Jsem rozohněná

10.11.2014

Mno, a je konec ;-) Nebylo to špatný. Názory se samozřejmě mohou různit dle pohlaví čtenáře :-))) V určitých chvílích tam bylo skutečně hoooodně pocitů (ale možná o malinko méně než v předchozích dílech a samozřejmě chyběly přeškrtané řádky - vždyť už není roztříštěná:-). Ale skutečně rozohněná byla myslím až na konci - ten mohl být i protáhlejší. I ve třetí knize byla minimálně jedna chvíle, kdy má trpělivost byla napínána do krajnosti, no nakonec jsem tu záplavu pocitů nějak ustál a došel až do finále. I přes pár mušek dávám plný počet!
PS:
Tak jsem si dočetl nevydané dvě kapitoly (ani jsem nevěděl, že něco 'chybí', až když jsem mrkl na komentáře). Upřímně jsem je ani nepotřeboval, ale pravdou je, že mi konec (i samotné knihy) přišel dost useklý. Takže OK, díky za to!

08.11.2014

neskutečné!! Důstojný a krásný konec skvělé série

"Rozohni mě, lásko. Rozohni."

05.11.2014

Trochu lepší než předchozí dily, ale když jsem knihu začala číst, tak jsem si pomyslela, co to je za kravinu. Četla jsem mezi 2. A 3. Dílem jiné knihy a tak byla přirozená reakce tuto knihu považovat za děsnou slaďárnu...
Jinak když jsem se dostala do děje se mi vážně líbila!

23.10.2014

Ju, super, hezky to skončilo, ale Adam mě teda neskutečně vytáčel, zlatej Kenji. ♥ Warren ♥ , zlatíčko.

06.10.2014

Tehereh Mafi vsadila na spojení dystopie a superhrdinů, a to se jí vyplatilo. Vzniklo tím velmi zajímavé dílo, které bylo napsáno velmi čtivou formou. Navíc Juliette už v tomto díle není ta zoufalá a ubrečená dívka, která se nikdy pořádně nedokázala rozhodnout, anebo jí to trvalo strašně dlouho a pak se stejně nakonec rozhodla špatně. Teď už je to silná žena, která si za svými názory stojí a její jednání dává smysl.

30.09.2014

Konečný díl série Roztříštěná bych vyslovila slovem ATOMOVKA :D.
Děj je každou chvíli napínavý, není tam snad ani stránka příběhu, kdyby jste se mohli nudit :D.
Mám moc, moc, moc, moc, moc ráda postavu Aarona ( Warnera ). A taky obdivuju Kenjiho :D. Je to fakt super kluk, nebo spíš super chlap
Je skvělý, že si hlavní hrdinka nakonec vybrala jako svou právou lásku někoho o kom jsem si myslela, že je zlý a odporný člověk.
Ehm, lidi... taky máte chuť přaštit tou knihou Adama po hlavě? Choval se opravdu jako nemožnej blb :D. Ale myslím si, že takového nemožného blba jsem v té knize potřebovala :D, aby tomu dodal ještě takovou "třešinku na dort".

POZOR! KAPITOLY V KNIZE NEJSOU VYTISKLÝ, ALE UŽ MI JE NĚKDO POSLAL A TEĎ UŽ VÍM JAK TO DOPADLO! :D

Říkala jsem si, že kdyby spisovatelka napsala ještě 4. díl nebylo by to špatný, ale teď přemýšlím, jestli by to nebylo zbytečné. Pro mě tedy rozhodně ne :D!!!.
DOPORUČUJU!!!!!!!!!! :D :D :D.

28.09.2014

Závěrečný díl série Roztříštěná je kvalitní tečka na konci a já ji doporučuji především mladším čtenářům, kteří si knihu užijí ze všeho nejvíce. Pro milovnice hlavních hrdinů a emancipované dívky, které věří, že ženy dokáží ovládnout svět.

25.09.2014

Jsem nadšená! Poslední díl se mi neskutečně líbil a zhltla jsem ho na pár zátahů. Prvních pár kapitol se příšerně táhlo a bylo to jen kecy a kecy a kecy a dialog s Warnerem, ale jinak vlastně nic. Pak se to ale rozjelo a bylo to tak živé a příjemné a zajímavé, že jsem na nudný začátek rychle zapomněla.. Jsem zvědavá, co si na nás autorka vymyslí teď! :)

23.09.2014

Může obsahovat spoilery...

