Restaurant na konci vesmíru
Douglas Adams
Stopařův průvodce Galaxií série
< 2. díl >
Druhá část slavné trilogie v pěti dílech. V Restaurantu na konci vesmíru všichni čtyři protagonisté dostanou hlad, a tak se vydají na cestu časem do nejluxusnější restaurace, jaká kdy existovala či bude existovat, přičemž se opět něco přiučíme o historii a místopisu naší Galaxie, a také o gramatice pro cestovatele v čase.
Literatura světová Humor Sci-fi
Vydáno: 2008 , ArgoOriginální název:
The Restaurant at the End of the Universe , 1980
více info...
Přidat komentář
Druhý díl mi již nepříšel tak dobrý jako první, ale stále jsou tam úseky, které pobaví.
Skvělé pokračování Stopařova průvodce. Opět nápadité, vtipné, zábavné. Baví mě příběh, jednotlivé postavy, styl psaní a hlavně geniálně bláznivé nápady, které se přes všechnu svoji šílenost tváří jako ty nejsamozřejmější věci v celém Vesmíru.
Nemohu než opět dát plný počet. Absurdnosti pokračující po prvním díle knihy se stupňují. Marvin je depresivní čím dál víc. Zafod tápe, Artur je Britem do morku kostí a Ford? Ford na všechno ke konci už jen nechápavě zírá...
Čtu tuto knihu po několikáté a budu se k ní opět ráda vracet.
Asi jednička byla zábavnější, ale kupodivu se mi lépe četl tento díl. Rozhodně se se Stopařovým průvodcem neloučím, ani když už vím i jaká je ta otázka Života, Vesmíru a vůbec. Těším se na další díly.
Jak jen to říct... tohle je druhý autor, u kterého jsem si po dočtení (vlastně možná i rovnou při čtení) řekla "Co to sakra čtu...", ale přesto se mi jeho výtvor velice líbil.
A kdo, že byl ten první autor? Terry Pratchett s jeho Úžasnou Zeměplochou.:) Pokud se vám líbila Zeměplocha, tak si na 99% zamilujete i Stopařův průvodce Galaxií.
Mnoho lidí hodnotí druhý díl jako slabší než ten první, ale mně se to tak nezdálo. Nepřišlo mi, že by nebyl tak vtipný jako předchozí díl, spíš jsem se v něm trochu ztrácela. Už předtím mi dějová linka přišla poněkud nesouvislá a teď ještě jak se hlavní hrdinové rozdělili a ty linky jsou dvě...
Co se mi na knize nejvíc líbilo, byly charaktery některých vedlejších postav. Obvykle se sice vyznačovali jedinou vlastností, ale byla vykreslená tak krásně, že jsem si některé pasáže četla několikrát – zvlášť jsem si zamilovala vládce vesmíru (moje nejoblíbenější: „Jak víte, že ten kocour existuje? Jak víte, že ví, že jste laskavý, nebo že mu dělá dobře to, co považuje za vaši laskavost?“ „To nevím. Nemám představu. Jen mi působí potěšení chovat se určitým způsobem k tomu, co se mi jeví jako kocour.“ Nebo: „Á, vypadá to že jíš... To se mi líbí, když tě vidím jíst, protože v mých představách umřeš, když nebudeš jíst.“). A pak taky kapitán se svou gumovou kachničkou byl fajn. Líbilo se mi, jak dokázal ze sebehorší věci vytěžit něco, z čeho by mohl být šťastný – a tak prostě byl.
Takže bych řekla, že oproti prvnímu dílu to bylo i trochu víc k zamyšlení (i když je klidně možné, že si to jen představuji a vůbec to tak nebylo myšleno). Těším se na další díl.
...fakt nevím, co za matroš hulil autor při psaní této (a předchozí knihy "Stopařova průvodce"), ale kvalita to musela být - to se musí nechat... Jen u velmi mála knih jsem se tak dobře pobavil (je fakt, že při prvním čtení jsem se naučil zpaměti Vogonskou (-ské) báseň (-ně) a poměrně zdařile tím bavil společnost (ovšem musím spravedlivě poznamenat, že v té době jsme kouřili asi podobný materiál, jako Douglas Adams)). Jó, kdeže ty zlaté časy (nerozumného mladí) jsou.
Fakt nevim, jak to pan Douglas dělá, ale zas to byla bomba! Můžu říct, že tenhle počin směle převrací mý dosavadní mínění o knížkách na pokračování. Protože tohle je pořád tak třeskutě vtipný a nabitý všema možnejma i nemožnejma situacema, že snad ani nejde to (zase) nezbožňovat. Kam na to všechno sakra chodí?
