Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/165867/bmid_slepa-mapa-fdv-165867.jpg
5
6053
1441
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství Nestává se často, že by do redakční e-mailové schránky přišel rukopis, u nějž by už od prvního odstavce bylo zřejmé, že jde o knihu, která musí být vydána. Románová sága dosud neznámé Aleny Mornštajnové je právě takovým ojedinělým případem. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy proměňuje v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i na jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu tentokrát v podobě důstojníka StB i život vypravěčky příběhu, Anežky. Drama života tří žen napnuté mezi vůlí po novém začátku a bezmocí vůči dějinám, vlastnímu „genetickému kódu“ i osudu líčí vypravěčka s porozuměním, ale současně též s provokativním nadhledem a sebeironií. I tak lze koneckonců chápat poslední větu románu: „Teď už je to jen na mně“ Aleně Mornštajnové se nade všechnu pochybnost podařilo napsat strhující a mnohovrstevnatý románový příběh, v němž sleduje nejen životy tří hlavních hrdinek, ale i řadu dalších postav, a zdá se, že její kniha bude podobným zjevením, jako byla kdysi Paměť mojí babičce Petry Hůlové. (dotisk v r. 2017)... celý text
Přidat komentář
Druhá kniha od autorky, poslechnuto jako čtení na pokračování. Trochu depka zvláště s tím zvukovým doprovodem (jako hudba se to označit nedá), ale nedokázala jsem přestat poslouchat. Není to téma, které vyhledávám, ale je to napsané tak, že jsem prostě nemohla jinak, než doposlouchat. Děj se prolíná desetiletími a generacemi od první světové války až po roky po převratu v roce 89. Možná proto se mi to líbilo o to víc, díky té rozmanitosti. Skvelá kniha.
Knihu jsem si po letech připomněla v rádiu čtením na pokračování, mám z knihy stále stejné nadšení jako před lety.
Čtení na pokračování ČRo2
Četla jsem již před lety, nyní jsem si ráda připomněla poslechem. Mornštajnová je opravdu paní Spisovatelka s velkým S. Nelehké osudy, postavy, které mají své klady i zápory, umění odvyprávět příběh poutavě, zaujmout čtenáře a vzbudit v něm emoce... Prostě nádhera.
Skvělá kniha. Byla to moje první kniha od autorky, kterou jsem četla poprvé před 5 lety.
Je to velmi čtivá kniha. Všem autorku doporučuji
Teď jsem si ji připomněla jako četbu na pokračování v rámci Českého rozhlasu od Petry Kocmanové.
Nádherná kniha.
Pro mě velmi omotivni, ostatně jako všechny příběhy paní Mornštajnové.
Osudy všech tří žen, jejich blízkých a známých - nicméně ten poslední: Anežka...co říct, měla jsem z ní malém depresivní stavy také - byly velice dokonale vybarvené a lidské.
Závěr mě opravdu mile překvapil, doporučuji!
Anna, Alžběta i Anežka pro mě byly trošku jako přes kopírák. Že by dědily nějaké trauma? Každopádně jediné slovo, které mě ke všem třem a jejich literárním životům napadá, je MARNOST. Baví nás ještě vůbec číst o všech těch událostech 20. století pořád dokola? Za mě ta kniha nepřinesla nic nového ani dramatického. O čem vlastně byla?
Poslouchal jsem jako četbu na pokračování v rámci vydání Českého rozhlasu od Petry Kocmanové.
Dokonalé! Ze začátku sice hodně postav, které se mi pletly, tak jsem si musel vše napsat na papír, ale pak už to šlo samo - čtivé ale na poslech ještě lepší.
Hezká rodinná kronika, která mě překvapila svým koncem. V Alžbětě jsem se kolikrát viděl - a to povahově. Docela mě svým chováním bavila.
Paní Morštajnová umí psát moc hezky,knihu jsem četla 2 x a ted po 3 jsem využila jako četbu na pokračování Českého rozhlasu a je to bravurně načtené Petrou Kocmanovou.
Moc krásná kniha. Velmi čtivě napsáno. Všechny osudy zajímavé, některé jsem četla se zatajeným dechem, jiné se slzami v očích. Doporučuji k přečtení.
Kniha je rozdělena na tři části a vypráví příběhy tří žen z jedné rodiny. Hlavní vypravěčkou je Anežka, která nejprve líčí životní osudy své babičky Anny, poté plynule navazuje maminkou Alžbětou, až nakonec své vyprávění ukončí svým příběhem.
Annin příběh začíná před první světovou válkou a Anežčin končí o víc jak 50 let později. Během té doby sledujeme, že ačkoliv každá z nich žila v jiné době a jejich osudy byly odlišné, přesto byly v určitých chvílích propojené a svým konáním jedna druhou ovlivnily.