"Rozohni mě,rozohni"
Když jsem sáhla po první knize od Tahereh Mafi,věděla jsem,že dělám chybu.Věděla jsem,že pak budu neustále čekat na další díly a opravdu čekala...
Třetí díl začal opravdu nečekaně..."Válka skončila".....a mně klesla čelist,tak o čem to bude ?!
Celé provedení série jsem čekala úplně jinak.Kniha mě opravdu nezklamala,mile překvapila...a byla promyšlena do detailu,to také ocením.Četla se jedním dechem,prostě mi ji museli zavřít silou,abych přestala :)Trochu mě zaskočilo,že Juliette si nevybrala Adama,ale neberu to jako mínus,i když v prvním díle jsem si ho strašně oblíbila.Jediné,co mi vrtá hlavou je otázka "Co dál?"
Každopádně kniha je fantastická,klobouk dolů...

20.09.2014

Přečetla jsem jí během několika dní .

18.09.2014

Obsahuje spoilery

Hořím. Pohlcují mě plameny a za chvíli ze mě zbude jen hromádka bezcenného popela. Ta knížka mě stravuje. Nemůžu dýchat, lapám po dechu, plíce mi hoří. Ještě nikdy jsem při čtení knížky nepociťovala to, co při Rozohněné. Tolik rozporuplnosti. Chce se mi brečet, smát, ječet. Nejdřív jsem chtěla, aby Juliett zapomněla na toho šílence - Warnera. Pak bych nejradši nakopala Adamovi zadek. Chtěla jsem, aby se vrhla do náruče Aaronovi a už navždy tam zůstala. Potom jsem si přála, aby se mohla dotýkat Kenjiho a zůstala s ním. Ale když se to doopravdy stalo, už bylo moc pozdě. Už jsem jenom vrněla blahem nad tím, že si vybrala Aarona. Juliett mi byla v předchozích dílech neuvěřitelně sympatická. Ale to se nedá srovnat s tím, co jsem k ní cítila v Rozohněné. Přála jsem si, aby vystoupila z knížky a stala se mojí nejlepší kamarádkou. Tolik se změnila a o tolik k lepšímu. Musím citovat Kenjiho, protože přesně tak se v Roztříštěné a Zlomené chovala: "Pořád jsi kňourala. Všechno jsi strašně dramatizovala. A plakalas. Neustále." Víte, při čtení jsem si to neuvědomovala. Jenom jsem s Juliett soucítila, po tom, čím si prošla. A ve srovnání s Jul v tomhle díle musím říct, že byla opravdu lehce otravná. Konec k postavám, teď už k samotnému ději.
Musím říct, že mi bylo neuvěřitelně sympatické, že se autorka vracela i k událostem, které se staly v Roztříštěné. Hodně se řešily vztahy, možná až přespříliš, střed s protivným Adamem a milostnými scénami s Aaronem byl vážně zdlouhavý, (musím říct něco proti, abych jenom nechválila), mohlo by se dát víc prostoru konci, ale ten otevřený konec mi nevadil. Ale popravdě, ke štěstí by mi stačilo, aby Juliett přežila. Opravdu jsem se bála, aby to nedopadlo jako v Divergenci. Musím říct, že ten konec jsem (se zkušenosti s Deliriem) očekávala. Ale jak říkám nevadilo mi to. Očekávala jsem, že se Juliett setká se svými rodiči. Ale asi by to bylo jen zdlouhavé natahování a stejně by se nic nevyřešilo. Hlavně, že zabila Andersona. Takže na konec chci říct, že Tahereh se s tím poprala úplně úžasně. Po Zlomené jsem se bála, aby mě to nezklamalo, ale ne. Ani trochu.

Shrnutí na konec: Nejlepší dystopická série, jakou jsem kdy četla.

P.S. Naprosto souhlasím s komentářem hanjany.

P.P.S. S těmi doplňujícími kapitolami tomu nemám co vytknout. Sice tam být nemusí, ale jsou tou pověstnou třešničkou.

