Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497687/bmid_tiche-roky-bM7-497687.jpg
5
6596
6596
Čo všetko nevieme o svojich najbližších. Bohdana je uzavretá dievčina žijúca len s nevrlým otcom a dobrosrdečnou, poddajnou nevlastnou matkou Belou. Trápi ju napätie v dome a tajomstvo, ktoré jej neprestáva vŕtať v hlave: Prečo ju ťažko chorá stará mama na poslednej návšteve v liečebni oslovila menom „Blanka“? Popritom sa odvíja príbeh Svatopluka Žáka, oddaného komunistu, ktorý celý život zasvätil budovaniu socializmu, láske k svojej prvej žene a dcére, ktorých budúcnosť mala byť rovnako žiarivá ako hviezda na červenej zástave. No ako sa vraví: Ak chcete rozosmiať Boha, povedzte mu o svojich plánoch. A tak sa v jednom okamihu obidva príbehy prepájajú do jedného a ukáže sa, že nič nie je také, ako sa doposiaľ zdalo, a už vôbec nie také, aké by to malo byť. Nový román Aleny Mornštajnovej je iný ako tie predchádzajúce. Nejde tu o veľkú historickú tému, ale o intímnu rodinnú drámu, kde hlavnú úlohu nehrajú veľké dejiny, ale náhody a ľudské charaktery. Tak ako aj v románe Hana však ide o silný, strhujúcim spôsobom vyrozprávaný príbeh, ktorý si podmaní čitateľa od prvej do poslednej strany.... celý text
Přidat komentář
Autorka mě opět dokázala dokonale vtáhnout do děje. Napjatě jsem sledovala, jak se která postava rozhodne, s vědomím toho, že následkům svého jednání neuteče ani na konec světa, jenom se projeví v jiné podobě. Nejvíce jsem držela palce Bohdaně, moje nejmenší sympatie měl Svatopluk. Všechny postavy jsou i tentokrát skvěle propracované. Za mě naprostá spokojenost, opět plné hodnocení.
Kniha ze které dýchá člověčina. Nesmírně lidské vyprávění, které se čte na jedno nadechnutí.
Bezmocně přihlížíme, jak se někteří lidé k sobě nehodí, protože se potkali až poté, co z různých důvodů změnili své chování...a mnohé sny se splní úplně jinak a v jiných časech, než bychom si přáli. Ale mít své lidi pro štěstí je veliké bohatství:).
Moje oblibena autorka, ktera umi skvele psat. Libi se mi “obycejnost” a lidskost pribehu. Precetla jsem za 2 dny, akorat nemuzu dat 5 hvezdicek, jelikoz jsem ke konci cekala trochu vic.
Domnívám se, že Alena Mornštajnová může zpracovat jakékoliv téma a dopadne to skvěle!!
Takové autory přesně novodobá česká literatura potřebuje. Díla AM se jednou zařadí mezi klasiku.
Po Haně opět perfektně napsaná próza. Jestli mi Hana trochu připomněla Sofiinu volbu od Williama Styrona (aniž bych chtěl nějak porovnávat, což není nutné), tentokrát mi příběh připomněl něco (cokoliv) od Milana Kundery, ale v tomto případě už bych porovnával. A to ve prospěch paní Mornštajnové. Její příběh má stejně naléhavou "drásavost" jako knihy Kunderovy (což kdysi napsal jeden profesionální kritik), ale dokázal se vyvarovat několika drobných fabulačních chyb, které v Kunderovi, vzdor jeho nepopiratelné genialitě, jsou. Takže ve výsledku ještě lepší.
Když jsem začínala číst Tiché roky, moje očekávání nebyla moc vysoká. Četla jsem totiž už dvě autorčiny knížky - Slepou mapu, která se mi líbila, a pak Hanu, která mě naopak neoslovila vůbec. A já se tak nějak bála, aby další kniha nebyla v duchu Hany, což se naštěstí nestalo. Naopak. Příběh malé Bohdany a jejího otce mě dostal víc, než bych čekala. A předběhl tak i moji oblíbenou Slepou mapu. Hltala jsem stránku za stránkou, při některých scénách tajila dech a ke konci se i trošku dojala. Ano, asi to nebude příběh pro každého jako Hana, ocení ho spíš ti, co mají rádi psychologii, a to "něco" nevysloveného mezi řádky. Za mě rozhodně povedený počin. :-)
Hrozně jsem se těšila na další knihu od paní Mornštajnové... jenže tentokrát to bylo trochu zklamání. Ano, autorka umí skvěle pracovat s charaktery lidí a popisovat dobu i jednotlivé postavy, to je pravda. Ale mě tentokrát prostě chyběl příběh, byl tam slibný začátek, ale žádná pointa, jakoby najednou došla chuť psát... Tahle kniha pro mě jednoznačně nejslabší, už se k ní nejspíš nevrátím, což o ostatních říct nemůžu... Nevím, za co dávají ostatní tak vysoké hodnocení, pro mě max za dvě až tři hvězdy.
