Říše znaků

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Eseje o Japonsku od jednoho z nejdůležitělších myslitelů minulého století. Proč Japonsko? Protože je to země rukopisu: ze všech zemí, které Roland Barthes (1915–1980) mohl poznat, právě v Japonsku narazil na práci se znakem, která má nejblíže k jeho přesvědčení a k jeho tajným představám, nebo, chcete-li, má nejdál k jeho nechutím, k podráždění a ke vzdorům, které v něm podněcuje západní sémiokracie. Japonský znak je silný: úchvatně uspořádaný, sestavený, vyjevený, nikdy přejatý nebo zracionalizovaný. Japonský znak je prázdný: jeho signifikát prchá, na dně signifikantů, které vládnou bez protiváhy, není žádný bůh, pravda, morálka. A především: vyšší jakost tohoto znaku, ušlechtilost jeho tvrzení a erotický půvab, s jakým se kreslí, jsou vylepené všude, na předmětech i na těch nejmalichernějších úkonech, které obvykle vykazujeme do sféry bezvýznamnosti nebo vulgárnosti. Bude řeč o městě, o obchodě, o divadle, o zdvořilosti, o zahradách, o násilí; bude řeč o několika gestech, o několika pokrmech, o několika básních; bude řeč o tvářích, o očích a o štětcích, kterými se tohle všechno píše, ale nemaluje....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/166244/big_rise-znaku-3aP-166244.jpg 4.441
Žánr:
Literatura naučná, Jazyky, lingvistika

Vydáno: , Fra (Agite/Fra)
Originální název:

L'Empire des signes, 1970


více info...
Nahrávám...

Komentáře (7)

Kniha Říše znaků

ZekeBezKočky
17.08.2020

Zbožňuji Japonsko už od dob, co si pamatuji. Mohla bych zmínit, že podle lásky, s jakou byl text napsán, Japonsko určitě zbožňoval i Barthes. Ale i přes to měl v úvodu jednu krásnou reflexi, nad kterou jsem se zamyslela - máme skutečně rádi Japonsko, anebo jenom představu, kterou máme v hlavě? Celá kniha pak byla průvodcem jeho osobní představy o téhle zemi a já musím říct, že se mi jeho myšlenky vážně líbily.

Anjin
17.01.2020

Zajisté je zde mnoho zajímavých postřehů, mnoho i trefných. Autor nepochybně pronikl do Japonska poměrně hluboko. Domnívám se však, že ne tak hluboko, jak si sám myslel a že mnoho jeho vývodů je spíš důsledkem jeho vlastních názorů. Autoritativnost, s níž činí výroky o určitých aspektech Japonska, a nepřítomnost pokory, s níž by měl člověk k Japonsku přistupovat, mě v tom jen utvrzuje. Například píše o gumě, že je to něco zcela nejaponského, přičemž zcela pomíjí japonskou pečlivost, v čemž jim guma pomáhá, a pro to je tam, zejména u studentů, velmi oblíbená. Také jeho sexuální přirovnání jsou poněkud utkvělé a nevhodné.


soukroma
12.02.2019

Místy příliš odborné - pro zasvěcence a znalce, místy překvapivě svěží, aktuální a všednodenní - pro pouhé milovníky, "zápaďáky".

A protože patřím do té druhé skupiny...

"V pačinku není žádný sex (v Japonsku ... je sexualita obsažená v sexu, nikde jinde; ve Spojených státech je to naopak: sex je všude kromě sexuality)."

"Proč se na Západě hledí na zdvořilost podezíravě?"

"Haiku má jednu poněkud fantasmagorickou vlastnost: každý se neustále domnívá, že by je snadno zvládl sám."

lentolog
21.01.2019

Roland Barthes posilnil moju vášeň pre japonskú kultúru. Výborné interpretácie.

LucieT.
09.05.2016

Japonská kultura tak, jak se jeví v očích cizince, krátké eseje zaměřené vesměs na předměty každodenního života a maličkosti místní kultury - použití hůlek, příprava jídla, čajový obřad, divadlo kabuki, herny pačinko nebo třeba rozvržení ulic ve městě či úvahy o haiku. Porovnávání západní a východní kultury, ztrácení se v neznámé kultuře, autorovy úvahy, dojmy a postřehy, jakási osobní cestovní kniha.

Bolkonská
12.10.2015

Barthes mi byl dlouho krajně nesympatický a dodnes s ním mám problém. Trochu pozér, ne? Ovšem Říše znaků mě naprosto okouzlila. Nedovedu si představit lepší seznámení s japonskou kulturou, ale nejde jenom o ni - také Barthesův způsob uvažování lze zde pozorovat velmi zřetelně, a přijde mi přístupnější než v jeho jiných textech. (Vyjádřila jsem se jasně? napadlo mě najednou. Egal. Skvělé, doporučuji.)

Janek
10.05.2014

Bezesporu zajímavý text.