14.09.2014

Miluji tu knihu ! Jsem ráda, že se z Juliette stala lepší dívka, která se nebojí sama sebe.
A Aaron ......vrrrr !:-D

10.09.2014

Rozhodně celá série Shatter me bude patřit k mým nejoblíbenějším knihám. Závěrečný díl trilogie měl všechno, co by měl mít. Akci, napětí, romatiku, úvahové i vtipné pasáže, skvělé hrdiny (jak plné humoru tak i hysterické magory.. :D).. Jul se konečně vzchopila, Kenji byl skvělým bavičem, Warner byl jako vždy neodolatelný a Adam? Noo tak toho radši komentovat nebudu.. :D Závěr knihy a Juliettino demolování bylo perfektní!:)

09.09.2014

Tahle série si jednoduše zaslouží všechny hvězdy na světě! Patří k mým nejoblíbenějším a zanechává ve mě svůj otisk. Hlava mi ovšem nebere, proč Cooboo nevydalo poslední dvě kapitoly?! Díky Anne Leyyd za upozornění, přečetla jsem si je alespoň online. :) Neuvěřitelně mě ale rozčílilo, že nejsou součástí našeho vydání...Nejlepším dílem této série je pro mě ovšem Jsem zlomená :)..Jinak Tahereh je prostě kouzelnice a už teď se nemůžu dočkat jejich dalších knih! :))

07.09.2014

Řeknu jenom jednu věc: nejsem roztříštěná, ani zlomená, ani rozohněná…jsem totálně v hajzlu. Tím chci říct, že jsem se na poslední díl strašně těšila (hlavně po poslední větě dílu předchozího)…původně jsem myslela, že dokážu díly oddělit, ale zjistila jsem, že to není možné, protože tohle je jedna kniha rozdělená na tři díly (to se mi u trilogie stalo poprvé)…nejvíc jsem ocenila absenci prvku, který mi v Roztříštěné vzal dech (škrtání textu, by mě ve trojce naštvalo, už by to tam nedávalo smysl)…síla knihy spočívá v něčem jiném, než v ději (nebudeme si lhát, je trochu předvídatelný, ale to neznamená špatný, to v žádném případě a má hodně podobných prvků a linek jako její žánrový sourozenci, ale jestli se ještě někdo odváží říct, že je to přefiltorvaná Divergence nebo Hunger Games, asi mě omeje, já si moc dobře pamatuju, že jsem ty série četla a po tomhle díle jsem našla další sérii, která přeskočila stupínek nad HG, tak to prostě mám...), ale v tom, že je tak dokonale a krásně napsaná, tím je jiná od ostatních, autorka umí použít slova a obraty způsobem, který jsem ještě nečetla…není to jenom vyprávění děje stylem bla bla udělat tohle a bla bla došel támhle…jak už bylo napsáno, tady se musí používat mozek (v prvním díle jsem měla momenty, kdy jsem určité pasáže musela číst několikrát, abych pochopila, co jako tím chce autorka říct…to mě bavilo)

(Žádná zbraň, žádný meč, žádná armáda ani žádný král nikdy nebudou silnější než jediná věta. Meče mohou pořezat a zabít, ale slova se do člověka zabodnou a zůstanou v něm. Zanoří se do kostí a stanou se součástí těla, které si neseme do budoucnosti, a po celou dobu v něm vrtají. Už nikdy se jich nezbavíme)

