To je on!: O té, co si říkala Toyen
Milena Štráfeldová
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/467127/bmid_to-je-on-o-te-co-si-rikala-toyen-1nb-467127.jpg
4
199
61
To je on! – Tři slova, ze kterých možná vzniklo umělecké jméno surrealistické malířky Toyen. Jméno stejně záhadné, jako byla sama. Jako by za sebou stále zametala stopy. Svá svědectví tak o ní podali jiní. Malíř Jindřich Štyrský, se kterým vytvořila celoživotní uměleckou dvojici. Židovský básník Jindřich Heisler, kterého až do konce války skrývala ve své žižkovské garsonce, protože odmítl nastoupit do transportu. Její přátelé z Devětsilu Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert nebo Karel Teige. Nebo francouzští surrealisté, když v r. 1947 odešla do pařížského exilu. Díky těmto svědectvím, ale i na základě pátrání v archivech v Česku a ve Francii, napsala Milena Štráfeldová její beletrizovaný životopis. Příběh Marie Čermínové, rodačky z pražského Smíchova, kterou sám André Breton zařadil mezi deset nejvýznamnějších světových umělců 20. století.... celý text
Přidat komentář
Autorka představuje tuto poměrně málo známou malířku prostřednictvím jejích přátel - Jindřicha Štýrského, s kterým tvořila uměleckou dvojici, Vítězslava Nezvala, Jaroslava Seiferta , Karla Teigeho, ale i některých francouzských umělců. Hodně jsem se dověděla také o literární skupině Devětsil i Francii, v níž Toyen po své emigraci žila. Události předkládá v uměleckých, společenských, ale i politických souvislostech. Vše do sebe zapadá a získáme tak docela reálný obraz doby, která vůbec nebyla taková, jak nám ji představují některé starší filmy. I po přečtení však pro mě zůstává Toyen velmi tajemnou osobou. Je neuvěřitelné, že i když měla kolem sebe tolik přátel a ctitelů, zůstala sama, svými slovy: „Jsem malíř smutnej.“
Během čtení jsem knihu často odkládala, ne proto že by mě nebavila, ale abych si vyhledala doplňující informace a především fotografie umělců, ale i obrazů hlavně Toyen a Štýrského.
V poslední době díky knihám získávám nové informace o událostech a osobách, o nichž jsem nikdy neslyšela, nebo věděla jen velmi málo jako o Toyen.
Díky všem autorům, kteří mi rozšiřují obzory.
Musím říct, že z téhle knihy jsem nadšená a s radostí jsem s ní strávila letošní Velikonoce.
Vyhovoval mi styl, kterým byla publikace napsaná. Trochu jsem se toho žánru beletrizovaného životopisu obávala, ale nakonec jsem s Toyen strávila řádku pěkných chvil. Text se mi četl dobře, dokázal mne vtáhnout do sebe.
Za mne je tu skvěle zachycen dobový kontext. Kromě malířky Toyen tu potkáváme řadu lidí, s nimiž ona přicházela do styku, jak se s kým navzájem ovlivňovala, s kým se ideově nedokázala srovnat, jak ji ovlivňovalo dění ve společnosti, historie proplouvající kolem. A přitom Toyen jako člověk sama o sobě zůstává opředena řadou nezodpovězených otázek. Což knize dodává na určité tajemnosti, která mne okouzlovala. Mé znalosti výtvarného umění a jeho historie jsou mizivé, takže nedokážu říct, co všechno je případně dílem fabulace a co je pravdivé, ale ten obrázek, který mi kniha přinesla, si mne získal.
Zároveň si knihy vážím v tom smyslu, že mne přiměla se o tvorbu Marie Čermínové zajímat blíž - hledat si její obrazy, rozjímat nad nimi - momentálně bohužel pouze jen prostřednictvím internetu - ale snad i někdy v dohledné době i v reálu na nějaké výstavě. V tomhle ohledu mne kniha nenásilnou formou "dokopala" k tomu si rozšířit obzory v oboru malířství, o kterém vím skutečně pramálo. Při čtení jsem nedělala nic jiného, než si hledala tvorbu jak Toyen, tak Štyrského, Heislera a dalších. A hrozně moc jsem si to užila.
