Tygřice
Torey L. Hayden (p)
Pokračování knihy Spratek V předchozí knize Spratek se Sheila rozloučila se svou učitelkou a ta o ní neměla několik let žádné zprávy. Když se Torey dozví, že se v letním programu pro děti s handicapem, kde bude pracovat, objeví jako praktikantka studentka střední školy Sheila, přijde jí to nejdříve jako zajímavá náhoda. Záhy zjistí, že to je ta „její“ Sheila a osudy obou hrdinek se na čas znovu propojí. Dospívající Sheila se vyrovnává nejen s tím, že její učitelka zveřejnila jejich příběh knižně, ale také dává Torey a celému okolí najevo, že ona přece není žádná literární postava. Navíc je v ní stále velmi živá bolest z toho, že ji její matka opustila a že neví, kde a jak žije její mladší bratr. Snaží se zapojit do práce v letním kempu pro děti s handicapem, ale bohužel to provede hodně „po svém“ – nechce se jí respektovat pravidla a má dojem, že odhadne lépe než učitelé, co se v dětech skrývá. Její iniciativa „na vlastní pěst“ vyvrcholí tím, že unese chlapce Aleja, který má přejít do jiné školy, aby ho „zachránila“. Její dospívání je plné zvratů, ale Sheila, která se postupně vyrovnává s traumaty z dětství, nakonec vyspěje a je z ní spokojená mladá žena. Kniha osloví zájemce o skutečné příběhy s psychologickou tematikou, lidi, kteří se věnují práci s dětmi s handicapem a poruchami chování. A samozřejmě všechny, kdo chtějí vědět, jak to dopadlo se Sheilou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , PortálOriginální název:
The Tiger's Child , 1995
více info...
Přidat komentář
Autobiografické pokračování osudů autorky a její malé klientky Sheily. Opravdu žasnu, s jakou šikovností se autorka dokáže přiblížit emocionálně narušeným dětem, jaké techniky používá. Kniha je velmi velmi poučná nejen pro ty, co mají zdravé děti, ale hlavně pro ty, jejichž vlastní děti trpí poruchami chování, a v neposlední řadě také pro ty, které děti teprve čekají, stejně jako my, do pěstounské péče. Děkuji autorce za mnohá poučení při výchově, budu si je pamatovat.
Stejně jako všechny další knihy, které jsem od Hayden četla, je skvěle napsaná. Čte se rychle a díky pravdivosti příběhu je hodně emocionální. Kniha, o tom, jak trauma může změnit paměť, jak dobré úmysly mohou také nepomoct, nebo i pomoct. A jak osamělý je člověk, když je dítětem a nemá nikoho, kdo by za něj bojoval.
... loni jsem na dovolené přečetla Spratka a rok poté, opět na dovolené přišla řada na jeho pokračování a další osudy Sheily. Asi se její chování dalo očekávat. Její příběh mě bavil
Druhý díl je opět neskutečně čtivý, takže já osobně jsem musela číst dlouho do noci, abych věděla, jak to se Sheilou dopadne. Líbilo se mi, že Torey o sobě nenapsala jen to dobré, ale taky na sebe občas něco práskla. Třeba to, že si evidentně nedokáže vytvořit hranice, které jsou u pomáhajících profesí tak důležité. A zarazilo mě, že dovolila, aby puberťačka s nezpracovanými traumaty asistovala v programu s dětmi, které si prochází podobnými problémy. Z její strany to byl trochu přešlap, ale na druhou stranu chápu, že to myslela dobře.
V této knize je opravdu barvitě popsaná psychická deprivace, takže jsem ráda, že jsem se o této problematice dozvěděla něco víc. Jen je mi z toho trochu smutno (život je a bohužel vždycky bude nefér). Je zvláštní, že nás dokáže ovlivnit něco, na co se ani nepamatujeme. A Sheila kolem sebe dost kopala, ale já se jí vůbec nedivila. Doufám, že nakonec našla svůj šťastný konec a žije si život podle sebe.
Zase se mi Torey naprosto dostala pod kůži a nenechala mě být, dokud jsem nedočetla do konce.
Začátek je spíš napsaný asi pro ty, kdo nečetli Spratka, trochu moc opakování předešlého, ale vzhledem k tomu, že jsem mezi knížkami měla trochu odstup, docela mi prospělo připomenutí některých věcí, hlavně ujasnění, o kterém dítěti vlastně je Spratek, protože bych si - s mou pamětí na jména - Sheilu mohla splést s Dračicí z jiné knihy.
Další kapitoly už popisují nový příběh, jak to bylo po "Spratkovi" a určitě je užitečné si uvědomit, že příběhy, které Torey popisuje ve svých knížkách nekončí poslední stránkou knihy, z dětí vyrostou puberťáci a později dospělí, ale jejich minulost občas vystrčí růžky a někdy se i nepříjemně připomene.
Určitě to není poslední knížka, kterou od autorky čtu. Další v pořadí mám Divnou Jadie, ale po této si asi dám nějaký odstup v nějakém lehčím žánru na vzpamatování.
Kniha je naprosto úžasná jako její první díl.Mám knihy od autorky moc a moc ráda. Jsou smutné ale i plné naděje v lepší zítřky.Velký obdiv autorce i dětem.Za mě sto hvězdiček, kdyby to šlo....
