Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/397708/bmid_rekonstrukce-mAu-397708.png
4
1593
415
Přežít ještě neznamená žít „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Eliška nyní přebývá v tichém domě své zapšklé tety a její život nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech okolo. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Do té doby přitom vedli průměrný život, v němž nic nenasvědčovalo nadcházející tragické události. Nenašel se ani žádný dopis na rozloučenou, svědkové posledního dne zamlklé matky s dítětem si pořádně ničeho nevšimli. Eliška proto vyrůstá s desetiletou prázdnotou místo dětství, kterou se v dospělosti rozhodne objasnit. Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou… V pořadí třetí román úspěšné prozaičky Viktorie Hanišové je o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu — a člověk se znenadání kýve nad propastí.... celý text
Přidat komentář
Pro mě nezajímavá až nudná kniha s nejasným koncem. Trochu mě naštvalo, že se nedozvíme důvod vraždy Eliščina bratra a sebevraždy její matky.
"Soustřeď se na to, co máš, ne na to, co nemáš."
Další zajímavý příběh paní Hanišové mě zaujal především čtivostí a samotným tématem, které nebylo vůbec lehké. Hlavní hrdinka mě chvílemi sice iritovala svým sobectvím a věčnou nespokojeností, ale šlo nejspíše o záměr pro větší věrohodnost.
Člověku se lépe soudí a sám přitom neví, jak by vyrůstal po této rodinné tragédii, že...
Závěr mi přijde mírně uspěchaný a nedotažený, předkládá řadu otázek a nevyřčených odpovědí.
Rekonstrukce má strašně zajímavé téma. Mladá slečna se pídí po důvodu smrti matky a bratra. Po vazbách a příčinách. Je to taková trošku jiná detektivka.
Od Hanišové jsem četla ještě Houbařku, ta je ale úplně jiná, zaryla se mi do paměti a bude tam dlouho. Rekonstrukce je výborná knih, opět s abstraktním koncem a opět s velice zvláštní hlavní hrdinkou.
Houbařka je ale za mě výrazně lepší.
Klobúk dole pred autorkou aké témy vo svojich knihách dokáže spracovať. Popôrodná psychóza, trauma v detskom veku ktorá poznačila celý život hlavnej hrdinky, konfrontácia s vlastnou minulosťou ...skvelé,pútavé...len v druhej polke knihy som mala pocit, že sa hlavná hrdinka motá dookola a dookola a potom po 50 stranách prestupovania na jednom mieste odrazu posledných 20 strán obrovské zmeny v živote. Neviem nejako mi "neladili" niektoré veci v príbehu. Za prečítanie ale určite stojí.
Hezky pěkně jsem sedla na lopatičku... a právě z důvodu mých neutichajících konspiračních teorií mi ten konec přišel naprosto geniální... jak si s náma všema vytřela záložku! Protože ve finále šlo prostě jen o jednu rozdrcenou nešťastnou duši, která hledala svoje místo na světě... nešlo o to, co se stalo... ale o to, jak se s tím naučit žít... jak přežít... a neutopit se ve svojí vlastní pomuchlané hlavě...
Až mi bylo líto, že jsem téměř celé vyprávění zbodla na jeden zátah jako hon za důkazy a spekulovala a spekulovala a... spekulovala! Inu, není z těch tří zdaleka nejlepší, ale velký klobouček za to prozření... že je ten život přeci jen trochu o něčem jiném... důležitějším!
Vůbec bych netvrdil, že má román otevřený konec. Kniha končí naprosto strhujícím způsobem! Lidská psychika dovede být pěkně zákeřná. Je to smutný a tragický příběh, autorka velice přesvědčivě a napínavě vykreslila téma šílenství spojené s mateřstvím a osobním traumatem. Silné čtení.
