Růže pro Algernon
Daniel Keyes
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311693/bmid_ruze-pro-algernon-frI-311693.jpg
5
3138
562
Růže pro Algernon patří k nejinspirativnějším příběhům moderní literatury. Už od roku 1959, kdy se poprvé objevila jako krátká povídka posléze odměněná cenou Hugo, nejvyšším čtenářským oceněním v rámci fantastického žánru. Později svůj vlastními životními zkušenostmi inspirovaný příběh Daniel Keyes rozšířil do románové podoby a opět si neústupně stál za jeho zakončením, přestože byl stejně jako v případě povídky nucen najít si nového nakladatele. Od té doby se Růže pro Algernon objevila v nejednom filmovém i televizním zpracování, jako divadelní hra prošla nepřeberným množstvím rozmanitých zpracování po celém světě a mnohými i u nás, inspirovala řadu různě upravených příběhů, hudebních skladeb či alb a v posledních letech byla zpracována také jako francouzský film či jihokorejský a v minulém roce i japonský televizní seriál. Charlie Gordon si v jednom z nejcitlivějších příběhů naší doby podmaní i vás…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2016 , ArgoOriginální název:
Flowers for Algernon , 1966
více info...
Přidat komentář
Dnezka se mnou ďelaly tezt.
Mislím že sem to neuďelal
a mislím mňe teťka nepoušijou.
Pracovňý hlášeňi č.1 tř. břesen
Ríkal mně můj kňychkupec ať si to kupým že prí mňa to svíši íkvé a ja ani nevým co toto íkvé vobec je aň netušým estli vobec umym čisť A sem si říkal to skuzím a snad mňato opravdu to íkvé ňěgke v mozku najdě ihneď spočaťku mi to ďelalo obrovzkéj průblém sem si něpamatoval co štu to prí buďe lapší gkiž si budu psát ďěníček abich jako veďěl co štu bich to nesapomňěl
pracovňý hlášeňí č2 štvrt. břesen
malý ohuthnávki
Kdyš mně budou platit budu to dělat. Ale psát je velmi těškí.
Pracovňý hlášeňí 5 6ho břes
Předtím sem aspoň nevjeděl že sem hloupjejší neš miš. Asi uš nebudu psát pracovňí – pracovní – hlášení.
PRACOVNÍ HLÁŠENÍ ČÍSLO 10 - 22. DUBNA
Dnes mňe můj beta čtenář visvjětlil co to je interpukce a já vní našel oblíbeňí. ::,.!““a sem“, !si !řekl., Že je.... to,,,? Dobrá ?_!!věc/(/ tahle““ interpukce, ..,tak%% proč jí nezačít ˇ““poušívat....
24.dubna:
Pracovní hlášení, které jsem dříva psal jsou nějaké divné.
Snad jsem to ani nebyl já.
Říkali mi: s pravopisem si nedělej starosti nebudeme stoho dělat vědu.
30.dubna:
I to slovo „interpunkce“ jsem si musel najít ve slovníku. A našel jsem tam i další slova a teď už jim rozumím. A zjistil jsem, že mé IQ tam někde bylo a začíná pracovat na plné obrátky.
10. května – Je ironické, že veškeré mé IQ (teď už má hodnotu 180) nedokáže vyřešit takovou banalitu, jako je lidské chování. I Algernon je chytřejší než všichni ti vědci, které denně potkávám.
20. května - – Nejsem ten Terva, co kdysi. Jsem jiný. Dokonce nejsem ani ten, co tu začínal psát. Snad nějakej zázrak. Změnil jsem se, jsem chytřejší. A dělat na míchačce na těsto a chodit po roznáškách, to není práce pro chytrého člověka.
