Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/397708/bmid_rekonstrukce-mAu-397708.png
4
1586
413
Přežít ještě neznamená žít „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Eliška nyní přebývá v tichém domě své zapšklé tety a její život nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech okolo. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Do té doby přitom vedli průměrný život, v němž nic nenasvědčovalo nadcházející tragické události. Nenašel se ani žádný dopis na rozloučenou, svědkové posledního dne zamlklé matky s dítětem si pořádně ničeho nevšimli. Eliška proto vyrůstá s desetiletou prázdnotou místo dětství, kterou se v dospělosti rozhodne objasnit. Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou… V pořadí třetí román úspěšné prozaičky Viktorie Hanišové je o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu — a člověk se znenadání kýve nad propastí.... celý text
Přidat komentář
Po románech Houbařka, Anežka a Neděle odpoledne je Rekonstrukce už čtvrtou knihou, kterou jsem od autorky četla, poprvé jsem ale zvolila formu audioknihy. Děsivý námět, kdy se hlavní hrdinka Eliška snaží zjistit pravdu o tom, proč její matka jednoho dne zavraždila Eliščina mladšího brášku a následně i sama sebe, mě na knihu okamžitě nalákal.
Opět jsem ale při čtení narazila na stejný problém, jaký jsem měla u všech předchozích románů Viktorie Hanišové: výborný začátek, po kterém se ale děj začal točit v kruhu, až nakonec vyšuměl do ztracena. Tohle mi u knih Viktorie Hanišové zkrátka nesedí. Její otevřené konce pro mě zkrátka nejsou dost uspokojivé, často i musím přemýšlet, co tím autorka vlastně chtěla říct. A to je u tak skvělých námětů prostě škoda.
Poslechnuto jako audiokniha. Mě se to líbilo, dobrý námět až na ten konec. Ten mě nemilo překvapil a tak se budu těšit na "pokračování" ???
Pěkná kniha, čtivá, hodně táhla k zamyšlení. I po dočtení ji mám stále v hlavě a nutí mě k dalšímu a dalšímu zamyšlení. Ale ten konec.... nevím. Přečetla jsem si pár komentářů, jestli s tím koncem mělo problém více čtenářů. A mělo. Uzavřela jsem to jako Anastazie. Byl to účel spisovatelky, aby některé věci zůstaly pro čtenáře tajemstvím.
První kniha od paní Hanišové. A bavilo mě to.
Téma bylo napínavé a tajemné, četlo se to plynule a dobře. Super kniha na kterou člověk ještě chviličku po přečtení přemýšlí.
Jediné co mě asi zklamalo byl ten konec, kde některé věci zůstaly pro čtenáře tajemstvím, ale to byl pravděpodobně i účel :D
Ach jo, ty konce paní Hanišové..spíš nekonce. Zajímalo by mě, jestli je to záměr a paní Hanišová ví co tím chtěla říct, nebo jí dojde dech a tak to nechá nedokončené. Kniha mě zaujala od první stránky, je napsána velmi čtivě, takže doporučuji.
Smutné téma, ale dobře napsané, velmi čtivé, přečteno jedním dechem. Knihu doporučuji.
(SPOILER) Ke knížce jsem se dostala díky tajné štafetě, autorku jsem neznala (omlouvám se). Po přečtení prvních pár stránek jsem dostala strach. Detektivky ani žádné krváky nečtu. Přesto jsem se do toho pustila. Četlo se mi kupodivu moc dobře. Chtěla jsem vědět, co za tím vším vězí. Proč jsou všechny postavy v knížce tak zvláštní? Bez citů, empatie, emocí. Rvalo mi to srdce. Bolelo mě číst některé pasáže. Ke konci, kdy se Eliška zaměřila na podobné případy, jaký je ten o její rodině, jsem přeskakovala stránky. Jsem máma dvou malých holčiček (3 a 6) a opravdu mi nedělalo dobře to číst, obzvlášť, když jsem věděla, že je to reálné Ke konci jsem tušila, že k žádnému rozuzlení nedojde, ubrala jsem o jednu hvězdičku. Konec jsem vůbec nepochopila, ale to byl asi i záměr. Jsem moc ráda, že si ke mně kniha našla cestu a vím, že si ji budu pamatovat ještě hodně dlouho.
