Svět podle Garpa
John Irving
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/1053/bmid_svet-podle-garpa-dA9-1053.jpg
4
3403
384
Proslulý román Johna Irvinga líčí život a názory fiktivního spisovatele T. S. Garpa. Jako syn excentrické Jenny Fieldsové, která si usmyslela mít dítě bez manžela, dospívá Garp pod jejím vedením v dosti svéráznou osobnost. Po maturitě odjíždějí s matkou do Vídně, oba se stejným cílem: začít psát. Jenny sepíše svůj životopis Sexuálně podezřelá, kterým se rázem proslaví, a stane se vůdčí autorkou ženského hnutí. Garp zase napíše povídku, aby se mohl oženit s Helenou, ochotnou vzít si jedině spisovatele… Garp ale není výrazný spisovatel a ve své poněkud afektované tvorbě se vypořádává po svém s nejosobnějšími, stále bolestnějšími prožitky, jež jakoby přímo zhmotňovaly děsivé představy, které ho coby starostlivého manžela a otce pronásledují. Proslaví se až svým bulvárním románem Svět podle Bensenhavera, role veřejné osoby ho však zaskočí opět nepřipraveného. Přestože je Irvingův groteskní román plný komických situací, dotýká se citlivých a aktuálních témat dnešní civilizace – otázky individuality osobnosti, sexuality, ženského hnutí, násilí a strachu z neštěstí a ze smrti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2003 , OdeonOriginální název:
The World According to Garp , 1978
více info...
Přidat komentář
První kniha Irvinga co jsem četla a pak už se to se mnou vezlo.
Já bych ji doporučila.
Rozhodně není to lehké čtení. Není to oddechovka ana večer k bazénu. Ale fakt si nezpomínám, kdy bych u knihy brečela i se smála zároveň nad stejnou stránkou. První dvě třetiny knihy jsem přemýšlela, jestli mám hlavního protagonistu prostě jen nerada, nebo mu nerozumím. Po dočtení mu rozumím, ale nenávidím ho:-)
Má to příběh, dokonce příběhy! s uzavřenými konci, má to tolik emocí jako celý Irving a nad pointou jsem brečela. No kdo by to do mě řekl...
Kruci, přidejte mi ještě jednu hvězdičku, ať můžu dát šestku!
Tak konečně dočteno :D Svět podle Garpa nebyl vůbec lehké čtení a přiznávám, že po první půlce jsem to musel proložit veselejším čtivem od T. Pratchetta, ale nakonec jsem ji dočetl a nelituji. Hlavním problémem pro mě bylo, že hlavní "hrdina" mi byl hrozně proti srsti, což mi obyčejně pro zahození knihy stačí, ovšem zde byl děj tak bizarní a nepředvídatelný, že čtenáře udrží u knihy prostá zvědavost na to, "co bude". Nakonec jsem knihu dočítal s pocitem určité nezacílené nostalgie, takže hodnotím pozitivně :)
Do Světa podle Garpa jsem poprvé zavítal někdy před rokem a po pár stránkách si znuděně povzdechl a odešel. Nyní musím říct, že to bylo to nejlepší, co jsem mohl udělat, poněvadž kdybych před tím rokem vydržel jen dalších deset stran, už bych knihu neodložil a dnes bych místo dočtení skvělé knížky seděl opřený o postel, házel chlupatým tenisákem o zeď a drbal se v rozkroku.
Poté, co jsem předevčírem z nudy opět Garpa otevřel, nic jsem od toho nečekal, o to víc mě kniha pohltila a o to víc jsem si ji užil, ačkoli to není tak úplně správná formulace. Jsem z ní, prostě a jednoduše řečeno, v p*deli.
Irving napsal originální dílo s tragikomickými situacemi, ve kterých do sebe všechny detaily z předchozích stránek zapadnou jak táta do mámy. Zábavné, čtivé, jímavé... Lidské.
Závěrem bych asi dodal ještě jedno obrovské plus, všechny příběhy jsou dovyprávěny do skutečného konce. Toho jediného, nevyhnutelného konce společného pro všechny tvory.
