Rybí krev

Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz (povídkový soubor Dřevěný nůž, romány Zloději zelených koní a Selský baroko) a zavádí nás tentokrát na jihočeský venkov přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak — na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, má odhodlání ptát se sama sebe i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat pořádek sám v sobě, uzavřít konečně staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává s otcem, bratrem a kamarádkami z dětství. Po úspěšném románu Selský baroko (Magnesia Litera 2006 za prózu), který tematizoval rozpad tradičního venkova v padesátých letech minulého století, zkoumá autor dál českou vesnici. Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností. Téma vysidlování a bourání obcí, aby na jejich místě mohla stát jaderná elektrárna, se zdá veskrze současné, nevyhnutelné i dnes, kdy je nejistý osud dalších vesnic, například kvůli těžebním limitům v hnědouhelné oblasti severních Čech. Rybí krev však není nějakým „zeleným románem“, je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění. Magnesia Litera 2013 – Kniha roku....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/12_/122317/rybi-krev-fDp-122317.jpg 4.4781
Série:

Volná „venkovská trilogie morálního neklidu“ (2.)

Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (174)

Přidat komentář
Alawa
08. července

Moje první setkání s autorem, je to moje ostuda :-), ale pořád jsem to odkládala na až někdy.... Ale jsem nadšená, pan Hájíček nezklamal, naopak. Příběh se četl skvěle, hlavní postava Hany mně byla sympatická svou urputností bojovat doslova do posledního dechu za svou věc, bránit svůj domov proti "státnímu zájmu", hledat cesty k urovnání konfliktů mezi svými nejbližšími, které miluje všechny, obětavě se snaží pomoci i ostatním z vesnice.... Je to krásný, smutný příběh napsaný dokonalým jazykem. Těším se na další.

Zorka
07. července

Hájíčkova Rybí krev je románem, který osloví všechny, jejichž kořeny jsou jakkoli spjaty s vesnicí, s místem, kde soused sousedovi vidí do talíře, kde si lidé dokážou více pomoci a na druhou stranu, pokud se vztahy mezi starousedlíky naruší, dokážou se "pochroumané" dědit z generace na generaci. A pak je tam "něco navíc" ... touha zůstat. Třeba za cenu toho, že budou mít lidé jadernou elektrárnu rovnou za plotem. Ohrožení rozpínavosti modernizace bez ohledu na dobro jedince. Poznamenané lidské osudy. A dokonce ztráta smyslu života...

Joges
24. června

Už někdy v polovině knihy jsem chtěl napsat, že Selský baroko se mi líbilo víc, ale po dočtení musím dodat, že Rybí krev je rovněž velmi dobrá, možná i lepší. Vyprávění o osudech lidí z jihočeské vesnice je dramatické, drsné, jde až na dřeň. Jiří Hájíček v oceněném románu opět zabodoval, dokázal vystihnout vše dokonale.

Simy
17. června

Kniha mě naprosto dostala, téma Temelínu a všech věcí okolo je samozřejmě hlavní, ale ten "nádech" vesnického života.. práce v kravíně, hospoda, parta, dospívání...ano v této knize jsem hodně zavzpomínal na své mládí, byť jsem to měl o pár let posunuté. Četlo se to samo a bylo to luxusní.

hzd
15. června

Knížku jsem si půjčila v knihovně kvůli Čtenářské výzvě a rozhodně nelituji.
Krásně napsaný příběh. Tím že se děj odehrává v místech, které jsou mi velice dobře známé, bylo čtení pro mě o to hezčí. O tom, co se dělo, než se začal stavět Temelín nic nevím, byla jsem ještě malá. Za mě určitě hezčí než Zloději zelených koní.

mirka71
30. května

Příběh dílem současný, dílem vzpomínky na dospívání v době socialismu v jihočeské vesnici určené k demolici v ochranném pásmu při výstavbě jaderné elektrárny. Starousedlíci se snaží rozhodnutí úřadů zvrátit, ale marně. Chvílemi pohlazení po duši, oživí to i moje vzpomínky, přesně tahle doba bylo i období mého dospívání, přesto mi celkově z příběhu bylo smutno...Hlavní hrdinka se po letech života v cizině vrací domů a pokouší se tahat kostlivce ze skříně, a to se dělat nemá, nic není jako dřív......
Přesto jsem ráda, že jsem knížku četla, líbila se mi víc, než ,,Dešťová hůl".

oranginka
16. května

Kniha mne zase až tolik nenadchla, četla jsem díky Výzvě. Téma zajímavé (likvidování vesnic, mezilidské vztahy) , ale samotné vyprávění příběhu takové nijaké... Moje první kniha od autora a jsem teď na vážkách jestli mu "dát ještě šanci" a přečíst si jeho další knihu.