(SPOILER) Mám velice ráda styl psaní Hanišové, knihu hodnotím jako výbornou, ale přeci jen se mi asi více líbila díla Houbařka i Anežka. A to z jediného důvodu. Celou dobu jsem čekala na rozuzlení, na to, že se dozvíme, jak to celé bylo s matkou a bratrem. Hodně mě mrzelo, že jsme se nakonec vůbec nic nedozvěděli. Nakonec chápu, že cílem knihy bylo něco jiného, a to ukázat, jak události z dětství mohou ovlivnit člověka na celý život. To, že kniha úplně nesplnila má očekávání ale neznamená, že bych ji neohodnotila plným počtem hvězd.
Jako vždy zajímavé téma, o kterém se málo mluví, přestože je nedílnou součástí života (a smrti). Opět vyvstává otázka, zda či do jaké míry člověka ovlivňují geny, anebo je to prostředí a události, které ho utváří. Elišce jsem nejdřív fandila a držela jí palce, a ke konci jsem si říkala, ježkovy zraky, holka, už toho nech, vybodni se na to a žij, stává se z tebe naprosto nesnesitelná, egoistická osoba... Takže úspěch, paní Hanišová, zase se vám to povedlo!
(SPOILER) Četla se docela dobře, v průběhu knížky jsem se fakt těšila až bude Eliška přicházet všem záhadám na kloub, až zjistí, kdo je pan Neznámý, kdo dává na hrob ty žluté tulipány, no prostě až se to celý rozlouskne. Ale jak se blížil konec, měla jsem neblahé tušení, že závěr zůstane otevřený stejně jako u Houbařky a Anežky, no a taky že jo, nedověděli jsme se bohužel vůbec nic.
(SPOILER) první část čtivá, zvědavost přetrvává, ale v druhé půli začne víc psycho a překvapivě se nedočkáte odpovědi, to mě tedy docela zklamalo ...... kniha Houbařka byla o něco lepší, celkově dost ponurá témata, asi už stačilo ....
Rekonstrukce se mi dostala do ruky na velké doporučení kamarádčiny maminky. Popis nejranějšího dětství mi přišel lehce zdlouhavý, ale pak mě příběh pohltil a knihu jsem dočetla takřka bez dechu. Musím smeknout před autorčiným vypravěčským stylem. Čtenář sleduje obyčejný život zasažený velkou bolestí. Vyprávění je tak osobní a autentické, že má čtenář pocit, že nahlíží do deníku. Na konci příběhu se Eliška postupně propadá do jisté formy šílenství a člověk má pocit, že i on sám s ní propadá. A hlavně že by na jejím místě dopadl úplně stejně. Konec jen podtrhuje reálnost knihy, protože mnohé životní situace a lidské činy prostě jasné vysvětlení nemají.
Jsem moc ráda, že mi byla kniha doporučena, určitě brzo sáhnu i po dalších knížkách autorky.
(SPOILER) Z knihy mám rozporuplné pocity. Styl psaní mi vyhovoval, četlo se to samo. Námět byl dobrý - jak (nevyřešená) vražda bratra a sebevražda mámy dokáže ovlivnit zbytek života? Do toho opuštění otcem a život s „divnou tetou". Děj měl docela rychlý spád, ani ne v půlce knihy už byla hlavní postava po maturitě a já nevěděla, co by se tam ještě mohlo dít? Vážně jsem čekala, že se pořádně pustí do pátrání v archivu, na internetu anebo že nakonec důvod zjistí skrz příbuzné. Namísto toho se neustála plácala v tom samém, na nic nového nepřišla. Část s dávnou přítelkyní její matky mi přišla absurdní - konec světa a nějaké logicky záhadné důvody, proč zabila sebe i dítě? Jak byla Eliška těhotná podruhé tak to bylo už úplné psycho. Připravte se, že postavy vám k srdci nepřirostou - Eliška je ke konci bláznivka, David má divné názory, teta Leonie se nedokázala přenést přes minulost a totálně se uzavřela do sebe, Romana se nedokázala odpoutat od toxické matky ( i když ke konci, jak se přestěhovala a chtěla být sama tak jsem jí chápala), možná nejvíce jsem měla ráda tetu Martu. Konec mě hodně zklamal - čtenář nic nezjistí, má z toho chaos v hlavě. Takže snad jen za styl psaní a fajn námět dávám 3 hvězdičky. Ráda zkusím od autorky i Houbařku, která snad nebude takovým zklamáním.
