Temné kouty
Gillian Flynn
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/180131/bmid_temne-kouty-Dd8-180131.jpg
4
1811
420
Libby Dayové bylo sedm, když se její matka a dvě sestry staly oběťmi „satanistické vraždy“ v kansaském městečku Kinnakee. Libby přežila – a u soudu se proslavila svědectvím, že je zabil její patnáctiletý bratr Ben. O pětadvacet let později ji vyhledají členové neoficiálního spolku zaměřeného na notoricky známé zločiny. Doufají, že objeví důkazy svědčící o Benově nevině. Libby zase doufá, že na své tragické minulosti něco vydělá… Psychothriller Temné kouty (2009) americké bestselleristky Gillian Flynnové, autorky kultovních kriminálních románů Zmizelá (2012) a Ostré předměty (2006), vyhlásil časopis Publishers Weekly nejlepší knihou roku. Hlavní roli v připravované filmové adaptaci ztvární Charlize Theronová (držitelka Oscara za snímek Zrůda).... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2014 , Knižní klubOriginální název:
Dark Places , 2009
více info...
Přidat komentář
Přečetla jsem ji prakticky za den, což je samo o sobě dobrou vizitkou - knížka je napínavá a čtivá. Poněkud mě zarazilo dost "přepálené" rozuzlení, a pak ta absence jediné normální postavy. No dobrá, snad Patty a Diana, jinak to byla sbírka totálních magorů. Chocholoušek by měl o klientelu postaráno.
Za mě byla tato knížka trochu slabší než Zmizelá. Čekala jsem taky takový trochu jakože wow konec, ale nic takového se nekonalo... naopak to bylo dosti předvídatelné.
O čem vlastně tahle knížka je? Byl jednou jeden chlapeček, který nenáviděl svět, měl rád metal, uznával satana a jednoho krásného dne se rozhodnul vyvraždit svojí rodinu? Hned na začátku nás autorka zahltí touhle kupou stupidních klišé, že se jeden musí zamyslet, jestli to tentokrát nepřehnala. Plus ty typické znaky její tvorby...divní lidé, v divné městě, kde jdou dělat jenom divné věci, dokud člověk (čti chodící troska) konečně neumře (ale ty jsou fajn). Bena jsem chtěla poznat, protože mi to nehrálo. Kdyby byl vrah, tak jako co? Dozvěděli bychom se, proč a jak se to stalo a to je konec? (Tím jsme zase na začátku. Jiný autor by to tak možná pojal. Ale tohle je GF! Nečekáme víc už tak nějak automaticky?!) Ano, tahle kniha je o tom, co se stalo 3. ledna. Ale důležitější pro pochopení všeho, je to, co se stalo den předtím. Chci říct, že na začátku není jasné, jestli to je tedy pravda. Že jeden kluk zabil skoro celou svojí rodinu, ale tady je důležité, co k tomu okamžiku vedlo. (I kdyby to třeba nakonec udělal, autorka chce, ať o něj nejdřív něco víme a o všech souvislostech. To oceňuji.) Jestli jsem se už něčemu u GF naučila tak tomu, že nic není, jak se zdá. Ale na druhou stranu jsem se o ní naučila i něco dalšího. Když je něco „bílé“, ona nás umí dokonale oblbnout, že je to „černé“, aniž bychom to vůbec postřehli a potom se cítíme blbě, když nám dojde, že to vlastně není „černé“ ale prostě a obyčejně „bílé“. Takže jak jde příběh a jeden si naivně myslí, že zase něco ví a trochu to dává smysl, zjeví se další informace, která ho donutí o předchozí myšlence pochybovat. (Vlastně jsem měla chuť s knihou praštit, na konci každé „kapitoly“, protože mi v hlavě rotovala myšlenka „tohle mi nedělejte“, ale přestat číst? Ne, nejsem blázen!)
