Druhý sešit směšných lásek

Tak jsem se konečně dostala k druhému sešitku směšných lásek. A opět, stejně jako ten první, je to dokonalá hra s psychologií postav, i když první sešitek se mi líbil o chloupek více. A opět jsem ráda, že čtu jednotlivé sešitky a ne ucelené dílko, ve kterém některé povídky chybí. V tomto případě bych přišla o Zvěstovatele, a to by mě mrzelo, protože Tříska neměl chybu.

(SPOILER) Další tři povedené povídky od mého velice oblíbeného Kundery. Mě nejvíce seděl Zvěstovatel a velice slavná povídka Falešný autostop. U Zvěstovatele jsem se dokázal vcítit do tématu, tedy špatně užitých chvil, jen kvůli jednomu znamení, tedy konkrétně v Třískovi. A jak vypravěč uvažoval, ve skutečnosti nemáme smůlu když dané znamení skutečně vidíme, (události po vidění toho znamení záleží na okolnostech), ve skutečnosti to dělá nejzajímavější orgán v lidském těle a to jest mozek. Toto je velice zajímavé téma a ještě zajímavější je téma v povídce Falešný autostop, téma mě velice blízké, a to je psychologická proměna člověka po určitých událostech (nejlepší příklad za všechny: Karel Kopfrkingl - Spalovač mrtvol), a tady je krásně vidět kdy se (pro mě docela zvláštní) hra zvrhne, a všechno je zcela jinak a mladík již svou dívčinu nemiluje a považuje ji za děvku. Nejvíce mne zarazila poslední věta této povídky: Bylo ještě před nimi třináct dnů dovolené. Co dělali těch třináct dní, smířili se? Nebo to bylo jejich nejhorších třináct dní v jejich životě? Pravou pravdu se nikdy nedozvíme, ale hledání pravdy je jedno z témat literatury které mne fascinuje a dává mi smysl do života...

Kunderovy Směšné lásky jsem četl kdysi dávno zhruba v osmnácti a dodnes si pamatuji několik epizod. A tak jsem si dnes po nějakých skoro šedesáti letech přečetl Druhý sešit... Vidím, že jsem zůstal mladý; tu knížku jsem přečetl k snídani a potěšila mě. Takové snídaně bych si přál denně.

Definitivně vím, že Kundera není "můj šálek kávy".
Knížka mě vůbec nebavila, donutila jsem se k ní jen kvůli letošní Čtenářské výzvě. Výjimku tvoří povídka Falešný autostop. Ta je skutečně dobrá.

Za první povídku dávám 3*, za druhou povídku 4 *, za třetí a poslední povídku 5*. Celkově 5* protože ta poslední povídka mě zasáhla. Neskonale skvělá. Většinou mě starší knihy a autoři netáhnou tolik, ale čas od času čtu i starší knihy klasickou literaturu. K téhle jsem se dostala přes čtenářskou výzvu, kniha od držitele ceny Franze Kafky.

Knihu mohu doporučit.

Časy se mění a my se měníme s nimi a tak i já jsem vyrostla z Kundery.

Čteno před léty, teď jsem si to zopakoval, ale nějaké extra nadšení se nedostavilo, prostě pouhý průměr.

Moje první a pro nejbližší dobu také poseldní setkání s autorem. Samozřejmě mu nelze upřít literární talent a schopnost čtivě psát. Mě ale žádné z povídek příliš nesedla. Navíc se mi nelíbí autorovo pojetí žen. Zdá se mi, že je velmi objektivizuje, nedává jim příliš prostoru a bere je jako přívěšek muže = pána tvorstva.

Možná ještě lepší než první sešit směšných lásek :) Naprosto kvalitní počtení.

Byla to hlavně poslední láska, která mě přesvědčila o pětihvězdičkové hodnotě. Ale každá z nich mohla být skutečná, nejen ta třetí, co mě tak zasáhla.

Bez ohledu na lehkost to ve mně ještě dlouho zůstane.

Tři povídky. Líbily se mi.

Knížka čtená kvůli povinné četby na střední škole se nakonec stala docela zajímavou a vtipnou.

Psychologie postav je opravdu vynikající, ale něco tomu pro mě chybělo…

Já nevím, jak to ten pan Kundera dělá, že z prosté krátké povídky v podstatě s jednoduchým a všedním tématem, vytvoří povídku tak náramně absolutně dokonalou. Falešný autostop má mezi všemi ale jisté prvenství. Jdu otevřít třetí sešit.

I v této povídkové knize se autor cvičil pro napsání stěžejního románu Žert, v němž nalezneme některé psotupy, jako v těchto povídkách.