Strach
Jozef Karika
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/223435/bmid_strach-sJR-223435.jpg
4
1505
1505
Vyhorený tridsiatnik sa po rokoch vracia do prímestskej štvrte na úpätí hory ukrývajúcej mrazivé tajomstvo – vo výnimočne studených zimách sa tam strácajú deti. Spolu s bývalou láskou a kamarátmi musí čeliť nielen zlomyseľnej sile, ale aj tieňom vlastnej minulosti. Všetky pády a sklamania, ktoré dovtedy zažil, sú ničím oproti peklu striehnucemu na miestach, kde vyrastal.... celý text
Přidat komentář
Ačkoli se mi kniha četla vcelku dobře a do čtení jsem se nemusela nutit, to hlavní, co jsem od ní čekala, nesplnila. Nebála jsem se. U Trhliny mě místy vážně mrazilo, u Strachu jsem klidně v noci šla do zahrady. Škoda, možná jsem na ni zrovna nebyla naladěná... A ten konec...? Večer jsem ji musela odložit 5 stran před koncem, ráno jsem si přivstala....a toto?!
Ale panu Karikovi ještě určitě šanci dám.
Výborný thriller/horor. Mrazivá atmosféra dýchá z každé stránky. Při čtení jsem měl místy až nepříjemný pocit v břiše, podobně jako u knih J. Ketchuma. Nejsou tu hluchá místa, čtete a čtete, kniha postupně graduje, nabírá na "strašidelnosti", objevují se další a další ukázky moci Černého krále.
Pátou hvězdičku dávám za konec. Především za to, že ho autor dokázal udělat krátký, ale přitom velmi působivý.
Dala jsem jednu hvězdičku z toho důvodu, že takto psané příběhy nejsou můj šálek kávy. Mám ráda děj, který je srozumitelný a jednoduchý na pochopení a konec, který není otevřený.
Již několikrát jsem na tohoto autora narazila, když jsem brouzdala knihkupectvím a teď se mi naskytla příležitost si přečíst jeho Strach.
A čtení to nebylo špatné. Dokonce se musím přiznat, že i když venku bylo velké vedro a já bych ráda větrala, v jednu chvíli jsem dala přednost zavřeným oknům a dveřím.
Na druhou stranu jsem v některých pasážích měla problém s některými reáliemi, např. již tu zmíněná jelení rodinka, která má mláďata v zimě. Ale když odhlédnu od těchto drobností, tak jako celek, to na mě působilo dobře.
A konec příběhu… no, vlastně jsem i něco takového čekala, ale na chvíli jsem se přeci jen nechala přesvědčit (ukolébat) stejně jako Hana.
Určitě zkusím přečíst další Karikovy knihy.
"Darkness Surrounding - Avenged Sevenfold"
Od autora jsem ještě nic nečetla. Po menším průzkumu jsem si na start zvolila Strach. A musím říct, že to byla volba dobrá. Jasně, je to inspirované t(T)o(u) knihou od Mistra (mimochodem nikdy jsem nečetla takové "In your face", když přijde ona narážka na Kinga, jako v téhle knize, oceňuji), ale tady mi to nevadilo. Proč? Protože je to napsané fakt dobře. A taky jsem se během čtení místy bála a cítila nepříjemné mrazení. Což se nedá říct o dvou jiných knihách poznamenaných touhle inspirací, které jsem četla, které byly spíš trapné. Takže Strach mi udělal radost.
Strach se blíží, úplně všude. Nejenom z lesa. A autor ho nechá odkapávat vážně pomalu. Co se stalo před 27 lety? Děje se to samé dnes znovu? Proč v lese mizí děti? Nechci moc prozrazovat...ale konec? Už chápu, proč sem ostatní psali, že je uspěchaný. No, vzhledem k tomu, co jsem se v něm dozvěděla, mi to tak vyhovovalo...
Jednoduchý základ, který funguje na 165%, protože je dobře budovaná atmosféra. A bez ní by to v tomhle žánru fakt nešlo. Bavilo mě zakomponování skutečných událostí, aby to vyznělo víc reálně.
Vadila mi jenom jedna věc. Ta nejde za autorem, ale za vydavatelem. Ve snaze udělat knihu zajímavou, si asi nevšiml jedné věci. Výběr písma. Některá písmen fontu do něj nešla a z textu to trčí (představte si comic sans a jste tam). Teoreticky jsem si toho jako zažraný čtenář neměla všimnout, ale fakt to trčelo jako bolavá noha :(
Tak nevím. To na pana Kariku někdo tlačil, aby ze sebe rychle vypotil další kousek? Z trojice jeho hororů je tenhle nejslabší, zbytečně upocený, perverzní krvavé detajly, co bych hledala někde v brakové literatuře. Hlavní hrdina se tak usilovně snaží přesvědčit o tom, jak se každou minutu knihy pořád víc bojí, a autor tlačí na pilu a tlačí...až má z toho čtenář zácpu. Je to celé rozvleklé, pořád se tam jí rohlíky k snídani a chodí nakupovat, do toho občas někde nějaký dětské vyrvané nehty nebo zuby, v hluboké zimě tam nějaká šílená laň s rozhozenýma biologickýma hodinama porodí koloušky, jen aby je cosi zmasakrovalo... No a konec, konec jste, pane Karika, opravdu nedůstojně odfláknul. To v lepším případě. Protože jinak je to slušná pitomost.
