Než pomine tvůj hněv

19.02.2014

Prima detektivka, ale dechberoucí thriller to není. Ale dokázala jsem se začíst :-)

28.01.2014

Asa Larssonová je jednoznačně nekorunovaná královna psychologie! Knihy této autorky jsou uhnětené z úplně jiného těsta, než knihy jejich mužských kolegů a je to skutečně dokonalý psychologický koktejl, jehož ingredience jsou dávkovány v ideálním množství i poměru vedoucímu k dokonalosti.

Děj, který tentokrát sahá svými kořeny až do 2. světové války, se prolne s vraždou dvou mladých lidí, toužících po dobrodružství, které se jim bohužel stane osudným. Spadlé válečné letadlo ležící v rybníce, ke kterému se dvojice chce potopit, totiž nese řadu tajemství, která nesmí být znovu vytažena na denní světlo.
Samozřejmě je možné, že čtenářům preferujícím akci, dramatický děj a hlavně napětí, kdo je oním záporákem, až do poslední strany, tato kniha bude připadat nudná či nezáživná, a navíc přece jenom sama autorka nám prozradí, kdo zakryl díru v ledu dveřmi ještě v první polovině knihy, tady to ale nehraje téměř žádnou roli. Málokterý autor totiž dokáže propracovat charaktery postav – a především těch záporných, s takovou pečlivostí a dokonalostí jako Asa Larssonová. Přesto, že patřím k lidem, kteří mají rádi 100% padouchy, vůbec mi nevadilo, že tady tomu bylo výrazně jinak. Asa opět velmi barvitě vymalovala minulost, kterou prolnula se současností, u jedné severské rodiny a každý čtenář si určitě chvíli popřemýšlí nad tím, jak velký význam na utváření osobnosti má naše rodina a prostředí, ve kterém vyrůstáme.
Neméně zajímavý byl i fakt, že vypravěčem tohoto příběhu byla ona mladá zavražděná dívka. Toto propojení děje s mrtvým „vypravěčem“ je pro mě vždycky nesmírně zajímavé. Je možné se s tím setkat ve vícero knihách od různých autorů, ale způsob, jakým každý autor zasazuje mrtvého do světa živých, je vždy nesmírně zajímavý. U Asy jsem měla pocit, že mrtví jsou běžnou součástí světa živých, že nás navštěvují, pozorují a pokud jsme sami, tráví s námi každou volnou chvíli. Tak kdo ví, třeba to tak opravdu je ;-).

Až pomine tvůj hněv je teprve třetí kniha, kterou jsem od autorky četla, míním to ale velmi rychle napravit. Těším se na další setkání s Rebeckou Martinssonovou a jsem zvědavá, kam mé čtenářské kroky budou zavedeny v dalším příběhu a s jakým množstvím sněhu se ve švédské Kiruně příště setkám :).

02.12.2013

Poutavé čtení. Někdo kritizoval, že je velmi brzo jasné, kdo je vrah, ale to mně vůbec nevadilo, vyprávění zaujme a s napětím jsem čekala rozuzlení příběhu - jaký byl motiv a jaký trest dopadne na viníky. Asa Larsson mě nezklamala.

16.11.2013

Podezřelí na sebe hned od začátku začnou zbytečně upozorňovat, jde v podstatě jen o to, je co nejdříve usvědčit, k čemuž vyšetřování celkem nekomplikovaně směřuje. Nesedí mi tam motivace a jednání několika postav.
Nicméně kniha je poměrně svižná a čtivá. 70%.

23.08.2013

Knížky ze série Rebecka Martinssonová se mi zdají čím dál lepší. V každe knížce je prolínání minulosti ze současnotí, což se mi líbí a také skvěle psychologicky vykreslené osoby.

06.06.2013

Äsa Larsson....toto jméno je zárukou kvalitních detektivních románů. Genialita a lehkost, s kterou tato autorka píše, vás vždycky dokonale pohltí. S každým dalším příběhem se stále více zamilovávám do drsné, zimní švédské krajiny i do psychologické hloubky příběhu a samotných postav. Zápletka posledního dílu se tentokrát věnuje událostem z období 2. světové války a velice dobře se prolíná se současností a případem vraždy dvou mladých lidi. Skvělým motivem je i popis děje očima oběti vraždy.

