Rybí krev

Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz (povídkový soubor Dřevěný nůž, romány Zloději zelených koní a Selský baroko) a zavádí nás tentokrát na jihočeský venkov přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak — na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, má odhodlání ptát se sama sebe i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat pořádek sám v sobě, uzavřít konečně staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává s otcem, bratrem a kamarádkami z dětství. Po úspěšném románu Selský baroko (Magnesia Litera 2006 za prózu), který tematizoval rozpad tradičního venkova v padesátých letech minulého století, zkoumá autor dál českou vesnici. Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností. Téma vysidlování a bourání obcí, aby na jejich místě mohla stát jaderná elektrárna, se zdá veskrze současné, nevyhnutelné i dnes, kdy je nejistý osud dalších vesnic, například kvůli těžebním limitům v hnědouhelné oblasti severních Čech. Rybí krev však není nějakým „zeleným románem“, je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění. Magnesia Litera 2013 – Kniha roku....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/12_/122317/rybi-krev-fDp-122317.jpg 4.4686
Série:

Volná „venkovská trilogie morálního neklidu“ (2.)

Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (150)

Přidat komentář
Petass
16. ledna

Pro mě zcela nové neznámé téma. Jako všechny Hájíčkovy knihy vyvolává hodně emocí z "té doby". Oproti Selskému baroku příběh občas vázl a pro některé čtenáře můžou být postavy málo propracované. Hájíček prostě není autor "velkých" románů, tak to po něm nemůžeme ani chtít. V tématech, která zpracovává, je ale zatraceně dobrý.

TipsyChipsy
16. ledna

Kniha byla docela dobrá, spisovatel je kvalitní, téma výborné, ale něco mi tam nesedlo. Jako by celé vyprávění bylo takové nijaké. Všechno bylo popisováno tak smutně a beznadějně. Pokud jde o hlavní hrdinku, byla statečná, ale tak nějak divně, asi tam chyběly nějaké psychologické motivy, které by tomu dodaly hloubku a pravdivost.

pajaroh
31.12.2017

Velmi zajímavý příběh, blízké, neotřelé téma, dobře vykreslené povahy lidí, které každý člověk pocházející z vesnice má ve svém okolí. Jen to zpracování - autorův styl je na můj vkus příliš základní, jednoduchý, uspěchaný, jako by vám příběh vyprávěl kamarád u piva, nikoliv spisovatel. Za zpracování tohoto tématu bych dala 5*, za styl pouze 2*.

HanKasp
28.12.2017

Po Selským baroku jsem se hned pustila do Rybí krve a kniha mne velmi nadchla. Šla velmi do hloubky a musela jsem při ní vzpomínat na jinou knihu A po nás planina, knihu obsahující vyprávění kronikáře Františka Vrzáka pocházejícího z dnes neexistující osady Podhájí. Velmi ji těm, co četli Rybí krev, doporučuji přečíst také.

V Rybí krvi se prolínají dvě dějové linky, přítomnost a minulost, která je "vyprávěna" Hanou. Kniha vypráví příběh vesnic a osudů jejich obyvatel, které byli vystěhováni kvůli výstavbě JE Temelín.

chamyl
28.12.2017

Jiří Hájíček rozehrává na pozadí "velkého" temelínského tématu civilní příběh obyčejných lidí a jejich dospívání. Přídavná jména "civilní" a "obyčejní" přitom rozhodně nejsou synonyma pro "nezajímavý" či "nudný". První lásky, radosti, zklamání i podrazy se - jako sice nehmatatelná, ale o to intenzívněji přítomná nit - uvěřitelně a bez patosu linou z 80. let dvacátého století až do současnosti.
Marná sláva: tento autor si na nic nehraje a o to více umí.

Chesterton
25.12.2017

Melancholie až deprese je převažující pocit z audioknihy. Chápu hodnocení 5* i 1* Papírovou knihu bych asi odložila. Audio mě nadchlo. Atmosféra mi přišla naprosto přesná! Autor vykreslil veškerou depresi a beznaděj té doby syrovými barvami. I název přesně ilustruje obsah:)

Šošana
21.12.2017

Kniha je čtivá, ale příběh uspěchaný a vyprávěný po povrchu. Přitom mi připadalo, že má obrovský potenciál pro vykreslení vnitřního světa postav - ten ale autor nevyužil a mě kniha do děje nevtáhla.

