Směšné lásky

Tohle je jediná knihy Milana Kundery, kterou jsem si přečetla ráda a vracím se k ní. Jednotlivé povídky jsou zajímavé, zaměřují se na témata, která čtenáře osloví.

Četl jsem původní tři sešity Směšných lásek, tedy nezkrácená vydání. A můj pocit byl, že třetina je geniální, třetina sakra dobrá a třetina zůstala jen ve formě nástřelu či nemá co říci. Chápu tedy Kunderovu pozdější (úspěšnou) snahu o zredukování na sedm dnes vydávaných. S čím ovšem nesouhlasím, je výběr těch sedmi "vyvolených". Na vyhození bych viděl rozhodně žhavější kandidáty.

Je to sice Kundera, ale proste je to padesat let stare a je to prezite. V dnesni dobe to dostava uplne jiny rozmer, nebot si nedokazu predstavit, ze by toto nekdo vydal. Napady asi dobré, lec ja jsem se nudila. Vadila mi rozvleklost, prechodniky, nektere vyrazy. A vadilo mi zachazeni s zenami. A melo to sestupnou tendenci od zacatku do konce. Bojovala jsem, abych to vubec docetla.

Lásky v živote človeka môžu byť vnímané ako osudové, trpké, krásne, hlboké či prázdne, no málokto má odvahu (a dostatok úprimnosti) nazývať ich smiešnymi. Milan Kundera so svojim typickým, mierne ironickým – no nie cynickým – štýlom vo svojich poviedkach komentuje a poukazuje na ľudskú nedokonalosť. Postavy sa ocitajú v tragikomických situáciách, ktoré cez absurditu vyzývajú čitateľa k reflexii nad vlastným životom.
Málokto vie kritizovať bez toho, aby súdil. Kundera neodsudzuje charakterové chyby človeka, prijíma ich, ba dokonca každú chybu posväcuje ako znak človečenstva. Medzi najvýraznejšie ľudské nedokonalosti podľa neho patria povrchnosť – s ktorou si hľadáme partnerov a s ktorou vstupujeme do vzťahov; a emočná nevyzretosť – ktorá býva základom našich rúcajúcich sa lások.
Ilúzia je silným prvkom Kunderových poviedok – jeho človek nežije v realite, ale v predstavách o realite.
Kundera nie je pre každého, hľadá čitateľa, ktorý má schopnosť pozerať sa na život z rôznych perspektív, vidieť v ňom štipku humoru a melancholickej irónie, a ochotu filozofovať.

09.04.2025

(SPOILER) Povídky jsou excelentní, každá je jiná, ovšem jedno mají společné: vždy je tam touha po milenkách a ta touha vždy zůstane nevyplněna. Zde je celá má recenze na jednotlivé sešity:

PRVNÍ SEŠIT: Vskutku pozoruhodné melancholické anekdoty. Po přečtení více než 50 knih jsem došel k základnímu poznání že příběhy jsou v podstatě to stejné, mění se doba, mění se rychlost věcí ale jedno se nemění a to jest smýšlení člověka. A tady je to vidět nejlépe. Všechny tyto tři anekdoty se podobají jako vejce vejci, ale ne dějem, ani postavami ale tématikou. Muž má pokaždé ten samý pud po ženě. Tady je to téma ženy nedostupné, což může s mužem dělat všelijaké věci, i takové které by za normálních okolnostech neudělal, (nejvýrazněji je to vidět v povídce Nikdo se nebude smát) ale stejně to přijde vniveč a proto jsou tyto lásky po ženách (jak již napovídá název souboru), směšné. Genialita Kunderova díla nabírá u mne nových oprátek.
DRUHÝ SEŠIT: Další tři povedené povídky od mého velice oblíbeného Kundery. Mě nejvíce seděl Zvěstovatel (tato povídka nakonec v kompletním souboru není) a velice slavná povídka Falešný autostop. U Zvěstovatele jsem se dokázal vcítit do tématu, tedy špatně užitých chvil, jen kvůli jednomu znamení, tedy konkrétně v Třískovi. A jak vypravěč uvažoval, ve skutečnosti nemáme smůlu když dané znamení skutečně vidíme, (události po vidění toho znamení záleží na okolnostech), ve skutečnosti to dělá nejzajímavější orgán v lidském těle a to jest mozek. Toto je velice zajímavé téma a ještě zajímavější je téma v povídce Falešný autostop, téma mě velice blízké, a to je psychologická proměna člověka po určitých událostech (nejlepší příklad za všechny: Karel Kopfrkingl - Spalovač mrtvol), a tady je krásně vidět kdy se (pro mě docela zvláštní) hra zvrhne, a všechno je zcela jinak a mladík již svou dívčinu nemiluje a považuje ji za děvku. Nejvíce mne zarazila poslední věta této povídky: Bylo ještě před nimi třináct dnů dovolené. Co dělali těch třináct dní, smířili se? Nebo to bylo jejich nejhorších třináct dní v jejich životě? Pravou pravdu se nikdy nedozvíme, ale hledání pravdy je jedno z témat literatury které mne fascinuje a dává mi smysl do života.
TŘETÍ SEŠIT: Tak toto tedy byl poslední sešit směšných lásek. Povídky excelentní, ovšem ze všech tří sešitů nejslabší. Ale i tak stále geniální a každá povídka měla něco do sebe. V první povídce tu uvidíme zamilování starých lidí, které už nemůže nic překvapit, ale díky slovům zjistíme, že může. Tady je vidět že i slova, i když jsou jen dočasným prvkem mají obrovskou moc k činům. Dále se mi líbilo propojení postavy doktora Havla ve dvou povídkách (myslel jsem si že se jedná o shodu jmen, ale nebylo tomu tak, jelikož byl tam označován za toho kdo byl označen jako "smrt" v povídce Symposion), hlavně v povídce Doktor Havel po deseti letech, kde se seznámí s mladým redaktorem a rozumí si sním. Líbí se mi tento vztah kdy na věku nezáleží, člověk si nejlépe rozumí s člověkem, který má stejné city, postoje a stejné myšlení, a vůbec nezáleží v jakém rozmezí a věku se oba nacházejí. A povídka Eduard a Bůh nám zase ukazuje co dokáže s člověkem udělat víra, ve kterou sám nevěří, ale naprosto mu změní život a to vše za vidinou ženského těla. Tato povídka mi připomněla román Žert, je to taková odlehčenější verze, akorát s jinými prvky. Celkově se jedná o pěkné zakončení Směšných lásek.

