Růže pro Algernon
Daniel Keyes
Růže pro Algernon patří k nejinspirativnějším příběhům moderní literatury. Už od roku 1959, kdy se poprvé objevila jako krátká povídka posléze odměněná cenou Hugo, nejvyšším čtenářským oceněním v rámci fantastického žánru. Později svůj vlastními životními zkušenostmi inspirovaný příběh Daniel Keyes rozšířil do románové podoby a opět si neústupně stál za jeho zakončením, přestože byl stejně jako v případě povídky nucen najít si nového nakladatele. Od té doby se Růže pro Algernon objevila v nejednom filmovém i televizním zpracování, jako divadelní hra prošla nepřeberným množstvím rozmanitých zpracování po celém světě a mnohými i u nás, inspirovala řadu různě upravených příběhů, hudebních skladeb či alb a v posledních letech byla zpracována také jako francouzský film či jihokorejský a v minulém roce i japonský televizní seriál. Charlie Gordon si v jednom z nejcitlivějších příběhů naší doby podmaní i vás…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2016 , ArgoOriginální název:
Flowers for Algernon , 1966
více info...
Přidat komentář
Kdysi jsem viděla s Honzou Potměšilem a líbilo se moc,pak jsem si koupila knihu a také fajn. Jen jsem si tenkrát říkala a kdy budou pokusy na lidech???A proč nemají lidé v lásce někoho kdo touží být "chitrí" spousta otázek
Nápad je opravdu dobrý. Literárně není ale román nijak výjimečný. Autor vypráví jednoduše a v jaké fázi pokusu Charlie je, poznáme podle složitosti větných konstrukcí a pravopisných chyb v deníku. Kniha nastoluje řadu morálních otázek – jak jednat s lidmi s poruchou intelektu, jak podporovat rodiny s takto postiženými dětmi (aby byly motivovány se o ně starat), je úzce specializovaný vědec opravdu vždy kapacitou a nezpochybnitelnou autoritou ve svém oboru, i obecně ve společnosti? Je vysoký intelekt pro člověka výhodou, nebo vede k osamění. Je inteligentní jedinec „lepší“ člověk než ten hloupý, žije hodnotnější život… Autor naštěstí příliš nemoralizuje a ponechá na čtenáři, jaký názor si vytvoří.
„Včera večer jsem si nemohl vzpomenout, kde bydlím. Domů mě zavedl policista. … Nechce se mi to zapisovat, ale pořád si připomínám, že jsem jediný na světě, kdo může zaznamenat, jak to probíhá, když k tomuhle dojde.“
Románový Charlie určitě není jediný, komu se tohle děje. Stačí se podívat na ty zástupy lidí s počínající demencí v naší stárnoucí populaci. I já jsem nutně přemýšlela při čtení o tom, jestli se to bude jednoho dne týkat i někoho, kdo je mi blízký nebo mě samotné.
Nevím, co ke knize napsat, abych moc neprozradila z děje. Hluboce lidské. Silně mě zasáhla.
Krásně vystavěný příběh, který se dá chápat v mnoha rozměrech. Ukázka dospívání a dospělosti, přemýšlení dítěte, přechod do stáří. Nebo pohled chování společnosti vůči duševně chorým. A to vše je skvěle napsáno a čtivé. Přitom lehké čtení, bez hororových pocitů nebo depresivních scén. Moc pěkné.
Už mi pomalu dochází má zásoba superlativ, jak často jsem poslední dobou četl kvalitní knihy. Ale Růže pro Algernon... To je úplně jiný level! Jímavý a citlivě podaný příběh o snaze jednoho retardovaného chlapce stát se chytrým. Neskutečně lidsky popsaný boj s větrnými mlýny, které lidská společnost staví kolem odlišných lidí. Za mě naprostá pecka. Tato kniha mou knihovnu nikdy neopustí.
Výborná povídka, originální, velice čtivě napsaná a realistická.
Naprostá nadčasová klasika sci-fi tvorby.
Tak jako mnozí jiní jsem se s touto knihou seznámil na ZŠ, ale docenil ji až na VŠ. Je to nenucené a dobře napsané. Tempo příběhu mi sedí, stejně tak i literární forma ve které je dílo čtenáři předloženo.
Myslím, že keď poviem, že knižku nemôžem dostať z hlavy, netreba nič viac dodať. Snáď len, že som nečakala, že bude taká fascinujúca! Je o čom rozmýšľať.
Ťažká kniha, smutná a miestami ma veľmi hnevala. Akí zlí, priam odporní dokážu byť ľudia, dokonca aj rodičia keď je niekto iný.
Páčilo sa mi, ako autorka vytiahla čitateľa do hlavy Charlieho. To ako písala na začiatku aj na konci, potom keď mal vyššie IQ bolo to vidno aj na písme.
Taky jsem si chtěla přečíst nějakou klasiku. Po prvních 30 stranách jsem si říkala, že to prostě nedám. Protože se jednalo o zápisy Charlieho, který měl IQ 67 a zrovna se naučil psát, jeho pravopis tomu odpovídal. Nejen že mi "krvácely oči", ale musela jsem číst mnohem pomaleji, abych vůbec pochopila smysl sdělení a některá slova si říct nahlas, protože v psané formě s chybami jsem nechápala, co znamenají. Pak se to začalo zlepšovat, tak jsem se zaradovala. Jenže jakmile začal psát pravopisně správně, začaly se vynořovat vzpomínky z dětství, kdy se mu vrstevníci vysmívali a šikanovali ho a on tomu nerozuměl. Nebo jak na něj byla matka zlá a přísná, protože si myslela, že se musí víc snažit, aby se něco naučil. To mi opravdu nedělalo dobře. Po 70 stranách jsem zjistila, že se musím do čtení nutit, takže jsem knihu odložila, a proto ji nehodnotím počtem hvězdiček.