Už na první stránce bylo jasné, že kniha nezklame (…nebyla jsem roztomilé dítě a vyrostl ze mě nesympatický dospělý…) a opět hrdinka tak nesympatická, až jí všichni (pardon, já teda ano) milují. Libby mi prostě hned padla do oka. Že to není křehká květinka poznamenaná minulosti? Ehm, ehm, o tom by chtěl někdo číst od téhle autorky? Udělalo mi radost, jak je kniha poskládaná. Že to není první část: přítomnost, druhá část: minulost, třetí část: zbytek přítomnosti, jak by to klidně napsali jiní. Mám ráda, když autora poznám. I kdybych od něj četla třeba jenom jeden vytržený odstavec, protože hned v ten moment vím, čí držím v ruce knihu. Podle stylu. Zbožňuju styl psaní, kterým GF disponuje. Vyčnívá nad ostatními, je vždy originální a jsem ráda, že jsem na autorku narazila. Že je kniha dokonalá, mi bylo jasné ještě před otevřením a vlastně jsem nic jiného nečekala. Jenom mě nenapadlo, že až tak moc.
MŮŽEŠ STRÁVIT ZBYTEK ŽIVOTA TÍM, ŽE SE BUDEŠ SNAŽIT ZJISTIT, CO SE STALO, A DÁT TOMU NĚJAKEJ SMYSL. NEBO MŮŽEŠ PROSTĚ VĚŘIT SAMA SOBĚ. VYBER SI STRANU. A VYBER SI TU MOJI. JE TO LEPŠÍ. (Milý čtenáři, máš poslední šanci, stejně jako ta malá holka, která je hluboko v té velké necitlivé ženské.)
Všichni porovnávají, tak se taky přidám. Po Ostrých předmětech jsem byla nadšená a rozhodnutá načíst všechno od autorky. Bohužel jsem Zmizelou četla před Temnými kouty. TK a OP si jsou podobné (tím dobrým nevykrádajícím způsobem) a mám obavy, že kdybych si Zmizelou přečetla jako poslední, asi by mě tolik nebrala (nebo je spíš lépe použití slova „užít“, ale své původní hodnocení neměním ani u jedné z knih), protože TK mi v mnohém připomněly OP, jakožto (teď už to vím) mojí nejoblíbenější knihu od GF.
Ale jaké jsou Temné kouty samy za sebe? Je to dobrá kniha, která obsahuje příběh, který zaujme. Takže, i kdyby někdo tvrdil, že se mu kniha nelíbila, nechám mu tenhle názor, s radostí. Jestli se mu bude zdát divná, nechutná a trapná, bude mi to jedno, ale za něco se poperu klidně do krve. Tohle byla tak dokonale promyšlená kniha, že smekám. Myslím ty drobečky, které jsou chápány jako detaily, a které se mohou zdát jako zbytečnost, možná natahování. Až se jeden ptá, proč tam vlastně jsou. Proč asi? Aby vám v tom o pár stránek později pořádně vymáchala čumák. Jo, přemýšlela jsem, kde bych v knize našla slabé místo, ale nikde nebylo. To není vůbec špatné…ale mluvíme tu o Gillian Flynnové, ona nic špatně udělat neumí...
Třetí knížka od této autorky a ani tentokrát nejsem nijak zvlášť nadšená. Navzdory všeobecné oblibě hodnotím jako obyčejný průměr. Osobně bych víc uvítala, kdyby se děj zaměřil spíš na Bena a navíc mi byly bytostně protivné úplně všechny postavy.
Pro mě zatím nejméně záživná kniha od spisovatelky. I když i 3 hvězdičky z 5 je dost:) Nemohla jsem Libby přijít na chuť a ta její nechuť k jakékoliv práci a válení se mně vyloženě iritovaly. Mnohem sympatičtější mi byl její bratr Ben a kapitoly věnované jemu. A kapitoly o matce bych snad úplně přeskočila:) A nejvíce nechutné mi přišlo to obětování krav satanovi či kterému vzývanému objektu. Ať si klidně pozabíjí autorka v knize i 20 lidí, ale zvířata už jsou moc i na mně...A za to a vesměs i za téměř všechny nesympatické postavy (kromě Bena), dávám 3 hvězdičky. Jo a satanství??? Na čem si autorka ujížděla, když to psala, to fakt nevím:))
Další brilantní kniha od Gillian. Dostane vás hned v úvodu a to básničkou o Day"ovic" rodině. Většina z vás si po tom řekne, sakra, tak tohle bude vážně hustý. A ostatní ji raději odloží, protože se budou bát, toho, co je v knížce čeká.
