Sobota
Ian McEwan
Vzpomenete si, co jste dělali v sobotu 15. února 2003? Možná jste si užívali volna, které však londýnskému neurochirurgovi Henrymu Perownovi není onoho dne dopřáno. Ostatně „je v pohybu“ už od 3.40 ráno, kdy ho z postele vytáhla předtucha, a díky Ianu McEwanovi ho sledujeme myšlenku po myšlence, krok za krokem, minutu po minutě. Hořící letadlo na předjitřním nebi předznamenává den, v němž Henry svou anabází připomene shánčlivého Leopolda z Joyceova Odyssea nebo zasněnou Clarissu Virginie Woolfové, hrdinku románu Paní Dallowayová. Také večerní rodinná sešlost u Perownů má být vzácným okamžikem po týdnech stresů. Do té doby však musí Henry nejen zkontrolovat pacienty, odehrát pravidelné squashové utkání s kolegou, vyřídit nákupy a odbýt si návštěvu matky v domově pro seniory, ale především čelit stovkám a tisícům podnětů, jež se mu honí hlavou v den, kdy Británie zažívá největší protiválečný pochod v dějinách. Žijeme totiž ve světě, kdy možnost teroristického útoku ze strany fanatiků přerostla z říše nočních můr do bílého dne, v „reality show“ médií, které si uzurpují naši pozornost pokřiveným výkladem událostí, a zejména v síti příčin a následků, kde může malá chyba způsobit dalekosáhlou odezvu. K osudovému zvratu to v životě i v McEwanových románech bývá často pouhopouhý okamžik a slušný člověk Henry Perowne pozná, že nevhodná reakce na drobnou pouliční kolizi na sebe nenechá dlouho čekat. V sobotu, na kterou jen tak nezapomene, si bude muset hned několikrát připomenout nejenom odvahu, jež v něm navzdory blížící se padesátce dříme, ale i zjištění, že každá pravda je pouze dílčí pohled na věc. McEwanův duchaplný román o mozku i hodinářsky precizní úvaha o čase, který nám je vyměřen, pojmenovává hodnoty, které lze i za jediný den odezřít z lidského života. Mistrně zhuštěné moderní drama s řadou koncových zvratů dokládá, že renomovaný autor zůstává po úspěchu předchozího románu Pokání ve skvělé formě, když skládá působivou poklonu svým modernistickým předchůdcům. Spolu s nimi potvrzuje, že i v obyčejné „žité přítomnosti“ lidí nevěřících v nadpřirozené berličky je něco, co nás přesahuje – a že je to dokonce plně v naší moci.... celý text
Přidat komentář
Přes takřka absentující děj, kterej by se dal shrnout do jedný dvou vět se od toho prakticky nedá odtrhnout. Mám pocit, že Henryho znám za ten jeden den víc, než sám sebe.
Pro mne osobně nejlepší kniha od McEwana. Četla jsem ji až po milovaném Pokání, takže možná to pořadí ovlivnilo výsledek, ale je to rozhodně přehlídka vytříbené formy, přitom klasické a nijak avantgardní, a bohatého obsahu. Po pomalejším začátku, který mi dal trochu čtenářské práce, přišlo takové ponoření, že jsem knihu odkládala jen v nejvyšší nouzi. Pasáže s medicínskými detaily nepůsobí nudně ani pro úplného laika, prokreslení postav je precizní a charisma celé knihy nepodkopává ani politické stanovisko, které se vine knihou více či méně zřetelně v podobě úvah a hovorů o demonstraci proti válce v Iráku. Nechápu, odkud se berou ty negativní reakce... Fascinují mě právě u románu tohoto typu.
Výborná knížka. Jeden z počátku obyčejný den úspěšného londýnského doktora v sobě skrývá reflexi 11. září, spoustu uměleckých narážek a konotací, zamyšlení nad očekávanou válkou v Iráku a spousty dalšího. Mám rád tyto dějově sevřené romány, které mají nějaký "spodní" plán...