Nevím, do jaké míry může kniha oslovit čtenáře, kteří mají výtvarné umění či přímo Toyen "nastudované" nějak blíže, ale pokud je tohle pro vás téma nepoznané a tato malířka vás zajímá, za sebe určitě mohu doporučit.
Zpočátku jsem myslela, že knize dám průměrných 3/5, a to hlavně proto, že mi nesedl styl psaní. Obzvláště jsem se kroutila u dialogů, které působily vyumělkovaně a autorka je používala především k obsahu sdělení a příliš si nelámahala hlavu s jejich formou. Hemžilo se to v nich zvolacími větavi a chyběla mi trochu přirozenost.
Naštěstí se v knize nevyskytovaly příliš. Jedná se sice o románové zpracování, především se ale Štráfeldová zabývá prostým vyprávěním, a to nejen o Toyen, ale využívá různé úrovně vyprávění a pohrává si s osudy ostatních přátel z Devětsilu a jemně se jich dotýká. To vše na pozadí historických událostí, které perfektně podtrhávaly události na umělecké scéně a jen těžko by to bez nich šlo.
O Toyen jsem příliš nevěděla. Teď toho vím trochu víc, jisté ale je, že byla velice uzavřená. Knihu nakonec doporučuji, přestože první třetina byla trochu ubíjející a strnulá. Stejně jako ostatním, i mně chyběla zmiňovaná díla, která jsem si poctivě googlila. Jistě by knize přidaly na hodnotě.
Asi jsem čekala více Toyen, její tvorby a duše. Dostala jsem více Devětsilu, surrealistů a souvislostí. A byla jsem vcelku spokojená.
Za mě hezky, čtivě zpracované. Doba pospána autenticky, stejně tak osoby a jejich osudy. .. . zase vám poodhlalí něco z doby, která mě ba :-). . ocenila bych si více fotografií, zejména děl, i když v době batra Googla to zase takový problém nené :-).. . . stejně jsem s ním spolupracovala i při samotném četení, abych si věci pospojovala a dostala do souvislostí :). Každopádně doporučuji!
Kniha mě zklamala, čekala jsem životopis Toyen, místo toho jsem dostala podrobný přehled o politickém životě zejména v první polovině dvacátého století s propojením na kulturní dění kolem Devětsilu a surrealistické dění u nás napojené na Francii. Poválečný život Toyen ve Francii a poslední desetiletí jejího života jsou v podstatě opominuta. Víc je zmiňován Štýrský a Nezval. Toyen a její život knihu prolíná v krátkých epizodách naznačujících vztah k sestře, rodičům(zejména matce) a k řadě přátel z uměleckého světa. Vykresleno je také její vnitřní zapálení pro seberealizaci tvorbou. Absence děl, jak řada čtenářů zmiňuje, souvisí s velice vysokými poplatky za zveřejnění. Vysvětlil mi to pracovník knižního nakladatelství. Také jsem je dohledávala na internetu na stránkách galerií.
Autorka vykresluje uměleckou scénu a politické pozadí první republiky, Toyen mi od doby, kdy opustila rodiče, připadala jako vedlejší postava, kterou zastínil Štýrský. Čekala jsem, že její soukromý život bude více odhalen, ale převážily názorové střety a manifesty.
Autorčin román o Růženě Vackové mě tedy zaujal více.
Nejdřív jsem se bála, že to bude beletrizovaný životopis ve stylu dlouhé diplomové práce, jako to bylo např v Dámě ve zlatém, ale ne. Je to velmi čtivě napsaný životopis s dobře rozlišitelnými spekulačními pasážemi, jen tak úplně není o Toyen, spíše o umělecké scéně meziválečných let, kde Toyen hraje jednu z hlavních rolí. Moc se mi líbili snové vsuvky, kdy "ta druhá" konfrontuje aktéry s tím co napasala. Absenci obrazové přílohy nekomentuji, protože to je teď vcelku běžné...
