Tři roky prázdnin
Jiří Žáček
Ve sbírce zpěvných rýmovaných veršů dotýká se autor s úsměvem a ironií lyriky manželské i nemanželské, ztroskotání i dobrodružství poezie, míjení času a s vážností se zastavuje u ožehavé problematiky světového dění a u otázek života a smrti.
Přidat komentář
Hodnotit nízkým počtem tuto sbírku básní, by mělo být považováno za hřích.
Básník Žáček je ve verších zcela otevřený, dovede být sarkastický i vtipný, vážný i filozofující.
Osobitý styl vedení básně je jeho velké plus, je rozpoznatelný a tudíž neochvějně spjatý s kvalitou, jež se nedá s nikým zaměnit.
A jedna drobná úvaha...
Politické básně se tak netváří.
Milostné jsou povětšinou psány s nadsázkou a již zmíněným sarkasmem.
Osudové připomínají tak trochu pohádky.
Myslím, že pan Žáček si rád s čtenářem hraje a dopřává mu pocit vítězství, protože pozorný čtenář většinou rozpozná dobrý úmysl; sdělit vážnou myšlenku netragickou formou.
Jiřího Žáčka nejde nemilovat.
Je kouzelník básnického umu a za jeho talent bych upsal duši i samotnému Mefistovi...
Žáčka si pamatuju jako autora žertovných dětských rýmovaček. Jako básník pro dospělé mě příliš neoslovil. Všední témata a často i všední zpracování. Vybírám jako ukázku pár básní, které se mi líbily více než ostatní.
Úzkost
Mám strach že srdce ubývá
a že se jednou zhroutí do bezmoci
jak slunce které vyzáří
všecko své světlo
do vesmírné noci
Co potom
řekni miláčku
až zbude jenom struska která studí
kámen co těžkne víc a víc
jak padá do tmy
vyhořelou hrudí?
***
Zimní
Sníh vystínuje kraj
A listí zmizí
Náhle jsme příliš dospělí
Zbavit se všeho
co v nás není ryzí
Mráz rány vypálí a zacelí
***
Sám proti sobě
Každý kdo dýchá je sám proti sobě
Život je vůbec krajně nezdravý
i když jsme pro něj dobře vybaveni:
Hle hydraulika žil a pohlaví
Computer mozku počítá a velí
a motor srdce točí soukolím
A je to výkon bezvadný a skvělý – –
A přece vším co miluješ a na čem lpíš
vteřinu za vteřinou
jsi zase smrti o kus blíž
Sám proti sobě ale vlastní vinou
Čeho se lekáš Co víc můžeš chtít
než vyhořet jak oheň který hřeje
Spalovat tmu tu ropu beznaděje
změnit se v teplo světlo a hrst popela
Hořet – a třeba jednou nohou v hrobě
Jen mrtví nejsou sami proti sobě
***
Klukovská vzpomínka
Kam jste se všichni ztratili
báječní kluci s báječnými svaly?
Kdy jsme se spolu naposledy rvali
mí kamarádi z ulice?
Jste ještě živí? Tolik let
sál jsem z vás sílu do zásoby
Táhneme každý jinde káru doby
dávno jsme všichni dospělí
Mí kamarádi na život a na smrt
život
(ne smrt)
nás rozdělí
***
Nedělní chvilka poezie
Ubývá zajíců a ryb a labutí
Skoro všem druhům zvěře hrozí vyhynutí –
A co my? Přežijeme rok 2000
když k sobě umíme být stejně krutí?
Ždímáme ze sebe jak vydřiduši
svou užaslou a ještě dětskou duši
a prázdnotu co zbyla po ní
jak dokonale vytěženou štolu
plníme náložemi alkoholu
Známe své povinnosti a svá práva
a především své konexe
A svět je pro nás tučná dojná kráva
Větříme luxus Třeseme se na lup:
Co za to? Co to vynese?
A je to boj a štvanice a kalup
Bobtnáme závistí jak zralé vředy:
Jen ještě urvat co se dá –
a lžeme si že dnes naposledy
Že zítra konečně už začneme
žít jako lidi Mít čas na děti
i na sebe Být šťastní a mít kamarády –
přece to ještě máme v paměti
Ještě to umíme – –
A je to lež
Už dávno jsme se otočili zády
k druhým i k sobě Už to neumíme
vzít znova vlastní srdce do dlaní
Jsme sami sebou vydrancovaní
A zatímco si lžeme do kapsy
že to chce čas a že jsme ještě chlapi
vrstevníky už kosí kolapsy
které i po nás napřahují tlapy
a strach co býval menší nežli bleška
nám dřepí v zátylku jak upír – –
Teď už se začíná jen ztěžka
ztěžka
Jiří Žáček se mi jako básník líbí.A když si vzpomenu na krásný přednes Mirka Kováříka na Portách a na Sokolovských dostavnících je mi smutno,že tahle doba už není.
některé oslovili velmi...některé ne...
TOP :
Před stěhováním
Nic tady po nás nezbude A přece :
otisky dlaní
kresba pastelkou
na zdi té těsné panelové klece
a první slova první kroky dětí
útěky návraty
a já a ty -
ta veteš vzpomínek ta samotřetí
pamět v níž zbudou zářezy a suky
Otevři okno :
dnes už naposled
ti tady krotké slunce zobe z ruky
----------------------------------------
Děti
Stulí se pěkně do klubíčka
usnou jak párek štěnátek
svět zatmí blankou blankytného víčka
A rozběhnou se nocí nazpátek
daleko někam kde už nejsou s námi
a mluví ze sna tajnou řečí již
rozmějí jen andělé a mámy -
v tu chvíli kdy jim marně chceš být blíž
(čteno náhodně, vedle mých spících dětí...tak trefné, tak pravdivé, tleskám pane Žáček, takhle bych to chtěla napsat já :))
--------------------------------------------------------------------
Před usnutím
Nejlepší básně přicházejí samy
chviličku před usnutím
v mezerách mez vteřinami
a ztrácejí se za úsvitu
jak žena s níž jsem probděl noc
a která ráno mlčky zmizí z bytu
bez rozloučení
bez hlesu
a nenechá mi ani adresu
....
Básničky se dobře čtou, jsou krátké a srozumitelné. Prolíná se v nich zábava i vážnost situace. :-)
Básničky Jiřího Žáčka se velmi dobře čtou, často mají dostatek humoru i ve věcech vážných, ale také často autor nechává původní problém, jen se ho snaží trochu zlehčit pro čtenáře. Všechny básničky jsou krátké, smysluplné a srozumitelné.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1983 |  Aprílová škola |
| 2010 | Krysáci |
| 1996 | Slabikář |
| 2015 | Ezopovy Bajky |
| 2007 | Okurková sezóna |
Kniha Tři roky prázdnin je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 57x |
| Čtenářské výzvě | 7x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 26x |
Jediný český básník, do jehož veršů jsem platonicky zamilovaná.
Tahle knížka mi udělala radost svou obrazovou formou, skvostnou obálkou - zkrátka tím, jak vizuálně uctila pana Žáčka.
Udělejte si prázdniny kdykoliv a kdekoliv tím, že zalistujete papírem potřísněným jeho slovy. A i když budete na prázdninách, budete také doma. Přesně to pro mě básně tohoto básníka znamenají - jsou jako návraty domů.