alef
15. května

„Dětství je hrozně intenzivní období, takže mám obrazy návsi a chalup okolo vryté do paměti a ta venkovská atmosféra je ve mně pořád.“
Jiří Hájíček

V této knize se Vám dostane do rukou vlastně takový zcela obyčejný příběh všedních lidí, založený na reálné inspiraci - jedné malé vesnici se zvláštním osudem, ve které autor skutečně žil. Dál už si pak příběh jde svou vlastní cestou ... je smyšlený a přesto tak neuvěřitelně uvěřitelný ... mě se ta cesta líbila, příběh plynul pomalu, jako líná řeka za letního ospalého odpoledne :-) ... všechny ty popisy krajiny, prostředí, atmosféry tempo příběhu zvolnily a tak mi daly příležitost ... zasnít se a vrátit se ... do prostředí, krajiny mého dětství (taky moje babička s dědou žili na podobné vesnici, jen ve východních Čechách a já tam trávila krásná léta :-) ... mezi lidi, které jsem tam tenkrát potkávala ... protože, ač vymyšlení, Hájíčkovi hrdinové jsou opravdoví, jsou to lidé, které můžete dnes a denně potkat na ulici, nebo na návsi v konzumu :-) ... tak asi proto se mi ten příběh tak líbil, protože mi umožnil zavzpomínat :-) ...

... dnes už je to hodně jiné, i na vesnici už se dostal náš dnešní globální svět ... a zasáhl poměrně tvrdě ... dost neúprosně tak mění ráz českých vesnic ... možná v tom je hodně nostalgie, ale mě se ten dnešní pohled vůbec nelíbí ... tak i to mi Hájíčkův příběh připomněl ...

... a pak samozřejmě taky ty „velké“ dějiny ... to všechno, co bylo na pozadí příběhu ... co změnilo osudy těch „vymyšlených“ lidí z vyprávění ... ale bohužel i těch skutečných ... protože, ty „velké“ dějiny ... to co bylo na pozadí ... to se skutečně stalo ...tak i to mi Hájíčkův příběh připomněl ...

... tak, to je asi tak všechno, politické i historické události na chvíli vypluly na povrch, a připomněly tak ty malé příběhy ... o industrializaci krajiny, o zániku starých tradic, o mezilidských vztazích, o vysídlování, o příslibech a nadějích, o etice našeho počínání, o boji člověka, se sebou samým a s rozhodnutími, která se ho fatálně týkají ... bylo to hodně zajímavé ohlédnutí a připomenutí ... děkuji.

„A dole pod svahem voda. Široká rozlitá řeka. Na levém břehu, kde bývala i naše chalupa a za ní škola, není nic. Prázdný břeh, dvě přivázané pramice. Na pravém břehu jsou vidět oplocené zahrádky, jeden obytný přívěs, několik zahradních chatek nebo malých kůlniček, nové, mladé stromky ...“

iveta3689
26. dubna

Velmi dobra, moje prvni od autora a urcite ne posledni. Velmi jednoduchy namet a dej a presto neuveritelne ctive. Vyborne vykreslena atmosfera beznadeje a postupne rezignace vesnicanu. Take svela mozaika jednotlivych osob a pribehu.

intelektuálka
20. dubna

Moje třetí kniha tohoto autora....
Svým vztahem k rodné hroudě a ochraně životního prostředí mě autor oslovuje - a myslím nejenom mne...

To, o čem se v knize píše si pamatuji ze svého života - i tu návštěvu Vídně...
Hned po listopadu 1989 ....
Nečekám tu hlubokomyslné dialogy - je to mluva české vesnice...
Návrat Hany a její touha dát do pořádku mezilidské vztahy vyznívá pozitivně.
Doporučím.

Eremites
19. dubna

Mé první setkání s Jiřím Hájíčkem a jeho romány z venkova.
Námět knihy je moc fajn, zpracování už méně. Příběh je vystavěn uvěřitelně, období dospívání Hany je podáno velmi sugestivně. Přiznám se, že coby "Husákovo dítě" jsem dospívala ve stejných letech jako hlavní hrdinka, taktéž na vesnici (byť ne v jihočeské) a v podobném prostředí. A tohle Hájíček opravdu umí - navodit atmosféru té doby se vším všudy. Snad i proto, jsem knihu "zhltla" takřka na posezení a emoce se mnou zacloumaly.
Ovšem způsob, jakým Hájíček píše, mnou zacloumal také - tentokrát spíše v negativním směru. Chvílema jsem měla pocit, že čtu deník nějaké -náctileté puberťačky; dialogy byly prostinké... až chudé duchem. Myslím, že autorovi by prospělo tvořit v tandemu s někým, kdo to spisovatelské řemeslo ovládá přece jen trochu lépe.