K této knize mám jenom jednu jedinou výtku - postrádala jsem fotografie děl, o kterých byla řeč. Byla jsem hned několikrát zklamaná, když se mi daný obraz nepovedlo dohledat. Kromě toho se mi ale způsob zpracování velmi líbil. Potěšilo mě, že jsem se kromě života samotné Toyen dozvěděla i to, z jaké rodiny pocházela, s jakými lidmi se přátelila a jak to tehdy ve světě vlastně vypadalo. Po dočtení mám tak daleko komplexnější obrázek, který nezahrnuje pouze samotnou malířku, ale také další souvislosti a soudobé umělce.
Čím dál více shledávám, že mě víc a více přitahuje doba první republiky. Té jsem si tu opravdu užila, přestože děj končí až v 80. letech. Marie Čermínová jako by si ji svým způsobem v sobě nesla dál celým svým životem, i když s konvencemi tehdejší společnosti rozhodně nesouzněla. Toyen je hlavní postavou i hlavním motivem této knihy, přesto se někdy zdá, jako by téměř až ustupovala do pozadí, aby dala vyniknout tu svým známým přátelům (Štyrský, Heisler, Teige a další), tu hlavním dějinným událostem 20. století. Ukázalo se, že mě tato beletrizovaná podoba biografie hodně uchvátila a určitě tedy není poslední, kterou jsem si přečetla.
Velmi čtivě napsaný příběh Toyen - Marie Čermínové, která předběhla svou dobu. Tato avantgardní nekonvenční malířka surrealismu byla stejně záhadná jako její obrazy. Její jméno je u nás v Česku spojováno s umělcem Jindřichem Štyrským, se kterým ji pojilo velké přátelství, vzájemná inspirace a tvorba. Stála také u zrodu Devětsilu a skupiny surrealistů v ČSR. Toyen se přátelila s Vítězslavem Nezvalem, Jaroslavem Seifertem, Karlem Teigem a mnoha dalšími osobnostmi tehdejší literární scény. Většinu života ale prožila ve Francii v okruhu svých intelektuálních a uměleckých přátel, např. André Bretona, Paula Eluarda a dalších... Zajímavá žena, jejíž intimní život zůstává záhadou stejně jako její vnitřní svět, díky kterému vznikly její fantastické obrazy. Knihu vřele doporučuji všem milovníkům umění Toyen, ale také těm, kteří mají rádi historii a literaturu. Za mě naprosto skvěle napsaná kniha, která jen prohloubila můj zájem dozvědět se více o této jedinečné umělkyni.
Pokud si chcete udělat nenásilné opáčko z české kultury dvacátého století, je kniha Mileny Štráfeldové pro vás to pravé. Pokud se tedy prokoušete zoufale nudnou první třetinou. Velký umělec by si zasloužil velkého spisovatele. Někdo by z životních reálií Toyen udělal drama plné emocí, jiný by načtrl snovou atmosféru jako z obrazu. Milena Štráfeldová napsala průměrnou školáckou slohovku, kde se emocím vyhnula velkým obloukem.
V závěru jsem objevila zdařilou metaforu na utrpení člověka, který se narodil v nesprávném těle.
"Po okně leze moucha....... Lidem se většinou hnusí, ve skutečnosti je ale krásná, kovově zelená a modrá, s průsvitnými křídly protkanými stříbrnými nitkami. Už dlouho leze po skle a neví, jak se dostat ven. Venku přitom svítí slunce, září tam barvy a fouká vítr. Mohla by si létat, jak by chtěla."
Nejspíš se povedla mimoděk, protože autorka nemá ani tolik úcty, aby o Toyen mluvila v mužském rodě tak, jak to dělali jeho přátelé a jak si on sám přál.
Beletrizovaný životopis malířky Toyen mě zaujal od první stránky. Autorce se podařilo podat svědectví o této málo známé osobnosti surrealismu především prostřednictvím výpovědí jejích přátel. Nejen celoživotního partnera Jindřicha Štýrského, s kterým tvořila přes dvacet let uměleckou dvojici, ale také Vítězslava Nezvala, Jaroslava Seiferta i Karla Teigeho. Hodně jsem se dověděla také o literární skupině Devětsil i poválečné Francii, která se stala po emigraci od konce 40. let druhou vlastí této mimořádné ženy. Doporučuji nejen milovníkům umění, ale všem kteří si rádi rozšiřují povědomí o výjimečných osobnostech české kultury.
