Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/165867/bmid_slepa-mapa-fdv-165867.jpg
5
6054
1441
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství Nestává se často, že by do redakční e-mailové schránky přišel rukopis, u nějž by už od prvního odstavce bylo zřejmé, že jde o knihu, která musí být vydána. Románová sága dosud neznámé Aleny Mornštajnové je právě takovým ojedinělým případem. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy proměňuje v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i na jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu tentokrát v podobě důstojníka StB i život vypravěčky příběhu, Anežky. Drama života tří žen napnuté mezi vůlí po novém začátku a bezmocí vůči dějinám, vlastnímu „genetickému kódu“ i osudu líčí vypravěčka s porozuměním, ale současně též s provokativním nadhledem a sebeironií. I tak lze koneckonců chápat poslední větu románu: „Teď už je to jen na mně“ Aleně Mornštajnové se nade všechnu pochybnost podařilo napsat strhující a mnohovrstevnatý románový příběh, v němž sleduje nejen životy tří hlavních hrdinek, ale i řadu dalších postav, a zdá se, že její kniha bude podobným zjevením, jako byla kdysi Paměť mojí babičce Petry Hůlové. (dotisk v r. 2017)... celý text
Přidat komentář
Moc hezká, čtivá kniha popisující osudy tří generací žen. Nejvíc mě zaujala část o Anně, zřejmě proto, že o životě lidí z této doby už mi nemá kdo vyprávět.
Styl psaní se mi líbil, lehce si dovedu představit, jaké by bylo sedět s každou z žen u stolu a povídat. Skvělé!
Každý z nás má nějakou rodinnou historii, v tuto chvíli pravděpodobně mapující celé dvacáté století. Má jí i Anežka, vypravěčka této knihy. A věřte, ta její stojí za přečtení. A možná budete číst jedním dechem, tak moc dobře je to napsané. Vřele doporučuji
Dobrá, čtivá, přínosná kniha. Autorka správně zvolila střízlivý styl- vždyť Anna, Alžběta i Anežka žily obyčejné životy, ovlivňované událostmi v naší zemi v průběhu celého 20. století. Do vínku jim ale byly dány rozdílné povahy. Každá z nich v sobě nesla určitou životní sílu, určitou míru talentu, hrdosti, lásky i schopnosti řešit životní situace. Právě vykreslení jejich povah a jednání dává dílu plastičnost a poselství čtenářům. Za svá rozhodnutí jsme zodpovědni a budou ovlivňovat nejenom náš život. Hrdinky knihy zdaleka nejsou líbivé, sympatické a obdiv vzbuzující postavy. Ale přesně takové tady žily a žijí. A každá z nich v sobě skrývá něco na první pohled nepostřehnutelného.
Souhlasím s většinou hodnocení. Knížka je velice čtivá, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Mám ráda knihy z českého prostředí a to je pro mě také plus. Už se těším na další knížku od této autorky. Zaujal mě popis života v Sudetech, protože odtud pocházím a moji předkové tady v té době žili.
Rozhodně nejlepší kniha letošního roku. Tolik postav a tolik osudů v jediné knize. Děj se hrne dopředu a překvapuje na každé straně. Opravdu úžasné a čtivé. A na konci moc dojemné.
Kniha se mi velmi líbila, mám ráda rodinné ságy na pozadí historických událostí.
Už dlouho, opravdu dlouho jsem nečetla knihu, která by se mi líbila tak bez výhrad jako právě Slepá mapa. Příběh Anny, Alžběty a Anežky mě pohltil, nebyla část, která by se mi líbila méně nebo více, žila jsem všemi příběhy. Maximálně mi vyhovuje styl, kterým autorka píše, jednoduchý, střízlivý, bez rozmáchlých gest. Krásná kniha.
Fantastický příběh.... jsem fakt naprosto unešená - moc se mi to líbilo. Čtivé, poutavé, poučné.
Zklamání...Slibovali mi příběhy tří žen na pozadí českých dějin. A zatím jsem měla pocit, že si autorka vzala učebnici dějepisu, označila si roky 1918, 1948, 1968 a 1989 a na ně pak navěsila ploché, neživé postavy. Škoda. Rozjíždělo se to velmi slibně,ale přibližně ve třetině došla šťáva. Paradoxně, věrohodnějšími postavami se jeví v knize muži.
