Rozum a cit
Jane Austen
První publikovaný román Jane Austenové Rozum a cit (1811) dodnes nachází vděčné čtenáře a především čtenářky, neboť hrdinkami jsou dívky a ženy, které se musí smířit s tvrdostí života a najít rovnováhu mezi rozumem a citem. I po téměř dvou stoletích překvapuje autorka neobvyklou zápletkou, jemným humorem, skvělými dialogy i vřelostí citu. Mnohými čtenáři i kritiky je proto považována za největší autorku anglické prózy...... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1996 , AcademiaOriginální název:
Sense and Sensibility , 1811
více info...
Přidat komentář
I když tato kniha byla vydaná dříve jak Pýcha a předsudek, stejně se jí v mnohých oblastech nevyrovná. Oceňuji především schopnost nečekaných zvratů (což je u samotné J.Austenové obvyklý znak). Občas mě vytáčely výlevy samotné Marianny a hlavně jsem nemohla vystát paní Fany F. I přesto je to pěkný příběh, bez extrémního přeslazení :).
Rozum a cit je první kniha od J. Austen, kterou jsem se rozhodla si přečíst a rozhodně nelituju. Posledních 50 stran jsem přečetla snad na jeden nádech a všechno se vyvinulo úplně jinak, než jsem si v hlavně předvídala. Tahle kniha mě opravdu dostala, nemůžu jinak než dát 5 hvězd.
Moje premiéra od Jane Austenové a musím uznat, že se mi velmi líbila. Lehce a pěkně se četla. Děj mě velmi potěšil - Jane vylíčila svět a charakter lidí úplně přesně. Jde vidět, že se od té doby mnoho nezměnilo. + Jsem spíš pro úplné šťastné konce, takže mě ani v tomto ohledu kniha nezklamala. Rozhodně se brzy vrhnu do Pýchy a předsudku.
Četla jsem hned po „Pýše a předsudku“, což byla má první kniha od Austenové a byla jsem z ní opravdu nadšená. Uvažovala jsem, jestli vůbec další knížku číst, protože mě i tak trochu ovlivnily zdejší komentáře, že „Rozum a cit“ už prostě není to „ono“. Navíc jsem znala děj z filmového zpracování, což mě taky odrazovalo. Nakonec jsem do toho šla a zatraceně mě to dostalo. Možná proto, že povahově mám k Elinor blízko a tak jsem občas měla pocit, že mi Austenová mluví z duše. Chvílemi mi jí bylo opravdu líto. Oproti tomu mi občas Mariana s celým svým duševním utrpením a emocionálními výbuchy lezla pěkně na nervy. Ale budiž. Líbil se mi i humor a ironie – zvláště ono hašteření se nad roztomilostí dětiček Middletonových mi přišlo mimořádně nadčasové :) Příliš mnoho romantiky jsem tam nenašla, ale v mém případě je to spíše plus a i tak tam toho bylo dost. Toto období mám ráda, tak oceňuji i popisy každodenního života té doby. Upřímně by se mi asi mnohem víc líbilo, kdyby Elinor skončila s plukovníkem Brandonem (Edwarda mám za pěknýho troubu), takže pro mě svým způsobem happy end jen tak napůl. Ale člověk asi nemůže mít všechno :)
Pro mě další odškrtnutí položky na výpravě za doplněním základního vzdělání a zklamání. Protože já tam tu romantiku prostě necítím.
Nad popisem krajiny se mi zasněně mlžily oči :)
Pro někoho velmi typický a romantické - ale pro mě to zase tak výborné nebylo. Některé pasáže byly k uzoufání nudné a myslela jsem, že u té knížky usnu...
A klidně na mě házejte hlínu, ale prvotina paní Austen mě toliko neuchvátila. Rozhodně to není tím, že by byla knížka špatně napsaná, chraň bůh, to ne, čte se sama a více než dobře. Co mi poněkud vadilo, byly přímo hlavní hrdinky. Mám dojem, že se autorka snažila tolik dostát názvu knihy, až ze slečen vlastně udělala karikaturky na dané ctnosti.
Zatímco mladší sestra se zmítá ve vírů vášní, podléhá silnému nervovému vypětí lásky, prolévá moře slz, její starší sestřička je tak rozumná, že by svým vnějším zdánlivým chladem zmrazila Marianiny slz v ledové rampouchy.
Každopádně i přesto jsem si Rozum a cit vychutnala, což je z valné většiny zásluha vypravěčského talentu paní Austen. Její popisy, charakteristiky i zvolené prostředí je téměř bezchybné. Samotný děj je sice celkem zamotaný, ale neměla jsem pocit, že bych se v něm ztrácela.