Sobota je více než příběh. Je to zamyšlení nad životem v jeho každodennosti, která nakonec odkrývá jeho skutečnou hloubku. Samozřejmě ani zde nechybí McEwanovské úžasné popisy, kterými je schopen mě pokaždé utvrdit, že je prostě Spisovatel s velkým S. A jak už bývá u tohoto spisovatele tradicí, pokaždé, když si budete myslet, že už tušíte rozuzlení zápletky, můžete si být jisti, že se zcela jistě pletete.
Kvalitní dílo pěkně promyšlené, kde do sebe postupně zdá se vše zapadá, i když se hlavní postavě vyjeví obavy z budoucnosti a strach z nevyhnutelného- tedy smrti. I přes klidnější a zdlouhavější pasáže plné popisů a líčení je kniha dobře čitelná a nabízí k zamyšlení nad tím, co může všechno způsobit špatně zvážené rozhodnutí a jeho důsledky. V knize je paralela změny v životě členů doktorovy rodiny způsobené vpádem zločinců do jejich domu k tehdejšímu problému situace v Iráku.
Strašně uloudaná knížka. Přečetla jsem si námět a furt jsem čekala a čekala, kdy to začne. Rozjelo se to tak na posledních padesáti stránkách, ale stále to bylo hlemýždí tempo... Celý námět by vystačil na jednu novelu, ale hlavní hrdina byl tak sympatický, že jsem to s ním vydržela až dokonce. Naprosto ho chápu. Ale chybělo tomu napětí a pořádná zápletka. Jinak by to byla celkem roztomilá a poetická kniha.
Perfektní kniha. Během jednoho dne se stane jednomu člověku a jeho rodině spoustu obyčejných, zajímavých, ale i děsivých věcí. A také o tom, že všechno souvisí (nebo může souviset) se vším.
Fantastická kniha! Tradične u McEwana pomalší začiatok, ale potom to fakt stojí za to.
Ukázka toho, jak na relativně málo stranách vypsat několik životních příběhů, okořenit je hlubokými myšlenkami a popsat jeden ne tak úplně obyčejný sobotní den.
Jeden den v životě muže, který má na první pohled vše, co si může přát (skvělou kariéru, milovanou a milující ženu, úspěšné děti...), a i přesto zůstává svým způsobem skromným. Shodou okolností a možná i vlastním přispěním však poklidný sobotní večer promění v drama. Nakonec však v sobě nachází tolik síly (tolik v poslední době všude omílané lidskosti?), aby dokázal útočníkovi odpustit.
Vzhledem k tomu, jak se zároveň celou knihou vine téma plánovaného útoku na Irák, nějak se mi vnucuje přenesení Henryho situace i přístupu k útočníkovi na zmíněnou tehdejší mezinárodní situaci. Ale to už pravděpodobně přeinterpretovávám...
Musím se přiznat, že vzhledem k mým 18 létům a že radši čtu jednodušší knihy, jsem nedokázal pochopit vše co v sobě kniha nepochybně nese, proto 4 hvězdičky. Možná až naberu více zkušeností změním svoje hodnocení.
Přesně tak... Nejen nejlepší McEwanova kniha, která je podle mě hrubě podceňovaná... Pro mě i jedna z nejlepších knih vůbec... Po přečtení jsem se dokonce bál i v metru o svůj život... Tak skličující pro mě děj byl...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2008 |  Pokání |
| 2007 |  Na Chesilské pláži |
| 2015 | Myslete na děti! |
| 2020 | Betonová zahrada |
| 2021 | Stroje jako já |
38 stran a dost. Velenudné plácání, syntetické neživé postavy, rádoby moudré myšlenky. A hlavně nesmysly.
Str. 19 (popis pohybu hořícího letadla) ...Záře se teď nachází jižně od něho....vpluje do.....a pak za Post Office Tower, na úroveň těch nejlacinějších hotových jídel určených k ohřevu v mikrovlnce. To tam mají na střeše sklad jídel, nebo co to je ? Na str. 19 je i další perla, kdy hrdina přemýšlí o svých cestách letadlem - Tam venku za stěnou z tenké oceli.....je šedesát pod nulou a k zemi třináct tisíc kilometrů. Ani kdybych dostal třináct tisíc Kč za přečtenou stranu tak bych to nečetl.