Toulky s Charleym
John Steinbeck
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30616/bmid_toulky-s-charleym-GcV-30616.jpg
4
306
58
Čtenáře obohatí tentokrát nad jiné zajímavý zážitek. Provázejí spisovatele na jeho cestě po Americe, kterou podnikl v dodávkovém nákladním autu se psem Charleym. Projedou více než 16 000 km čtyřiatřiceti americkými státy, poznávají jejich hory, roviny i pouště a především lidi a život v jejich pravé podobě.
Literatura světová Romány Cestopisy a místopisy
Vydáno: 1965 , Československý spisovatelOriginální název:
Travels With Charley: In Search Of America , 1962
více info...
Přidat komentář
Tak toto byl pro mě opravdu moc příjemně strávený čas , navíc v dobré společnosti. Když mi knihovnice přinesla „ze sklepa knihovny“ notně umolousaný , časem a čtenáři opotřebený výtisk z r. 1964 napadlo mě, kdo naposledy knížku vlastně asi četl.... Spisovatelovo několikatýdenní putování plné myšlenek, postřehů , jemného humoru, laskavosti , moudrosti a šarmu … To nemělo chybu.
http://www.davar.cz/badatelna/xref/ost_steinbeck.htm
Krásné poetické putování Johna Steinbecka a jeho psa Charleyho spotřební, uspěchanou, kumulující, segregující, politizující Severní Amerikou. Ale o to více zachycující skutečnost, svéráz lidí i jednotlivých států. Moc příjemné čtení.
zatím jediná kniha kterou jsem přelouskal jak v originále, tak následně česky. Postaší pán a jeho pudl projíždí USA, chvíli kroutí hlavou, chvíli to dělají lidé kolem. Kniha je pomalejší, lenivá, tak jako karavan v půli kopce
První Steinbeckova kniha, kterou jsem jako dítě četla. Nalákala mě k přečtení jeho dalších prací.
"Jednou tulák, navždy tulák"....Jednou okusíte Steinbecka a nemůžete hold přestat.
Proboha lidi, co se to tady děje? To přece není žádný román! Steinbeck si opravdu pořídil obytné auto a vyrazil na vejlet po Státech. Je to cestopis, ne fikce. Všechno, o čem se tam píše, se doopravdy stalo. Farmář, co si na krávu napsal že je to KRÁVA a stejně mu ji myslivci zastřelili, Chruščov v New Yorku, čínský kuchař, co chodil po lovecké sezoně sklízet olovo z padlého kmene, který z dálky vypadal jako jelen, i ty hnusný vyvolávačky v New Orleansu. Je to úžasné čtení, a dneska možná ještě úžasnější, protože si člověk zpětně uvědomuje, jak tenkrát věci vypadaly z druhé strany plotu. Doopravdy. Ne jenom jako.
90% Nejprve se neubráníte srovnávání s o generaci mladším Kerouacem. Někdy zajímavější jindy ne. Závěr z rasistického Jihu mne však strhl. Steinbeck zde ukojil své novinářské já a lze dodat, že úspěšně a užitečně.
Nádherný příběh cesty, ať už pravdivý, nebo smyšlený, ale bylo to opravdu cvičení pro mou fantazii. Rozhodně bych něco podobného ráda vyzkoušela, i když teď - o padesát let později - by to vypadalo úplně jinak.
Kniha je to krásná, i když snad celá ta reportáž/road story je smyšlená.
I v samotných USA je dílko dodnes jakýmsi kultem, který ovšem trochu dekultivoval Steinbeckův syn, když potvrdil, že kniha je spíše literární fikcí.
Přesto se jedná o knížku velice podstatnou, protože nejenže skvěle ideově doplnila Kerouacovskou odysseu OTR, ale pomohla být stavebním kamenem, respektive inspiračním zdrojem i pro další autory.
Například Jacques Poulin díky Toulkám s pudlem napsal své Volkswagen blues http://tlampatch.blog.cz/1102/road-stories-volkswagen-blues-recenze
a "indián" William Least Heat-Moon své Modré silnice http://tlampatch.blog.cz/1103/william-least-heat-moon-modre-silnice-cesta-do-nitra-ameriky-1983-1999
Pro milovníky milého a jemného humory a psů, ok.Mě už to pak přišlo stále hodně podobné - prostě road movie se psem. Určitě bych doporučil jiné a více charakteristické díla tohoto autora.
