Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/165867/bmid_slepa-mapa-fdv-165867.jpg
5
6065
1442
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství Nestává se často, že by do redakční e-mailové schránky přišel rukopis, u nějž by už od prvního odstavce bylo zřejmé, že jde o knihu, která musí být vydána. Románová sága dosud neznámé Aleny Mornštajnové je právě takovým ojedinělým případem. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy proměňuje v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i na jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu tentokrát v podobě důstojníka StB i život vypravěčky příběhu, Anežky. Drama života tří žen napnuté mezi vůlí po novém začátku a bezmocí vůči dějinám, vlastnímu „genetickému kódu“ i osudu líčí vypravěčka s porozuměním, ale současně též s provokativním nadhledem a sebeironií. I tak lze koneckonců chápat poslední větu románu: „Teď už je to jen na mně“ Aleně Mornštajnové se nade všechnu pochybnost podařilo napsat strhující a mnohovrstevnatý románový příběh, v němž sleduje nejen životy tří hlavních hrdinek, ale i řadu dalších postav, a zdá se, že její kniha bude podobným zjevením, jako byla kdysi Paměť mojí babičce Petry Hůlové. (dotisk v r. 2017)... celý text
Přidat komentář
Krasné a zajímavé čtení třech generací.Kniha se četla jedna básen.Moc se těším až bude nějaká další.
některé pasáže knihy jsou povedené (viz příběh Wernera), ale jinak se příběh líně vleče, některé pasáže jsou rozvleklé, zejména ze začátku knihy... Navíc ten neustále se opakující motiv lásky s nesprávným člověk, až příliš mnoho zvratů u každého člena rodiny... ale asi si to ona doba žádala. Za přečtení jako oddychovka nicméně stojí, ale dávám 3/5*
Perfektní! Ač kniha, která vypovídá o ne vždy lehkém osudu 3 generací žen, četla se lehce, sama. Opět jsme zažívala ten pocit, kdy jsem se nemohla dočkat, až budu pokračovat ve čtení, až se dozvím, jak to bylo dál.
Dvě a půl hvězdičky, docela zklamání. Anotovaný děj mi připadal velmi slibný, tak jsem se s očekáváním pustila do četby. Nejdřív nás Anežka (vypravěčka, nejmladší dospělá generace) seznámí s pozadím příběhu své rodiny - popisuje manželství a osudy babičky, matky a řady dalších příbuzných a známých. Pořád jsem čekala, kdy ten úvod skončí a konečně začne jádro vyprávění, až mi někdy na 40% došlo, že TOHLE je ono.. že je to celé psané takovým vyprávěcím tónem, který po mně sklouzne jak voda po skle, ale hlubší stopu nezanechá. Že je to takové rádoby ženské, ale tak nějak plytké. A že mě vypravěčka šíleně štve. Což, uznávám, může být čistě můj problém :) Pokud nebudete mít příliš vysoké očekávání, s chutí do toho, ale buďte varováni.
Příběh tří generací byl jedním z důvodem, proč jsem k této knize sáhla. Dalším lákadlem byla doba, kdy se tyto příběhy vyprávěly, respektive vypravěčkou byla nejmladší z žen. Kniha se mi skvěla četla hned od samého začátku, a to i díky tomu, že děj měl spád a "stále se něco dělo". Za to od poloviny se děj trochu "zpomalil", ale autorka šla zase přímou úměrou do hloubky postav, jejího cítění, postojů. To co je v knize považováno za zlomový bod v ději, bych přirovnala studené nečekané sprše. . . . :-(((, zamýšlela jsem se nad vypravěčkou, proč se tak chovala, co bylo důvodem. Je zde vidět propletení generací . .každý si něco neseme a dál ať už vědomě, či ne, předáváme dál svým dětem, dcerám, synům. Anežky mi bylo líto, bylo mi smutno z doby, ve které žila. Trochu mi připomínala hrdinku od Kateřiny Tučkové: Vyhnání Gerty Schnirch. . . . Co Vás ale zaručeně potěší, je konec.:-). .a teď si jdu přečíst další komentáře, jetli se budu s někým shodovat. . .:-). . kniha stojí určitě za čtení, doporučuji.
Tahle knížka mě dostávala zpočátku pomalu, zato tak po první třetině mě pohltila zcela a už jsem se neodtrhla. Nejdříve se mi zdála psaná jednoduchým jazykem, celkem bez emocí, jakoby šla autorka po povrchu. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že je to záměr. Jakoby se pomalu začal rozjíždět odbržděný plně naložený vůz, který postupem času nabírá na rychlosti a nakonec se řítí tak, že obsah začne předbíhat formu, aby nakonec děj člověka porazil svou silou. K nárazu a střetu v plné rychlosti však nedojde, konec je něžný a úlevný. Mohlo by se zdát, že tam ten konec nepatří, ale opak je pravdou. Přesně tohle je ten nejlepší konec a vůbec to tu knihu neshodí.
Další důvod, proč je možná začátek trochu plošší, je fakt, že tady autorka hodně fabuluje, zatímco s postupem času se dostává do známějšího a důvěrnějšího prostředí, aby nakonec popisovala svoje vlastní zkušenosti a dobu. Dokáže ji popsat tak dobře, že se s ní sama dokážu generačně ztotožnit.