PRACOVNÍ HLÁŠENÍ 12
6. června – Psaní je pro mě už velmi pomalé. Musím přejít na diktafon. Se čtením je to už také horší. Čím víc tuhle knihu čtete, tím víc zjišťujete, že zas tak inteligentní a chytrá není. Pan spisovatel Daniel Keyes je omezen svou minulostí a do budoucnosti zas tak moc neviděl. Svého hlavního, tupého a následně inteligentního, hrdinu nedokázal dostat nějak moc daleko ani vysoko. Sice o něm tvrdí, že je inteligentní, ale z obsahu příběhu mi to moc nepřipadalo. A tak jsem dnes byl nakopat do prdele svého knihkupce a řekl jsem mu, ať si podobné příběhy prodává někomu méně inteligentnímu.
10. června - Toto je poslední pracovní hlášení, psaní je velmi pomalé. Několik odstavců jsem napsal v jiném jazyce. Už jich umím deset a ještě dva staré, dnes již nepoužívané. Dokonce jsem přišel i o přátele, už se nedokážu s nikým pořádně pobavit. Ve srovnání s idiotem se každý cítí jako inteligent a co mám pak říkat já o vás?
Pracovní hlášení: Diktafon - červenec
Suomen kielen varsinaiseen äännerakenteeseen ei kuulu sananalkuisia konsonanttiyhdistelmiä. Vanhoissa lainasanoissa sellaiset yhdistelmät ovat yksinkertaistuneet, joskin vanhassa kirjakielessä ja joskus muutoinkin on säilynyt joitakin jäänteitä.
Z příběhu jsem vybral několik citátů, ale musím vás varovat, některé jsou ještě s doby, kdy jsem mňěl íkvé 30 a přál jsem sy bít nejchitřějším človjěkem na celím zvjeťe......
PS – Přineste, prosím, někdo růži pro Algernon.
Růži pro Algernon jsem si dovolila " přečíst" jako audioknihu, líbilo se mi to moc.
Neuvěřitelně silná, působivá kniha, která se přes nenápadný rozjezd naprosto zadře pod kůži.
(Můj komentář byl již dříve přesunut do diskuze, po dvou letech zpět do komentářů a po pár dnech zase zpět do diskuze, asi mají moderátoři odlišné názory... Tady na něj tedy jen odkazuji -13.9.2015).
Krutá a rozporuplná kniha:
- kdo má pravdu?
- kdo má právo cítit se ublíženě?
- co je v životě opravdu důležité?
Po přečtení není v mých možnostech se rozhodnout...
Příběh lásky, krutosti nebo intelektuálního odcizení? Pro někoho možná ano. Po letech však musím uznat, že víc než cokoli jiného je pro mě Růže pro Algernon odrazem syrové reality. Sledovat postupnou změnu osobnosti bylo svým hrůzostrašným způsobem naprosto uchvacující. Možná je to formou, jež je kniha koncipována nebo volbou slov ale vzkaz mezi řádky byl pro mě jednoznačný - lidé jsou schopni mnoha protichůdných pocitů a činů.
Jaký by byl svět, kdyby bylo průměrné IQ o trochu vyšší? A jaký by byl svět, kdyby vysoké IQ nebylo jen trojciferné číslo ale i záruka moudrosti? Co by s lidskou myslí způsobilo zlepšení jiné dovednosti než inteligence?
Věřím, že každý se v jisté fázi Charlieho života pozná a to je snad i jeden z důvodů proč je kniha tak oblíbená. Doporučuji začíst se a nalézt i kousek sebe.
Růže pro Algernon není literární dílo na zaplnění nudných chvil na pláži, není ani filozofickým dílem hodným hloubkového studia ale ve správném věku dokáže čtenáři na chvíli zastavit srdce.
Pocity, které vypíšu, stěží dokáží vystihnout skutečnou podstatu toho, co všechno ve mně příběh Charlieho vyvolal. Radost, hněv, obdiv, bezmoc, tíseň, prázdno... Že tzv. normální lidé se ke slabším dokáží chovat odporně, a jako mě to rozčílí v běžném životě, tak jsem to zažívala i při čtení. Že kromě krátkých mimofází jsou vysoce inteligentní lidé osamocení. Že se tolik lidí vzdělává, čte, rozvíjí se a mnohé s nich ve stáří také čeká zapomínání a odevzdanost. A podobně...