Další skvělá knížka od Aleny Mornštajnové, která rozesmutní, ale i pohladí po duši. Je mi záhadou, jak to tahle autorka dělá, že dokáže tak úžasně vystihnout lidské charaktery se všemi svými klady i nedostatky. Všechny autorčiny knížky jsou neuvěřitelně lidské a mají úžasně propracované postavy. Ani v případě Bohdany, Svatopluka či Běly tomu není jinak. Hana se mi sice líbila víc, ale slíbila jsem, že už další autorčiny knížky s ní nebudu srovnávat. Jediné, co mě u knihy trochu zamrzelo, byl utnutý konec. Čekala jsem, že Svatopluk Bohdaně vysvětlí, proč se k ní celý život choval, tak jak se choval a snad že se jí i omluví...
Dokonalá. Proč všichni tak milují Alenu Mornštajnovou? Protože se do jejich knižních příběhů může člověk tak lehce vcítit. Postavy i příběhy jsou reálné a jejich příběhy buď prožil nebo může prožít každý z nás. Krásný jazyk, bravurně vykreslené postavy. Příběhy prožívate s nimi. A nakonec opět krásná obálka, která opět skvěle vystihuje pointu celého příběhu podobně jako u Hany. Doufám že se od autorky dočkáme i dalších knih.
Paní Mornštajnová, děkuji ❤️
Obyčejný příběh napsán neobyčejným stylem. To je poznávací znak Aleny Mornštajnové. Její knihy jsou tak lidské, uvěřitelné. Děj plyne, stránky ubíhají, a já jsem si přála, aby ten příběh nikdy neskočil. I když autorka popisuje nelehkou dobu a nelehké osudy, je to psáno tak dokonale, že se jen těžko loučím s její knihou.
Autorka píše své knihy podle jedné šablony, ale to je typické pro každého autora.. A navíc, když z toho vždy vznikne dech beroucí čtecí zážitek, tak proč to měnit.
Líbí se mi, že postavy jsou naprosto obyčejní lidé. Žádní klišé hrdinové. A i když často umřou již zkraje, máme možnost je poznat v dalších kapitolách. Styl psaní je mistrovský. Vše na sebe navazuje.
Konec mi připomněl knihu Bílá tma od Zdenky Hamerové. Ta také skončila v nejlepším. Moc bych chtěla vědět, jak to pokračovalo dál.
Její knihy jsou tak uvěřitelné, protože každý se najde v nějaké postavě. Já můžu být Svatoplukem, já můžu být babička Bohdany, já můžu být kteroukoliv postavou. V každé vidím kousek sebe. A to dělá knihy AM těmi nejlepšími. Jsou prostě lidské.
DOPORUČUJI !!!
Poslechla jsem jako audioknihu.
Asi bych mohla do puntíku opsat svoje hodnocení Slepé mapy. Jako bych četla příběh nějaké vzdálené větve naší rodiny, je to tak uvěřitelný a lidský příběh. Doporučuji i samotnou audioknihu, výborně načteno.
A měla bych i stejnou výhradu jako u Slepé mapy, prostě mě autorka mate používáním jmen, začínajících na stejné písmeno. Mám problém s orientací v postavách, když se jmenují podobně. Takže zatímco ve Slepé mapě byla Anna, Alžběta, Anežka, tak tady Běla, Blanka, Bohdana...
V tomto vzorci, doufám, nebude autorka v dalších knihách pokračovat, protože ani Cilka, Ctirada a Celestýna pro mě nebudou dostatečně rozlišitelné :)
Po přečtení románů této autorky většinou polknu hořkost, zamáčknu slzu a musím příběh rozdýchat. Tak tomu bylo i u její nejnovější knížky, kterou jsem četla jedním dechem. Doporučuji.
Opět úžasné čtení! Zase z jiné doby, jinými charaktery a psychologií postav, přesto intimní a dechberoucí, hlavně tedy na konci...asi se budu opakovat, ale od přečtení Slepé mapy jsem věděla, že je to teprve začátek...tahle paní to sakra umí!
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Kniha je vizuálně krásná, má výborný titul, ale téma samotné mě neohromilo. O rodinných tajemstvích, o mlčení, o neschopnosti sdílet informace mezi nejbližšími, již bylo napsáno mnohé. Ač jsou postavy dobře rozkreslené, protože to autorka prostě umí, nesblížila jsem se s nimi ani zdaleka tolik jako v případě předchozí Hany. Od zvratu, který přišel zhruba v polovině knihy, je čtenáři víceméně jasné, co se stane a kam kniha povede. Nemůžu zkrátka upřít knize to, že je řemeslně dobře vystavěná i napsaná, ale ohromená nejsem.