Ani nevím, která kniha od autorky se mi líbí víc. Obě si jsou dost podobné, mají stejný styl vyprávění a jednoduše mě nadchly. Čtení mě bavilo od začátku do konce, neustále, možná ke konci ještě daleko více. Není to jen vyprávění několika generací žen z jedné rodiny, kde hlavní hrdinkou je ta nejmladší z nich. Ale je to i skvělý příběh, který se odráží v minulosti a historii. Jak se vyvíjí příběh, mění se i historie, doby, klima, podmínky, válka a režimy. Zajímavé sledovat i tuhle linii naší, ne vždy veselé, historie.
Po trochu rozpačitém začátku děj ke konci neuvěřitelně graduje. Držel jsem palce a doufal až opravdu do poslední stránky. Víc není možné prozradit. Výborná knížka - líbila se mi více než Hotýlek a vlastně to bylo nejlepší, co jsem poslední dobou četl.
Spíše rozpaky. Ze začátku jsem byla knihou nadšená a okouzlená, ale jak děj ubíhal, nadšení polevovalo a nebýt toho, že jsem knize věnovala tolik času, nejspíš bych jí odložila úplně. Kniha je prezentována jako líčení osudů tří žen jedné rodiny, bohužel té z mého pohledu nejsympatičtější je věnováno jen zlomek obsahu a její osud se uzavírá kolem strany 60. Navíc souhlasím s některými komentáři, že děj je plochý, jednoduchý, popisný, postavy jakoby bez emocí. A pokud kniha měla vypovídat něco o dobách minulých, tak to se u mne minulo účinkem. Co mi asi vadilo asi nejvíc bylo zahlcení knihy plytkými dialogy mezi postavami. Ale měly být pro mne dostatečným varováním komentáře zde, že se kniha dobře čte, to už většinou bývá známkou toho, že taková kniha pro mne nebude.
Kniha pro mne osobně nebyla nijak přínosná, tak prošuměla a nic nezanechala, žádný dojem, hodnotím ji jako průměrnou.První polovina ještě ušla, pak už to byla křeč. Závěr knihy byl naprostým rozčarováním. Násilný a nevěrohodný happy end, kdy se Anežce podařilo vybruslit ze svého lidského a morálního pochybení byl pro mne nepochopitelný. Čili vše dobře dopadlo a Anežka s alkáčem vyrazili vstříc světlým zítřkům.
Poslední dobou se mě podobné generační romány drží jak klíšťata.. Příběh Alžběty a Anežky mě oslovil. Autorčin styl se mi líbí dvojnásobně: je úsporná, nechodí daleko pro výraz, ovšem problémem pro mě zůstává i přes nesporné dojmy uvěřitelnost, reálnost postav.
Krásný příběh třech žen z jedné rodiny. Ukázka toho, jak může jedno rozhodnutí změnit celý život.
Knížka se mi líbila, i když pět hvězdiček nedám, to jsem zase četla přece jen lepší.
Tato kniha mě nadchla....úžasný příběh tří generací žen, který si dle mého prošly nejhoršími obdobími Československa 20. století....každá úplně jiná, ale svým způsobem měli podobné životy, které daná doba přinášela
kniha mě zaujala od prvních stránek a četla se prakticky "sama"
Velmi milé překvapení, z knihy jsem nadšená. Rodinný příběh plný osudových chyb,rozhodnutí a zoufalství. Hlavním hrdinkám držíte pěsti až do konce.
V knize jsem pořád čekala na "něco", co se bohužel až do poslední stránky neobjevilo. Můžeme vyzdvihnout to, že se kniha velice dobře čte, ale je tak nevýrazná, že za tři týdny nebudu vědět o čem byla. Podle hodnocení bych čekala určitě lepší čtení. :)
"K životu přistupovala vážně, téměř nikdy se neusmívala, mluvila jen, když měla co říct, úplně postrádala smysl pro humor..." Popis jedné z hrdinek Slepé mapy, Alžběty, jako by charakterizoval celou knihu. Příběhy tří generací žen procházejících napříč 20. století jsou vlastně vcelku zajímavé, nicméně vůbec mě neoslovil styl, jakým je kniha psaná. Je to jen vyprávění, chybí přesah, chybí otázky, chybí duše. Knížka je stejně praktická, vážná, suchá a cituprostá jako Alžběta. Předkládá přesně vypilované příběhy jeden za druhým bez zadrhnutí jako na běžícím pásu, který vyflusává co minutu stejný výrobek. Čte se to docela dobře, ale pro mě je to studené a něco tomu chybí, něco, co chytne za srdce - zvlášť v tak silných příbězích, které autorka předkládá. Čte se to dobře, než se ovšem chopí slova Anežka, pak mě přestalo i bavit číst a spěchala jsem, abych už to měla za sebou. Ženské postavy jsou nesympatické a nepříliš věrohodné, navíc i dějinné zápletky jsou vlastně klišovité a stereotypní. Škoda, ale asi jsem čekala víc.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny rodu
Já prostě miluju ten vypravěčský styl paní Mornštajnové, jsem maličko smutná, že už byl konec knihy, protože jsem se prakticky sžila se všemi osudy hlavních hrdinů.