Jsem ráda, že jsem Garpa konečně dočetla! Opravdu jeho celý život se spoustou myšlenek, úletů, popletených zvratů a spoustu naděje. Příběh o lásce, o životě, o smrti. Občas jsem narazila na náročnější pasáže, které mě dovedli zaseknout na hodně dlouho, ale byly ta i krásné a čtivé chvíle, které jsem si užívala! Paráda!
Knížka zprvu zajímavá a zábavná, po chvíli si však uvědomíte, že to vlastně nikam nevede. Pokud jako já máte černé svědomí, pokud knížku nedočtete a ať už je sebehorší musíte ji přečíst, nutíte se každý den, abyste s tím pohli aspoň o kousek. Druhá půlka najednou nabere rychlý spád a vy nemůžete přestat! A nakonec zjistíte, že se Vám vážně líbí :)
Kdysi se kniha jen tak povalovala v táborové jídelně a já z nudy přečetl první kapitolu. Od té doby mi bylo jasné, že si ji musím přečíst celou a to velmi brzy.
Podruhé jsem se začetl a kniha mě doslova pohltila a nenechala mě z jejích spárů vyklouznout dokud jsem nedočetl poslední stranu. Tedy, něco tak svěžího, co doslova hýří nápady a přitom pojednává o docela obyčejných věcech nečernobílým způsobem, jsem už dlouho nečetl. Těch vrstev, které by samotné vydaly na, řekněme, minimálně povídku je tam tolik, že se čtenář ani na chvíli nenudí a i když jsou postavy lidské, člověk jim nemůže nefandit.
Opravdu pěkné čtení.
Čtivé (snad až na tu pasáž s medvědy), zajímavé, od první strany absurdní, rozhodně jedna z nejlepších Irvingových knih.
Pro ty jež knihu nečetli nebo nedočetli: Opravdu se tam nevyskytuje ani jeden osekyrovaný trpaslík, jednorožec či něco podobného, a také tam nejsou rozpitvány erotické sny starých panen (Padesát odstínů...). Dokážete-li si však vychutnat hluboké pravdy v absurditě, vtip slova a myšlenek, pak na vás čeká spousta pokladů. A buďte si jisti, že je všechny po prvním průzkumu neodhalíte. Osobně mám za sebou již druhou vykopávku a věřím, že mám stále co objevovat. Doporučuji.
Krásně popsány osudy všech postav, nejvíce tedy hlavní postavy. Někdy jsem se k ní dost přemlouvala, ale nakonec jsem ji dočetla a celkem se mi líbila. Některé pasáže se mi zdáli trochu nudné, mohla by být kratší.
Na počátku příšerné, na konci strhující. Přesně takhle bych Irvingův Svět podle Garpa charakterizovala. Skutečně jsem při prvním cca 200 stranách měla co dělat, abych knihu nezaklapla a už nikdy neotevřela, ale pokračovat ve čtení se vyplatilo. Myšlenka knihy - každý má právo být sám sebou, je tu rozebrána ze všech možných směrů. Tleskám autorovi za skvěle promyšlený příběh plný nečekaných zvratů, který se mi doslova zaryl pod kůži a ještě dlouho tam zůstane.
K této knize mě donutila maturita a musím říct, že se mi líbila. I filmové zpracování je dobré. Doporučuji
První román , co jsem kdysi od Irvinga přečetl a naštěstí hned ten podle mne nejlepší . Zábavný , vtipný , chytře vymyšlený,uvěřitelné postavy i příběhy... Určitě jsem ho nečetl naposledy .
"Ale ve světě podle Garpa jsme všichni smrtelné případy."
Irvingův styl psaní se mi s každou další knihou líbí více. Baví mě jeho rozsáhlé a "chytré" romány, při kterých se zamyslíte nejen nad osudy postav, ale i nad svým vlastním životem, který se v tom papírovém tak záhadně odráží. Pro mě je Irving bohem, píšící ty nejlepší a nejbrilantnější romány. Jeho knížky jsou bible.
