Směšné lásky
Milan Kundera
Soubor povídek, dříve vydaných ve třech „sešitech“, jsou vydávány v jedné knížce. Popisují muže a jejich komické zážitky s láskou a ženami. Povídková sbírka, kterou autor po jejím třísvazkovém vydání v šedesátých letech podrobil přísné kritické revizi (vyřadil texty „Sestřičko mých sestřiček“ a „Zvěstovatel“), přichází znovu na český čtenářský stůl, aby obohatila své starší i nové příznivce autorovou radostí z vyprávění, z fabulování a kombinování a přiměla k zamyšlení nad situací soudobého člověka opuštěného bohy a zanechaného truchlivým pokusům řídit vlastní i cizí osudy.... celý text
Povídky Literatura česká
Vydáno: 1970 , Československý spisovatelOriginální název:
Směšné lásky , 1970
více info...
Přidat komentář
![ondra295 ondra295](https://www.databazeknih.cz/img/users/34_/346419/m_ondra295-AO3.jpg?v=1646135980)
![5 z 5 5 z 5](img/content/points/5.png)
Už kultovní soubor povídek od Kundery, který sice neříká tolik o jeho práci a myšlenkách jako některá ostatní díla, ovšem i tak stojí za přečtení a patří k těm významnějším dílům naší literární historie. Všechny povídky mají něco do sebe, asi tou nejznámější je Falešný autostop - ovšem i ty ostatní jsou zajímavé právě tím, že každá je napsána trochu odlišným stylem a dohromady tak v tomto souboru poskytují mnoho různých perspektiv. Dle mého osobního názoru jsou nejlepšími povídkami právě Falešný autostop, Eduard a Bůh a Nikdo se nebude smát.
![Vidlička Vidlička](https://www.databazeknih.cz/img/users/18_/186295/m_vidlicka-B1a.jpg?v=1644349070)
![4 z 5 4 z 5](img/content/points/4.png)
Je fascinující, že v podstatě nejde poznat, že povídky byly napsány před šedesáti lety (nebavíme se o mobilech, jo!). Lidi se prostě nemění - to je objev, co?!
Můj první Kundera, ale asi i poslední. I když užitečně nitrozpytující, chytré a leckdy hodně vtipné, na můj vkus přece jen moc psychologické a to mě moc neba.
![DancerJaneBooks DancerJaneBooks](https://www.databazeknih.cz/img/users/empty.jpg?v=1446561771)
![5 z 5 5 z 5](img/content/points/5.png)
Povídky skvěle vystihují svou dobu a jsou úžasně napsané. Když jsem je četla, připadala jsem si, že jsem součástí té doby a měla jsem i trochu chuť se do ní vrátit. Samozřejmě byla v mnoha ohledech podstatně horší a nesvobodnější než doba současná, ale v některých ohledech se mi (alespoň v této knize) hodně zalíbila a vnímala jsem ji tak nějak nostalgicky, i přes fakt, že jsem ji nezažila.
Hlavním tématem jsou ženy a (ne)zdary mužů v jejich přístupu a jejich lásce k nim. A přesto nás po celou dobu četby nikdy neopouští zcela spisovný jazyk, na tu dobu bych řekla až velmi vyspělý, a dokonce (překvapivě pro mě) obohacen o některé anglicismy, které v té době podle mě nebyly ani tak známé. Taktéž nelze nepřehlédnout autorův obrovský všeobecný přehled a vzdělanost, která se v knize projevuje v mnoha ohledech, například hodněkrát zmiňuje všemožné filozofy, jejich životy a podobná fakta (ale také třeba již zmíněná nejrůznější cizí slova, v té době ne tak bežná).