Knihu jsem si vzala na dovolenou. Bohužel již třetí den jsem neměla co číst. Hltala jsem jí jedním dechem a dalo mi hodně práce, abych nenahlédla na pár posledních stránek... Otevřený konec mne lehce zklamal, protože jsem strašně zvědavá. Zato mne donutil k přemýšlení a rozhodně je to kniha, která mne "vzala za srdce"
Tento styl můžu :-) Přečetla jsem jedním dechem během odpoledne, abych se konečně dozvěděla, jak to vše bylo.... a čekal mě typický autorčin konec .... "dávám vám prostor k přemýšlení".... prostě tou knížkou jsem prosvištěla, abych na konci narazila do zdi :-) Ale proč ne, má to svoje kouzlo :-))))
Rekonstrukce zpracovává jedno z nejzávažnějších rodinných témat, jaké si lze představit. Hned u prvních stran mi bylo hrozně úzko a chvíli jsem váhala, zda knihu vůbec zvládnu přečíst. Podobný pocit mě provázel celou první půlkou, pak ale najednou kniha začala ztrácet dech. Točíme se pořád ve smyčce a příběh jako by ustrnul na mrtvém bodě a to bohužel až do samotného závěru. Celkové vyznění je tak, i přes závažnost tématu, takové nijaké... Hanišové ale nelze upřít spisovatelský um a chválím i mnohoznačný přilnavý název :)
Má první kniha spisovatelky. Vybrala jsem si ji na základě recenzí a taky zvědavosti, jak příběh dopadne. Jsem spíše na thrillery a detektivky, ale Rekonstrukce mě jakožto spíše psycholog.román překvapila. Styl psaní mi sedí, četl se velmi dobře. Určitě přečtu i další knihy spisovatelky.
Tak to byla teda síla, dávám plný počet hvězdiček. Za mě určitě nejlepší kniha od této autorky. Hodně silný příběh, dost drsný. Ale dobře se to četlo. Doporučila mi jí kamarádka a jsem ráda, že jí mám ve své knihovničce.
Druhá knížka v pořadí, kterou jsem z pera autorky přečetla, opět nezklamala. Velmi čtivý, famózně sestavený a popsaný příběh hlavní hrdniky, která chce znát co, proč a jak se stalo. Doslova jí honba polapí, ohrozí to i její okolí a potýká s jistýmy démóny... Psychyka a hlava jsou velmi nevyzpytatelné jednotky
Jedná se o moje první setkání s touto autorkou. Jako celek hodnotím knihu velmi kladně, líbil se mi jazyk, jakým autorka píše a právem patří mezi nejlépe hodnocené současné české autorky. Příběh o tom, co na mladé dívce zanechá trauma z milosti a snaha najít příčinu této tragické události. Minus bod za to, že kniha nemá jasný závěr, většinu knihy čekáme na rozuzlení, které nakonec nepřijde. Naopak plus bod navíc za úžasnou obálku.
Tak nevím. Houbařka byla dokonalá, nejen příběhem, ale měla něco navíc, "to" něco, co ve vás ještě dlouho zůstane. Od Rekonstrukce jsem proto asi čekala podobný zážitek, ale ve výsledku se mi dostalo jen průměrného vyprávění, které postrádá onu očekávanou atmosféru, jednoduchého lineárního popisu očima hlavní hrdinky, jež vás navíc místy dost irituje, závěr mi pak přišel možná až moc "mišmaš". Za mne bohužel zklamání.
Přestože jsem si tu přečetla dost kritických recenzí, obsah knihy mě zaujal a rozhodla jsem si ji přečíst. Není to žádný literární skvost, ale příběh je rozhodně uvěřitelný a pochopitelný. Jediné, co mě trochu zaráželo, bylo to, že se Eliška popisuje jako zakřiknuté dítě, vychovávané, nebo spíš ignorované podívínskou a samotářskou tetou, přesto po překročení dospělosti a náhlé smrti tety vykročila najednou do života jako suverénní slečna a užívala si bezstarostného mládí.
Každopádně pozdější nástup psychických obtíží, způsobených dílem genů a dílem její urputné snahy dopátrat se pravdy, byl celkem předvídatelný. A že jsme se nedověděli motiv počinu její matky? Tak to v životě chodí, činy psychicky nemocných lidí prostě logické vysvětlení nemají. A že má příběh otevřený konec? To je naprosto reálné, psychická onemocnění jsou během na dlouhou trať s nejistým cílem. Nebo tu někdo čekal, že příběh skončí tím, že se vzali, milovali, měli kupu dětí a žili šťastně až do smrti?
Jak nás může poznamenat minulost, ztráta blízkých – živých i mrtvých, lze se od toho všeho zcela odpoutat nebo nás to pohltí …? Takové otázky klade ve své knize VH. Většina z nich je zodpovězena, ale zároveň je jasné, že zůstává vždy na síle jednotlivce, jak dokáže temným stínům minulosti čelit.
Štítky knihy
sebevražda rodinné vztahy psychologické romány posedlost psychická traumata rodinná tajemství vyrovnání se s minulostí ztráta blízkých
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Od knížky jsem čekala víc.