Květ
13.12.2017

Nalákalo mě vysoké hodnocení, nicméně vesnická próza zřejmě nebude můj šálek čaje. Napsáno kvalitně, krásným jazykem, čte se dobře, ale do děje jsem se nějak nemohla ponořit, vtáhl mě až na konci knížky. Spíše mě bavily části z přítomnosti, než návrat do socialismu, což bylo gró této knížky...

Marika Vanova
28.11.2017

Téma knihy Rybí krev mě překvapilo, čekala jsem něco jiného, ale četlo se to dobře, o osudech lidí a vesnic poblíž mého rodiště a bydliště. Hlavní hrdince bylo v těch popisovaných letech o pár let více než mně a já ani netušila, co lidé o několik kilometrů dál, ale v jednom kraji, vlastně prožívali. S Hanou jsem se neuměla ztotožnit a připadá mi, že jako muž spisovatel jí dal něco z mužského chování, že by se žena, v některých situacích takhle neprojevovala. A taky je tam na mě moc alkoholu.

Jirinamac
18.11.2017

Mé hodnocení je průměrná knížka. Život na vesnici, kde se všichni znají a kamarádí a najednou je všemu konec.

haki34
12.11.2017

velice čtivá...vtáhne rychle do děje a máte pocit, že spolu s Hankou žijete její život, sníte sny, a najednou se musíte vyrovnat s kopancemi od života, z níchž největším je ztráta domova kvůli Temelínu... Hanka se nevzdává lehce a občas jde poměrně vytrvale hlavou proti zdi, ale zas tak moc mi to nevadilo...nedá se říct, že bych si v knize našla svého favorita, všechny postavy ale spolu vytvářeli harmonický celek. Plasticky vykreslený obraz vesnice v 80.-90. letech...svérázné postavičky jako Skopčák a jeho Arana, strejda Venca, nemocná Zdeňkova matka....
Se zájmem jsem pak hltala i Hančin návrat do rodného kraje po letech, kdy nám retrospektivně servíruje vzpomínky a o to víc jsem se těšila jak asi dopadne její setkání s rodinou, přáteli z mládí, návštěva míst, které již nejsou..
moje první knížka od autora a ráda si přečtu další...

MartinaF
18.10.2017

Dočetla jsem a za mě nečekané překvapení. Kniha byla skvělá, napínavá. I když jsem věděla, že boj s tak velkým kolosem jako je stavba jaderné elektrárny je předem prohraná, pořád jsem Hance fandila a přála si, aby vyhráli.

Velice čtivé a napsané tak, že ani nedýcháte.

Boby17
11.10.2017

Zajímavá knížka o mezilidských vztazích, která na mě působila silně melancholickým dojmem. A také mě i překvapila. Vůbec jsem netušil, že v souvislosti s výstavbou Temelína došlo k likvidaci celé vesnice a vynucenému přestěhování jejích obyvatel do paneláků. Asi málokdo z nás si dokáže představit ten pocit vykořenění.

Vik40
05.10.2017

Kniha na přemýšlení. Rád se k ní vrátím.

Moravacka
29.08.2017

První knížka, kterou jsem od J.H. četla.
Rybí krev je podle mně dost blbý název, ale to je jediné, co bych knížce vytkla.
Velmi hodnotím, že i přes množství postav pro mne byly všechny čitelné a nikdy jsem se necítila zmatená kdo je kdo. Taky jsem se ani chvíli nenudila.
Výborně!

ZiPur
19.08.2017

Z mého úhlu pohledu nejslabší kniha z trilogie. Děj plyne až příliš pomalu, popisuje jen vnější svět, vnitřní svět postav a důvody jejich jednání jsem nebyla schopna rozklíčovat a kniha mne tak nevtáhla. Téma mizení vesnice na úkor zatopení v důsledku stavby Temelína mi i přes snahu autora nepřišlo jako to, co hýbe postavami. Nedokázala jsem se do postav vcítit. Možná díky délce mi tentokráte autorův strohý styl přišel matoucí a nedokázal mne strhnout. To, co hýbalo knihou bylo dospívání a život na vesnici. Souhlasím s "hrebmi", že kniha výborně popisuje atmosféru socialistické vesnice. Jakoby román byl ze všech tří nejvíce osobní a autor byl v něm a jeho prostředí nejvíce ponořen, jakoby scházel odstup,který je časově v Selském baroku. Možná, že román mnohem lépe pochopí a souzní s lidmi Hájíčkovy generace.

hrebmi
08.08.2017

Autorův jazyk není kdovíjaký, ale smekám před jeho pozorovacím talentem a schopností vykreslit tehdejší socialistickou realitu. Asi nejvěrnější obraz venkova ze všech autorů.

tomas8187
01.08.2017

Výborná kniha, asi nejlepší z trilogie SB, RK, DH.