Styl psaní mi neuvěřitelně seděl, i přesto, že byl vlastně až striktně spisovný a květnatý. Nečekala jsem, že se mi kniha bude tak dobře číst. Neustále jsem potřebovala vědět, co se s danou postavou v povídce, kterou jsem zrovna četla, stane dál, ať už to byla kterákoliv z nich. Autor umí všechno perfektně vylíčit, i kdyby to byla zcela nezajímavá a všední událost. Dokazuje to, že slangový jazyk je k zajímavému příběhu a sugestivním postavám netřeba. I skrz spisovný jazyk se dá vyjádřit všechno potřebné. Postavy k vám přilnou, ať už je povídka v ich formě, nebo ne. Ať už je postava sympatická, nebo svým chováním protivná a nepochopitelná. Vždycky nějakým způsobem doufáte, že to pro ně dopadně lépe, než kam to směřuje. Příbehy jsou napsány s komickou zápletkou, ale zároveň tak nějak melancholicky, že když povídku dočtete, máte potřebu se do ní vrátit a číst, co se postavě v jejím životě ještě odehraje (v tom mě třeba bavily povídky o doktoru Havlovi).
Jsem opravdu spokojená a určitě to nebyla poslední kniha, kterou jsem od Kundery četla.
![koppy koppy](https://www.databazeknih.cz/img/users/33_/339384/m_koppy-PAX.jpg?v=1615733244)
![4 z 5 4 z 5](img/content/points/4.png)
Kdysi dávno jsem viděla film Já truchlivý bůh s úžasným Milošem Kopeckým a Pavlem Landovským. Povídkovou sbírkou jsem si chtěla doplnit velkou mezeru ve středoškolské četbě, ale jsem rozpačitá. Nádherná čeština, krásně vystavěné příběhy a ve výsledku je to všechno směšně smutné.
![000nugatovej 000nugatovej](https://www.databazeknih.cz/img/users/18_/184315/m_184315-3Jo.jpg?v=1489757125)
![4 z 5 4 z 5](img/content/points/4.png)
Přes Jablko směšné touhy jsem se setkal poprvé s Kunderou. Připadalo mi s těmi registrážemi a kontaktážemi tehdy vtipné. Dnes z něj čtu jistou melancholii. A podobně to mám s dalšími povídkami: Od až vančurovsky užvaněného Sympozia po kunderovsky sarkastický Falešný autostop či cynicky laděnou povídku Eduard a bůh.
![Uiška Uiška](https://www.databazeknih.cz/img/users/38_/382356/m_uiska-65cfcdaa83333.jpg?v=1708117419)
![5 z 5 5 z 5](img/content/points/5.png)
Kniha, díky které jsem si zamilovala Kunderu. Tento autor není pro každého, ale to nevadí.
Líbí se mi jeho kultivovaný projev. Po přečtení mám plnou hlavu myšlenek.
U povídek jsem se smála i smutnila.
![SanDonk SanDonk](https://www.databazeknih.cz/img/users/empty.jpg?v=1446561771)
![2 z 5 2 z 5](img/content/points/2.png)
Ani po druhém přečtení po letech v dospělosti jsem doteď nepochopil, proč jsme vlastně tuto knihu od Kundery měli na střední jako povinnou četbu. Postavy zřejmě odpovídají době, kdy autor psal. Všechny jsou nesympatické a těžko se s nimi nějak ztotožňuje. Dílo je do značné míry sexistické, muži jezdí autem, vyhlížejí si potenciální nápadnice, ženy jsou spíše jako objekty bez výraznějšího charakteru. Když se v povídce objeví silnější ženská postava, jedná se o parodii a ukázku zoufalosti jejího mužského protějšku. K zajímavějším povídkám patřili Symposion a Falešný autostop, ale ani jejich postavy nejednaly příliš logicky a nebyly sympatické.
![Zemlja Zemlja](https://www.databazeknih.cz/img/users/42_/426956/m_zemlja-6608f451e7343.jpg?v=1711862866)
![5 z 5 5 z 5](img/content/points/5.png)
Povídky moc ráda nemám. Málokdo je umí. Tohle jsou skvosty. Tolik různých charakterů, vztahů, zápletek. Už jsem je četla několikrát. Žasnu nad jazykem a neotřelostí. Nestárnou.
![Mr.Moldau Mr.Moldau](https://www.databazeknih.cz/img/users/34_/345983/m_mr-moldau-6612d84a78acd.jpg?v=1712511051)
![5 z 5 5 z 5](img/content/points/5.png)
To, jakým způsobem Kundera dokáže vdechnout postavám život, je vskutku obdivuhodné. Směšné lásky mě opravdu bavily. V jistých pasážích jsem se opravdu od srdce smál; obzvlášť u povídky Nikdo se nebude smát. A já se smál, až jsem se za břicho popadal! V knize je vše. Humor, filozofie, erotika… Prostopášníci, nevěrníci i oddaní milenci si rozhodně přijdou na své. Je to humorná kniha o vztazích.