Petruš999
17. dubna

Silný příběh, který se odehrává v krajině mého dětství. Vyrůstala jsem nedaleko a netušila, jaké tragédie se odehrávají nedaleko.

EmiClare
02. dubna

Čekala jsem příliš, a tak jsem trochu zklamaná... ale i tak je to velmi dobrá kniha.

bigbabe
02. dubna

I přes velikonoční povinnosti přečteno za dva dny. První knihu této volné trilogie jsem si přečetla kvůli výzvě jako oceněnou Magnesia Litera a z tohoto druhé dílu jsem příjemně překvapena.
Líbil se mi víc, mělo to švunk.

petrucha86
29. března

Velmi čtivě napsané, spoustu pro mě nových skutečností. Námětu ani stylu se nedá vytknout nic, jen mi byla strašně nesympatická hlavní hrdinka, hlavně v té části z minulosti. Její jednání jsem vůbec nechápala! Takhle zahodit několik let života.. Až v současnosti snad trochu rozumu pobrala.

yaoiyuri
18. března

Celková atmosféra bezmoci vesničanů, nejdříve proti molochu Strany, později proti rozjetému buldozeru kapitalismu, dokáže zasáhnout, obzvlášť pokud jste někdy žili na dědině a víte, jak to tam chodí. Nevěděla jsem, že kvůli Temelínu musely srovnat se zemí celé vesnice – další zajímavý střípek z naší novodobé historie, který bychom neměli opomíjet. O lidi tu v první řadě nikdy nikomu nešlo, ani po revoluci ne.
V kontrastu s tím na vás dýchne retro atmosféra socialistické vesnice z pohledu mladé holky – koupání v řece, vůně špekáčků, psací stroje, magneťáky, první lásky…
Co se týče děje, až do začátku 90. let jsem se od čtení nemohla odtrhnout, ale jakmile se hrdinka přestěhovala, tak se vyprávění začalo podivně táhnout. Její jednání jsem chápala čím dál méně, chvílemi mi přišla naprosto mimo, neschopná racionálního zhodnocení situace. Nevím, co si ve zbourané vsi snažila dokázat, když si ani nebyla schopná najít pořádnou práci a dát si dohromady svůj život. Finální konfrontace s minulostí mi přišla poněkud uspěchaná a odbitá, nějak mě to celé nedojalo, ale kniha jako taková mě velmi zaujala. Uvidím, jestli se mi do ruky náhodou nedostane i Dešťová hůl.

Ester71
12. března

Knížku jsem četla v rámci čtenářské výzvy. Není to sice úplně můj šálek kávy, ale líbila se mi.

Эva
04. března

I když jsem mnohdy vůbec nechápala chování hlavní hrdinky, příběh mě natolik pohltil, že nemůžu hodnotit jinak... Pro Hájíčka mám prostě slabost a není to jen tím, že pocházím z jižních Čech a jeho reálie jsou mi blízké.

simona5r
25. února

Sonda do osudu lidí z vesnice, která za chvíli nebude existovat. Jak se s tím vyrovnávají a bojují? Velmi čtivě napsáno.

Makropulos
25. února

Já tedy neumím být z této knížky nadšená. Myslím, že je dobré mluvit o tom, co znamená vysídlování a likvidace vesnic kvůli stavbám, přehradám, těžbě atd., ale to je asi tak všechno, co bych hodnotila kladně. Možná ještě pocity starousedlíků, těch, kteří nebyli schopni se s danou situací vůbec smířit, jsou popsány věrně a s citem a určitě musím zmínit i to, že v příběhu je kladen důraz na mezigenerační konflikty a na to, jak je složité nějak opravit či slepit dávno zpřetrhané vztahy, ztracené v nedostatku komunikace.
Ale celý příběh se tak nějak táhne. Hlavní hrdinka se chová naprosto nepochopitelně a naivně a vlastně se v mládí vůbec nesnaží najít odpovědi na věci, o kterých nic neví. Nekomunikuje. Nebojuje příliš za tu vesnici, ve které se narodila a žila, ale jinou, kam se přestěhovala ve chvíli, kdy už věděla, že se bude likvidovat a nějak vůbec neřeší, že by si třeba měla hledat práci. A pak se vrátí po 15 letech ze světa a snad se snaží věci vyřešit. Prostě pro mě úplně nepochopitelná postava. Je to příběh o obyčejných lidech z jihočeské vísky, o jejich životech a osobních tragédiích, ale já nemohu říci, že by mě zaujal a něco mi dal.

