Snídaně u Tiffanyho / Breakfast at Tiffany's
Truman Capote
Slavná povídka Capoteho z roku 1958 o mladé, smrti zaslíbené manhattanské prostitutce a naplno vychutnaných slastech života se stala předlouhou k neméně slavnému filmu z roku 1961 a Audrey Hepburnovou v hlavní roli. Dvojjazyčné vydání doplněné lexikálním a gramatickým komentářem pod čarou. Pro mírně pokročilé. Komentář Jiřina Zachová.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2004 , GaramondOriginální název:
Breakfast at Tiffany's , 1958
více info...
Přidat komentář
Dílo rozhodně zanechalo stopu. Nejsou všechny pasáže pochopitelné, ale myšlenka je jasná.
Když skutečně nenahlédnete pod povrch, tak je jasné, že vám novela bude připadat také povrchní.
Na první pohled se může zdát, že aspoň ta Holly trošku povrchní je. Spíš je velmi složitá a hlavně jedinečná. Nikoho takového jen tak nepotkáte, proto stojí za to se s takovou osůbkou seznámit aspoň v tomto příběhu.
Tak já nevím, ale tohle mě vůbec nenadchlo. Postava Holly totálně povrchní, hrozně hloupá, a to mě asi vadilo nejvíc. Ne, možná hůř jsem snášela Capoteho styl psaní. Strojené roztahané věty s nemastným neslaným nádechem (četla jsem teda v aj, nevím, jak zní český překlad..doufám, že líp)....hodně mi to připomínalo Velkého Gatsbyho, kterého ovšem naprosto zbožņuju a uznávám tu knihu, ale tohle teda za mě ne. Možná ve své době nadčasová kniha, prostředí New Yorku 40.let bylo atraktivní, ale dneska by ji každý bral pouze jako naivní prostitutku. Nicméně, klobouk dolu před Audrey Hepburn ve filmovém zpracování knihy :)
Jako u každého umění je i v hodnocení toho dílka třeba kontext. Jako mladý, pubertou čerstvě absolvovaný student jsem jednoho večera shlédl My Fair Lady (1964) s Audrey Hepburn. Okamžitě jsem se do ní zamiloval. A hnaný touhou ji znovu vidět jsem se nakonec dostal i ke snímku Snídaně u Tiffanyho (1961). Plný nadšení jsem hned druhý den zaběhl do knihkupectví a měl tu možnost se seznámit se jménem Truman Capote. K dnešnímu dni jsem od něj přečetl již spoustu knih, ale Snídaně byla pro mě nejintenzivnější. Jak moc mě ovlivnil film vám nedokážu sdělit, ale typuji že hodně. Snídaně je malé dílko, které kdyby nevzniklo, tak se nic nestane. Jenže ono vzniklo. Z pera velmi kontroverzního, ale o to geniálnějšího autora, jehož příběh o rozverné mladé slečně, která stále hledá své místo, je o to důvěryhodnější, když si zjistíte, jaký byl Truman mimo své romány. Neumím knihy odborně rozebírat a ani narážky na společenské problémy té doby jsem asi nepochytil, ale abych alespoň vzdáleně přirovnal toto dílko k něčemu známenu, tak číst Snídani, je jako jíst dortík a popíjet lahodnou kávu v kavárně, kde se v pozadí line skladba Moon River z piána úžasného Henriho Manciniho, který dokáže zastavit čas.
Koupila jsem tuto knihu v pěkné edici LN, která se tak skvěle vyjímá v jedné z mých mnoha knihovniček :) Ale to je asi tak všechno! Po čase jsem si ji poslechla v podobě audioknihy a nikterak mě nezaujala a nemyslím, že ve mne zanechala nějakou stopu. Povrchní, poloprázdné, nikoli má sklenka kvalitního vína!
Keby to niekto napísal dnes, dám o hviezdu menej. Pekný jazyk, zaujímavý náhľad do sveta mladého muža a ešte mladšej ženy cez jeho vnímanie. Ale tým, kedy to Capote napísal, to má ešte ten nádych 40. rokov, ktorý sa nedá napodobniť, keď dielo vznikne o pár desiatok rokov neskôr.