Takže k ději…začátek je úchvatný (Juliette se konečně dozví, proč se stalo všechno, co se stalo), oceňuju, že to nebylo formou trapného vypravování, ale velice příjemnou formou, při které jsem zažívala stejné pocity jako oba dva, jenže u mě se střídaly (každou chvíli jsem chtěla vyprsknout smíchy, ale zároveň byla naštvaná a nepobírala)…takže rozjezd byl víc než dobrý…ale vyhraje svědomí a naší hrdince dojde, že realita je venku a musí s tím něco udělat…nic proti tomu…o těch, co sedí doma s rukama v klíně a nechají záchranu světa na někom jiném, se nepíše…alespoň jsem se mohla přesvědčit, že ten Adam, co mi lezl krkem od prvního setkání je fakt kolosální hňup-mě upřímně iritoval už v prvním díle, ne až v druhém, kdy začal naznačovat, že je asi fakt hňup (i těm, kteří to do té doby ignorovali), aby to ve trojce potvrdil a ještě za to chtěl pochvalu!...ale bohužel (nebo naštěstí?) jakoby se probral, když řekl tu „Velkou věc“…takže, jestli něco autorka něco zvládla naprosto bravurně, je to vývoj charakterů, protože každá její postava v podstatě skončila úplně na jiné straně než bylo na začátku naznačeno (až na hlavního záporáka, ten si to prostě zasloužil). Kenji se naprosto překonal. Měla jsem ho stále raději, jenže…jsem schopná uvěřit každému charakteru v knize, ale Kenjiho prostě ne. On je totiž příliš dokonalý, aby mohl být skutečný…tenhle knižní stereotyp „nejlepšího přítele“ na mě už nefunguje…každá moc dobře víme, jak to je v realitě (proto o nich tak rády čteme…). Aaron. Bylo jasný, že za tím bude ještě víc a líbilo se mi to postupné vypouštění informací, přestože to pro mě nebylo zase tolik šokující…takže spokojenost.
Celá série mě bavila (proto jsem se tak rozepsala). Dostala mě přesně tam, kam autorka chtěla. Vážně by mě zajímalo, jak dlouho autorce trvalo přijít na styl, kterým chce příběh psát. Protože to bylo WOW. Ani my nevadilo to věčné rozebírání Juliette. Naopak...v přdešlých dílech mě to naa pár místech lezlo krkem (jsme chudák, nikdo mě nemá rád, buli, buli). Jenže tady to bylo dobrý. Takže díky za tuhle skvělou sérii...

SPOILER!!!!!!!!!!!!!!!!!! AŽ DO KONCE KOMENTÁŘE SPOILER!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Konec: pochopila jsem, že se čtenáři asi rozdělí na dva tábory…
a) ty, kterým se to líbilo, jak to bylo
b) ty, kterým by vyhovovala konec: dva měsíce poté, kde by se stručně popsalo, jak se všechno dalo dohromady.
Jsem v první skupině a po přečtení dvou kapitol z odkazu, jsem byla dost zmatená. Nezdá se mi, že by to nakladatelství udělalo schválně (co by z toho měli?!). Co jsme se naučili z historie a knih? Pokud je mrtvý velitel, vojáci dál nebojují, nemají k tomu důvod. Proto mi přišlo lepší, že byl konec, jaký byl. Naopak, ten konec z odkazu mi přišel jako verze pro ty, kterým by se knižní nelíbil (jako omluva, jako vysvětlení pro dušičky, které nebyly spokojené s tím, že konec příběhu je jen na jejich fantazii…). Pokud to nebylo plánované jako takový náznak, že pokud budou čtenáři hodně chtít, autorka napíše třeba časem pokračování. Mě by to nevadilo, to ne. Že by se teda nakonec našel nějaký voják, který by se s tím nesmířil a rozhodnul ses s tím něco udělat. Ale to taky patří do části: čtenáři představ si, a pokud budeš chtít, hoď na internet fan-fiction, mě to nebude vadit…

31.08.2014

Způsob, kterým Tahereh Mafi píše své knihy je naprosto unikátní. Dokáže neobyčejně strhnout celou vaši duši, která vyloženě dychtí po dalších neotřelých přirovnáních a seskupeních slov, která by vás ani ve snu nenapadla spojovat dohromady. Jenže! Co se týká poslední knihy, jako by spisovatelka zapomněla na ta velkolepá slova. Na celou jejich existenci. Nechala je prosáknout do příběhu jen, když už by se čtenáři začínalo zdát, že kniha změnila autora. A jako kdyby zapomněla na to, že právě kvůli tomu jsem se na tu knihu tak nesmírně těšila.

Je až neuvěřitelné, jak se Juliette změnila v průběhu celé série. Z dívky, která se bávala i vlastního stínu se stala vůdkyní a hlavou povstání. Uvědomila si své dřívější chyby a přestala se chovat jako chudinka. Její energie mě odrovnala. Naprosto a jedinečně. Upřímně jsem čekala, že tak dokonale se vypracovat nebude ani v nejmenším schopná. Její duševní a fyzická cesta od první stránky až po tu úplně poslední mě ohromuje.

Co se týče vlastního příběhu. Jsem zklamaná. Jakýsi plamínek začal plát. Poté se zcela rozohnilo i mé vlastní zklamání, protože dobrá polovina knihy byla o Juliettiných osobních věcech, které byly omílány znovu a znovu a stále dokola. Warnerovo počáteční přiznání mě absolutně odzbrojilo. Před tím se mi zdál úžasný, ale to nebylo nic proti tomu, co jsem o něm smýšlela poté.