Irving je jedním z mých oblíbených autorů a nejen pro mě, skutečný "mistr slova", to, jak pracuje s jazykem je neuvěřitelné. Jeho styl psaní je i jeho podpisem, možná je to troufalost, ale myslím, že kdyby mi někdo předložil ukázku z Irvingovy knihy, kterou jsem nečetla, že bych ho v té knize poznala, pro mě je prostě nezaměnitelný. A to je dobře ... přečetla jsem několik jeho knih, ale rozhodně ne všechny ... já si je "dávkuju" :-) ... jednou za čas prostě zatoužím po tom "známém" vyprávění - po těch neuvěřitelných, někdy absurdních, někdy smutných, jindy i veselých osudech jeho postav, bizarních situacích, z ohromně širokého spektra lidského dění.
Garp byl po Pravidlech moštárny hned druhou knihou, kterou jsem od Irvinga četla a na těchto dvou knihách jsem taky jeho styl psaní "poznávala" a myslím, že to byl výběr správný /jak píše "martunka" - kniha chytla a už nepustila :-)
"V regulích Steeringské školy stálo psáno, že členové akademického sboru a zaměstnanci školy nebo jejich manželky smějí bezplatně navštěvovat kterékoli přednášky, semináře a cvičení a že stačí požádat o svolení vyučujícího. Kdo by odmítl zdravotní sestru? - a bránil jí v přístupu k Alžbětincům, Viktoriánskému románu, Dějinám Ruska do roku 1917, Úvodu do genetiky, Západní civilizaci I. a II. A tak Jenny Fieldsová za léta pochodovala od Caesara k Eisenhowerovi - prošla kolem Luthera a Lenina, Erasma a mitózy, osmózy a Freuda, Rembrandta a chromozómů a van Gogha - od Styxu k Temži, od Homéra k Virginii Woolfové. Z Atén do Osvětimi. A nikdy neřekla jediné slovo. V posluchárnách byla jedinou ženou. Seděla v bílé uniformě a poslouchala tak tiše, že chlapci a nakonec i vyučující na ni úplně zapomněli a nedali se nijak vyvést z míry. Všichni pokračovali ve vyučovacím procesu, zatímco ona seděla tiše a způsobně mezi nimi a byla svědkem všeho - a zřejmě při tom nerozhodovala o ničem, ale pravděpodobně vše soudila."
Svět podle Garpa je moje první kniha, kterou jsem od J. Irvinga přečetla. Musím říct, že jsem si sice musela nejdřív trochu zvyknout na styl psaní autora, ale jinak mě kniha chytla a už nepustila. Přečetla jsem od Irvinga už skoro všechno, ale na tuhle knížku myslím jako na svou první zkušenost s autorem, který mě nepřestane bavit a překvapovat.
Několik desítek stran trvalo, než mě kniha pohtila. Ale jakmile se to stalo - úžasná jízda. :)
Četla jsem do noci, v hlavě mi vyskakovala jména postav. Byl to skvělý zážitek, myslím, že kniha určitě stojí za přečtení.
Štítky knihy
nevěra Vídeň zfilmováno americká literatura rodinné vztahy spisovatelé feminismus manželská krize matky samoživitelky, svobodné matky
Autorovy další knížky
| 2003 |  Svět podle Garpa |
| 2005 | Pravidla moštárny |
| 2016 |  Ulice Záhadných tajemství |
| 1994 | Modlitba za Owena Meanyho |
| 2013 | V jedné osobě |
Měla jsem asi příliš velké očekávání a to nedošlo naplnění. Neříkám, že by knížka byla špatná, o tom žádná. Je čtivá, zajímavá, jiná a fajn, ale rozhodně jsem u ní nebrečela ani se nahlas nesmála. Co se mi líbilo, byly "vložené příběhy spisovatele Garpa". Možná, že "jeho" knížky bych si přečetla radši. :)