Poslouchala jsem to jako audioknihu. Nebylo to tak špatné jak píšou některé recenze. Je pravda, že téma nebylo veselé, ale byl to zajímavý pohled na život člověka, kterého ovlivní děsivá událost z jeho dětství. Jste poznamenána na celý život a musíte se s tím vyrovnat, a to je opravdu na zbláznění, svým způsobem její matka něco zabila i v ní a žijte s tím. No ještě,že o tom jenom čtu ...jak mně bylo té holky líto
Četla jsem zdejší recenze, takže jsem věděla, že to nebude úplně nejlíbivější dílo, ale za sebe teda musím říci, že já jsem moc spokojená. Hodně mě bavil námět, styl vyprávění a nevadil mi ani ten nekonkrétní konec. Padá z toho na vás tíseň, postavy si nejspíš neoblíbíte, ale je to napsané čtivě, hezkou češtinou.
Od autorky jsem zatím četla jen před lety Anežku, která se mi celkem dostala pod kůži, a myslím, že sem tam si takhle vzpomenu i Rekonstrukci. Na další knížky se určitě chystám, jen je třeba si to asi dávkovat.
(SPOILER)
Knížka byla fakt divná. Hlavní postava úplně mimo realitu, ostatní postavy mi přišly absolutně nereálné.
Eliška byla nemocná? To byly všechno bludy? Co ten její otec? A co ty tulipány na hřbitově?
Navíc styl psaní mi vůbec nevyhovoval a nutila jsem se knížku dočíst.
Za mě fakt slabota, nevypsaná autorka, mdlé, nudné, nepochopitelné a nepochopené.
No, docela psycho. Ale čtivé. Jediná výtka, zase další kniha s neurčitým, divným koncem.
Vůbec nic proti autorce, ale už nikdy tuto knihu číst nebudu.
Málokdy jsem se musela tak moc přemáhat, abych knihu dočetla. A dočetla jsem ji spíše jen proto, že jsem chtěla vědět jak to teda dopadne ...
Eliška se mi zdála naprosto nesympatická osoba, sebestředná a posedlá touhou objasnit téměř neobjasnitelné ... i když jsem se ji snažila všemožně omlouvat a nahlížet ze všech stran, tak cestu jsem si k ní nenašla ani náhodou. I když se v knize nabízelo spousta důvodů proč by to maminka mohla udělat - např. to že byla zcela vyčerpaná péčí o řvoucí dítě a manžel stále pryč, tak Eliška tuto možnost 100% vylučovala, protože to přece není důvod ....
Ostatní postavy v knize mi přišly taky dost zvláštní, viděli, že se v tom Eliška plácá a nikdo si neudělal větší práci ji donutit svoji posedlost léčit, probrat s odborníkem ...
Prostě všechno dost divné.
Před čtením této knihy jsem měla asi vysoká očekávání, protože jedno dobu Viktorii Hanišovou všude všichni propagovali. Příběh byl zajímavý a originální, ale způsob vypravování a psaní mi moc nesedl a místy jsem se se čtením prala. Určitě dám ale ještě autorce šanci.
Štítky knihy
sebevražda rodinné vztahy psychologické romány posedlost psychická traumata rodinná tajemství vyrovnání se s minulostí ztráta blízkých
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Kniha Rekonstrukce je v
| Právě čtených | 18x |
| Přečtených | 2 204x |
| Čtenářské výzvě | 461x |
| Doporučených | 51x |
| Knihotéce | 376x |
| Chystám se číst | 570x |
| Chci si koupit | 110x |
| dalších seznamech | 13x |
Hodně trpký a vlastně i drsný příběh o nelásce a cestě pryč z toho všeho. Eliškou bych být nechtěla, ale číst autorčiny knihy budu dál.