Víte, když jsem knížku četla, tak jsem si chvilkama říkala, že je to dost vleklé, ale teď po přečtení, si uvědomuji, že to je přesně ten autorčin styl, jako v předešlých dvou knihách.
A bez něho by ta kniha nebyla tak skvělá. Má to prostě svůj osobitý styl, který se právě někomu může zdát vleklý a chvilkama i nezáživný. Jenže! Jakmile dočtete, tak změníte názor. Je to skvělý příběh s brilantní zápletkou. Ze začátku pro vás bude hodně těžké si Libby oblíbit, ona je prostě zvláštní, ale postupně jí přijdete na chuť.
Příběh je vyprávěn v několika rovinách, z pohledu matky Patty, Bena a Libby. Je to přehledné a nijak se to nemotá a hlavně, je to důležité, aby jste poznali a pochopili je samotné a jejich myšlení. Ačkoli, jedinou koho pochopíte, bude Libby :-D.
Ode mě 4 z 5. A vřelé doporučení...
Byla jsem dost namlsná z Ostrých předmětů a snad díky tomu u mě proběhlo menší zklamání. Kniha je opět dobře napsaná. Zajímavé bylo sledovat příběh ze dvou rovin od různých vypravěčů. Příběh je napínavý od začátku až do konce a s blížícím se koncem jsem měla opravdu problém ji odložit. Nejdřív mě ale zklamala postava hlavní hrdinky. Už dlouho jsem necítila takovou averzi vůči hlavní postavě. V podstatě bylo vůbec těžké jí v něčem fandit či ji vůbec mít rád. Naštěstí s postupem knihy se tato averze zmenšuje. Nehledě na to, že to byl podobný typ hrdinky, jako použila autorka v Ostrých předmětech, což mě dost zklamalo. Když tak nad tím přemýšlím, tak autorka vůbec píše těžko oblíbitelné charaktery. Z celé knížky jsem snad soucítila jen s oběťmi a hlavně matkou dětí. Příběh jako takový super, než jsem se dostala ke konci. Konec to totálně zabil. Nepůsobil vůbec reálně. Autorka asi chtěla za každou cenu šokovat, ale vůbec se jí to nepovedlo... od jednání postav až po samotný příběh. Taky byl takový uspěchaný, asi to mělo přidat na dramatičnosti, ale spíš to vypadalo, jako že to chce mít autorka už rychle za sebou. Působí to až moc fantaskně a je to opravdu škoda, protože jinak bych dala knížce 4 hvězdičky. Ale i tak jsem zvědavá na Zmizelou.
Mě kniha příliš nenadchla. Místy zbytečně moc "omáčky" okolo a děj neměl spád. Klidně mohlo být o sto stran méně, příběhu by to jen prospělo. Nicméně se těším na Zmizelou o)
Teda to je pecka, kniha se nedala odložit, dokud jsem nedočetla poslední řádek. Čtivé a brilantně napsané. Děkuji autorce za pěkný zážitek a už se těším, až si pořídím další dílko Zmizelá.
Docela povedená detektivka s hororovými prvky. Gillian píše dobře, její styl mi sedl, ale místy mi to přišlo moc rozvleklé. Každopádně mě ale vtáhla do příběhu a mě doopravdy zajímalo, jak to celé dopadne. Škoda, že si na úplný konec nechala tak málo místa. Taky se mi líbilo střídání pohledů hlavních postav.. Jenom nějakého děsu a hrůzy jsem se nedočkala - přitom všechny reklamy slibovaly, že je to opravdu něco. Myslím, že tady je to spíš věc psychologie než hororu, ale i tak to bylo zajímavé čtení.
