Světlá komora

Na obálce je poznámka "Základní text teorie fotografie"; pokud "základní" znamená "elementární", jsem pěkně v háji - ta míra abstrakce je vražedná (i když fascinující a respektuhodná, pro mne uchopitelná nikoli v celku, ale v detailech). :-) Kromě řady konkrétních fotek důležité kapitoly (odkládám si): 4. Operator, Spectrum a Spectator, 10. Studium a Punctum, 23. Slepé pole, 30. Ariadna (bravo!) a 46. Zdomácnělá fotografie. A cituji z výborného doslovu Miroslava Petříčka: "... realita, ke které se tak zjevně zdá každá fotografie ukazovat, je nedosažitelná, všechny znaky, které o ní mluví, ji skrývají, jakmile k ní vytvoří cestu. S fotografií je to jinak: jakmile vyslovím užaslé 'to je ono!', pozoruji už cosi, co minulo. A ono punctum, které nás zraňuje, nám současně naznačuje naši zranitelnost - právě naši smrtelnost. Cítíme, jak říká Roland Barthes nesmírně přesně, mrazení z katastrofy, která již nastala. Uprostřed života již umíráme."

Teorie psaná čtivě a svěže, která zkoumá fotografii od momentu, kdy se "subjekt surově mění v objekt", nikoliv z pohledu odborníka či fotografa (tedy podle Barthese "Operátora"), ale z perspektivy pozorovatele (čili "Spectatora"). Takový pohled je čtenáři přirozeně blízký.
Publikace je doplněna o bohatou obrazovou publikaci (byť je škoda, že všechny zmíněné fotografie nejsou zastoupeny snímky – ale nevím, jestli to není pouze v českém vydání, s kvalitou snímků se však Fra na to, že pro obrazové knihy není úplně ideální, popasovala výborně), Barthes na jednotlivých snímcích ukazuje, kde a jak nalézá ono "punctum". Tedy dosti subjektivní cestou, což nevadí – co je autorovi blízké, to vysvětlí. Druhá pasáž se z velké části týká osobní fotografie Barthesovy matky (Zimní zahrada), tím pádem je ještě subjektivnější. Ale i tak si dokáže Barthes udržet kontakt se čtenářem, ty jednotlivé snímky zkoumá s největší citlivostí.
A ještě jen tak – byť přesouvat Rolanda mezi stoletími je nezdvořilé – taková noema: jak moc by byl text pozměněn v době, kdy existují věci jako photoshop? Minimálně "intersum" tedy "toto bylo" by už asi nebylo jen tak. Ale to jen tak, všechno se přece jenom vyvýjí, i fotografie.
Kdo očekává příručku fotografování, bude zklamán. A kdo vůbec něco očekává, ten bude ze svého očekávání vyveden. Barthes překvapuje pasáž co pasáž. Skvělá teorie!

V té ponuré poušti najednou přijde tento snímek; oduševňuje mě a já oduševňuji jej. Měl bych tedy onu přitažlivost, která mu dává existenci, pojmenovat právě takto: oduševňování, animace, oživování. Snímek sám nic oduševnělého není (na "živé" snímky nevěřím), ale oduševňuje mne; v tom je celé dobrodružství tohoto přiházení.
(s. 26)

Ke Světlé komoře se budu jistě v budoucnu vracet, abych si osvěžila mnohé z autorových myšlenek, které i po tolika letech zůstaly aktuální a přesné. A abych pochopila pár pasáží, jejichž význam mi zatím zůstal skryt.

Skvělá knížky ;) pár postřehů z ní:
* Kultura je smlouva uzavřená mezi umělcem a konzumentem.
* Snímky ho obklopovali všude, aniž by si to přál, a ačkoli přošli "filtrem kultury," jsou mu většinou lhostejné nebo odporné.
* o hledání své matky = Bylo to jako bych hledal povahu nějakého slovesa, jemuž chybí infinitiv a s nímž se lze tedy setkávat jen v určitém čase a způsobu.
* Noema fotografie je banální "to bylo" - Cože! celé jedné knihy (i když tenké) bylo třeba k tomu, aby autor objevil něco, co vidíme na první pohled? :-D

Nikdy bych nevěřila, že odborná literatura může být psaná tak nádherným jazykem!

Vynikající útlá publikace autora, který není fotografem, ani teoretikem fotografie, ale sémiotikem a literárním teoretikem, jeden ze základních textů teorie fotografie. Publikace zkoumá jazyk média fotografie, jak v rámci dokumentární fotografie tak fotografie amatérské, fotografie z rodinného alba.
Něžná kniha.