KrystofJuzko
29.07.2017

Zajímavý román o osudech lidí ze vsí, které zanikly kvůli výstavbě jaderné elektrárny Temelín.

Jane100
22.07.2017

Kniha je příjemnou sondou do vesnického života.

BáraLind.
14.07.2017

Dokonalé. Už dlouho jsem nebyla knížkou tak unesena. Bylo pro mě překvapením (příjemným), jak se dokázal Hájiček vcítit do prožívání a vnímání světa ženy, s veškerými detaily. Oceňuji i proměnu/nebo naopak zakonzervovanost některých postav. Vřele doporučuji.

Eleynee
05.07.2017

Výborná kniha, zajímavé téma, dobře a uvěřitelně vykreslená daná doba i postavy.

iz67
09.06.2017

Naprosto zoufalá kniha, která mě ničím nevtáhla. Nezajímavý příběh, vztahy, které nás mají trápit tím, že nefungují, ale vůbec netrápí; rádoby šokující sdělení nakonec. A to nejhorší, autor to hrozně prožívá, ale bohužel beze mě.

Aimee1
29.05.2017

Další knížka Jiřího Hájíčka, která byla pro mě tématem zajímavější než Selský baroko. Nicméně pravděpodobně od autora upustím - vesnický realismus není můj šálek čaj a nemohu se zbavit nutkavého pocitu, že mě autor nemůže ničím překvapit. Jeho knihy mi přijdou všechny "na jedno brdo". Ale z hlediska zachycení beznaděje obyvatel, kteří jsou chtíc nechtíc vysídleni kvůli přehradě a jaderné elektrárně, je to velmi zajímavé. A smutné... bohužel.

Martina999
27.05.2017

za mě plný počet - úžasná kniha, nemohla jsem se odtrhnout - přečetla jsem jedním dechem.

sabina3898
20.04.2017

Moje první kniha Jiřího Hájíčka a určitě ne poslední. Trochu jsem se bála, že mě příběh z vesnického prostředí nebude bavit, ale opak byl pravdou. Celou knihu jsem přečetla velmi rychle, nebyla zde místa, která by mě nebavila.

Mánička178
16.04.2017

Miluju venkov a číst tuhle knížku mi skoro trhalo srdce, hlavně asi proto, že i můj dědeček zažil podobný osud, i když v opačném koutu republiky.
Vždycky, když vyprávěl o své rodné vesničce nebo ukazoval fotky, slzy se mu draly do očí a hlas se mu třásl nad vzpomínkami z dětských let. Je to kruté, vyrvávat lidi z kořenů, pevně srostlých s určitým místem, s jejich domovem, rodnou chaloupkou, zahradou... Zajímalo by mě, jestli by dnes cítil takové vazby někdo, kdo vyrůstal např. v paneláku na Jižním městě. Pokrok bohužel nezastavíš, a tak na dědečka jezdím vzpomínat na břeh k hladině černé přehrady... Vše pomíjí... Poslouchejte vzpomínky svých rodičů a prarodičů a neodbývejte je s tím, že nemáte čas.

A druhé téma, která se mi na knize opravdu moc líbilo je síla odpuštění. Lidi, odpouštějte, každý dělá v životě nějaké krpy, buďte empatičtí, potlačte vlastní ego a ulevte těm, komu je chyb líto, vždyť nakonec ta zatvrzelost brzdí i vás samotné :) Z odpuštění nakonec těží zlato úplně všichni :)

Námět i jazyk naprosto skvělé, pět hvězd a těším se na další román!

Efča59
15.04.2017

Kniha je napsána krásným jazykem. Myslím, že přesně toto české literatuře chybělo. Určitě to není poslední kniha od tohoto autora.

eiramka
10.04.2017

Jsem přibližně o deset let starší, než hlavní hrdinka, takže pro mne byl tenhle román tak trochu ponorem do vzpomínek - mnohé pasáže vyvolaly vlnu reminiscencí na situace a vlastní zážitky - tohle dobrá literatura umí. Řekla bych, že hlavním tématem románu je VZTAH. Vztah rodičů a dětí, milenecký, manželský, vztah k půdě, k zemi, k historii - vztah k životu. Složitost vztahů je vyvážena nekomplikovaným jazykem - příběh má spád - jako řeka nás dokáže strhnout a nepustit - díky za takové knihy!

OliP
08.04.2017

Moc hezká a čtivá kniha. Doporučuji všem, zejména těm, kdo mládí prožili na vesnici. Velice autentické.