Ke klasikám se vždycky dostanu jen jednou za čas. Pravidelně je mým novoročním předsevzetím, přečíst jich více, ale nakonec obvykle dostanou přednost novinky. Absolutně nechápu, proč tomu tak je, protože pokaždé, když po klasice sáhnu, stojí to za to. Růže pro Algernon není výjimkou. Příběh Charlieho Gordona chytne za srdce a odhalí skrytá zákoutí našeho chování, kterému normálně ani nevěnujeme pozornost. Přestože by hlavní dějová linka spadla žánrově spíše do sci-fi, já knihu mnohem více vnímala jako příběh o mezilidských vztazích na mnoha úrovních. Je to o přátelství, o touze milovat, o neschopnosti sblížit se sexuálně s osobou, která pro nás znamená víc než kdokoliv jiný, o tom, jak na sebe lidé umějí být zlí, o pohrdání, nadřazenosti a spoustě dalších témat, jež jsou nakonec mnohem podstatnější než samotný experiment se zvýšením IQ. Paralela Charlieho s myší Algernon je úchvatně zpracovaná a velmi dojemná. I fyzickou knihu bych bez váhání hodnotila „plným počtem“, chcete-li ale posunout svůj čtenářský zážitek na úplně jiný level, zvolte audioknihu namluvenou Janem Potměšilem. Herec je s charakterem Charlieho Gordona neodmyslitelně spjat už díky divadelnímu představení a z audioknihy je toto spojení neuvěřitelně cítit. Snad nikdy jsem neposlouchala příběh, kde by mi narátor tak moc seděl k hlavní postavě. Potměšil umí tak přesně intonačně vystihnout Charlieho rozpoložení a jeho momentální míru IQ, že poslech je skutečnou lahůdkou, která ještě posílí výsledný dojemný zážitek. Bez váhání se tak Růže pro Algernon řadí mezi nejlepší knihy tohoto roku a věřím, že s odstupem času i mezi to nej, co jsem vůbec kdy přečetla.
Zajímavá kniha, námět - líbila se mi. Chudák Charlie, který to musel všechno snášet. Sice dostal šanci na "jiný" život, ale bylo to pro něj lepší? "Dřív se mi vysmívali a pohrdali mnou za mou nevědomost a tupost; teď mě nenávidí za to, že mnoho vím a chápu."
Celý tento vědecký experiment s umělým navýšením inteligence dopadl - asi jak musel. A tím, jak je to napsané si to čtenář uvědomuje víc a víc. Celkově je to podnětná kniha se zajímavými myšlenkami. Holt, inteligence není vždycky všechno. Osobnost jedince je daleko komplexnější.
Jeste nejsem ani v polovine knihy a bojim se cist dal ze to spatne dopadne. Mam takovy pocit. Jsem v te knize az moc citove angazovana, tak se bojim konce, ale zaroven nemuzu prestat cist. Tohle mi jeste zadna kniha neprovedla.......... Tak docteno a nemam slov. Mam v hlave uplne vymeteno. Zazracna kniha.
(SPOILER)
Děsivá, zajímavá, poutavá. Je psaná deníkovou formou z pohledu Charlieho, který je nejprve retardovaný, takže se jeho zápisky prakticky nedají číst a často je potřeba si něco přečíst nahlas, protože jinak to rozluštit nejde, ale po experimentu se z něj postupně stává génius. Emočně nevyspělý, minulostí poznamenaný, ale génius.
Je to jedna z mála knížek, kde mi přišel hrdina, i přes jeho (počáteční) nízkou intelektuální úroveň, napsaný uvěřitelně, i když v části, kde byl Charlie géniem, se Keyes pustil na tenký biomolekulární led a matně si vybavuju, že tam něco z jeho vyjádření bylo nepřesné a génius by to neřekl.
Určitě si na knížku udělejte dostatek času, zaslouží si to.
Musím říct, že mě to hodně nadchlo přečetl jsem to zhruba za 7-8 hodin. Mrzí mě, že nevím, jak to dopadlo s Alice té jsem fandil a s jeho tátou vlastně. Ovšem bylo to super-. Tyhle knihy nečtu, ale bylo to fajn.
Příběh i forma vyprávění je mi důvěrně známá z povinné četby na vysoké, takže jsem věděla, do čeho jdu. Proto mě tu vlastně nic moc nešokovalo ani nepřekvapilo. Je to krásný příběh, který je hodně na přemýšlení. Škoda, že většinu za mě vymysleli ve škole. Já už jen četla příběh, o kterém jsem dopředu věděla všechno, i jak dopadne.
Štítky knihy
přátelství deníky zfilmováno humanismus myši IQ, inteligence mentální postižení Nebula (literární cena) psychologické experimenty
Kniha Růže pro Algernon je v
Právě čtených | 32x |
Přečtených | 4 268x |
Čtenářské výzvě | 820x |
Doporučených | 618x |
Knihotéce | 632x |
Chystám se číst | 1 739x |
Chci si koupit | 351x |
dalších seznamech | 40x |
Nečekala jsem, že mě závěr knihy tak moc rozesmutní. Všechno sice nasvědčuje tomu, že to takto dopadne, ale jako čtenář si stejně nemůžu pomoct a doufat ve šťastný konec. Málokdy ve mně kniha zanechá takové pocity. Určitě mohu doporučit, velmi emotivní čtení. 5/5