Opravdu moc povedená kniha! Bylo těžké se odtrhnout a těžko jsem se s ní po dočtení loučila. Pořád mi leží v hlavě, jak je život někdy zamotaný. Už se těším na další knihy téhle autorky.
Pro letošek asi nejlepší český román. Moc se mi líbilo, že se autorka nesnaží dělat postavy jen černými či bílými. Mohu jen doporučit.
Velmi čtivé, přečetla jsem za dva večery, nemohla jsem se odtrhnout. I po přečtení o knize pořád přemýšlím - hlavně o tom, že život obyčejných žen v době světových válek i v totalitním režimu byl často dost drsný. Líbil se mi styl psaní - přímý, bez zbytečných kudrlinek a zatáček.
Miluju tenhle druh knih - spletité osudy několika generací jedné rodiny. Velmi čtivé, doporučuju.
Kniha se mi moc líbila, přečetla jsem ji téměř na jeden zátah. Po dlouhé době zase něco, od čeho jsem se nemohla odtrhnout a byla jsem zvědavá, jak vše dopadne. Na prvotinu je to výborný, mnohovrstevný příběh zabydlený mnoha postavami a děj má spád.
Příběh tří žen z jednoho rodu, které se snaží přežít jak nejlépe umí na pozadí historických událostí bezmála celého 20.století, mě naprosto vtáhl do děje a nutil mě o některých tématech více přemýšlet.
Pěkné, nesentimentální a dobře napsané. Budu se těšit na další knihy od autorky.
Kniha se mi velmi líbila, mám ráda rodinné ságy na pozadí historických událostí. Po delší době zase čtivá kniha!
Slepá mapa se čte rychle :-), mně ale styl knihy nesedl. Podvědomě jsem možná srovnávala s nedávno přečteným (také dějově rozsáhlým) románem Andronikové (Zvuk slunečních hodin). Možná proto mi připadalo, že ve Slepé mapě se používá zbytečně "racionální" výrazivo = celé je to trochu moc popisné, což na mě působilo až poklidně a ploše. A přitom takové téma! Třeba otázka spolupráce s STB, nebo někdejší udání manžela a svatba s člověkem, na kterého Anežka donáší... nevím, ale právě tyhle části jsem kvůli nedostatku přímé řeči vnímala odtažitě, měla jsem problém textu uvěřit :-(
Nejraději mám, když knihu dočtu a ještě několik dní o ní přemýšlím. A to tato kniha splnila. Velice poutavé čtení, příběhy obyčejných lidí na pozadí skutečných událostí byly velmi emotivní, ale i úsměvné. Kniha se velmi dobře četla a doufám, že se můžu těšit na další knihu od Aleny Mornštajnové.
Čtivá kniha, příběh mě pohltil, nejlépe hodnotím třetí část knihy - příběh dcery Anežky za období normalizace. Přestože autorka zamýšlela knihu hlavně jako příběh prostřední z žen - Alžběty - dle mého názou se jí nejvíce povedlo zpracovat příběh Anežky. Opravdu dobrá kniha.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny rodu
Kniha Slepá mapa je v
| Právě čtených | 117x |
| Přečtených | 9 256x |
| Čtenářské výzvě | 2 399x |
| Doporučených | 626x |
| Knihotéce | 1 387x |
| Chystám se číst | 1 527x |
| Chci si koupit | 356x |
| dalších seznamech | 31x |
Slepou mapu jsem začala číst na mnohá doporučení a jsem za ně opravdu ráda, knížka si moc líbila a chválu si rozhodně zaslouží. Dokonce jsem jí zakoupila i své mamince k blížícímu se svátku, čte české autory moc ráda, tak věřím a doufám, že bude spokojená a ráda zavzpomíná na dny svého dětství...
Příběh tří žen a jejich blízkých, zasazený do české historie, je opravdu čtivý, hezký, napínavý, místy i hodně smutný a trpký, ale i přesto ve mně nezanechal nijak špatné nebo zlé pocity. Spíše naopak, cítila jsem z něj neuvěřitelnou sílu a vůli "přežít". Knížka mi zůstane ještě dlouho v hlavě a mám o čem přemýšlet, jak bych se asi já sama zachovala a jak bych ty životní situace prožívala, zvládala? Byla to hodně těžká doba a lidé, kteří v ní žili, si zaslouží obdiv a pochopení a vnímám ji i jako takové poselství do budoucna, že by jsme hlavně neměli zapomínat a snažit se chránit a užívat si nabyté volnosti...