Stanice 11
Emily St. John Mandel
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/268467/mid_stanice-11-268467.jpg
4
178
46
Během představení Krále Leara v torontském divadle představitel hlavní role přímo na jevišti zkolabuje a přes veškeré snahy na místě umírá. Tragická událost, avšak nijak neobvyklá. Stačí však jediný strohý dovětek na konci kapitoly a je rázem jasné, že na jeho kolegy i celé lidské pokolení se řítí dosud nepředstavitelná katastrofa. Jen o několik hodin později dopadne na lidstvo „jako atomová bomba“ mimořádně smrtící virus gruzínské chřipky a zdecimuje 99 procent světové populace. Na rozdíl od jiných dystopií se ve Stanici 11 mladá kanadská autorka Emily St John Mandelová nezaměřuje pouze na samotné přežití postav v nové realitě dvacet let po tzv. Konci. Jak stojí velkým písmem na boku karavanu kočující herecké společnosti „Symfonie na cestách“, která projíždí opuštěnou krajinou kanadských jezer a přiváží hrstkám přeživších krásu hudby a Shakespeara: „Přežít nestačí“. Stanice 11 není ani tak románem o apokalypse, ale spíše nadmíru strhující knihou o lidské paměti a ztrátě, nostalgii a snech a o povznášející síle umění, které dokáže přehlušit samotu a zachytit prchavost okamžiku.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2015 , ArgoOriginální název:
Station Eleven , 2014
více info...
Přidat komentář
Zajímavé čtení, zejména nyní při rozšiřování Koronaviru. Trochu děsivá představa , jak by bylo POTOM, kdyby virus opravdu zničil svět.
Příběh je veden ve dvou rovinách -PŘEDTÍM a POTOM, zejména POTOM pozoruhodně vykresluje mezilidské vztahy uprostřed takovéto zkázy.
Veľmi krásne ľudské post-apo, ktoré je silné v detailoch. Zo začiatku síce nebudete chápať, prečo dala autorka taký veľký priestor vedľajšej postave - Arthurovi a jeho manželkám pred chrípkou, no pri konci všetko začne do seba zapadať.
Jedná sa o akúsi sebareflexiu ale z pohľadu sveta. Podľa Emily Mandel žijeme v svete zázrakov a nemáme brať všadeprítomný internet, elektrinu a tečúcu vodu z vodovodných kohútikov ako samozrejmosť. Pretože koniec môže prísť rovnako nečakane ako v knihe. A nemusí to byť nutne chrípka.
Som muzikant a knihu som čítal v období, kedy sme cestovali s orchestrom do zahraničia. A aj v Stanici 11 cestuje kočovný orchester s divadlom po spustošenej Amerike, preto mi príbeh bol bližší než obyčajne - hlavne keď tretí violončelista minul kolofóniu na svoj slák alebo odkazy na rôzne diela slávnych autorov. Na konci ma kniha pár krát dojala, čo sa nestáva často.
Poměrně čtivý příspěvek do žánru postapokalyptických románů. Umně kombinuje dobu před a po katastrofě. Dílky skládačky do sebe pomalu zapadají a vše spěje k závěrečné konfrontaci. Jedinou výtku mám ke generickému a nuznému záporákovi. Trochu více rozepsat jeho pohnutky a charakter by knize prospělo.
Nesuď knihu podle obalu - to v tomto případě platí dvojnásob. Na knihu jsem narazila ve výprodeji a nejprve mě vůbec nenapadlo, že bych si ji mohla odnést domů. Opravdu nepatřím mezi lidi, co si pořizují růžové knížečky se zvířátky na přebalu. Poté jsem si ale všimla, že knihu doporučuje George R. R. Martin a toho, že kniha získala cenu Artura C. Clarka. Jaké překvapení pro mne bylo, když jsem zjistila, že nejde o knížku pro puberťačky, ale mělo by jít o postapokalyptické sci-fi. Vzhledem k tomu, že kniha stála 89,-, tak jsem se jí rozhodla dát šanci.
