Sběratel
John Fowles
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/2057/bmid_sberatel-1Q7-2057.jpg
4
889
162
Hlavním hrdinou, osobitého a experimentálními prvky nabitého „psychothrilleru“ z roku 1963, je psychopatický sběratel motýlů Frederick Clegg, jenž hříčkou náhody získá nemalý obnos, díky tomu si zakoupí nový dům, kam unese a kde vězní krásnou a nadanou studentku malířství Mirandu Greyovou – nechce jí ublížit, chce ji jen vlastnit. Struktura této Fowlesovy prózy je vybudována na střídání dvou působivých vnitřních monologů a především Mirandino vyprávění, jež je pro celou knihu ústřední, vyjevuje děs a absurditu celé situace – stále jasněji se totiž ukazuje, že není vůbec jisté, kdo je zde vězeň a kdo věznitel. Klinicky přesná studie chování člověka a výstavba románu s paralelou k Shakespearově Bouři fascinuje nejen svou bizarní zvráceností, ale i jako alegorie dobra a zla nebo studie niterných muk a vnitřního pekla vychýlené obsese, sublimované do hrozivých a pro okolí nebezpečných libůstek.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2004 , Volvox GlobatorOriginální název:
The Collector , 1963
více info...
Přidat komentář
Poprvé jsem Sběratele četla před šesti lety. Už tehdy se mi líbil, nyní v něm však vidím do důsledků tu krutost a lidskou omezenost, vůči níž jsme všichni bezbranní. Kniha je pro mě dokonalým návodem na to, jak žít a jak nežít. Všichni máme svého věznitele. Dokonce jich máme spousty! Ale na rozdíl od Mirandy máme tu šanci uniknout. Možnost volby. Alespoň většinou. Po stylistické stránce není Sběratel příliš zajímavý, ovšem víme, že se nám tím Fowles snaží přiblížit své hrdiny. Že to není jeho jazyk, nýbrž jejich. A jak již je zde několikrát napsáno, především třetí a čtvrtá část jsou opravdu silné. Příznivci klasických thrillerů si zde nejspíš nepřijdou na své, ale každý člověk, který cítí, musí na těchto stránkách najít ten děs, který paralyzuje a zabraňuje dýchat. Čiré zlo páchané jako by nic.
Strašidelné tím, že takových omezených Cleggů může na světě být víc. A pokud jo, tak ne tak bohatých, aby si to mohli dovolit. Díky bohu.
Výborně namixovaná kniha. Psychologické propracování postav, jejich střídání ve vyprávění, což hlavně doprovází skutečně i výrazná změna autorova stylu (to se spisovatelům často nedaří). Skvělé, mrazivé, místy dojemné a ten konec...ještě teď mám husí kůži.
Fowles mě už dostal jednou, a to v případě knihy Věž z ebenu. Různorodost témat i stylu mě zaskočil a čtenářsky vycvičil. O Sběrateli jsem slyšela jedinou věc: spojení postmoderny a thrilleru. Nakolik to odpovídá mému čtenářskému zážitku, o zatím nedovedu říct (to až s odstupem). Na částech vyprávěných z pohledu únosce a věznitele mě bavily psychologie postavy, kterou autor výborně zvládl. I stylově byla ta část přizpůsobena charakteru postavy. Deník unesené Mirandy se četl o poznání lépe, protože šlo o kombinaci vzpomínek a úvah o umění (vcelku přirozené pro mladou malířku), a míchaly se do toho pochopitelně psychologické aspekty druhé strany barikády - oběti únosu odříznuté od světa.
Konec zápletky s Mirandou nebyl vrcholem knihy, jak by tomu bylo v drtivé většině "čistokrevných" thrillerů. Ten přišel (pro mě) až skutečně na konci, kdy se o úžasný apendix postará otevření nové kapitoly v životě únosce. Brilantní.
Rozhodně kniha, kterou výhledově chci mít v knihovně.
Jak začít, tuto knihu jsem dostala k rozpracování ve 3.ročníku Gymnázia, což je už pár let zpátky.
Sběratel byl pro mě výzvou. Kniha, která není moc známá, ale o to zajímavější. Příběh je mrazivý a současně dojemný. Dvě prolínající se linie myšlení a chápání lidského života a utrpení. Musím říct, že mě více zaujala mužská linka a jeho zvrácené vidění světa.
