Svět na konci času

5 13. února

Wan-To mě zpočátku příliš nenadchnul a po většinu knihy se to nezměnilo. Samozřejmě, že i jako "ubohá hmotná bytost" dokážu pochopit, jak byl nešťastný ve svém osamění, když nedokázal najít nikoho "na svém levelu" & ti, které stvořil (jako děti? Partnery? Prostě jako sobě rovné) mu vlastně přinesli jen smrtelné nebezpečí, místo kýženého splynutí "duší" (poučné))... Ale bohové matiky a fyziky jdou už dvě dekády mimo mě... a byť mne fascinuje vesmír, pořád mě uráží neschopnost astrofyziků přiznat, že jejich slavná věda jsou z devadesáti procent nepodložené dohady, nikoliv "slovo boží". Jasně, že nemůžu popírat základní fyzikální zákony, protože když zakopnu a neustojím to, tak spadnu a rozbiju si držku, ale Newtonovský vesmír je od dob Einsteina a spol. taky zdiskreditován, a jednou třeba budou lidi mít i toho Einsteina za nýmanda, ne? Takže jeho dějová linie byla zajímavá, ale mít rád jsem ho začal až úplně na konci. Zato Viktor S., toho jsem měl rád od první chvíle, a to neříkám jen proto, že jsme oba z pevné hmoty a máme stejné iniciály. Od dob Cardova Mistra písní jsem snad s žádnou jinou postavou neprožil tak dlouhý život, tak plný smůly a sra*ek. A nejen v porovnání s Wan-Toem jsem mu upřímně přál, aby byl šťastný, ať už to znamená cokoliv. Navzdory svému výše uvedenému kacířství plně chápu jak jeho touhu po poznání, ve které jsme oba byli vychováni, tak jeho takřka neustálé, niterné zaobírání se "láskou" (sexem, chcete-li, není to nutně úplně to samé, ale dost to spolu souvisí, lol). Trochu moc žárlil, ale všichni jsme byli mladí, lol. Zjevně jsou tu skoro všichni roboti, soudím dle předchozích komentářů, ale já si myslim, že tyhle věci ve skutečnosti řešíme všichni, velmi & často, často dost podobně, byť každý trochu po svém. Freud byl možná jen moc sjetej koksem, ale stejně. Na šťastné konce si úplně nepotrpím, ale Viktorovi jsem ho přál. Podtrženo sečteno... Skvělá knížka. Kdo říká, že ne, je astrofyzik. Ve skutečnosti ví *íču. A dobře vám tak, vy kalkulačky. P.s. Lze sehnat v Levných Knihách za polovinu ceny paklíku tabáku. Neváhej

10 24.01.2022

Nuda. Čekal jsem pořádné science fiction, to však zabralo maximálně třetinu knihy. Zbytek Pohl z nějakého důvodu věnoval naprosto nudným a zbytečným popisům milostného a osobního života hlavního hrdiny, jimiž zcela zahlušil zbytek děje. Škoda, ten měl potenciál. Samotná postava Wan-Ta je totiž povedená a boj kolonistů o přežití by mohl být něčím neskutečně zajímavým... Tedy kdyby jej autor řešil místo toho, na koho momentálně žárlí hlavní hrdina.

3 16.12.2021

Po většinu času bohužel zmatek a velká nuda bez emocí a sympatií k hrdinům. Jediný světlý okamžik bylo rozmrazení po 4000 letech, ale následující závěr byl tak nechutně sladkobolný a sentimentální, že to celé zase zničil...
Fyzikální představy autora jsou také docela solidní mišmaš. A to věčné míchání naší současnosti do autorovy budoucnosti a lidského uvažování do plazmatické mysli Wan-To z "hard sci-fi" dělá spíš nedomyšlenou bramboračku.

5 22.04.2021

(+ SPOILER) Z velkých jmen spisovatelů sci-fi literatury mi Pohl připadal vždy nejchladnější. Tvorbu tohoto autora považuji za výkladní skříň takzvané Hard sci-fi. Postavami jeho knih jsou totiž výhradně vědci, astronauti, technici, nebo nikdo. Krom mimozemských entit, samozřejmě. Ale to je v pořádku. O této knize se dá těžko mluvit, bez toho, aby něco nemohlo být prozrazeno. Je to vynikající kniha, fascinující svým způsobem. Rozdělená na kapitoly týkající se světa lidí a světa bytosti zvané Wan-To, dává čtenáři sledovat tu onu, tu druhou stranu, přičemž v první polovině knihy mi přišla zajímavější lidská stránka, pak tak druhá. Nicméně čekal jsem něco trochu jiného, těšil jsem se na vylíčení střetu lidského intelektu s jakousi božskou mocností, jak naznačovala anotace knihy, avšak toho se čtenář bohužel nedočká. Kniha je vlastně jen prologem k tomuto "utkání", ke kterému zákonitě musí dojít, až Want-To procitne se svého spánku.
Zbytečné mi také přišlo, že autor tolik prostoru věnoval sexuálnímu životu hlavního hrdiny (což mi mnohdy nepřipadalo podstatné a po pravdě posléze to už docela unavovalo, když se poněkolikáté v hlavě hrdiny náhle přepnulo tlačítko z Řešení tajemství vesmíru na Sex), kniha mohla mít o sto stran méně, což by jí jen prospělo.
Každopádně i tak je to velice dobré, představivost jitřící čtení.

4 02.12.2020

Ani nevím, proč jsem v jednu chvíli tu knížku otevřela ... V každém případě jsem se začetla hned od prvních stránek a kniha prostě sedla. Viktor mi byl velmi sympatický, jeho život (osud) vnímám jako poněkud nezáviděníhodný, na začátku jsem se však díky jeho "dětským" postojům chvílemi i pousmála (např. péče o narozenou sestru Edwinu, pocity k Marii-Claude). "Postava" Wan-Toa mi přišla vskutku geniálně vystavěná, i když přiznávám, že nejsem schopna pobrat všechny astrofyzikální pojmy a souvislosti. Poslední desítky stran jsem doslova hltala. Pro mě překvapivě dobré čtení.

Zajímavý a poněkud děsivý román. To, jak si někdo takřka z nudy může hrát s vesmírem, s osudy těch, o kterých ani neví. Zajímavé je i to, jak se se změnami vyrovnávali lidé. Rozhodně je tu mnoho podnětů k přemýšlení.

2 06.05.2020

(+ SPOILER) Za mě to byla klasická sci-fi - a přesto přitom čímsi originální.
Možný SPOILER: Děj byl napínavý - ne ve smyslu, že by šlo někomu o život, ale spíš ve smyslu, zda se Wan-Toův a Viktorův život někdy nějak protnou a jak (jestli) se jim podaří přežít zánik vesmíru. Svým způsobem byl závěr románu i hodně k zamyšlení - že nemá smysl na čemkoliv nebo dokonce komkoliv lpět, protože na úplném konci, ať už to bude za deset let nebo milion miliard let, stejně všichni a všechno zanikne... :-)