Kniha je výborně napsaná. Je pravda, že tu není tolik akce jako v jiných knihách z tohoto žánru, na druhou stranu je tu ale výborně propracovaná psychologie hlavních postav. Dále oceňuji promyšlené prolínání několika různých příběhů a flashbacky do doby "před Koncem". Kniha má samozřejmě i několik mínusů, jedním z nich je konec - já čekala nějaké velkolepější vyvrcholení příběhu, které se nedostavilo. Z toho důvodu mohu udělit pouze 3*. Je ale možné, že si tím autorka snažila připravit půdu pro pokračování. Pokud ano, tak si další díl rozhodně ráda přečtu :)
Jako největší mínus tedy opravdu vidím obálku u českého vydání, která odrazuje cílovou skupinu čtenářů. Jinak mě kniha příjemně překvapila a předčila moje očekávání.
S těmi mými úlovky z Levných knih se to má jako na houpačce. Občas je to průšvih, ale jindy zase poklad. A Stanice 11 pro mě byla nečekanou peckou. Často se o ní mluví jako o postapo z ženské perspektivy. Je to tak a mně to sedlo. Jednak pro styl vyprávění, kde nemusí zrovna téct řeky krve , aby čtenáře trklo, že konec světa není žádnej med. A taky proto, že dává hodně prostoru pro seznámení se s charaktery. Na téhle knížce je právě vypravěčský styl hodně unikátní. Často se bez nějakého varování vrací do minulosti a vede vlákna příběhu zpátky před zánik civilizace. Dokonale tak poznáme, motivy postav pro jejich činy v současnosti. A pak je tu Stanice 11, o které jsem si myslela, že to bude nějaká zastávka metra, nebo tak něco, kde se usadí přeživší smrtícího viru. Ach jak jsem byla na omylu :-) . A musím říct, že ta věc se Stanicí 11 je geniální. Když jsem konečně zjistila, co to je a jak důležitou roli má nakonec v tomhle díle, úplně mě to okouzlilo. Neprávem opomíjené dílo musím říct, moc se mi líbilo. 95 %
Dočetl jsem tuto knihu asi před hodinou a stále se mi brada nevrátila na původní místo. Nejlépe vystižené postapo, které jsem kdy četl.
Tak často nečtu knihy, které by se zabývaly reálným koncem světa a co potom nastane. Musím říct, že mne z knihy místy až mrazilo, protože je opravdu vystavěna na reálných základech toho, co by se s lidstvem opravdu mohlo stát. Na pozadí konce světa je vyprávěn příběh hned z několika různých perspektiv, a to mne vždy moc baví. Skvělé čtení, které vás nutí číst dál a dál, a zároveň se vám do něj tak nějak vůbec nechce.
Nejedná se o žádnou vesmírnou vyvražďovačku, ani klasické postapo. Je to takové ukecané, chvílemi trošku neuvěřitelné, ale mě se líbilo.
Pro mě žádný zázrak tedy. Na jednu stranu se to příjemně čte, je zajímavé vidět post svět i z jiné perspektivy, než z té, která je plná krve a brutality. Rozpadu jakýchkoliv vztahů atd. atd... Ale na druhou stranu kniha nemá nic, co by mě nutilo od ní neodejít a nepokračovat, prostě až budu mít zase tak nějak náladu si počíst. Pro mě se jednalo o takový dejme tomu popis, jak by to vypadalo po totálním kolapsu. Linky nebyly nijak zvlášť výjimečně záživné, prostě se jen vlekly, stejně jako životy lidí, které popisovaly. Asi to není ztráta času, ale spíše od toho čekat zajímavý pohled na svět, než nějaký dechberoucí příběh.
Komentář píšu s půlroční časovým odstupem, tak snad jen dojem, který ve mně zanechala - celkem příjemný příběh, prost zbytečných brutalit, nicméně podrobnosti si už asi nevybavím. Takže spíše jednohubka.
Knih mi půjčila kolegyně z práce. Když nastal den 0, vzal jsem knihu do batohu jako jedinou věc, která neměla velkou hodnotu pro přežití. Prostě byla při ruce. Během následujících let se pár stránek z knihy použilo na něco jiného než čtení, pár dvojlistů se rozdalo lidem, kteří si i v těžkých dobách pár řádek početli. Nakonec se kniha zázračně dostala do rukou dcery majitelky, poslední z rodiny přeživší řádění gruzínské chřipky a následného chaosu, toho času ubytované na letišti Ruzyně. U čtení věnování od tatínka mamce na první straně jí ukápla slza. Fikce.