![Mira7 Mira7](https://www.databazeknih.cz/img/users/20_/208618/m_208618-RJW.jpg?v=1511031540)
![5 z 5 5 z 5](img/content/points/5.png)
Opravdu směšné lásky. Říkám si, jak je to zvláštní, že mne Kunderovy knihy pořád baví číst, líbí se mi literární úroveň textů, která je možná bezkonkurenční. A přesto jsou mi hlavní hrdinové zpravidla bytostně nesympatičtí. Rozumím, že zvolená forma a obsah jsou pouze prostředkem pro vyjádření hlubších myšlenek, jak je v podstatě uváděno v komentáři za knihou... Mám nakoupeno několik "Kunderů“ do zásoby, ale asi je proložím nějakým literárním "popcornem"... P.S. Přemýšlím, má Kundera vůbec příznivce také mezi čtenářkámi? Bylo mi tentokrát líto Alice...
![pepap pepap](https://www.databazeknih.cz/img/users/49_/49951/m_49951-23E.jpg?v=1459854934)
pribehy, ve kterych hlavni roli hraje sex a rozkos. Nahlizene z tisicu uhlu a situaci. Bavilo me to.
![engelmar engelmar](https://www.databazeknih.cz/img/users/empty.jpg?v=1446561771)
![4 z 5 4 z 5](img/content/points/4.png)
Četl jsem vydání z roku 1991, kde 3 ze směšných lásek chyběly, byl jsem na atlantis naštvaný, že je vyndal, až z poznámky autora jsem pochopil, že je vyndal sám Kundera, na což má samozřejmě právo, i tak jsem zvědav, jaké byli a zkusím si je někdy dohledat. Jinak typický Kundera, obyčejbé příběhy dokáže protnout úžasným jazykem, dobře se mi to četlo. Úplně nejvíc Eduard a Bůh.
![BarboraSalome BarboraSalome](https://www.databazeknih.cz/img/users/98_/98328/m_barborasalome-66083c27e99bc.jpg?v=1711815720)
![4 z 5 4 z 5](img/content/points/4.png)
Přečteno znovu po 20 letech. Nejvíce se mi líbily povídky : Nikdo se nebude smát, Eduard a Bůh a Falešný autostop. Ráda jsem si povídky znovu připomněla. Děkuji panu Kunderovi za jeho tvorbu.
![mahdal mahdal](https://www.databazeknih.cz/img/users/empty.jpg?v=1446561771)
![4 z 5 4 z 5](img/content/points/4.png)
Doháním resty ze studií; osud dal, že se spojil s tragickou událostí, která postihla literární svět. Bylo tedy jakousi zvláštní ironií osudu, že jsem se knihu rozhodl číst těsně přes skonem tohoto velikána česko-francouzské (?francouzsko-české) literatury.
Myslím, že Kundera si v tomto díle zkoušel a rozehrával šach své hry v epiku, zkoušel možnosti povídky, které poté povýšil na román. Styl a obsah tříbí následně v dalších dílech.
Nebudu komentovat, která povídka se mi líbila; je jen zajímavé sledovat, jakou zálibu má v lékařském povolání a jak dokáže překvapivě zkoumat lidskou mysl a chování.
Očekávám, že v následujících měsících se spustí na stránkách literárních časopisů vlny diskuzí nad jeho dílem, hodnocení jeho tvorby a různé polemiky. Autor však může být konečně šťasten, konečně za něj bude mluvit jeho dílo!
![pani_ari pani_ari](https://www.databazeknih.cz/img/users/42_/424996/m_pani-ari-0zo.jpg?v=1690542893)
![3 z 5 3 z 5](img/content/points/3.png)
Pořád nevím, co si mám o Kunderovi myslet. Přijde mi, že je buď milovaný nebo nenáviděný, nic mezi tím. Chápu obě strany, ale nepřikláním se k ani jedné z nich.