Pokračování knihy Spratek. Je o sedm let později a Torey se znovu setkává se svou žačkou Sheilou, kterou měla ve své třídě pouhých pět měsíců. A i tato krátká doba na chvíli prozářila Sheilin svět, po němž byla zpět vržena do péče drogově závislého otce, pěstounů, dětských domovů. Torey se v knize hodně zabývá pocity a svými chybami.
Už mě tato kniha nenadchla tolik jako první díl, přesto jsem ji dočetla velmi ráda. Hodnotím velmi kladně vhled učitelky do sebe samé - když neříká, že vždycky měla pravdu, chápe, že pohledy na vzdělávání a výchovu nejsou jenom černé či bílé. Na druhou stranu už mě rušilo stále hloubání učitelky o tom, zda to bylo či nebylo dobře...
Miluju veškeré knihy od Torey, jelikož je pro mě obrovskou inspirací z důvodu mé práce s dětmi. Příběh byl také skvělý v tom, že Sheila dokázala vmést Torey nejrůznější chyby, které se na ní ,,dopustila”. Opět výborná záležitost.
Tigrica je o dosť nudnejšia ako Spratek. A časť knihy je aj tak len stručným obsahom Spratka.
Pokračování Spratka aneb jak Torey našla Sheilu. Tolik jsem si přála vědět, jak Sheila zvládne svůj život a tolik ji přála, ať je šťastná. Osud je někdy mrcha a Sheila je tak poznamenaná svým dětstvím, že se zdá nemožné, aby byla šťastná. Po opět silném příběhu jsem mohla jen zhluboka vydechnout a alespoň si řícti: "Sheila žije!"
Jsem vždy pohlcena příběhy, jenž provází Thorey její praxi a životem.Je to žena, která svůj život věnovala dětem při své práci a o nichž píše.Sheila je asi její největší oříšek i srdeční záležitost z dob speciální pedagogiky,a osud je opět spojil.My tak můžeme vidět, že ani po mnoha letech,se děti neumí vyrovnat s traumaty a stále jim,ale i druhým,to přináší potíže v běžném životě.Ale také to,jak je pro ně minulost osobní a choulostivá.
Vzhledem k tolika ovacím na její knihy, jsem mírně zklamaná. Je to nepřesvědčive, např.jakym způsobem komunikuje 14lete deprivovane dítě. Skoro jako špatný scénář "holyvudskeho" trhaku. Presne takove dialogy a sceny bych tam cekala. Autorce navic chybi vtip, nadhled, mozna i spisovatelsky um. Pokud mate radi čtivé lidské příběhy a osudy, tak prosim. Pokud je to bráno jako realita nebo neco psychologicky poucneho, tak náročnější čtenář bude zklamán.
Když jsem četla Spratka, netušila jsem, že má pokračování a už tehdy jsem si říkala, jak to asi s malou Sheilou dopadlo? A možná jsem čekala happy end, ale ten se rozhodně nekonal dle mých představ. Během čtení Tygřice mě napadal jeden citát z Malého prince:"Zůstáváš navždy zodpovědný za to cos k sobě připoutal." Kolik takových malých Tygřic a Spratků je kolem nás aniž o tom víme!
Všechny knihy Torey L.Hayden jsou důkazem jak složitá je lidská , respektive dětská psychika.
A u dítěte jakým byla Sheila to platí dvojnásob.
U Spratka jsem pochybovala o tom,že je dobré pro dítě ,aby se stalo závislým , v tomto případě , na učitelce.
Je ovšem otázka jestli by výsledek byl nakonec stejný jako v tomto případě.
Asi krátkodobá bolest je lepší než lhostejnost.
Četla jsem, protože jsem chtěla vědět, jak to dopadlo se Spratkem. Bohužel už to nebylo tak fascinující.
Moc se mi líbila a oceňuji, že tady autorka odkrývá a hodnotí naprosto objektivně a upřímně i sama sebe, odhaluje své pocity, svou nespokojenost. Ukazuje nám, že i přes to, že chceme pomoci, může ten druhý mít naprosto rozporuplný pocit. Nikdo nejsme stejný. Také jsem ráda, že to se Scheilou nakonec dobře dopadlo, ikdyž ne zcela podle Toreyiných představ, ale na tom si alespoň uvědomíme respekt k životu druhého jedince ať se rozhodne pro cokoliv, vždyť někdo ke štěstí nepotřebuje dobývat vyšší vzdělání. Příběh mě zcela pohltil a držela jsem jim oběma palce.
Štítky knihy
psychologie poruchy chování speciální pedagogika děti s výchovnými problémy psychická traumata sebepřijímání
Autorovy další knížky
| 2008 |  Spratek: Příběh dítěte, které nikdo nemiloval |
| 1994 | Divná Jadie |
| 2009 | Dračice a mazánek |
| 2015 | Tichá holka |
| 2012 | Tygřice |
Byla jsem trochu zklamaná, první část v rychlosti vypráví příběh, který se odehrál v knize Spratek. já jsem ji měla ještě v živé paměti, takže mi to přišlo trochu zbytečné. Ale osud malé Sheily byl velice zajimavy i po odchodu z pomocné třídy. Neměla to vůbec lehké.. hodně ji poznamenalo to, jak ji matka opustila v tak útlém věku a hlavně jakým způsobem.:-(