Kniha rozhodně není akcí nabytá, ale emočně zcela jistě. Zděšení, úzkost a lítost. To jsou zřejmě ta tři slova.
Velmi vřele doporučuji.
Obešla bych se bez Mirandiných "přechytračelých" řečí... chvílema mi vcelku slušně brnkala na nervy a já osobně bych jí zabila asi už po třech dnech...ale k příběhu... je to děsivé...je to šokující... nevíte, zda by vám mělo být líto jeho nebo jí... vaše názory se mění ze stránky na stránku... až dočtete tu poslední...jednou, dvakrát, potřetí... nechce se vám věřit a té husí kůže už se jen tak nezbavíte... ten pocit je opravdu nezapomenutelný!
Kniha od začátku tak nějak plyne..Nenudí to ne, ale je to takové příjemné čtení k zamyšlení. No a pak se blížíte ke konci a vše se změní. Konec byl pro mě obrovský šok!!! Čekala jsem cokoliv, ale tohle ne! Ačkoli posledních cca 30 stran bylo pro mě dosti stresující, knihu vřele DOPORUČUJI!
ze začátku mi scházela přímá řeč, pak jsem si na styl psaní zvykla a už to i šlo.druhá část z pohledu Mirandy se četla líp,tedy alespoň pro mě. V její postavě jsem nacházela sebe sama, když jsem byla též dvacetiletá a plná všech ideálů. Moc dobře napsané. ráda si najdu i nějakou další knížku od Fowlese. pravdou je že čtenáři upírských deníků a spol. tuto knížku asi nedocení
Nic pro debily, takže ani pro mě:/ Jako ignorantovi vznešené literatury mi tam chyběla "krev", kniha se mi četla špatně a nakonec jsem byla ráda, že už je konec.
Snůška filozofických úvah...aby se mi to líbilo, musela bych být buď míň inteligentní, abych v tom viděla jen ten ,,obyčejný,, příběh, který by se krásně vymykal třeba v časopisech alá černá kronika....nebo víc inteligentní, abych dokázala nahlédnout pod povrch příběhu a odhalit zřejmě v něm skrytá poselství, moudra, kritiku...Rozhodně svým názorem nechci nikoho urazit, tak to prostě cítím, že je tato kniha spíš pro fajnšmekry, kteří se v románu prohrabou a najdou tam věci, které já nejsem schopna odhalit.
Po všech stránkách průměrná kniha. Čtivá a občas zajímavá, ale nic vám nedá. Hodně nudné byly vzpomínky Mirandy na malíře.
Někdy netušíme, kde najdeme skvost. Sběratele jsem objevila úplně náhodou v knihovně mojí maminky. Možná tu knížku ani nečetla, ale já ano a nejednou. Neustále se k ní vracím, protože prostě nemůžu jinak.
Sběratel je v podstatě jedním velkým kontrastem dvou naprosto odlišných charakterů a pohledů na svět... Jedná se o skvěle vystavěnou dvojitou příběhovou linii, kdy vidíme události z pohledu únosce, tedy dalo by se říci "toho zlého" a rovněž očima unesené dívky - oběti. Fowles dokázal dokonale vykreslit jednotlivé myšlenkové pochody obou hlavních postav natolik realisticky, až má člověk pocit, že sleduje popis skutečných událostí. Kniha mě do sebe vtáhla a nemohl jsem se od ní odtrhnout až do samotného konce, který ve mně zanechal mrazivý pocit zděšení. Vřele všem doporučuji přečíst...
Četla jsem až jako povinnou literaturu na vejšce, jinak bych se o ní asi vůbec nedozvěděla a to by byla škoda. Bylo to napínavé, bylo to čtivé, bylo to zajímavé a především to bylo mrazivé. Nebylo to stoprocentní, ale i tak to stačilo na to, aby ve mě knížka zanechala silný dojem. Rozhodně nepatří mezi ty zapomenutelné.
Skvělá kniha, pro mě oddechová, ale líbila se mi. O hvězdičku méně, protože některé Mirandiny zápisky už byly trochu nudné a závěr mi přišel místy příliš šroubovitý, ale zase to dotáhla dobře napsaná poslední strana! Pro ty, kteří si libují např. v Tajemném okně, ale i pro širší spektrum zájemců.
