Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402756/bmid_tiche-roky-yGd-402756.jpg
5
6541
1580
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Přečteno po Haně. A autorka mě nezklamala. Je poznat stejný styl psaní - extrémně čtivý, který plyne jako pásmo, takže knihu téměř není možné odložit. Kniha se Haně podobá, ovšem, přesně jak se píše v anotaci, politické události zde hrají opravdu výrazně vedlejší roli a jedná se o intimní pohled do života jedné rodiny. Opět je vidět, že autorka vše měla důkladně promyšlené. Líbí se mi, jakým způsobem na sebe kapitoly navazovaly. Kniha je především o tom, jak chybná komunikace, a to, že si blízkými nedokážete otevřeně (nebo vůbec) promluvit, vám může zbytečně zkomplikovat, nebo i zkazit život, což je dobrá rada do života.
Knihy této autorky podle mě nejsou napsány tak, že by jste z nich vyloženě vybrečely potoky slz, přestože se v nich děje mnoho smutných věcí. Z mého pohledu (nejsem ani vůbec žádný odborník) jsou psány realisticky, ovšem stále umělecky, a popisují život zkrátka takový, jaký je. Postavy v této knize byly reálné, dělaly chybná rozhodnutí jako běžní lidé, takže je v mnohém člověk dokázal pochopit. A to se mi líbí.
Tato kniha mi také něčím lehce připomínala mou oblíbenou klasiku Evženii Grandetovou (asi složitý vztah otce a dcery a realismus). A ke konci také Poštu pro tebe (:D). Kniha se mi moc líbila, přečetla jsem ji téměř celou během jednoho odpoledne. Co se mě týče, byla bych klidně schopná a osudech všech hlavních i vedlejších hrdinů číst ještě více a do hloubky poznat jejich příběh. Například o Doubravce, Hedvičině nemoci, Rostislavovi, i Blance, ačkoli o ní to bylo v závěru asi dost shrnuto. Také bych se chtěla dozvědět, jak reagoval na Blančin návrat otec, ačkoli cítím, že kniha skončila přesně tak, jak měla. Autorka se tímto zařadila mezi mé oblíbené.
Také by mě zajímalo, zda jsem byla jediná, kdo nepoznal, že Bohdana je vlastně němá?
Knihou Tiché roky jsem se seznámila s paní Mornštajnovou / moje první kniha, která zcela jistě není poslední / a tím pádem nemám možnost srovnání s jinými jejími knihami, což považuji za výhodu. Příběh se četl dobře , zaujal mě styl psaní, nečekané zápletky, vývoj jednotlivých postav - jejich psychologické vykreslení, mezilidské vztahy a charaktery, perfektní čeština. Jednotlivé kapitoly otec - dcera, končící určitým slovem nebo kratičkou větou opakující se pro zdůraznění v následujícím úvodu další kapitoly.Autorka detailně vykreslila diametrálně rozdílný vztah otce ke svým dvěma dcerám, které se vzájemně až do závěru knihy neznaly. Při čtení jsem si uvědomila jaké může mít ticho podoby, autorka to svým popisem velice zdařile přiblížila čtenářům. To jak příběh bude pokračovat dál, dle vykreslení jednotlivých postav, čtenář může předvídat. Byl to silný čtenářský zážitek.
Všudypřítomné tíživé ticho, který si každý člen rodiny vysvětluje jinak - ať už nezájmem o toho druhého, špatným psychickým stavem, marností něco vysvětlovat či studem za své činy. Kniha je psaná krásným stylem, děj plyne stejně jako roky, během kterých sledujeme osud rodiny.
"Tiché roky" jsou první knihou, kterou jsem od autorky Aleny Mornštajnové přečetla. Celkově na mě příběh působil mile, bylo to takové příjemné čtení. Nejvíce mě překvapily dva momenty, které tu ale prozrazovat nebudu :). Více by se mi líbilo, kdyby bylo v příběhu více tajuplného pátrání po tom, kdo "Blanka" vlastně je a dokázala bych si představit i více rozepsaných nějakých zvratů v rodině. V souhrnu ale knihu hodnotím pozitivně a její postavy mi ještě nějakou dobu v hlavě zůstanou :).
Pro mě osobně to není nejlepší knížka od autorky. Více se mi líbila Hana nebo Slepá mapa. Tiché roky ale i tak hodnotím pozitivně. Děj mi místy připadal trochu nudný, příběh se táhne. Nejspíše je to zapříčiněno malým počtem postav. I tak jsou postavy sympatické a i když je závěr velmi předvídatelný, chcete se dostat co nejrychleji na konec a příběh rozluštit.
A. Mornštajnová opět nezklamala. Příběh, kde se střídají dvě časové roviny provede čtenáře obdobím od 2. světové války až po konec 20. století. Velmi povedené!