Je to dobře napsaná knížka, ale má jednu vadu. Číší z ní obrovské negativum - vražda, nenávist, chudoba, drogy a hamižnost. Je tam jenom jedna osoba, která smýšlí pozitivně. Nečekejte žádný zamilovaný román, který dopadá dobře.
Četl jsem od autorky knížku Zmizelá a ta se mi líbila mnohem více, doporučuji!!!
Skvělá forma vyprávění (několik vypravěčů v různých časových rovinách), skvěle vypointovaný příběh, ale na můj vkus příliš neuvěřitelné finále.
Výborný psychothriller, ze začátku pomalejší rozjezd, ale dokonalé zvyšování napětí až do neuvěřitelného konce. Některé pasáže knihy byly pro mě dost drsné, ale to patří k Flynnové. Bena mně bylo od začátku líto, zato hlavní hrdinka mi byla velmi nesympatická, no ke konci se to trošku zlepšilo. I když Zmizelá se mi zdála o trošku lepší, knihu rozhodně doporučuji přečíst tomu, kdo má rád dobré děsivé psychothrillery a pak šáhnout po nějaké pěkné oddechovce na vzpamatování.
Půjčila jsem si ji v knihovně, kvůli slibným recenzím, ale kniha je taková nijaká. Dočetla jsem ji horko těžko,ale nějak zvlášť mě neoslovila, možná ani nebudu číst další autorčiny díla. Nic moc.
Temné kouty jsou druhá kniha, kterou jsem od autorky četla a asi tuším, proč má takový úspěch. Jednak to je dvojí vyprávění: současnost, kdy se děj posouvá dopředu a minulost, kdy se nám osvětlují události, které se v současnosti řeší a zajímavé postavy, které nejsou ani kladné ani záporné, ale hodně lidské. Díky perspektivě z minulosti se nám odhalují povahy a motivy postav a my tak více, chápeme proč se stalo to, co se stalo. Specifickým prvkem vyprávěcího stylu je také přepínání mezi vypravěči. Každá kapitola je nadepsaná jménem vypravěče a časem, ve které se děj odehrává; nehrozí tak, že se ztratíme. Mám dojem, že i zatím poslední kniha Ostré předměty, která mě teprve čeká, bude autorka používat stejnou techniku vyprávění (ve Zmizelé k osvětlení minulosti použila deníkové vyprávění rovněž se střídající se současným dějem).
Tyto prvky jsou autorčinou devízou, umí s nimi dobře pracovat. Poté, co jsem se s nimi ale setkala ve dvou knihách, se trochu bojím, že tento styl začne brzy nudit, pokud k němu autorka něco nepřidá, nebo nebude svůj um posouvat dále. Její knihy jsou určené pro širokou čtenářskou obec, takže se hraje na jistotu, to ale knize na čtivosti neubírá. Ale pokud bychom autorce vzali její mozaikový způsob vyprávění, obávám se, že moc zajímavého nám nezbude.
Jen doufám, že se další knihy Gillian Flynn budou posouvat ve svých možnostech ještě dále.
Velmi zajímavá hlavní hrdinka, která není tedy žádná sympaťanda. Některé scény byly na mne hodně drsné.
Vůbec jsem netušila, kdo bude nakonec vrahem. Temnější než Zmizelá.
Začátek slabší, od půlky to začalo být zajímavější. Celkově spíše průměr, do knihy jsem se moc neponořila, nějak mě nepohltila (na rozdíl od Zmizelé).
Štítky knihy
vraždy zfilmováno napětí rodinné vztahy psychologické thrillery
Temné kouty
Nedal jsem 5 hvězdiček, protože mě po celou dobu děj rozčiloval. Dokonce jsem se zaobíral myšlenkou, že to nedotčtu. Zápletku jsem samozřejmě netušil, avšak cítil jsem, že rozuzlení vede ke konci, který se mi vůbec nelíbí.Znovu číst nebudu.