Ráda jsem se něco dozvěděla o přední české malířce a jejím životě v nelehké době, o atmosféře při vzniku Devětsilu i o jejích soupoutnících a vábení Paříže. Tak jako mnohé mě zamrzelo, že v knize nebyla alespoň nějaká grafická příloha.
Krásně napsaná knížka, velmi dobře se četla a vtáhla do děje i atmosféry doby.
Jediné, co mi chybělo, byly fotky a reprodukce obrazů, které jsem dohledávala na internetu.
Zatímco kvalitních monografií a katalogů z výstav existuje řada, o soukromí nejslavnější české malířky se ví málo - sama prohlašovala, že žádnou rodinu nikdy neměla. Lze tedy pochopit, proč se Milena Štráfeldová vydala cestou beletrizace a přiznané fabulace. Zůstala však kdesi na půli cesty. Povedlo se jí vykreslit ideový kvas, v němž ze vzdoru proti šosáckým maloměšťákům (mezi nimiž vyrůstali Toyen i Štyrský) a v reakci na děsivou válku vznikly avantgardní směry kolem skupiny Devětsil, s nimiž je spojeno možná to vůbec nejlepší z novodobého českého umění. Kniha kromě malířů představuje i teoretika Teigeho, básníky Seiferta a Nezvala nebo architekta Bedřicha Feuersteina. Toyen a Štyrský ale inspiraci nečerpali jen z tohoto podhoubí, ale i z Paříže, hlavního města surrealismu a avantgardy vůbec (ze svého pobytu mimochodem sepsali tlustého průvodce). Není divu, že všichni ti progresivní umělci a myslitelé byli politicky hodně nalevo, ale je znepokojivé, jak rychle se myšlenka rovnostářství překlopila do dryáčnického třídního boje, v čemž přední osobnosti Devětsilu podpořily "karlínské kluky" kolem Gottwalda. A zatímco třeba Vítězslav Nezval psal pajány na Stalina, Toyen zůstala surrealistkou a ještě před únorovým pučem opustila vlast, aby se do ní už nikdy nevrátila. Už při svém příjezdu do Paříže v roce 1947 byla tak trochu umělecký dinosaurus a po další tři desetiletí zůstala snad posledním žijícím exemplářem jednoho avantgardního směru, který byl možná až příliš spojený s meziválečným obdobím... Toyen neměla jednoduchý život, ale zůstala sama sebou, brala svou tvorbu vážně a nepodlehla líbivosti, ať už šlo o umění nebo politiku. A vůči dvěma klíčovým mužům svého života se zachovala obdivuhodně - Jindřicha Štyrského zachraňovala před smrtí v alkoholovém deliriu a Jindřicha Heislera čtyři roky skrývala před gestapem ve vaně své žižkovské garsoniéry. Co mě ale při čtení iritovalo, byl autorčin styl - "bílá místa" příběhu leckdy vyplňuje vycpávkami a klišovitými rozhovory, sklouzávajícími až k banalitě, a všechny postavy zdrobňuje (Manka, Jaroušek, Slávek...). Na vrub nakladateli pak jde nepochopitelná absence obrazové přílohy, ať už reprodukcí obrazů nebo dobových fotografií. O pozoruhodném životě Toyen totiž nejlépe vyprávějí její díla. (6/10)
Velké zklamání, dočetla jsem se zaťatými zuby. Nevyužitá příležitost; tak zajímavé osobnosti, ovšem vyprávění o nich působí místy jak sentimentální sousedské plkání. Většina postav se vznáší jako v mlze, nemám z nich pocit životnosti (paradoxně životné jsou postavy "obyčejných" lidí, např. rodičů Čermínových či Zdeňky). Autorské vsuvky a pokusy, aby to bylo "umělecké", jsou na hranici trapnosti, stejně jako šmahem provedené odsudky komplikovaných osobností, jako byl např. Nezval. Jaká škoda.