V druhém díle Stopaře se naše parta (excentrický prezident vesmíru na útěku, jeho přítelkyně, dopisovatel pro Stopařova průvodce a poslední muž planety Země) dostane - jak už název napovídá - do luxusního podniku, kde můžete díky různým hrátkám s časem a prostorem (nechtějte to po mně vysvětlit) sledovat při žvýkání stejku konec vesmíru, života a vůbec. Samozřejmě se hlavní hrdinové zapletou do další šlamastyky a poklidná večeře je nečeká.
Návštěva restaurantu obsahuje pár skvělých scén, ale překvapivě mě nebavila tolik, jak jsem čekal, a následný útěk z tohoto podniku začal být dost matoucí a zvláštní. Velkou část knihy se mi dostalo podivného, nezáživného děje s dobrými a někdy naprosto vynikajícími hláškami. Na konci přichází další nečekaná změna prostředí, v níž se Ford a Arthur dostanou na planetu podobnou Zemi spolu s jakýmisi opičími lidmi, ale především zástupci světa, který měl zaniknout, ale nezanikl - to jen třetině obyvatelstva nakecali, že se blíží armagedon, aby je vyslali na "záchranný let" co nejdál od nich. Takže Ford a Arthur trpí mezi línými budižkničemy, agresivními generály, co preventivně vyhlašují válku opuštěnému ostrovu, manažéry, co nevymysleli kolo, protože nejdřív musí podniknout průzkum trhu, jaká je po kole poptávka a jakou barvu kola by zákazníci nejvíce ocenili... a taky jsou tam kadeřníci z nějakého důvodu.
Co se týče postav, tak se toho moc nezměnilo. Zafod je docela zajímavý, ale rád ho nemám, Ford a Arthur jsou fajn, ale pořád často chováním zaměnitelní (jen Ford je sebevědomější) a Trillian je pořád úplně k ničemu postava. Naopak září depresivní Marvin, se kterým je skvělá sranda.
Poslední část (cca posledních 30 stran) je naprosto úžasná zábava, zbytek je fajn.
Hodnotím sedmi večeřemi na konci vesmíru z deseti.
Restaurant na konci vesmíru opravdu nedosahuje kvalit prvního dílu... Velká část se věnuje připomenutí předchozího dílu, jakoby autor ani nečekal, že ho někdo četl. Takový ten příjemný absurdní humor plný nepravděpodobnosti se pomalu začal stávat nuceným a kýčovitým, i děj byl už poněkud slabší. Z velké části se věnuje Zafodovi, kterého já prostě nemusím, přišlo mi, že Ford se choval jinak, divně,než jak ho znám a Arthur s Trillian tam měli pár frází a jinak si vůbec neškrtli... Bojím se, že kvalita bude už jen klesat a konečně jsem pochopil, proč se natočil jen jeden film o prvním dílu a ne víc... Nicméně alespoň jako oddechovka kniha posloužila :)
U druhého dílu jsem si asi již zvykla na styl, který mi přišel dokonce i zábavný, proto dávám o hvězdu víc. Velmi odpočinková kniha s nenáročným čtením vhodná jako proklad mezi náročnějšími knihami.
Druhy dil je opravdu slabsi nez jeho predchudce. Ani ne kvuli nahodnosti, protoze kdo dava pozor, pochyti Adamsovi naznaky a vysvetleni roztrousene po cele knize. Ale jsou tu urcita hlucha mista, ketra tolik nebavi. Jeste ze je vzdycky nasleduje nejake dostatecne silene dobrodruzstvi. Za me nejvtipnejsi je kosti zardousena liska, jejiz hnijici telo otravi studanku, intergalakticka monster-koza a krava, ktera v restauraci nabizi hostum casti sveho tela. Co treba rostenka, krava ten sval specialne cvicila, takze je libovy... Desive? A neni desivejsi snist zvire, ktere nechce byt snedeno? Presne takhle bavi Adams.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2003 | Holistická detektivní kancelář Dirka Gentlyho |
2002 | Život, vesmír a vůbec |
2002 | Převážně neškodná |
2002 | Sbohem, a díky za ryby |
1991 | Stopařův průvodce po Galaxii / Restaurant na konci vesmíru |
Kniha Restaurant na konci vesmíru je v
Právě čtených | 39x |
Přečtených | 2 872x |
Čtenářské výzvě | 178x |
Doporučených | 133x |
Knihotéce | 813x |
Chystám se číst | 208x |
Chci si koupit | 50x |
dalších seznamech | 13x |
Lehce slabší než díl první, ale stále skvělá transgalaktickočasová a na hlavu padlá jízda. :) (4,5)