Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408674/bmid_tiche-roky-Vcp-408674.jpg
5
6577
6577
Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Ale jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, povězte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je jiný než ty předchozí. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky. Cenné na jejím psaní je nejen zvolené téma, ukotvené v autentické české minulosti, ale především práce s jazykem. Mornštajnové psaní je nesmírně citlivé, přitom však nikterak sentimentální, bez kapky sebelítosti, směřované k postavám.... celý text
Přidat komentář
Názov Tiché roky vo mne vzbudzuje dojem pokoja, mieru a nečinnosti. A do určitej miery by sa príbehy románu dali takto opísať, lebo v ňom nemajú veľký vplyv dejinné udalosti, hoci sú spomenuté. Za tichými rokmi sa však doslova skrýva bohatý osobný svet mnohých postáv. Každá si prechádza vlastnými problémami a má iné vyhliadky na svet.
Autorka s obdivuhodnou citlivosťou a porozumením opisuje cestu životom postáv. Darí sa jej to veľmi dobre, lebo aj obyčajné veci dokáže podať tak, aby boli pútavé. A naopak, náročné témy a situácie vie zaobaliť zase tak, aby boli stráviteľné, hoci stále bolestivé.
Kniha Tiché roky je generačný román, ktorý sa zaoberá vzťahmi a prežívaním postáv. Možno by sa dalo povedať, že je o ničom, ale zároveň o všetkom.
(SPOILER)
Miluju, jakým způsobem se v knihách této autorky postupně rozplétají osudy postav, dokud nepřivedou čtenáře do bodu, kterým kniha začíná. Mockrát listuju zpátky na začátek a snažím se v příběhu najít vodítka a souvislosti. A nakonec mě stejně vždycky něco překvapí.
Nemám moc ráda otevřené konce, ale tady to nemohlo být jinak. To jedno slovo s otazníkem, kterým kniha končí, je neskutečně působivé, a přestože tyhle dvě postavy nebyly zrovna kladné, naznačený okamžik jejich setkání je velmi silný a člověk jim nakonec přeje, aby jim bylo odpuštěno.
Me druhe setkani s Mornstajnovou. Hana nasadila pricku strasne vysoko, Tiche roky ji nedosahly. Nicmene stejne plny pocet hvezd, a nadseni autorkou pretrvava. Jednoznacne doporuceni!
Mornštajnová má dar napsat román s temným námětem tak mile, že čtete a čtete a čtete
Jako první knihu jsem četl Les v domě, potom Hanu a teď jsem dočetl Tiché roky. Dávám 5 hvězd a doporučuju! Knihy A. Mornštajnové by si měl přečíst každý. To snad už není jenom obyčejné psaní, ale umění. Opět krásný příběh, velmi pečlivě vybíraná slova a zvláštní cit pro vyvolání emocí čtenáře.
Moje první kniha od Mornštajnové, a vlastně možná i poslední. Nejsem úplně milovník těchhle komorních rodinných dramat, lehce napsaných těžkých životních chvil. Pořád tam hledám něco, co tam není a očekávám nemožné.
Ale četlo se to lehce, čtivost umocňoval pohled otce i dcery. Všechno bylo skvělé, jen mě to prostě nechytlo za srdce tak, jak mělo. A taky - bytostně nesnáším tenhle typ konců. Ale to je čistě subjektivní názor.
Nic není černobílé a tento příběh to krásně dokazuje. Každá postava tu má své klady a zápory a nikdo není vyobrazen jako klasický hrdina či naopak záporák. Přečteno jedním dechem! Dlouho jsem se tak do knihy nevžila a neměla v hlavě živě představený celý příběh. Hned od začátku je příběh čtivý a napjatý. Konec už dle mě tak zajímavý nebyl, protože jsem jej předvídala, ale přesto jsem se nedokázala odtrhnout, abych svá očekávání buď potvrdila nebo vyvrátila. Skvělá kniha plná zajímavých myšlenek a zároveň oddechové čtení s úsměvnými poznámkami.
