S paní ve spaní

07.03.2016

Nebudu vybírat nejlepší ani nejhorší a jen řeknu, že myšlenkový svět pana Horníčka je vskutku neuvěřitelný. V této knize máte možnost číst třeba o setkání člověka s andělem, o povídání dvou čápů nebo o bydlení s nebožtíky. Je to napsáno bláznivě, chytře, zábavně, mrazivě a krátce, přesto v nich M.H. stihne ukázat co jiného ještě chce, jaké jsou jeho skryté obavy; přizná se, že mu není cizí hněv, žárlivost a chtíč; a v některých se - byť prostřednictvím několika (kdoví jestli fiktivních) postav - vyprovokuje k takovému líčení, že čtenářovo podezření, zda se to skutečně stalo, zesílí na maximum.

Já byla nejvíc zvědavá na stranu 31, kde začíná povídka: Rozhovor s paní ve spaní, a nezklamala jsem se. Tady ukázka:
– ,,…Tak do toho. Vezměte nůž, já se trochu rozepnu a píchněte mě do krajiny srdeční.“
– ,,Ne! Nic proti Vám nemám, neznám vás, paní! Jděte si hezky domů a mne, prosím vás, nechte dospat.“
– ,,Tak Vy nechcete? Vy odmítáte likvidovat mne a chcete se dospat? Ne, ne, pane Pěnkavo, tak jednoduché to s námi nebude. Já vím, co by bylo. Až byste se dospal, šel byste někam a někde něco navrhnul, podepsal nebo odhlasoval a já slabá žena a možná ještě mnoho jiných, abychom si pomohli sami! Ne. Mluvil jste dnes o boji bez milosti, tak se čiňte. Mluvil jste o krvi, tak se něčeho chopte a už ať se řine. A žádné výčitky, žádný strach: Když se, vážený pane, kácí les, létají třísky...“