I když jsem knihu přečetla za dva dny (kdybych se nebála, že mi pukne srdce, zvládla bych ji přečíst najednou, ale těch posledních padesát stran jsem radši nechala na druhý den), ponesu si ji v duchu nadále.
À propos, 15. září koupím kytičku růží, abych i já uctila památku myšky Algernon.
Měla jsem čtení téhle knížky mezi plánovanými počiny a jsem ráda, že mně čtenářská výzva donutila ji přečíst. Téměř od začátku se nabízí vývoj příběhu a vše se postupně potvrzuje, ale číst si v deníku Charlieho Gordona je jako číst v jeho duši, takže vlastně vše je, jak vypadá na začátku, ale nic tak vlastně není :-). Jednoho to nutí přemýšlet nad souvislostmi mezi inteligencí, empatií, prožíváním různých emocí a ještě spoustou dalších věcí. Nevím proč, ale přes pár slziček, které jsem uronila, no jasně, to se dalo čekat, jsem známá fňukna, mně román naplnil klidem. Nevím, kde se to vzalo, ale je to tak.
„V naivitě neznalosti jednám se všemi čestně, očekávajíc stejné chování a můj svět je dobrý. Ve skepsi poznání chápu lidskou krutost; i já jsem otrokem pošetilé představy nadřazenosti a ubližuju stejně, jako ti, kteří činili mi hoře. Otokem zapomnění stávám se zas hlupákem, leč šťastným. Svět je moc velký pro ušlechtilé lidské srdce a já jsem šťasten, že jsem jej mohl uschovat a uchránit před zlobou, která by jej nenávratně poškodila. Zbabělé? Možná. Naštěstí sudba mě zprostila volby.“
Pokud jste příliš chytří, tak jste se jistě již několikrát setkali s myšlenkou, kterou kniha přináší, a i když se holedbá, že právě v tomto díle se myšlenka objevila poprvé doporučuji vám nejdřív trochu zhloupnout abyste si mohli knihu naplno užít. Pro zhloupnutí sledujte nějakou dobu seriály na tv nova případně jakýkoliv film od Zdeňka Trošky. Nebo zkuste nadbytečný výkon mozku zahnat alkoholem, což je určitě příjemnější zpúsob.
Pokud jste již prúměrně chytří, udělejte si trochu času a přečtěte si tuto dobrou knihu.
No, a pokud jste příliš blbý až negramotní na čtení celé knihy, řeknu vám vtip, který vesměs shrnuje celý děj.
Hlupák uloví zlatou rybku.
"Hele riba, já tě sním"
"Ne, nejez mě, splním ti tři přání"
"No dobře, tag já chci být chitrý"
Bzink *
"Uf, to se mi ale přitížilo, že bych se z toho posral"
Bzink*
"Sakra, já se fakt posral, to jsem ale pitomec"
Bzink*
"Jé, hele riba, já tě sním"
Styl deníku mi úplně nesedl, i když měl svůj jasný význam (i na stylu se ukazovalo, jak se hrdina mění), ale obsah to dokonale vyvážil.
Pobrečela jsem si. Ten pocit beznaděje, který zažíváte společně s hrdinou... To se nedá popsat, to se dá jen přečíst a pocítit. Je to vlastně jako znát svůj osud. Díváte se na malou myšku a víte, že vás potká to samé.
Je lepší být šťastný a nevědět anebo vědět a být nešťastný? (Samozřejmě to druhé.)