Za mě určitě nejpoutavější příběh byl ten Anežky. To, co nechtíc způsobila, s jakým strachem musela každý den a tolik let žít, kdyby se na to přišlo, by asi každý nezvládl. Obzvláště v té době. Konec jsem popravdě čekala úplně jiný a o to víc mě překvapilo, že jsem se pletla. A byla jsem ráda, že to bylo jinak.
Od autorky jsem předtím četla jen Hanu, která nasadila laťku hodně vysoko a tady jsem se zhruba v polovině knihy trochu ztratila. Každopádně do dalších knih se určitě postupně pustím. Líbí se mi takové ty drobné detaily, které nakonec vedou k odhalení velkých zápletek.
Krasna knizka.
Ac jsem se zpocatku ve vsech tech jmenech ztracela, cetlo se to samo.
Tenhle pribeh bych uplne prirovnala k rozkvetlemu stromu - spousta dejovych vetvicek, myslenek, pribehu a dohromady to tvori nadherny, smysluplny celek.
Chvíli mi trvalo, než jsem se do knihy začetla. Zřejmě to bylo velkým množstvím postav v počátku a také poměrně dlouhou první kapitolou, která byla téměř bez dialogů, jen vyprávění. Dokonce jsem na chvíli knížku odložila a přečetla dvě jiné, než jsem se k ní vrátila. Ale musím říct, že s přibývajícími stránkami si mě příběh Anežky, Alžběty a dalších postav, které paní Mornštajnová bravurně vykreslila, naprosto získal a poslední stránky jsem zhltla během chvilky. Jak to paní spisovatelka umí a předvádí ve svých románech, jde o velmi hluboké lidské příběhy, které ve čtenáři zanechají ještě hodně hluboko stopu a na které nebude snadné jen tak zapomenout. Autorka nepíše thrillery, které mám sice taky ráda, ale po krátké době vlastně vždy zapomenu, o čem kniha byla. Romány Aleny Mornštajnové jsou nezapomenutelné, a v tom je její mistrovství.
Dávám 4,5 hvězdičky (za ten úvod, který mě hned nechytil).
Knihu jsem četla už podruhé. Chtěla jsem si oživit děj. Krásně napsaný příběh o těžkých lidských osudech. Mám knihy paní Mornštajnové moc ráda. Doufám, že se nenechá otrávit útoky, které jsou na ni vedeny v souvislosti s její poslední knihou.
Kdyby to byla první kniha autorky tak dám určitě 5*, ale první tři mě holt zasáhly víc. Velmi povedená kniha o osudech 3 silných žen a jejich partnerů. Skvělá sonda do života lidí žijících ve 20.století. Opět přečteno jedním dechem. Moc doporučuji!
(SPOILER)
"....lidé, ale ani jim se nevyhýbají rány, které tak rádi připisují osudu, i když za většinu špatného nemůže osud, nýbrž zlo v nás."
Na osudech babičky, dcery a vnučky a jejich blízkých nám Alena Mornštajnová čtivým způsobem rozprostírá historii srdce Evropy během celého dvacátého století.
A tak s krásnou a něžnou Annou, babičkou, prožijeme první světovou válku a vznik Československa. Neústupná a praktická Alžběta, dcera, nás provede nelehkými lety před a během druhé světové války v Sudetech a Protektorátu. A introvertní, nesebevědomá Anežka, vnučka, lety budování socializmu a normalizace.
Je to kniha i o vině a trestu, skoro každá z postav provede něco ošklivého, zlého, s čím se musí vyrovnat. Zvláštní je, že mi nevadilo to, co udělali Hans, Antonín, Ludva ani Friedrich, zato s činem Anežky jsem měla problém. Asi jsem jinak nastavená, to, co udělala mi připadá těžko uvěřitelné (i když celé to období, jak si ho pamatuji, bylo těžko uvěřitelné a zoufalí lidé dělají příšerné věci). Přemýšlím, že si možná tím svým činem zachránila krk, protože to vypadá, že se o všem vědělo a ona jen spustila zátah... Nevím, po té události jsem si k ní přeci jenom hůř hledala cestu, proto dávám dolů hvězdičku.
Opět nádherný, čtivý příběh. Ač má kniha téměř 400 stran, přečteno jedním dechem.
Krásně napsaná kniha, popsán život tří generací žen, které to v životě neměly jednoduché.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny rodu
Kniha Slepá mapa je v
| Právě čtených | 117x |
| Přečtených | 9 255x |
| Čtenářské výzvě | 2 399x |
| Doporučených | 626x |
| Knihotéce | 1 387x |
| Chystám se číst | 1 526x |
| Chci si koupit | 356x |
| dalších seznamech | 31x |
Hustý !