Verkavcelka
24. února

Bydlím v místě, kde mnoho lidí potkalo to samé o čem autor píše. Museli opustit svoje domy, které byly zatopeny kvůli stavbě vodní nádrže na řece Želivce. Želivská přehrada správně Vodní nádrž Švihov. Kniha Rybí krev mi tuto skutečnost připomněla, ten smutek, stěhovat se tam, kam nechci proto, že kdosi naplánuje. Zůstává ve mně pocit melancholie.

hanča34
23. února

Po všech těch severských krimi a thrillerech mně Hájíček vyloženě přišel vhod. Prožila jsem si to se všemi těmi smutky i nadějemi. Navíc je to minulost nedávná takže blízká.

EmmaKrizova
12. února

Pro každého to asi není, ale já jsem tu knihu brala osobně a opravdu mě dojala. Prostě tím, že se Hana po tolika letech poprvé vrací domů, věříte jí, že vzpomíná, a prožíváte to s ní. Temelín a ztráta domu a vesnice pro mě bylo téma vedlejší. Hlavním tématem pro mě byla ztráta lidí.

Marekh
04. února

Kniha se mi moc líbila a knihu doporučuji. Z trilogie - Selský baroko, Rybí krev, Dešťová hůl - se mi nejvíce líbila právě tato kniha.

Kdo má rád české venkovské romány, určitě se mu kniha bude líbit.

Petass
16. ledna

Pro mě zcela nové neznámé téma. Jako všechny Hájíčkovy knihy vyvolává hodně emocí z "té doby". Oproti Selskému baroku příběh občas vázl a pro některé čtenáře můžou být postavy málo propracované. Hájíček prostě není autor "velkých" románů, tak to po něm nemůžeme ani chtít. V tématech, která zpracovává, je ale zatraceně dobrý.

TipsyChipsy
16. ledna

Kniha byla docela dobrá, spisovatel je kvalitní, téma výborné, ale něco mi tam nesedlo. Jako by celé vyprávění bylo takové nijaké. Všechno bylo popisováno tak smutně a beznadějně. Pokud jde o hlavní hrdinku, byla statečná, ale tak nějak divně, asi tam chyběly nějaké psychologické motivy, které by tomu dodaly hloubku a pravdivost.

pajaroh
31.12.2017

Velmi zajímavý příběh, blízké, neotřelé téma, dobře vykreslené povahy lidí, které každý člověk pocházející z vesnice má ve svém okolí. Jen to zpracování - autorův styl je na můj vkus příliš základní, jednoduchý, uspěchaný, jako by vám příběh vyprávěl kamarád u piva, nikoliv spisovatel. Za zpracování tohoto tématu bych dala 5*, za styl pouze 2*.

HanKasp
28.12.2017

Po Selským baroku jsem se hned pustila do Rybí krve a kniha mne velmi nadchla. Šla velmi do hloubky a musela jsem při ní vzpomínat na jinou knihu A po nás planina, knihu obsahující vyprávění kronikáře Františka Vrzáka pocházejícího z dnes neexistující osady Podhájí. Velmi ji těm, co četli Rybí krev, doporučuji přečíst také.

V Rybí krvi se prolínají dvě dějové linky, přítomnost a minulost, která je "vyprávěna" Hanou. Kniha vypráví příběh vesnic a osudů jejich obyvatel, které byli vystěhováni kvůli výstavbě JE Temelín.

chamyl
28.12.2017

Jiří Hájíček rozehrává na pozadí "velkého" temelínského tématu civilní příběh obyčejných lidí a jejich dospívání. Přídavná jména "civilní" a "obyčejní" přitom rozhodně nejsou synonyma pro "nezajímavý" či "nudný". První lásky, radosti, zklamání i podrazy se - jako sice nehmatatelná, ale o to intenzívněji přítomná nit - uvěřitelně a bez patosu linou z 80. let dvacátého století až do současnosti.
Marná sláva: tento autor si na nic nehraje a o to více umí.

Chesterton
25.12.2017

Melancholie až deprese je převažující pocit z audioknihy. Chápu hodnocení 5* i 1* Papírovou knihu bych asi odložila. Audio mě nadchlo. Atmosféra mi přišla naprosto přesná! Autor vykreslil veškerou depresi a beznaděj té doby syrovými barvami. I název přesně ilustruje obsah:)