít šťastný konec, ale znáte Terryho Pratchetta. Kdo ví?... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 2011 , TalpressOriginální název:
I Shall Wear Midnight , 2010
více info...
Přidat komentář
Jejdamáku, jemináku, tak tahle Tonička mi připadala tak "pohřebnější", až mě to zezačátku nebavilo.
Mile mě překvapilo opětovné setkání se slečnou "pro tuhle chvíli Novákovou", kterou jsem poznala kupodivu ještě předtím, než se představila ... a těším se na další pokračování, jsem zvědavá, jak se to vyvine s Přestůněm.
Druhá kniha pana Pratchetta, se kterou jsem měla problém. Tou první byla kniha Dámy a pánové, která se mi zdála neuvěřitelně roztahaná. Ale Obléknu si půlnoc na mě působila jako Kladivo na čarodějnice. Hned chvíli po začátku se Tonička dostane do situace, kterou bych od pana Pratchetta zrovna nečekala. Fakt ošklivá situace. A to bylo poprvé, kdy jsem přemýšlela, zda má cenu knížku číst. Ale Tonička a Fíglové jsou podle mě skvělí, tak jsem vytrvala. Pocit bezmoci a omezenosti lidí, který znám z Kladiva, se během Půlnoci ještě jednou vrátil. Ale děj byl na druhou stranu výborný, jen jsou témata, na která jsem asi citlivější a nečekala bych je od tohoto autora.
Nakonec Fíglové opět nezklamali, u psí nohy, a dávám jim 4 z 5. A překvapil mě návrat jedné z postav z počátku Zeměplošské série, ale nebudu říkat které, přečtěte si to sami.
V pořadníku na mě ještě čeká Pastýřská koruna, tak uvidíme, jak to s Toničkou bude ještě dál. Rozhodně jí držím palce.
Můj druhý Pratchett vylepšil moje mínění. Vzdáleně jsem vzpomínala na Malou čarodějnici - čarodějka konající dobro.
Přestože je to poslední díl série, nebyl to problém, příběh spěl k dramatickému závěru - který ovšem dramatický nebyl. Škoda, mohlo být o hvězdičku víc.
Jo, a fíglovština je úžasný jazyk.
Čtvrtá kniha o Toničce má všechno, na co jsme si už zvykli u těch předchozích: vtipné dialogy, hloubku, pořádnou dávku lidskosti i moudrosti. Pratchett do tohoto díla zamíchal nečekaně hororové prvky. Úskočný muž je drsnější než jakákoliv dřívější postava a na mysl mi často přišel Freddy Krueger z Noční můry v Elm Street. Chvílemi jsem se skutečně bál a přeběhl mi mráz po zádech.
Velmi příjemné je pak shledání se starými známými z Ankh-Morku.
Kniha se čte výborně a jak to u dobrých knih bývá, jediné co vás mrzí je, že přijde okamžik, kdy ji dočtete...
Série o Toničce Bolavé není to nejlepší, co Terry Pratchett napsal - ale přistihuji se při tom, že při čtení se téměř nepřetržitě usmívám. U tohoto dílu s výjimkou momentu, kdy se dozvídám, o čem Bábi Zlopočasná mluví, když mluví o respektu (a ne, tady v této konkrétní situaci nevystupuje - Bábi ani respekt), úseku, v němž do Terryho nepochybně vstoupil Stephen (dobrá, bez hádanek, takže z Pratchetta se stal King) a všechna "klouzavá teď". Nutno podotknout, že tyto "bezúsměvné" části jsem si užila asi nejvíce...
Podle mého se jedná o nejlepší díl z řady příběhů, kde vystupuje Tonička Bolavá. Nedá mi to, abych také nezacitoval „Najít svůj dar, to je štěstí.“ To, že Terry Pratchett i Jan Kantůrek svůj dar našli, dokazuje nejen tato kniha, ale také radost, kterou svým štěstím přinášeli tisícům čtenářů. A v případě Jana Kantůrka doufám, že ještě dlouhý čas přinášet bude.
Zrodila se čarodějka...a oblékla si půlnoc. Čarodějky tak nějak vždycky vystihují jednu či více podstat Zeměplochy. Tady je to z několika důvodů ještě silnější. Postavy, které by samostatně utáhly celý svazek, se setkávají najednou a přidávají se další, aniž by některá měla menší úlohu. Potkává se nově příchozí i staré a vždy přítomné, i to hodně, hodně staré, co už jsme vypustili dávno z hlavy. Tady bych měl jedinou výtku, protože Terry mohl tahle rozsáhlejší sáhnutí do minula použít i u dřívějších knih. Ale možná tam jsou, jen mi vypadla z hlavy. Obecně jedna z nejsilnějších Zeměploch vůbec, symfonie tažená bylonebyliem, psychologií davu, drobným pomrkáváním jak čarodějek, tak městské hlídky a samozřejmě Fígly.
Tonička zase povyrostla a povídání o čarodějkách Pratchettovi prostě šlo, způsob podání příběhu bych skoro nazval promyšlenou poezií, lehké, místy humorné, místy nutí k zamyšlení, jako celek geniální.
Děj knihy je tak trochu odsunut do pozadí, ale čím dál víc podezírám Pratchetta, že je to záměrná kulisa pro to, co to znamená být čarodějkou - být všude, myslet na vše a všechny...
