Rozkoš z textu

Rozkoš z textu https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/59611/mid_rozkos-z-textu-9m5-59611.jpg 4 9 2

Uměnovědný esej, který je výrazem hédonistické estetiky, je věnován především vizuálnímu umění a recepci literárního díla. Manifest myšlení, pokud manifest může být slovem, které dokážeme ubránit před nejpřísnějšími měřítky. Roland Barthés rozvíjí své pojetí textu až směrem k jakési individuální utopii. Obrazy, průlomy, zvraty – rozkoš a slast jsou rovnoběžné síly, které se nemohou protnout. Subjekt bude napořád "živoucím rozporem", jásající prostřednictvím textu současně nad pevností svého já a nad jeho pádem. Esej vznikl na počátku sedmdesátých let, kdy se autor stahuje z rozbouřené společenské scény, aby směřoval svůj návrat v roli mistra fragmentů, intertextuality a znovunalezení ztraceného času. Autor vychází z předpokladu, že každý text je nutno vnímat jako součást širšího, souhrnného textu společnosti a dějin, uvnitř "globálního diskurzivního celku". Doprovodná studie Olgy Špilarové (Figury, fragmenty, forma) je zasvěcenou interpretací díla Rolanda Barthese.... celý text

Literatura naučná Umění
Vydáno: , Triáda
Originální název:

Le Plaisir du texte , 1973


více info...

Přidat komentář

DomArt
25.03.2021 3 z 5

Přečteno díky doporučované literatuře na VŠ.
Kniha je rozdělena do 3 základních částí.
V poslední části nalezneme autorův životopis, v předchozí je část nazvaná: figury, fragmenty, forma. První část knihy rozebírá samotné myšlenky autora na téma rozkoš z textu.
Autor zde líčí rozkoš společně se slastí, tato dvě slova se objevují snad na každé straně a jdou spolu „ruku v ruce“ od začátku až po závěr této knihy. Příkladem tu použiji následující text z knihy, v kterém se autor zamýšlí nad tímto;
Je rozkoš jen malá slast? Je slast jen krajní rozkoš? Je rozkoš pouze oslabená slast, jež k nám dolehla postupně, na niž jsme měli možnost se připravit? Je slast pouze bezprostřední, okamžitá rozkoš beze vší meditace?
...
Musím napsat, že každý čtenář bude rozkoš z textu vnímat zaručeně jiným způsobem, což je určitě v pořádku.
V mnoha pasážích jsem s R. Barthesem souhlasila. Chápala jsem jeho myšlenky a celou řadu jeho příkladů ale také zde nemůžu tvrdit, že jsem všemu porozuměla.
Nesouhlasila jsem s ním například když o naší rozkoši napsal, že je „individuální – nikoliv osobní“. Myslím si totiž, že rozkoš z textu je osobní a to především.
Nebo podle mě alespoň musí být.
Záleží však na každém čtenáři zvlášť, poněvadž žádný čtenář není stejný a mnoho myšlenek chápe jinak, a to samé platí i pro to, jak bude vnímat samotnou rozkoš z textu.

dedliipf
15.12.2017 5 z 5

"Rozhodnu-li se posuzovat text z hlediska rozkoše, nesmím podlehnout nutkání říkat o tom kterém, tenhle je dobrý, tamten špatný. (...) Nesmím si představovat, v čem by mohl být v čem by mohl text být zdokonalený, vstupovat do hry normativních predikátu: je to příliš takové, není to dost onaké. Text (podobně jako zpěv) mě může přivézt jen k jednomu úsudku beze všech přívlastků: To je ono! Či přesněji: Pro mě to je ono!"

Co je to tedy pro mě? Asi básně. Encyklopedie myšlenek. Psaní kladivem o slasti a toužení. Setkání nad vínem, kdy křičíme o tom, že chceme slovy změnit svět. Chvála osamění, kdy vlastní asociace budí nové světy. Ale především receptář nápadů, jak cítit text mezi podbřiškem a koleny.