Noooo... Jako nevím. Začalo mě to bavit asi od poloviny, konec byl hodně zajímavý... Ale pro mě Trhlina byla mnohem děsivější.
Stejně skvělý horor jako Trhlina. Někteří si u Kariky stěžují na nesympatické hrdiny a vulgarismy, ale myslím, že i to je jedna z věcí, které jeho knihám dodávají autenticitu:) A konec zvládl lépe jak King.
Zpočátku jsem byla knihou poměrně zklamaná, místo mysteriózního thrilleru autor připravil velice obsáhlý popis vyhořelého samotného třicátníka, který se po rozchodu s přítelkyní vrací do starého bytu, ve které žil spolu se svými rodiči. Tam se pokouší vyrovnat se svými problémy, které se týkají zejména rozchodu. Přišlo mi místy až neuvěřitelné, jakým způsobem ho tato událost zasáhla, nicméně zhruba v druhé třetině se děj začal ubírat tím správným směrem. V místních horách se za mrazivých zimních dnů ztrácejí děti. A právě v tuto chvíli jsem začala vnímat podobnost s knihou To od Stephena Kinga (k této podobnosti se sám autor přiznává). Řekněme, že i zde je To, které záhadným způsobem unáší děti, vraždí je a zotročuje pro své zvrácené účely.
Vykreslení atmosféry spolu s volbou konkrétního místa a samozřejmě zajímavým příběhem mě opravdu nahnal pořádný Strach. Místy možná, stejně jako já, knihu odložíte, abyste vstřebali to, co jste právě četli, ale to ji právě přidává na atraktivitě.
Ze začátku mi trvalo, než jsem se začetla, ale pak mě příběh chytil a nepustil až do poslední stránky. Strach, který se plíživě vynořuje ze zasněženého lesa se postupně stává až hmatatelným.
Hlavní hrdina nebyl žádný sympaťák, ale to k tomu patřilo.
Četla jsem i Trhlinu a určitě se podívám po dalších autorových knihách.
Autor umí dobře vykreslit děsivou až psychedelickou atmosféru, která nutí číst stále dál...
Jako nevim jak to Jozef dělá, ale já mám naděláno.
Škoda, že vždy při přečtení názvu knihy mi v hlavě jela píseň:
Mám strach že se nic nevyrovná
nápadům který máš
Já mám strach že se nic nevyrovná
tvým krásným snům... :D
Tak toto bylo mnohem lepší než Trhlina, super kniha pro ty, kdo se rádi bojí, protože u této jsem měla fakt strach.
Pro mě Strach nebyl tak děsivý, jak se zde píše v několika komentářích. Ale atmosféra je parádně popsana, je temná, ponura a celý příběh je vlastně strašně depresivní. Řadím za Trhlinu, ale zase mnohem lepší než Tma.
Po výborné Trhlině jsem byl zvědavý na další knihu pana Kariky. A opravdu jsem dostal co jsem chtěl. Strach. Pomalu a plíživě budovaná atmosféra a po prvních nesmělých náznacích strach opravdu přišel. Ještě teď cítím v zátylku něčí upřený pohled, a v noci budu s hrůzou kontrolovat, jestli se dveře do vedlejší místnosti neotvírají. A jít potmě do sklepa, to ani náhodou. Scéna s prádelnou je naprosto geniální a mrazivá, jako celý tento příběh. A konec, celou dobu jsem s obavami čekal, jak autor vyřeší konec. Dopadlo to na výbornou a já si přidávám Strach ke svým oblíbeným knihám.
Za mě nejděsivější kniha, co jsem kdy četla. Zde trestuhodně podhodnocená. I po druhém přečtení jsem měla velice mrazivý pocit - číst si to sama v zimě, tak mě trefí. Je to vše o to realnější, že se děj odehrává na sousedním Slovensku. Budu ráda pokud někdo doporučí stejně strašidelnou knihu, protože dlouho žádnou takovou najít nemohu
Co čekám od hororu? Chci se bát? Zažít tu atmosféru? Všechny strachy a emoce jsem si prožila s hlavním hrdinou. První závěr pro realitu: měla jsem bezvadné dětství (díky mami, díky tati!) a druhý závěr: fakt nemám ráda zimu (ne tu bílou krásnou, mírnou, ale tu vlezlou mrazivou, před kterou není úniku).
Konec knihy mě naprosto upřimně pobavil.
Štítky knihy
tajemno Slovensko, Slovenská republika strach zima mysteriózní, mystéria slovenské horory
Karikův Strach je přiznanou poctou dílu Stephana Kinga, zejména pak románu To. Jedná se ale o počin podstatně syrovější, nejsou v ní absolutně oddechové pasáže, během kterých by čtenář, tak jako tomu bylo v To, mohl s nostalgií vzpomínat na své dětství, prožívat s hlavními hrdiny i trochu té bezstarostnosti. Strach oproti tomu vyvolává trvalé ohrožení, existenciální pocity, je zde naprostá absence naděje a kam to všechno směřuje, je nanejvýš jasné. Trhlinu podle mě ale tato věc nepřekonává.