Tak to vidíte sami, jak jsou tyto povídky vskutku geniální, každá má něco do sebe a v každé je jiný motiv který stojí za debatu. A to je v literatuře věc co naprosto miluji...

Svobodné povídky z nesvobodné doby. Trošku návrat do dob minulých, ale Kundera psal tak nadčasově a s takovým přehledem o lidské povaze, duši...prostě o člověku, že jsou jeho knihy aktuální a čtivé. Nehledejte v jeho knhach jen tragiku té doby, tahle
kniha mě bavila a i když se jedná o trochu parodii života, který žijeme vsichni, alespoň se člověk vlastně směje sám sobě...a to si myslím, že takovou pouť do vlastní duše měl přesně Kundera tímto lehko-těžkým povídánim na mysli.

23.12.2024

Příjemné, zábavné, lehké, úsměvné. Filozofické úvahy na téma život, stárnutí, láska a erotično mne bavily.

Jeden z vrcholů české literatury - a k tomu si přidejte Kopeckého výkon ve zfilmování povídky Já truchlivý bůh... "Brrrr... no, co se dá dělat!" ... než si tu knihu opět přečíst a potěšit se jí.

Malá knížečka obsahuje tři melancholické anekdoty. Vybrala jsem si ji kvůli výzvě a blížícímu se jejímu konci. Bylo to rychlé dopolední čtení. Také asi nejstarší knížečka, kterou jsem v poslední době četla. Vydání je datováno na rok 1963. Příběhy byly velice čtivé a mile mě knížka překvapila.

Směšné lásky. Proč? Směšného je v povídkách hodně. Není to pouze záležitostí komických situací, směšných rysů, parodií, ale pohled, že směšnost sídlí vlastně téměř všude. Co jiného než láska je absolutní svobodou, kde jinde by se měl prosadit člověk, jaký skutečně je a jaký skutečně chce být. Kundera zde také hojně zasadil erotiku. Velmi hezké.

Přečteno podruhé po dlouhé době od školních let. I tentokrát musím hodnotit nejvýše. Kunderovo povídky jsou nesmrtelné, vtipné a naprosto trefné. Skvělé čtení!

mne sa poviedky veľmi páčili a pri niektorých som sa fakt dosť bavila. Každá tá poviedka nesie v sebe nejakú tú myšlienku, takže celkovo to stálo za zamyslenie....

"Nestálo to ani za tu půl hodinu nepozornosti, kterou jsem tomu věnoval." Souzním a aplikuji na tuto knihu.

No dobře, ten Falešný autostop za to naopak i trošku stál. Vlastně asi nejlepší povídka, jakou jsem kdy četla.

V dnešní době už působí text trochu staře a místy až komicky, nicméně i přesto jsem si čtení této povídkové sbírky užil. Kundera píše skvěle (slovní zásoba a obratnost), jeho postavy jsou zajímavé (byť možná trochu karikované) a každá povídka představuje nějakou myšlenku, kterou detailně rozpracovává.

Rereading po 30 letech mi bohužel přinesl zklamání. V paměti jsem sbírku držela na předních příčkách. Taková bohatost slovníku a stylistické mistrovství se nevidí často, jen už čas obrousil mnohé hrany, ubral na jiskřivosti a celkově už vnímám silněji archaickost. Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým...

Jedna z prvních Kunderových literárních prvotin. To že jde o ranou fázi autora, neubírá na její kvalitě. Jsem přesvědčen, že na čtení Kundery musí mít člověk náturu, pak je schopen opravdu ocenit především popis vnitřních pocitů a absurdit běžného života. Pro mě rozhodně ne poslední kniha od Kundery, jenž jsem přečetl.

softporno pro snoby - jako ostatně (skoro) všechno, co kdy Kundera napsal. trochu to připomíná televizní taneční soutěž.
to mi ovšem nebrání dát za směšné lásky čtyři hvězdičky. je to dobré softporno.

Za dva dny přečteno. Upřímně se mi kniha četla velmi dobře. Byla to má Kundera prvotina a už teď mohu říct, že se těším na nějaké příště. V této knize jsem objevil mnoho pravd a poučení. Jsem upřímně rád, že se mi dostala do rukou v ten správný čas. TEĎ.

Ke směšným láskám jsem se dostala přes výzvu na databázi knih. Musím říct, že mě kniha příjemně překvapila. Byla skvěle napsaná a tamější atmosféra se mi také líbila.
Myslím si, že pokud si chcete přečíst cokoliv od Kundery musíte mít podobný, ne-li stejný humor jako má on. Pokud takovému humoru nerozumíte, bude se Vám zdát, že jsou ty povídky divné...
Povídka, která mě nejvíce dokázala ponořit do filosofických myšlenek byl falešný autostop a Edvard a Bůh.

4/5*