Chcela by som vedieť, ako Holly dopadla :-)
P. S. Film som nikdy nevidela.
Autorův styl psaní se mi zdál ne příliš čtivý, ačkoliv příběh je to zajímavý. Opravdu dobře se mi četl snad jen konec knihy. Hlavní hrdinky mi moc líto nebylo, spíše toho kocoura na konci. Činy hlavní hrdinky jsou dnes spíše úsměvné, ale věřím, že na svou dobu to bylo neobvyklé u ženy, a tím pádem toto dílo velký boom.
Kniha mě nezaujala. Asi to není můj šálek kávy. Nicméně někomu se může líbit. Pro mě hodně vágní příběh.
Cílovou skupinou jsou mladiství intelektuálové a já už mám roky směšného polemizování v čajovně za sebou. Tam, kde bych kdysi dumala nad pohnutkami mi dnes vyvstalo pouze defilé nezajímavých žabařů, kteří ve mně nedokázali vzbudit jedinou pohnutku pozitivní či negativní. Nikdy jsem však zázemí či zážitky z dětství nepovažovala za omluvu nebo polehčující okolnost. Ona zneužívá chlapy a nic za to a oni se nadšeně nechávají zneužívat - vzájemná symbióza.
Snídaně u Tiffanyho je rozhodně neobvyklé dílo. A hlavní postava Holly je velmi neobvyklá postava, nad kterou jsem přemýšlela ještě dlouho po dočtení, co na ní vlastně bylo tak zvláštního, že se mi tak vryla do hlavy.
Kniha určitě nebude pro každého, ale na tom není nic špatného, samozřejmě. Dílo nenabízí žádný epický příběh s mnoha vedlejšími zápletkami, to jistě ne. Jde především o atmosferické a pocitové dílo. Osud hlavní hrdinky Holly pak nabízí hodně podnětů k přemýšlení o životě - to asi bylo pro mne na celé knize nejzásadnější.
Určitě se ke knize ještě párkrát vrátím.
Knihu jsem četla kdysi dávno na střední, potom jsem viděla onen slavný film a nyní jsem si knihu po cca 25 letech přečetla znovu. Opět se mi potvrdilo, že člověk vnímá jednu knihu s odstupem let pokaždé jinak. Nemohu říci, kdy pro mě bylo to správné období knihu číst, nicméně vím, že mi pokaždé dala něco nového.....Bohužel ale opravdu nerada musím říci, že v tomto případě se mi film líbil o mnoho více než kniha.
Mě se kniha moc nelíbila. Očekávala jsem nějaký velkolepý příběh. Ale nakonec nemastné, neslané...
Jedinečná pocitová kniha, která není vůbec o snídáni či jídle.
Takový příběh si asi každý prožije každý v reálu, ať už je muž a nebo žena a proto zarezonuje a opět připomene vzpomínky na strašlivé lásky.
Štítky knihy
New York zfilmováno 20. století americká literatura USA (Spojené státy americké) novely
Autorovy další knížky
2006 | Chladnokrevně |
2019 | Snídaně u Tiffanyho |
1965 | Luční harfa |
2001 | Jiné hlasy, jiné pokoje |
1992 | Ručně vyřezávané rakvičky |
Na první dobrou se to tváří jako popis známosti s jednou slečnou, která vede hodně bujarý život. Do textu ale postupně pronikají prvky a pasáže, z nichž se čtenář dovídá, že příběh nám vlastně říká o Holly a její minulosti mnohem víc, i když ne vše je řečeno naplno.
Capoteho styl psaní mi sedl a co textu dle mého názoru vyloženě sluší, je formát novely. Příběh je akorát tak dlouhý, aby se v něm něco událo, přičemž ty zásadní věci probublávají pod povrchem, a přitom dostatečně krátký, aby nepůsobil zbytečně rozplizle. Nebo aby vás postava Holly nezačala štvát.