Kolegyně je řádně prdlá, jednou vyprávěla, jak s nějakou hippie partou vyrazila někam k Rumunsku na sledování zatmění slunce, na jehož konci měl nastat konec světa, se zákonitým rozdělením lidí na ty, co vystoupí někam, kde je to lepší a ty ostatní. Ještě dlouhou chvíli po konci zatmění všichni v ustupující extázi stáli a čekali, jestli to třeba nebude mít krátké zdržení. "Tak co?", "Hm, asi už nic nebude, no".. Manžel kolegyně je sportovec, spíš racionální typ, dárek snad byl díky tématu jeho pochopením či přijetím zvláštních postojů jeho ženy. Ta ale knihu nikdy nečetla, vždyť se dá dělat tolik jiných věcí...
Každopádně přežít nestačí!
Doporučení George R.R.Martina na přebalu knihy může přivábit k okamžité koupi knihy,ale je dobré vědět, že...
...se začátek docela nese v duchu Trifidů a proto se rozhodnete knížku dočíst. Zároveň se ale jedná o popis apokalypsy z ženské perspektivy (rozhodně tak nesoudím z růžové stuhy u knihy). V samotném díle je velmi málo násilí a bezprostřední akce, namísto toho jsou brány v potaz pocity členů kočovného divadla.
Příliš mi nesedí věci typu, že 15 let po smrtící chřipce prakticky došlo střelivo (zvláště když se děj odehrává v Severní Americe), anebo také to, že auta přestaly jezdit už po 3 letech, protože benzín a nafta přestaly být použitelné. Jednak tyto strategické suroviny bývají skladovány v různých podmínkách a druhak by po třech letech v automobilech určitě nějak fungovaly, i když by nezazářily ve spotřebitelských testech.
Často zmiňované flashbacky nejsou nezajímavé, ale spíš se tak hezky navzájem doplňují a působí tak, jako by si připravovaly půdu pro seriálové zpracování. Stejně tak působí i často jednostránkové kapitoly, psané velmi úsečně.
Kniha se velmi příjemně čte, ale rozhodně se nevyrovná příběhu a propracovanosti Walking dead, nebo klasických Trifidů. Autorka nedokáže strnout dlouho na jednom místě, ani v jednom čase. Až ke konci knihy se kapitoly příjemně prodlužují a rozrůstá se i (z mého pohledu nejzajímavější) popis světa "poté".
P.S. Překlad je příjemný akorát bych "panic attack" rozhodně nepřekládal jako "panická ataka" (viz strana 30)
Jedna ze tří nejlepších knih, které jsem kdy přečetla. Okamžitě po dočtení jsem si ji musela koupit a přečíst znovu. Naprosto úžasně napsaný postapo román, kde se neřeší průběh apokalypsy, ale je to skvěle poskládané vyprávění před a po, kde se všechny linky na konci spojí. Budu doporučovat úplně každému!
„Přežít nestačí.“
Atraktivita Stanice 11 spočívá v atmosférickém vykreslení postkatastrofického světa. Příběh se skládá z množství střípků, které s přibývajícím počtem stran zaklapávají do celkového obrazu, jež sice neohromí velkolepostí, ale zaručeně zapůsobí na emoce. Přitom si autorka bez problému vystačí s komorním počtem tří set stran. Sympatický je i fakt, že se vyhýbá obvyklým klišé hrůz, které pád světa automaticky doprovázejí (nebo to alespoň předpokládáme). Slabinou je ovšem zápletka. Místo konkrétní dějové linie se celé vyprávění nese v duchu rozkouskované road movie. Jenže ani ta nemá celistvější podobu. A přestože je tu množství motivů, které se k rozpracování přímo nabízejí, žádný z nich není upřednostňován ani rozehrán do silnějšího dramatu. Přesto důvěra v lidskou schopnost po pádu se opět napřímit a nevrátit se zpět do jeskyní k malování uhlíkem po stěnách dělá z knihy povedené nostalgicko-melancholické čtení, jež si při každém dalším otevření zamilujete víc a víc.