Názov Tiché roky vo mne vzbudzuje dojem pokoja, mieru a nečinnosti. A do určitej miery by sa príbehy románu dali takto opísať, lebo v ňom nemajú veľký vplyv dejinné udalosti, hoci sú spomenuté. Za tichými rokmi sa však doslova skrýva bohatý osobný svet mnohých postáv. Každá si prechádza vlastnými problémami a má iné vyhliadky na svet.
Autorka s obdivuhodnou citlivosťou a porozumením opisuje cestu životom postáv. Darí sa jej to veľmi dobre, lebo aj obyčajné veci dokáže podať tak, aby boli pútavé. A naopak, náročné témy a situácie vie zaobaliť zase tak, aby boli stráviteľné, hoci stále bolestivé.
Kniha Tiché roky je generačný román, ktorý sa zaoberá vzťahmi a prežívaním postáv. Možno by sa dalo povedať, že je o ničom, ale zároveň o všetkom.
(SPOILER)
Miluju, jakým způsobem se v knihách této autorky postupně rozplétají osudy postav, dokud nepřivedou čtenáře do bodu, kterým kniha začíná. Mockrát listuju zpátky na začátek a snažím se v příběhu najít vodítka a souvislosti. A nakonec mě stejně vždycky něco překvapí.
Nemám moc ráda otevřené konce, ale tady to nemohlo být jinak. To jedno slovo s otazníkem, kterým kniha končí, je neskutečně působivé, a přestože tyhle dvě postavy nebyly zrovna kladné, naznačený okamžik jejich setkání je velmi silný a člověk jim nakonec přeje, aby jim bylo odpuštěno.
Me druhe setkani s Mornstajnovou. Hana nasadila pricku strasne vysoko, Tiche roky ji nedosahly. Nicmene stejne plny pocet hvezd, a nadseni autorkou pretrvava. Jednoznacne doporuceni!
Mornštajnová má dar napsat román s temným námětem tak mile, že čtete a čtete a čtete
Jako první knihu jsem četl Les v domě, potom Hanu a teď jsem dočetl Tiché roky. Dávám 5 hvězd a doporučuju! Knihy A. Mornštajnové by si měl přečíst každý. To snad už není jenom obyčejné psaní, ale umění. Opět krásný příběh, velmi pečlivě vybíraná slova a zvláštní cit pro vyvolání emocí čtenáře.
Moje první kniha od Mornštajnové, a vlastně možná i poslední. Nejsem úplně milovník těchhle komorních rodinných dramat, lehce napsaných těžkých životních chvil. Pořád tam hledám něco, co tam není a očekávám nemožné.
Ale četlo se to lehce, čtivost umocňoval pohled otce i dcery. Všechno bylo skvělé, jen mě to prostě nechytlo za srdce tak, jak mělo. A taky - bytostně nesnáším tenhle typ konců. Ale to je čistě subjektivní názor.
Nic není černobílé a tento příběh to krásně dokazuje. Každá postava tu má své klady a zápory a nikdo není vyobrazen jako klasický hrdina či naopak záporák. Přečteno jedním dechem! Dlouho jsem se tak do knihy nevžila a neměla v hlavě živě představený celý příběh. Hned od začátku je příběh čtivý a napjatý. Konec už dle mě tak zajímavý nebyl, protože jsem jej předvídala, ale přesto jsem se nedokázala odtrhnout, abych svá očekávání buď potvrdila nebo vyvrátila. Skvělá kniha plná zajímavých myšlenek a zároveň oddechové čtení s úsměvnými poznámkami.
Komorní rodinné drama s historickým přesahem, kde snad žádnou postavu nebudete mít rádi, ale příběh budete určitě milovat.
Přesná knížka od Morštajnové. Celá je napsaná tak lehce, přesně, věcně, místami se vám chce brečet, pak zase smát. Do jejich knížek se vždycky ponořím a prožívám osudy s postavami. B a zase B, Bohdana, Blanka...nevím, kdo z těch dvou to měl těžší. Od této knížky bych klidně čekala pokračování.
Brilantní vyprávění Morsnštajnové. Četlo se jedním dechem. Líbila se mi víc než Slepá mapa. Moc se mi líbilo vykreslení jednotlivých postav, poukázání na důležitost komunikace v rodině.
Další skvělá knih od této autorky. Čte se rychle, příběh zaujme, místy smutné, ale ve finále Pravdivé.. doporučuji
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Kniha Tiché roky je v
| Právě čtených | 96x |
| Přečtených | 9 750x |
| Čtenářské výzvě | 3 129x |
| Doporučených | 602x |
| Knihotéce | 1 394x |
| Chystám se číst | 1 374x |
| Chci si koupit | 377x |
| dalších seznamech | 28x |
Jednoduše ÚŽASNÁ kniha!