Nevím, co dalšího bych mohla dodat, aniž bych vypustila na svět nějaký nechtěný spoiler. Obecně pro mě zakončení nebylo zcela uspokojivé. A to i přesto, že jsem četla chybějící dvě kapitoly, ze kterých jsem sice měla radost, ale ocenila bych i nějaké to "dva roky poté". Neodmítla bych ani další knihu. K mé smůle se tak bohužel konat nebude. Navíc se omlouvám, že jsem této knize zkazila stoprocentní hodnocení.

30.08.2014

Většinou jsem po přečtení konce série naštvaná a něco potřebuju vysvětlit ještě dodatečně, ale tady? Ta knížka má dokonalé uzavření. Vážně. Po dočtení jsem cítila jen klid a asi deset minut nemohla najít jediné slovo. Konec byl perfektní.
Zároveň docela dost souhlasím s komentářem Anne Leyyd - především v částech o: Aaronovi, Kenjim, Jamesovi a (grr) Adamovi.

29.08.2014

Velmi ráda bych VŠECHNY UPOZORNILA na fakt, že nakladatelství CooBoo nejenže do knihy nevložilo věnování od Tahereh Mafi, která Ignite Me věnovala čtenářům, a také Poděkování na konci - ALE především do knihy NEZAŘADILI poslední 2 KAPITOLY!!! Díky kterým dostává závěr DIAMETRÁLNĚ odlišné rozměry!!!

Pokud si je chcete přečíst aspoň v angličtině, tak můžete třeba zde:
http://www.freebestbook.net/Romance/ignite_me/68.html

CooBoo podalo již také vysvětlení a na jejich webu můžete najít kapitoly v češtině: http://www.cooboo.cz/doporucujeme/dobrodruzstvi-s-rozohnenou

Díky tomuto zjištění jsem taky překopala komentář. Páni! Já jsem ta ŠÍLENĚ NAS... ŠTVANÁ!!!

--- --- ---

Tak jsem dočetla… a… opravdu se snažím NĚKDE NAJÍT… slova nebo aspoň pár písmen, která by mi pomohla zaznamenat, JAK se cítím. To se snad ani popsat nedá!

V první řadě jsem DĚSNĚ NAŠTVANÁ, ze 2 důvodů:
1. PROČ jde všude dát JEN 5 hvězd? PROČ? To je TAKOVÁ URÁŽKA této série!!!

2. Nakladatelství CooBoo - vážně díky! Já byla tak naštvaná na Tahereh, že to ukončila tak, jak to ukončila, ale přitom… ten konec, který ONA napsala, a VY jste tam NEDALI!!! AGRRR! Takhle naštvaná jako dneska jsem ještě NIKDY nebyla!!! NEVYDAT 2 KAPITOLY! NEUVĚŘITELNÉ!

Tato série se bez těch nejmenších pochybností řadí k těm zcela NEJLEPŠÍM dystopiím i knihám, jaké jsem kdy v životě četla. Tahereh Mafi je naprosto GENIÁLNÍ Spisovatelka, díky jejímž slovům ve vás příběh začne ožívat tak NESKUTEČNÝM způsobem, až nechápete, že je to možné. Tyto knihy prostě samy žijí. Její styl psaní je bezkonkurenční, velmi intenzivní, hluboký. NENÍ PRO LENOCHY, protože si MUSÍTE namáhat mozkové závity, abyste pochopili, co se tím snaží říct. I když nutno přiznat, že v tomto díle už těch přirovnání bylo méně, ale o to více jsem si jich vážila...

Příběh jako celek je… SKVOST, BOMBA, ZCELA NEČEKANÝ VÝVOJ A ROZUZLENÍ, které by vás nenapadlo ani za milion let. Jo! Teď všichni ruku na srdce, přátelé - všichni jsme po přečtení Roztříštěné byli jasnovidci a „prostě jasně věděli, jak tohle dopadne“, že??? A nyní, milí zlatí? Po Ignite Me? To jsme byli IDIOTI, co? :D A pokud někdo tvrdí, že to věděl? Kecy, kecy, ježek v kleci!

Postavy byly naprosto perfektně vykreslené. Juliette, která se ze zlomené dívenky s proškrtanými myšlenkami (jak velmi trefně poznamenala hanjana) postupně vypracovala na ROZHODNOU dívku, která ví, co chce a JDE si zatím.