Představte si,že o něco příjdete.Zmizí vaše oblíbenná věc,kniha,kapesníček své první lásky,nějaká příjemnost ke které máte osobní vztah.Co teprve to až jednou nebudeme nikdo z nás,kam se podějou mé věci,kam odvane je prchavý neúprosný,nelichotivý,ten čas? Vzpomínky kam přijdou,v kterém vědomí tu budou dál,co si počnou tu beze mě ? Něco právě takového tu podobně zamrazí,zároven však pohladí vaši čtenářskou mysl v příběhu Emily Mandel,který mi osobně jakoby dúvěrně chyběl.
Příjemné žánrové překvapení. Postapo,které si na nic nehraje.
Tak předně tu nejde tolik o katastrofu,ta je spíše pozlátkovou kulisou k rozehrání osudů lidí.Samotný den D se tu tolik neřeší,popřípadě jen okrajově,poněvadž od osudných dní uběhlo spousty let a lidé žijí mnohdy smířeni od roku nula.Leckdy v některých momentech připomíná svým rukopisem překvapivě výtečný Den Trifidu.Lidská psychologie pro danou situaci,prošpikovanné chování nás zavede i do minulosti.
Ano.Děj skáče nahoru a dolů,pro tento styl mám slabost,vyhovuje mi,když nějakou dobu nevím,která bije,načež začnou střípky vyprávění do sebe zapadat.Seznamujete se s postavami,vše se promíchává a dává smysl.
Proč je tomu tak ?? Poněvadž tahle očkatá spisovatelka ze země javorového listu píše chytře a rozhodně se nejedná o modní knihu tuctovku,ba právě samotný příběh je tu stěžejní :-) Přesně tyhle ingredience jsem postrádal v postapu Silo,které je spíše napínavé a akčnější.Tady jde spíše o komornější ladění s nostalgickým smutkem v zašlích mementech z minulosti.Něco se ztratilo,o něco jsme přišli,ted se pokusíme navázat co nám i tenkrát pravděpodobně chybělo,ale až ted si to uvědomujeme.
STANICE 11 zaslouží pozornost.Je to takové nenápadně příjemné ohlédnutí co bylo,je a bude s běžným přesahem a obyčejnou člověčí nadějí.
Usedat k oblíbenné kávě,poslouchat oblíbenou hudbu,nechat si šeptat do ouška.Prchavé štastné okamžiky...proč jsem si od všeho trošku nedal víc... Užít si všechny ty drobnosti,jež tvoří každé třebas i nespokojené ráno,drobnosti,z nichž se děje život.
Třebas jednou tomu bude konec...
Zbožňuju apokalyptické a postapokalyptické knihy a tahle u mě měla opravdu velký úspěch a to díky uvěřitelnosti! Opravdu stojí za přečtení a zamyšlení se.
I když se děj z velké části odehrává v postapokalypsovém světě, fanoušci tradičních dystopií budou asi zklamáni. Já teda byla. Není to úplně špatná knížka, věřím, že své čtenáře si najde, ale moc jsem se u toho čtení nebavila.
Výhodou je, že je to relativně krátké, něco málo přes 300 stránek je přečteno za pár hodin. Já ale pořád čekala nějaký srhující dobrodružství a namísto toho se mi dostávalo psychologické sondy pár postav z umělecké branže, které se mohly odehrávat i na jiném dějovém pozadí než je vymření téměř celé populace.
Zcela uvěřitelná apokalypsa, ze které mrazí. Lidé si stěžují, že tu chybí akce, podle mě si moc zvykly na to vše postapo kolem a nedokážou ocenit dobrý příběh, který nepotřebuje epický survive maraton.
Poněkud rozpačitá kniha a přiznám se že mě mnohem více bavily části "Před katastrofou", než vyprávění putování "Symfonie na cestách". Nevím, od výherce ceny A.C.Clarka bych čekal více sci-fi než bylo v této knize obsaženo.
Štítky knihy
kanadská literatura konec světa postapokalyptické romány
Stanice 11
Kniha Stanice 11 je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 205x |
| Čtenářské výzvě | 49x |
| Doporučených | 14x |
| Knihotéce | 123x |
| Chystám se číst | 167x |
| Chci si koupit | 17x |
| dalších seznamech | 4x |
Taková ta přesně pro mě.