Nepřeslazená romantika, z níž mě netrnuly zuby.
Začátek knihy byl pro mě náročnější, než jsem si zvykla na styl psaní. Nicméně posléze jsem se nemohla odtrhnout a čtení mě velice bavilo. Působivé vyprávění, chvílemi vtipné i smutné. Nejvíce se mi líbí popisovaná soudržnost sester a matky. A líbí se mi svým způsobem i doba, ze které kniha pochází.
Nepokladám sa za romantika, ale knihy Austenovej hltám jedna radosť. Atmosféra, príbeh, jazyk, správanie, charaktery, obdobie.
Čo sa týka knihy Rozum a cit, nie je to moja obľúbená Austenovej kniha. Neuveriteľne ma iritovalo nezištné správanie Elinor a na druhú stranu som nikdy neuverila láske Marianne k Brandonovi...
Číst knihy Jane Austen v dnešní době je ošemetné, dámy. Je jasné, že se tak od čtvrté stránky musíte do někoho zamilovat, neb je to z doby, kdy ještě mladí pánové nepouštěli dveře, když do nich vcházíte, potutelně neodstrkovali židle, když si sedáte a nedali vám svou tašku, když viděli, že nic nenesete. Na, tumáš, vem moji bednu s lahváčema, copak nevidíš, že už nesu svoje cigára, ženská nešťastná?! Tady se mladé ženy nosí na rukou, recitují se jim básně a píší něžné dopisy. Stojí to pak hodně sklenek whiskey dostat se ze světa madam Austenové zpět do reality, ale když už jsme mírně naváté (Dáma se nikdy nezřídí pod obraz!), pojďme si rozebrat, zda se ve vztazích řídit rozumem či citem?! Já vám nevím, zkusila jsem napsat do Bravíčka, jestli by mi na tuto ošemetnou otázku neodpověděli a oni prej, řiď se citem, poslouchej své srdce. No, mé srdce povětšinu času touží po někom jako je pan Willoughby a zbytky rozumu jen chabě oponují, že tihle frajírci bývají problémoví, obvykle to končí slzami a radikálním ztenčením nikotinových zásob. Kolikrát já si už předsevzala, že místo muži se oddám raději vyšívání deček nebo štrikování, pak ale nastoupí na scénu další rebel bez příčiny, já odhazuji pletací jehlice vdál a jsem znovu ztracena jak David Hasselhoff na pláži v Kalifornii po láhvi ginu.
Tuto knihu jsem četla až po Pýcha a předsudek a možná proto, mě tato kniha tolik nezaujala. Ale i přesto je to celkem pěkné čtení :)
Začátek a prostředek jsou příjemně rozvláčné, ale konec mi přijde hodně zkrácený, takový trochu: už mě to nebaví, tak to rychle ukončíme. Je zde mnoho postav, což je občas trochu matoucí. Ale jako oddychovka je to super knížka
Největší chybu, kterou rozhodně nemůžete udělat před tím než si přečtete nějakou knihu od Jane Austen je, že se podíváte na filmové zpracování, proto průměrné hodnocení, protože mě kniha nebavila, začátek byl pro mě zdlouhavý, jelikož jsem stejně věděla, jak to skončí. Od teď se budu dívat na film až po dočtení knihy, nikdy dřív. Není to tak krásné a kouzelné, když víte, co se má stát.
No, Pýcha a předsudek to není, ale to bylo jasný. Nenadchlo mě to až tak, jak jsem očekávala. Trvalo mi dýl, než jsem se začetla, ale stejně z toho mám takový slabší pocit. Nejvíc se mi líbila asi druhá - prostřední část, tu jsem přečetla rychle. Možná mě trochu odrazovalo občasný zdlouhavý popisování a miliony postav - někdy jsem se musela zamyslet, když se na posledních stránkách objevil někdo, o kom byla zmínka na začátku, že o kom se vlastně mluví a co je zač. Konec se už pak dal očekávat.
Takový průměr, ani nic úžasného, ani nic hrozného, nelituju, že jsem se do ní pustila. A stejně mám styl, kterým Jane píše, ráda.
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura romantika regentská Anglie
Autorovy další knížky
2007 | Emma |
1996 | Rozum a cit |
2007 | Opatství Northanger |
2009 | Sanditon |
2006 | Mansfieldské panství |
Pěkný promyšlený příběh vhodný na odpočinek. Sice mě to nezaujalo tak moc, jak by asi mělo, ale i tak jsem si dobře početla.