Komorní rodinné drama s historickým přesahem, kde snad žádnou postavu nebudete mít rádi, ale příběh budete určitě milovat.
Přesná knížka od Morštajnové. Celá je napsaná tak lehce, přesně, věcně, místami se vám chce brečet, pak zase smát. Do jejich knížek se vždycky ponořím a prožívám osudy s postavami. B a zase B, Bohdana, Blanka...nevím, kdo z těch dvou to měl těžší. Od této knížky bych klidně čekala pokračování.
Brilantní vyprávění Morsnštajnové. Četlo se jedním dechem. Líbila se mi víc než Slepá mapa. Moc se mi líbilo vykreslení jednotlivých postav, poukázání na důležitost komunikace v rodině.
Další skvělá knih od této autorky. Čte se rychle, příběh zaujme, místy smutné, ale ve finále Pravdivé.. doporučuji
Od paní Mornštajnové mám přecténé, vyjma Hotýlku, vše co zatím vyšlo. Tohle bylo ale za mě nejhezčí. Křehké, co potichu plynulo, že jste se octli na konci celého příběhu.
Zajímavý příběh. Kapitoly, psané na střídačku z pohledu otce a dcery , kdy poslední slova jedné kapitoly byla prvními slovy kapitoly následující, krásně ubíhaly.
Určitě doporučuji knihu přečíst!
Příběh byl zajímavý a čtivý. Paní Mornštajnová má určitě talent na vytvoření složitějších příběhů i témat. Moc jsem si neuměla poradit s pochmurností osudů všech hrdinů a smutkem, který se táhnul celou knihou. Někdy mi to připadalo až zbytečně depresivní. Občas mi tam chyběl takový ten hlubší vhled, pořád mi to připadalo, že je příběh popisovaný někdy až dokumentární formou, nebo jako kdyby to celé někdo "pozoroval" od vedle
Příběh se mi velice líbil, připadá mi, že jednotlivé postavy jsou velmi pěkně psychologicky vypodobněné. Je vyprávěný postupně střídavě dcerou Bohdankou a otcem Svatoplukem. Zatímco vyprávění Bohdany by mohlo být jejím zápisem v deníku, protože je v ich formě, vyprávění o otci je v er formě.
Zajímavé je, jak poslední slova jedné kapitoly jsou i prvními slovy kapitoly nové. A tak postupně rozkrýváme příběh Svatoplukova života, jeho chudého dětství na Žižkově za krize a Protektorátu, jeho nadšení pro budování socialismu, dosti smutné osudy sourozenců, jeho velkou lásku k hudebnici Evě, která se stane jeho manželkou. Jeho docela ošklivý, zvláštní vztah s matkou, dcerou Bohdanou a druhou manželkou Bělou. To, jak se z něj stal vlivem okolností i povahy protivný, ironický morous.
Vyprávění Bohdany začíná v okamžiku, kdy ji ve třinácti letech pojmenuje umírající babička Blankou. Bohdana začne s pátráním, kdo byla ta Blanka, o které se doma nesmí mluvit...
Bohdany mi bylo líto, toho, jak se k ní otec Svatopluk choval, jak ji přehlížel. Ještě, že Bohdana měla spřízněnou, milující duši - laskavou a chápající macechu Bělu. Musím přemýšlet nad myšlenkou, že strom, který nemá kořeny nemůže nést plody.
Celkově mi připadá, že autorka se při psaní inspirovala mou oblíbenou pohádkou Sedmero krkavců. Stejně jako v té pohádce vyřčená zlá slova mění osudy lidí. Také hlavní hrdinka Bohdanka pátrá po své rodině a aby ji dokázala zachránit, nesmí promluvit. A také se jí to, stejně jako hrdince Tichých roků podaří. Ale ať se autorka inspirovala kdekoliv, napsala velmi siný a dobrý příběh.
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
A. Mornštajnová opět nezklamala. Příběh, kde se střídají dvě časové roviny provede čtenáře obdobím od 2. světové války až po konec 20. století. Velmi povedené!