Kenji, jehož optimismus, nadhled, humor, sarkasmus, přátelství, síla i nakopávání zadků (psychických i fyzických) těch správných postav VE SPRÁVNÝCH CHVÍLÍCH, dodaly příběhu neuvěřitelnou reálnost, nezapomenutelnost a byly milé - zkrátka kdo nemiluje Kenjiho, měl by si zajít na psychiatrii.

Adam, ze kterého se stal… (z dobrého kluka v Roztříštěné) … no, hm, jak to jenom říct? Něčím, co má 5 písmen, začíná to na D a končí L. Nebo taky ostrov, na kterém žije Škyťák s Bezzubkou. K tomu snad netřeba více dodávat. Ale jen tak mezi námi… ještěže tak! :-)))

James - zlatý James. Opravdu každá scéna s ním byla zlatá :-)

Další charaktery byly taky bezva, ale nejvíc mi prostě utkvěly v hlavě tyto. Bojíte se, že jsem na někoho zapomněla? :-) Ale kdepak! Jen si (jako vždy) nechávám nejlepší na konec.

W A R N E R - já… já prostě NEVÍM, co mám říct! Ale něco zkusím…

1. Warner byl (NE JE! JE A POŘÁD BUDE!) jednou z těch nejreálnějších postav, které jsem kdy v hlavě měla a mít budu. Tak, jako jeho postava opravdu v mé mysli ožila, neožila ještě nikdy žádná. Nepředvídatelný. Překvapivý. Otevřený a upřímný stejně jako uzavřený a tajnůstkářský. Vždycky svůj. Nikdy se nedalo odhadnout, co řekne nebo udělá. Nikdy.

2. Vážně ho MILUJU. Ale ne tím na palici postaveným uječeným způsobem, že bych omdlela, kdyby kolem prošel. To tedy prrr! Ne, miluju ho proto, že byl tak… BOHATÝ. Bohatý ve svých citech, myšlenkách, jednání a příčinách jednání. Miluju na něm jeho odvahu, skromnost a disciplinovanost. Miluju způsob, jak miloval Juliette, jak se k ní choval (až na pár seků v Roztříštěné, ale nikdo není dokonalý, že?). Miluju hloubku jeho povahy a lásku k další postavě (kterou tady nebudu jmenovat) a jeho zarputilost o ni bojovat.

3. Dlužím mu VELIKÁÁÁNSKOU omluvu. Vážně mě moc mrzí, že jsem byla tak krátkozraká a tak šmahem ho odsoudila. Myslím, že mě (a asi spoustě dalších) dala Tahereh pěknou LEKCI v tom, jak se díváme / nedíváme na druhé a jak se můžeme NESKUTEČNĚ SEKNOUT.

Vážně jsem ho v Roztříštěné nesnášela, ale ve Zlomené jsem… se do něho postupně zamilovala „tak, jako když člověk usíná: pomalu a pak“ v Ignite Me „najednou docela.“

Stačí vám to TAKHLE, abyste aspoň NÁZNAKEM pochopili, CO se ve MĚ během četby odehrávalo? :-) Doufám, že ano. Po přečtení anglických posledních 2 kapitol jsem měla v očích slzy, protože TAKHLE se má UZAVŘÍT ÚŽASNÁ série! JÉÉÉJ! THE BEST END EVER!

Jen tak mimochodem: Veronica Roth by si z Tahereh mohla (A MĚLA!) vzít příklad!

Takže… pokud jste došli až sem, vážně díky za váš čas! Mohla jsem to zkrátit, ale NECHTĚLA jsem, protože tahle kniha si zkracování CHVÁLY nezaslouží. Pokud jste se zasekli u Roztříštěné, nebuďte hloupí a dočtěte Zlomenou i Rozohněnou, protože z obou (především tohoto) dílu, si sednete na své pozadí.


ZAJÍMAVOST - MOŽNÝ SPOILER:

Všimli jste si (nebo došlo vám), že na originálních obálkách, byl vlastně na KAŽDÉ z nich metaforicky přítomný Warner? :-)

27.08.2014

A jako pokračování - to nebude???

Tahereh mě dostala. Zase. A já nechápu, jak se jí to daří.
Klobouk dolů, Mafi. Za všechno.