Ačkoliv jsem serii s Toničkou ze začátku nemusel, teď jsem jí vyloženě propadl :)
Moje první knížka o Zeměploše, kterou jsem četla. Vůbec nevadí, že neznám předchozí ze série o čarodějkách, rozhodně si je ale chci přečíst. Napínavá, zábavná, tajemná a se špetkou magična a přesto tak dokonale spojená s naším světem.
Miluju, miluju sérii o Toničce! I přesto, a nebo právě proto, že je trošku jiná než ostatní zeměplošské kousky, a u posledního dílu to platí ještě víc. Hlavní rozdíl je v tom, že tahle knížka je vážnější, není to vlastně taková sranda, jako ostatní Zeměplochy, a není ani tak ztřeštěná. Oceňuju krásně popsanou osobnost dospívající holky, která to nemá lehký a vlastně někdy neví, co se sebou (i když by to nikdy nepřiznala). Jo, a tím koncem si u mě pan Pratchett hodně šplhnul, protože zbořil klišé o tom, jak mají vypadat happy endy (to ale naznačoval už ve Svobodnym národu). Podle mě nejlepší Zeměplocha.
Zajímavé vyvrcholení, Tonička mi byla sympatická už od první knihy a líbí se mi jak vyrostla. Taky jsem ráda, že se vrátila jedna stará postava, o které jsem vždycky chtěla vědět víc.
Příběh ubíhá kvapem a nemá nijak závažné nedostatky. Jako všechny Prachettovky má svou hloubku, kterou je však nutno u některých knih objevit.
Prý se chystá pátá kniha, takže se docela těším jak to bude s touhle sympatickou čarodějkou pokračovat.
21.7.2014 - Koupeno
29.7.2014 - Přečteno
Omylem jsem si koupila OsP. Omylem proto, že jsem se Toničce a Nac mac Fíglům vyhýbala jako Mrakoplašovi.
Bohužel /bohudík/ jsem neměla co číst, tak jsem si zaběhla do knihkupectví. Mrknu na poslední čtenou knihu a hned za ní bylo tohle. Nemyslím, beru, platím, čtu ... něco se mi nezdá. Ano, čtu poslední díl ze série o které absolutně nic nevím. Nevadí, čtu dál.
Tonička se mi líbí :) je roztomilá, chytrá a prostě hrozně fajn holka, která myslí na ostatní /ostatně je to čarodějka/, hrozně se mi líbí Kalendárie, ta je bezkonkurenčně ... jak jen je to slovo ... zvláštně jiná :) milá, tak trochu hloupoučká, ale možná to není její vina :) K Rolandovi nemám co říct, neznám ho, ale podle Tony je jaksi škrobený. Osobně si myslím, že je to puberťák tak jako Tony a že se před sebou prostě stydí :)
Co se mi, ale líbilo nejvíce byl slet čarodějek:) Miluju Bábi, zbožňuji Stařenku a hlavně ... HLAVNĚ se setkáme se starou známou, kterou už nějaký ten pátek postrádám. Je sice o kus starší, ale pořád stejně úžasně dokonalá. Jen doufám, že se s ní brzy opět setkáme. A je mi fuk, jestli to bude jen o ní, Čarodějkách, Toničce nebo o komkoli jiném. Hlavně když tam bude Ona:)
Série knih s Toničkou Bolavou se stala mou oblíbenou, ze všech příběhů s ní spjatých mi však tento přišel nejméně zajímavý a výrazný. Možná jak se dělal zbytečný humbuk kolem Úskočného muže, kterého nakonec Tonička vcelku jednoduše a lehce přemohla... a "mají se rádi – nemají se rádi" dějová linka s Rolandem, která nebyla ani překvapující, ani však očekávatelná. No, nevím. Stále si Obléknu si půlnoc drží vysokou kvalitu, od Pratchetta se však dočkám jinde i víc.
Přiznám se, že napoprvé jsem tuhle knihu nezvládla přečíst. Nedokázala jsem se dostat přes jisté dost nepratchettovské události a chování postav (vím, že když jsem tu jistou kapitolu poprvé četla, tak jsem si říkala, že tohle ani není Pratchett, kam se ztratila ta lehkost a bezstarostnost? Ale jo, ona tam je, ale je tak nějak jiná...). Do psí nohy.
Teď jsem se k ní po několika letech vrátila. Od teď ji řadím k jedné z nejlepších Pratchettových knih.
Škoda, že nelze dát více hvězdiček.
(Přečetla jsem v rámci návratu k téhle knize předem všechny předcházející "Toničky", abych byla v obraze a dobře jsem udělala...)
Bývá zvykem, že v Pratchettovských příbězích bývá skryté mnohem větší moudro, než by člověk čekal u běžné humoristické fantasy. V tomto příběhu to dokázal dokonale. Mám dokonce pocit, že jde o nejhlubší kniha z celé série.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Kniha Obléknu si půlnoc je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 1 028x |
| Čtenářské výzvě | 37x |
| Doporučených | 68x |
| Knihotéce | 403x |
| Chystám se číst | 143x |
| Chci si koupit | 83x |
| dalších seznamech | 6x |
Další příjemná, čtivá, méně bránici namáhající, zato přemýšlivá kniha.
A taky jsem si díky ní znovu připomněla, jak moc jsem ráda, že jsem se onehdy zbavila Kladiva na čarodějnice (ano, myslím tím přesně TEN hnusný, nenávistný a pitomý pamflet Malleus maleficarum), i kdyby chtěl bůhvíkdo vyzdvihovat jeho historickou důležitost, případně zlehčovat jeho existenci českým překladem který stojí za vyližkapsu.