Zajímavý příběh podaný ze dvou úhlů pohledu. Místy mi připomínal Lolitu od Nabokova nebo povídku Jáma a kyvadlo Edgara Allana Poea. Ze začátku se mi zdálo označení "thriller" moc silné, ale jak jsem se dostávala ke konci, uznávala jsem, že je tak tahle knížka označená právem. I když je podle názvu hlavní postavou Frederick, moc špatně se s ním ztotožňuje, takže pozici postavy, se kterou příběh prožíváme snadno přebere Miranda, proto je konec románu hodně krutý.....
Parádní propracovaná psychologie obou postav. Musíte se do toho dostat, protože na povrchu oba působí dost prvoplánovitě - on je ten špatný, ona ta hodná. Ve skutečnosti je to vlastně jinak. Líbí se mi, že ani Kaliban a ani Miranda nebyli černobílí, chvíli mě oba štvali, chvíli jsem s nimi soucítila.
Perfektní dílko!
Tak jsem si knihu koupila na základě zdejších komentářů a jsem zklamaná. U deníku Mirandy jsem se doslova nudila. Knihu jsem dočetla jen proto, abych se dozvěděla, jak dopadne.
První Fowlesova kniha měla na mě doslova zdrcující účinek. Únosce Frederick Clegg je typickým produktem poválečné Británie - jeden ze středostavovských maloměšťáků, tupě zahleděných do sebe, s představivostí a vnitřním životem mouchy. Snaha dostat se na úroveň buržoazie způsobuje Cleggovu nesnesitelnou hyperkorektivní výslovnost, až fanatické dodržování konvencí. Dělá, co si myslí, že by se mělo dělat, co ho naučila prudérní teta, je bez vlastního názoru. Clegg je sběratel motýlů - symbol toho, že jeho činností není tvořit krásu, ale zabíjet jí, potlačovat jí. Symbolizuje mrtvé ustrnutí, pouhé příživnictví na tom, co je krásné.
Miranda je studentnkou výtvarného umění - schopná vnímat život, milovat ho. Schopna oceňovat všechny nuance a detaily krásných uměleckých děl - ať už jde o malířství, hudbu či literaturu. Clegga intelektuálně ve všem převyšuje, kromě jednoho - je nesvobodná. Z toho vzniká i zajímavý nejednoznačný vztah mezi tím, kdo je pánem situace - Miranda nařizuje, snaří se ho učit, přirozeně stojí nad ním. Clegg je pánem pouze v tom, co si uzmul násilně.
Dvě narativní linie téhož příběhu dělají z románu 'experimentální' román - Clegg vypravuje svůj příběh, poté Miranda vypravuje to samé, ale ze svého pohledu. Pokud se bojíte, že se díky tomu budete nudit, nebojte. Právě naopak.
Spojení 'pokleslého' thrilleru s 'vysokou' formou literatury (společenskou kritikou doby) dělá z románu 'postmoderní' román.
Fowlesův Sběratel patří k jeho vrcholům. Geniálně psychologicky propracované, tak, že můj pohled na Clegga se neustále měnil - mírné sympatie s neschopným člověkem, který ze zoufalství dělá zoufalý čin, pak opovržení, pak lítost...nakonec nenávist. Po dočtení se mi možná všechny pocity spojily v jeden - a já si uvědomil, že Fowles si za tenhle román zaslouží absolutorium. Jeden z mála autorů, kteří mají svými díly skutečně co říct.
Štítky knihy
zfilmováno anglická literatura thrillery posedlost psychologické thrillery únosy
Kniha Sběratel je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 1 207x |
| Čtenářské výzvě | 89x |
| Doporučených | 118x |
| Knihotéce | 318x |
| Chystám se číst | 520x |
| Chci si koupit | 87x |
| dalších seznamech | 9x |
Čekal jsem thriller a dostal jsem něco mnohem jiného, lepšího? Není to jednoduché čtení a po jednom přečtení nedokážu knihu plně ocenit. Kolikrát se dívám na mé hodnocení u knih, které jsem četl už dávno a znovu bych hodnotil jinak. Každopádně už jen to, že si na knihu vzpomenu po dlouhé době a zamyslím se nad ní o něčem svědčí. Vím, že pokud mi bude paměť sloužit na tuto knihu nezapomenu a budu s k ní v myšlenkách leckdy vracet.