![EEEAAA EEEAAA](https://www.databazeknih.cz/img/users/empty.jpg?v=1446561771)
![1 z 5 1 z 5](img/content/points/1.png)
Kunderu jsem si léta chtěla přečíst, ale nikdy jsem se k jeho knihám nedostala. A teď jsem zjistila, že to bylo dobře. Po utrpení, které mi přinesly Směšné lásky a Nesnesitelná lehkost bytí a po shlédnutí jeho divadelní hry Ptákovina jsem se s ním nadobro rozešla. Je to autor sice čtivý, píše dobře, ale negativistický až to mrazí. To, co on nazve láskou, je čirá manipulace. S lidmi hraje jako s figurkami na šachovnici a to jej a mnoho čtenářů asi baví. Nejsem romantik, ale pod slovem láska chápu něco úplně jiného než Kundera. Naštěstí.
Při čtení jsem prošla od pohoršení k pobavení. Autor umí psát, výborně vystihuje důležité momenty situací i charakterů.
Na druhou stranu ve mně zůstává taková hořkost. Pokud mají být povídky výsměchem mužům, kteří zde vystupují, o to víc jsou výsměchem ženám. Příliš často je motivem ponížení žen ze strany hlavních hrdinů. Někdy pojmenovaně, ale často i skrytě, mezi řádky. Vlastně mi přijde, že z té knihy čiší jakási nadřazenost mužů. Marně hledám, v čem Opelík, jenž psal doslov, spatřuje "emancipaci žen", která by mohla někoho pohoršovat (možná je nutno zohlednit dobu, kdy to psal).
![ZÓNA ZÓNA](https://www.databazeknih.cz/img/users/63_/63155/m_zona-6JR.png?v=1685812951)
![5 z 5 5 z 5](img/content/points/5.png)
Secesně pojaté povídky. Zdobné a chytré. Neočekávaně absentující jakékoli explicitní výrazy, byť hlavním tématem byly ženy a vztahy mužů k nim.
Komičnost povídek je mnohdy absurdní a obsah mírně nevěrohodný. Ale právě v takovém zabarvení je povídkám dobře a Kunderovo výborně zvládnuté řemeslo jim dodává šťavnatost v podobě zábavných postav.
Kulminuje-li povídka v morální kodex, možná by u jiných autorů působila nepatřičně. Ale Milan Kundera je tak vyzrálým autorem, že dovede povídku obohatit o drobné náležitosti (ať již v hrdinovi, či v reáliích), které povídku neučiní příliš povyšující se nad čtenáře.
Dovolím si tvrdit, že Kundera touto sbírkou vytvořil základ společenských povídek založených na touze po ženách, aniž by je urážel a znevažoval. Ženy jsou zde mnohdy povrchní a naivní, ale v protipólu mužského obdivu k nim jsou královnami, nebo naopak smutnými, až tragickými postavami s nádechem ironie. Nikdy však nejsou poníženy. Naopak přesněji cílí Kundera na muže a jejich nízké pudy a myšlenky, které je činí pokleslými, aniž by si svoji pozici a situaci uvědomovali.
Bavil jsem se a žasl. Pořadí pocitů bez nápovědy.
Kundera je malebným malířem slov. Dokáže popsat naprosto obyčejnou situaci neobyčejně poeticky. Nenásilně, mile a chytře. Chladnokrevně. Já nemám výstižnější hodnocení přečteného...
Štítky knihy
povídky láska erotika česká literatura socialismus milostné povídky
Část díla
- Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým 1968
- Doktor Havel po dvaceti letech 1968
- Eduard a Bůh 1968
- Falešný autostop 1965
- Já truchlivý bůh 1963
Autorovy další knížky
2006 | ![]() |
1969 | ![]() |
1970 | ![]() |
1979 | ![]() |
1993 | ![]() |
Ke směšným láskám jsem se dostala přes výzvu na databázi knih. Musím říct, že mě kniha příjemně překvapila. Byla skvěle napsaná a tamější atmosféra se mi také líbila.
Myslím si, že pokud si chcete přečíst cokoliv od Kundery musíte mít podobný, ne-li stejný humor jako má on. Pokud takovému humoru nerozumíte, bude se Vám zdát, že jsou ty povídky divné...
Povídka, která mě nejvíce dokázala ponořit do filosofických myšlenek byl falešný autostop a Edvard a Bůh.
4/5*