Soumrak bohů: Román o Kleopatře

27.02.2022

V těchto časech ne právě povzbudivá kniha. Lidé se za 2000 let nezměnili...

15.05.2021

Dlouho jsem čekala, že kniha začne mít spád a poutavý děj, jak je u Falconera zvykem. Dialogy skoro žádné... Nic mi to nedává. Odkládám nedočtené.

06.04.2021

Před mnoha lety jsem viděla film a byla jsem zvědavá,jak na mne zapůsobí kniha od mého oblíbeného spisovatele. Z filmu jsem si toho moc nepamatovala a z dějepisu už taky ne,takže přiznávám,že pro mě to byl příbeh skoro nový :-).
No a na základě této knihy jsem si včera znovu pustila film a tak nevím jestli Falconer opisoval nebo studoval historické prameny.
Film jsem nedokoukala ,ale knihu dočetla a líbila se mi .

27.09.2020

Stokrát převyprávěný příběh Kleopatry, Caesara a Marka Antonia. Nic nového ani obsahem, ani stylem.

23.04.2020

Trochu s knihou bojuji, přestože mě zajímá tahle historie i autora mám ráda, snad za to může taky paperback plný chyb, nebo doba virová, nevlídná. (připadá mi, že knihu čtu celou věčnost, což vůbec neladí s dramatickým obsahem)
Trochu mi nevyhovuje styl, autor se poněkud eroticky rozmachuje, taky jeho vyprávění především (ale ne výhradně) z pozice Kleopatry mi nepřipadá moc věrohodné.
Hutný příběh její a jejích milenců v dějinném kontextu je znám, přesto se i tady najdou detaily nové (hodné dalšího zkoumání či ověření - např. chlazení nápojů v Římě sněhem! z Thrákie!). Hádám, že se autor na "obehrané" téma vrhl právě z toho zajímavého "božského pohledu", ale taky se tomu zas tak nevěnuje, není to úplně nosné téma.
Těžko hodnotit, víc než 60% to tentokrát nebude.

24.05.2019

Mám ráda styl C. Falconera a jeho knihy. Věděla jsem, že i tato mě bude bavit - on je prostě PAN spisovatel a umí.

Kniha mě bavila, líbí se mi i jak popisuje erotické scény ;) a jak umí vidět svět i očima ženy.

17.01.2018

Nesdílím převažující nadšení z této knihy. Možná je to tím, že mé první setkání s autorem nad knihou Triáda bylo naprosté fiasko. Z tohoto pohledu to Soumrak bohů mírně vylepšuje, ale ani tak to žádná bomba není.
Ponechám stranou, že téma Kleopatra-Ceasar-Markus Antonius už bylo zpracované tolikrát, že by se touto látkou musel zabývat skutečný mistr historických románů.
Kniha mi přišla zbytečně dlouhá, poslední zhruba čtvrtinu jsem protrpěl a modlil se, aby ten provařený konec přišel dřív. Přeskakování mezi římským a egyptským kalendářem taky na přehlednosti nepřidá.
A všudypřítomný papír a opakování toho, kolik knih je v Alexandrijské knihovně je už dokonalý úlet.

07.08.2017

Romány o Kleopatře mě asi nikdy nepřestanou bavit.Moc jsem si to užila. Vedle "Pamětí Kleopatry" toto je asi moje nejoblíbenější.

27.06.2017

O Kleopatře jsem četla knihy různých autorů,ale zase to byl trochu jiný pohled a určitě jsem se dověděla i něco nového.

24.05.2017

Pro milovníky starověkého Egypta je tato kniha nutností. Je v ní trochu romantiky, hodně pití, moře intrik a velká dávka politiky. Ale musím říct, že je zpracována tak úžasně čtivě, že jsem se ani chvíli nenudila, naopak jsem se dozvěděla spoustu nových poznatků a věřím, že tolik známý příběh se skutečně mohl takto odehrát.

16.08.2015

Nejlepší román o Kleopatře, jaký jsem dosud četl, skvěle napsaný a přitom historicky přesný. Zatímco Antonius a Kleopatra od Colleen McCullough je o dějinách Říma, toto je příběh Kleopatry Filopátor Filopatris, královny Dvou zemí.

"Budu mít dítě. Tvoje dítě.
Povytáhl obočí. Má to snad být jediná reakce, kterou v něm její zpráva vzbudila?
Caesar stál na terase jen v tenké tunice. Dalo se do deště, vítr proti nim prudce hnal kapky, které bodaly jako poletující písek. On však jakoby necítil chlad.
Myslíš si o mě, že jsem bůh? zeptal se jí."

17.11.2014

Čekala jsem asi něco jiného... V knize bylo na můj vkus moc popisů bitev a málo popisu života v té době. Kniha se mi neskutečně táhla.

10.06.2013

(Uwaga spoilery!) O starověkém trojúhelníku Caesar-Kleopatra-Marcus Antonius se toho napsalo a natočilo už hodně. Jenom z románů by se dala postavit pyramida slušných rozměrů, že by se neztratila ani v Gíze. A že do té hromady vhodil svůj příspěvek i Colin, je jenom dobře. Jestli máte pocit, že už jste četli všechno, vězte, že náš drahý Falkouš má k tématu co říct. Pustil se do toho se stylem vpravdě falconerovským.

Všichni víme, o co mezi třemi hlavními postavami jde a kdo jsou. Kleopatra je mladá egyptská faraónka, patřičně drzá, rafinovaná, rychle uvažující a jednající. Caesar není žádný salát, ale legionář velící snad i legiím složeným z římských bohů. A Marcus Antonius, který Caesara nahradil nejenom v Kleopatřině ložnici? Říkejte si, co chcete, snad všechny jsme chtěly Marca Antonia. Plus Oktavián. Dostatečně slizký a politicky obratný úhoř. Postavy bychom měli.

V hlavní roli politika. Ze strany Římanů i Egypťanů (pokud se o Ptolemaiovcích dá vůbec mluvit jako o Egypťanech). Všem jde v první řadě o politiku a diplomatické vztahy přinášející peníze, obilí, vojáky a vybavení pro armádu. Ale za hlavním politickým cílem jsou lidské city.

Colin u toho nebyl, stejně jako nikdo z nás. Nicméně když Kleopatra nechce opustit umírajícího Marca Antonia, její pomocník si pomyslí, že mu lhala, když tvrdila, že jde jen o politiku a toho Římana ale vůbec nemiluje. V téhle chvíli si myslím, že Colin tam byl. Možná se zamaskoval jako jedna z královských kober. Nebo se schoval někde za pozlaceným trůnem a závěrečné chvíle Kleopatřina života sledoval zpovzdálí. Viděl zuřícího Oktaviána, jenž chtěl Egypt i jeho vladařku, kterou nedostal.

Ať nikdo netvrdí, že v tom byla jenom politika. Omnia vincit amor, že, Coline? 5/5, starej brachu.