Překvapující. Zklamání. Možná nebudu pochopena, ale to Ilf a Petrov a jejich „okružní jízda“ po USA v knize Amerika bez poschodí byla mnohem přitažlivější, objevnější a zábavnější cestopis, než tento Steinbeckův pokus objet svou zemi a poznat ji v aktuálním stavu. Zřejmě pociťoval tvůrčí prázdno, nedostatek témat a ztrátu kontaktu s těmi sociálními vrstvami, které vždy představovaly nejzajímavější hrdiny jeho knih, a proto se k cestě v poměrně vysokém věku odhodlal. Nejpůsobivější jsou jeho popisy přírody, zejména vyznání obdivu sekvojím; lidé ho moc nenadchli - buď mluvili moc nebo byli nemluvní, buď byli dotěrní nebo odtažití - na každém měl něco. Za zajímavé a jako nóvum přínosné považuji jeho dobové zaznamenání tehdy se teprve rozvíjející subkultury dálkových řidičů, tvrdosti a romantiky jejich života, a také postřehy kolem staronového civilizačního prvku nomádství - života v pojízdných karavanech (které se tehdy ještě tak nejmenovaly). V mém vydání z roku 1965 pro spoustu dnes běžných jevů čeština ještě asi neznala pojmenování, a tak místo motorestu se tulák stavoval v „automobilistických střediscích“.
Za jediný projev jeho občanství a jasného, neuhýbajícího názoru, považuji popis průvodních scén z jedné z nejubožejších a nejtrapnějších kapitol americké historie - nástup do nesegregované školy v New Orleansu za přítomnosti bezpečnostních sil Národní gardy. Literární úroveň a výpovědní hodnota jednotlivých kapitol kolísají. Pokud i na té dlouhé okružní jízdě našel téma na nějaký velký román, žel, už jej nezpracoval. Jeho poslední kniha Zima úzkosti nereflektovala nic, co na cestě zažil, a tak z celé dlouhé a namáhavé jízdy vytěžil jenom tuto útlou knížku.
Na to, že se v podstatě jedná o road román, jsou Toulky s Charleym místy až neskutečně poetické. Jak již psali ostatní, tato kniha vás může jen obohatit :)
Moc povedená a čtivá knížka. Určitě neprohloupíte, když si ji přečtete, každý si tam najde to své.
Milé a pohodové čtení. Steinbeck píše zajímavým a nenuceným způsobem. Určitě se pustím i do některé z jeho dalších knih.
„Čtu teď takovou krásnou knížku od Steinbecka. Cestování s Charleym… Steibeck jezdí, aby viděl – říká, že Ameriku posledních 25 let zanedbal, žije na jednom místě a nezná ji. Koupil si velký nákladní automobil s vestavěným domečkem. Jezdí se psem Charleym a velice upřímně o všem hovoří. O lidech, které potkává. Vždycky v neděli se oblékne, vezme si slušné šaty, aby mohl s lidmi mluvit, aby slyšel kázání, potom si sedne se psem večer v krajině, povídá si s ním a shrnuje. Jsou to zajímavé věci od člověka, který je dnes 61 roků starý – plus minus starý jako já, no minus, každá hodina je dobrá. Konfrontuje to nové, které se valí na svět bez rozdílu hranic faktických a ideologických. To mladé, co přichází na svět, a postoj toho mladého k současnosti.“
To řekl pan Werich - Divadelní noviny 17.4.1963.
Za sebe mohu dodat, že raději "chodím" po Americe se Steinbeckem a Charleym než s Kerouacem.
Myslím, že John Steinbeck nemůže čtenáře zklamat snad žádnou knihou. Tato knížka (ač nejde o román) je stejně krásná jako jeho další knihy. Steinbeck dokáže čtivě popisovat i to, co je zdánlivě nezajímavé a všední. Umí se obdivovat i "malým" věcem a místům a lidem, kteří na těch místech žijí. Rád se seznamuje s "neobyčejně obyčejnými" lidmi, hovoří s nimi a snaží se je poznat a pochopit, citlivě vnímá i nepatrné rozdíly mezi obyvateli jednotlivých států Unie a všechno to zaznamenal ve své knize, která mě osobně neskutečně nadchla a bavila a místy také dojímala.
Štítky knihy
kočky psi americká literatura cestování Amerika
Autorovy další knížky
| 2004 |  O myších a lidech |
| 2006 | Na východ od ráje |
| 2002 | Na plechárně |
| 1941 | Hrozny hněvu |
| 2003 | Toulavý autobus |
Kniha Toulky s Charleym je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 457x |
| Čtenářské výzvě | 45x |
| Doporučených | 38x |
| Knihotéce | 214x |
| Chystám se číst | 134x |
| Chci si koupit | 31x |
| dalších seznamech | 2x |
Americká klasika.Naštěstí ještě z doby,kdy jsme se za ten kontinent a jeho "kulturu" nemuseli stydět...Skvělá kniha.