To je ono! Takhle se na mě musí! Konečně mi někdo ukázal cestu k modernímu umění. Samotnou mě překvapilo jak moc se mi kniha líbila! Všechny obrazy jsem si dohledávala na internetu a mnohé pochopila. Tato kniha je totiž skvělou pomůckou k pochopení doby, uměleckých směrů a tehdejších spolků. Doporučuji, nejen, všem středoškolákům :).
Největší předností knihy je vykreslení atmosféry. Ať už drsně chudého pražského Smíchova, kde v začátcích dvacátého století tříletá Manka s angínou pozoruje mouchu, vztahových peripetií Devětsilu, uliček a bulvárů Paříže, obou válek . . . . . nebo závěrečný popis "zlatých šedesátek" ve Francii.
Vše propojené s komplikovanými uměleckými osobnostmi, nejen z učebnic literatury, (mihne se tam třeba i Meda Mládková-Sokolová) to vlastně víc než dobře funguje.
Místy jednoduché až naivní vyprávěnky dokreslují hru světel a stínů. Trochu jsem pochopila nejen náznak osobnosti snící rebelky, jejíž obrazy mě nedávno příjemně překvapily, ale hlavně atmosféru kolem vzniku surrealismu, (vzdor proti socrealismu?) který mi nikdy k srdci nepřirostl.
Místy jsem tápala mezi tou z Batignolles a tou druhou, mezi realitou a fikcí, ale když na to přistoupíme, můžeme si odnést náznak pochopení.
Z druhé strany, žádný literární zázrak to asi není, (kritikám výše hodně rozumím!) proto tři jako dobré :o) byť za nápad, styl zpracování a nadšení ze čtení je to bezesporu víc než plný počet! Hodně mě to bavilo.
6/3
Štítky knihy
české malířství životopisné, biografické romány čeští malíři Toyen (Marie Čermínová), 1902-1980
Autorovy další knížky
| 2021 |  To je on!: O té, co si říkala Toyen |
| 2016 | Trestankyně: Příběh Růženy Vackové |
| 2022 | Krycí jméno Studentka |
| 2016 | Sestry B. |
| 2014 |  Guláš pro Masaryka |
Kniha To je on!: O té, co si říkala Toyen je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 263x |
| Čtenářské výzvě | 54x |
| Doporučených | 13x |
| Knihotéce | 82x |
| Chystám se číst | 188x |
| Chci si koupit | 64x |
| dalších seznamech | 1x |
Ve škole máme Dějiny umění. Říkala jsem si, to není pro mě. Mě se obraz buď líbí nebo ne. Přednesem naší výborné lektorky a přečtením této hezké knihy jsem názor přehodnotila. Každý umělec vyjadřuje ve své tvorbě své já, pocity, vzpomínky, bolest apod. Zároveň mi kniha připomenula období , kdy jsem se připravovala k maturitě. Popis života umělců, jejich životy, umění, kavárenské povídání i o politickém dění v dané době a to u nás , ale i ve Francii, kde mnoho umělců čerpalo inspiraci.
Hlavní představitelka (Marie) Manka Čermínová - TOYEN. To jsem já, žena, která uspěla v mužském světě. Stylizovala se do mužského oděvu s krátkým účesem. Byla tajemná. To se týkalo i jejího intimního života. Měla celoživotního přítele Jindřicha Štýrského. Založili spolu jen pro ně dva směr "Artificialismus", kde oba pracovali se sněním, kombinací reálna s abstrakcí, kde hledali nové možnosti poetismu. Vyjadřovali pocity, vzpomínky, sny, smyslové vnímání a fantazii.
Žila jen pro svou tvorbu a obrazy a pocity na nich vyjádřené .
Toyen - malířka , ilustrátorka knih pro děti, ale i na tu dobu velmi odvážných erotických kreseb. Byla i spolutvůrce obrázkových průvodců Prahy, ale i její milované Paříže, kde v mládí se svým přítelem žila a tvořila, ale po válce se do Francie vrátila a tam i zemřela. Je popsáno její dětství i vzpoura proti rodičům, kdy se osamostatnila a šla za svým cílem. Stát se malířkou.
Tak, jako mnoho umělců, i když měla mnoho výstav, zemřela chudá. V dnešní době jsou její díla na aukcích vyvoláváná za neuvěřitelné ceny, ale takový je život .