Satyrikon

Satirikon či Satyrikon, v latinském originále Satyricon, je dobrodružný román římského spisovatele Petronia. Hlavními hrdiny jsou mladíci Encolpius (ten děj vypráví ze svého pohledu) a Ascyltus, kteří soupeří o mladičkého Gitóna. Místy je doprovází básník Eumolpus. Spolu putují jižní Itálií a zažívají různá dobrodružství, č... celý text

Satirikon či Satyrikon, v latinském originále Satyricon, je dobrodružný román římského spisovatele Petronia. Hlavními hrdiny jsou mladíci Encolpius (ten děj vypráví ze svého pohledu) a Ascyltus, kteří soupeří o mladičkého Gitóna. Místy je doprovází básník Eumolpus. Spolu putují jižní Itálií a zažívají různá dobrodružství, často erotického rázu.

V textu se střídá próza s veršem. Román byl původně mnohem rozsáhlejší. Do našich dnů se dochovaly jen zlomky, z nich nejdelší je Hostina u Trimalchiona. Zlomky Satyrikonu se vyznačují velkým množstvím rukopisných variant. Na mnoha místech je text nevratně poškozen, jinde nabízí celou řadu protichůdných interpretací. Důvodem je mimo jiné i to, že při líčení zábavy propuštěnců na hostině u zbohatlíka Trimalchiona autor využívá jazyka nižších vrstev společnosti, který se jinak v literární latině objevuje jen zřídka.

Popisem Hostiny u Trimalchiona se inspirovala novověká šlechta při pořádání svých dvorských zábav. Nejslavnější banket podle Trimalchiona uspořádal na základě Leibnizova scénáře v roce 1702 hannoverský kurfiřt.

Dochovanými zlomky Satyrikonu se inspiroval italský neorealistický režisér Federico Fellini k natočení stejnojmeného filmu. Hostinou u Trimalchiona a jí inspirovanou zábavou na hannoverském dvoře roku 1702 se inspiruje inscenace Satyrikon s.r.ó/ Satyrikon Inc. unLtd., která vznikla na scéně pražského divadla Alfred ve dvoře v roce 2006. méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/31_/312/satyrikon.jpg 472
Originální název:

Saturae

Žánr:
Literatura světová
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (5)

Přidat komentář
Hraboshka
08. května

Velká škoda, že se tohle dílo nezachovalo celé. I tak je to ale moc zajímavé a pro mě občas i překvapující a poučné čtení. Bohužel kromě Hostiny u Trimalchiona souvislosti někdy unikají. Ale myslela jsem si, že právě Hostina mě bude bavit nejvíc - jenže po ní to bylo ještě lepší, celkem dobrodružné putování přiteplených přátel, kteří se perou o chudáka Gitona... Tohle bych si s chutí přečetla celé.

Každopádně bych se teď ještě radši podívala do té doby - a moc ráda bych potkala samotného Petronia. Vážně by mě zajímalo, jaký ve skutečnosti byl.

Jack93
03.12.2016

Říká se, že jednou z věcí, která se nemění, je lidské myšlení, lidská podstata. Když čtu Satirikon, téměř dva tisíce let staré dílo, mám pocit, že se v našem myšlení nic nezměnilo, že se lidstvo nikam neposunulo.
Antická díla nečtu, takže nemůžu porovnávat s jinými, ale velmi mě překvapila míra erotičnosti, v Satirikonu neexistuje žádné tabu. Kdyby Petronia přenesli z prvního století n. l. do současnosti, asi by se nestačil divit, jakou kontroverzi homosexualita vyvolává...
Když jsem měl za sebou několik desítek stran, viděl jsem to na jasných pět hvězdiček, protože mě překvapilo, jak snadno a plynule se kniha čte. Jenže s přibývajícími stránkami a bohužel nedochovanými částmi jsem se začal nudit a trvalo mi týden, než jsem se dostal do finále.
V žádném případě Satirikon není špatný, je i poměrně čtivý, ale o můj šálek literatury se nejedná.

Babouš
08.05.2015

Lehce erotické, jemně nadsazené a nepochybně hodně satirické. Při čtení Satyrikonu jsem si říkal, že až mi zase někdo bude tvrdit, jak ve zvrácené, dekadentní a hýřivé společnosti žijeme, dám mu přečíst tuhle 2000 let starou knihu.

Překvapilo mě, jak je to čtivé a zajímavé bylo, jak jsou homosexuální (bisexuální) vztahy popisované jako zcela normální. Mám pocit, že v tomhle máme oproti Antice pořád mezery.

Moška
07.01.2015

Osobnost Gaia Tita mám ráda pro jeho schopnost balancovat na ostří nože i dobách vypjaté dvorní situace. Jeho Satirikon se mi proto dobře četl. Moc se mi líbí přesně vyvážená dávka ironie, nenásilná vzletnost jazyka a čistota vyjadřování. I sprostoty nezní tak sprostě, přestože rozhodně sprosté jsou... Škoda ztracených částí, příběh tím hodně přichází o myšlenkový spád.

Připojený Senekův pamflet je tak plný jedu, až jsem se otřásla. Autorsky to právě takhle zřejmě chtěl, povedlo se mu ale otrávit i mně.

imczechgirl
12.11.2014

Je to prostě "antická knihovna". Těžko jí posuzovat podle dnešních měřítek. V porovnání s ostatními díly jsem si v ní jistě našla díla (pro mě) zajímavější, ale i mnohem nudnější. Hostina u Trimalchiona se mi ale líbila dost, tak se po zaváhání, jestli 3 nebo 4 hvězdy, nakonec přikláním ke 4.