Nadeje a bezmoc, vzestup a pad, pokora a arogance, empatie a lhostejnost, radost a vztek, to jsou vse emoce, ktere v knize a v sobe najdete, budete-li cist. Okolo tehle knihy jsem obchazela mnoho let, ale prisla mi moc opevovana a to muze byt predzvest zklamani. Ne v tomhle pripade, vezmu-li v potaz, kdy se autorovi zrodil napad v hlave, je to neco neuveritelneho a vskutku nadcasoveho. Smutek z osudu mysky a cloveka mne bude jeste chvili provazet. Chtela bych pochvalit a vyzdvihnout preklad, musela to byt tezka, ale nadherna prace. Vic takovych knih si preju jeste ocuchat ;)
Wow! Tak tohle je kniha jak se patří. Strašně moc mne bavilo číst Charlieho zprávy. Sledovat ho, jak se stává čím dál tím chytřejší a v jeho textech postupně ubývají pravopisné i gramatické chyby. Zažít s ním, jak se poprvé zamiluje a jak se díky vzrůstající inteligenci postupně stává čím dál tím více osamělý. Bylo mi ho líto, když si postupně začal vybavovat vzpomínky na to, co prožil v dětství. Soucítil jsem s ním, když si uvědomil, že pro lidi z jeho okolí, je pouhým terčem posměchu.
Bylo to prostě úžasné prožít s Charliem část jeho života a přestože to místy bylo čtení moc smutné, tak bylo zároveň i krásné. Na závěr nezbývá nic jiného, než občas vzpomenout na malou myšku Algernon a věnovat růže na její hrob.
Za mě moc krásná kniha, která ani po letech neztratila nic ze své aktuálnosti. Dávám plný počet hvězd, protože Růže pro Algernon si ho prostě zaslouží.
Povídku Růže pro Algernon jsem četl před mnoha lety a dodnes vzpomínám na ten něžný, smutný a krásný příběh. Román mě ale zklamal. Chytrý Charlie mi byl strašně nesympatický. Když byl retardovaný, vždy se našli lidé, kteří se mu snažili pomáhat a chránit ho. Žádného vděku se nedočkali, stejně jako vědecký tým, který mu nabídl nový život. Nějak se mi nechce přijmout autorovu myšlenku, že čím větší IQ tím větší hulvát a sobec.
Vynikající kniha, která mě dostala od začátku až do konce. A vlastně ani nevím, proč jsem si ji nepřečetla už dříve. Kdybych věděla, že to není možné, skoro bych měla nutkání zeptat se autora (pokud by ještě žil, samozřejmě), zda to sám zažil, neboť Charlieho úvahy, vnímání, přesvědčení byla tak realistická, že musí chytit za srdce každého. Je smutné a neuvěřitelné zároveň, jak obrovský klín mezi dva lidi může vtlouct výška IQ. Jako jazykovědec jsem velmi ocenila hru s jazykem, která ukazovala, že sám autor měl velmi dobře nastudovánu propojenost inteligence s užívanými jazykovými formami.
Jestli existuje lepší kniha než tato , tak nemůže pocházet ze Země možná ani ne z naší galaxie. Tak oroginální nápad, úžasné zpracování. Konec, který musí dostat úplně všechny. Ale, co mě dostalo ze všeho nejvíce, tak to název knihy, respektive konec. 1000000/5
Štítky knihy
přátelství deníky zfilmováno humanismus myši IQ, inteligence mentální postižení Nebula (literární cena) psychologické experimenty
Růže pro AlgernonKniha Růže pro Algernon je v
| Právě čtených | 31x |
| Přečtených | 4 267x |
| Čtenářské výzvě | 819x |
| Doporučených | 618x |
| Knihotéce | 632x |
| Chystám se číst | 1 738x |
| Chci si koupit | 351x |
| dalších seznamech | 40x |
Tak nevím v jaké části života byl Charly Gordon štastný asi v žádné.Bylo to teda neuvěřitelně napsáno.Po přečtení řeším spoustu otázek a více se kolem sebe dívám.Hlavně se snažím nesoudit na první pohled.K čemuž lidé občas směřují.