21.03.2013

Mám to naopak - ze všech doposud přečtených autorčiných knih se mi tahle líbila nejvíc.

14.02.2013

Předešlé komentáře mají v mnohém pravdu - přesto mi tato severská detektivka "sedla". Nepříliš komplikovaná, zajímavá nezvyklým prostředím i povahami hlavních aktérů, provázaností s minulostí i skrytým sdělením, že příčina série vražd je dvojí.
Kořeny jsou v minulosti, ale i v dlouhodobé neschopnosti jednat, v lhostejnosti, která umožnila jednotlivcům získat pocit nadřazenosti a moci.

04.02.2013

Opět známé postavy, sympatická prokurátorka Rebecka, která se usídlila na severu Švédska. Tentokrát se případ týká dosti vzdálené minulosti, kdy se na povrch dostávají staré pravdy z období druhé světové války, které stojí za současnými zločiny. Určitě to není klasická detektivka, která se čistě zabývá vyšetřováním určitého případu. Autorka se dost věnuje samotné přírodě severské Kiruny a jejího okolí, v jejích knihách se neustále vyskytují zvířecí mazlíčci, prostě dokáže kromě samotného příběhu skvěle popsat atmosféru severního Švédska a to se mi na jejich knihách velmi líbí.

30.01.2013

Další díl ze série knih o Rebecce. Rebecka stále působí jako státní zástupkyně. Novým prvkem je zde pohled ducha zemřelé, jejíž smrt se vyšetřuje. Kniha je čtivá, ale jak již bylo zmíněno v komentářích níže, chybí nějaké větší napětí či překvapivý vývoj děje. Vstupování ducha do děje je zajímavé, ale nemůžu říci, že by mě tím příběh nějak více uchvátil, spíše bych řekla, že bez tohoto pohledu bych se obešla.

24.01.2013

MUsím přiznat, že je to pro mne asi nejslabší, co jsem od ní četl (všechny tři předešlé knihy). Myslím hlavně po dějeové stránce. Případ je takový podivný, spojení s tou druhou světovou válkou bylo takové chabé. Napsané dobře, postavy, prostředí, mezilidské vztahy. Ale prostě chyběl i tomu "náboj". A moc mi to připomínalo detektivku Zimní oběť, ten pohled z pozice ducha zavrazděné, a snad i ta rodina na vsi, z které mají všichni respekt, strach...

06.01.2013

V detektivních románech jde vždy o kompromis mezi tím, co opravdu obnáší vyšetřování trestných činů, a napětím. A protože vyšetřování trestných činů zas taková zábava není, dobrá detektivka se soustředí na akci (jako např. série Harry Hola, kterému čtenáři rádi odpustí chaos a soustředí se na zápletku, která bývá velmi komplexní).

Larsson však takové zápletky bohužel není schopna. Četla jsem Sluneční bouři i Než pomine tvůj hněv a musím říct, že autorka v psaní nezaznamenala žádný posun. O zápletce se pomalu nedá vůbec hovořit, protože ani v jedné z nich žádná nebyla, jenom se našla mrtvola a vyšetřovalo se. Čtenář stále čeká na nějaký šokující zvrat, až nakonec zjistí, že žádný nebude. Pak je ale těžké odpustit postavám zbabraně vedené výslechy, chaotické cestování sem a tam mezi jednotlivými podezřelými, abychom si poslechli tlachy, které příběh nikam neposunou. A to, co je na obálce prezentováno jako velké tajemství z minulosti, zažil každý druhý.

Knihy nemá cenu číst ani kvůli sympatiím k jednotlivým postavám. Ženské hrdinky jsou vysloveně protivné a jakoby neživé. Autorce se je prostě nepodařilo oživit, nemají žádnou osobnost. Vyprávění Stavinga o tom, jaká byla Rebecka jako dítě, nefunguje, a ačkoli je cítit zjevná snaha autorky vyvolat u čtenáře náklonnost k hlavní hrdince, na mě to nezabralo.

Obě knihy na mě působily velmi prostým dojmem. Pokud bych měla přirovnat Stiega Larssona nebo Jo Nesba k hodně silnému kafi, tak tohle je špaldové kafe a ještě neoslazené.