Řbitov zviřátek
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/265/bmid_rbitov-zviratek-S8r-265.jpg
4
5304
5304
Rodina Creedových se usadí ve starém domě v půvabném prostředí venkova státu Maine. Otec lékař, krásná žena, rozkošné děti. Zdálo by se, že nic nemůže překazit jejich štěstí... Avšak objevuje se Cosi, co mrazí krev v žilách, Cosi strašnějšího než sama smrt. Cosi nesrovnatelně příšernějšího a silnějšího...
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 1994 , Laser-books (Laser)Originální název:
Pet Sematary , 1983
více info...
Přidat komentář
Sice jsem se nebála, není totiž vůbec čeho, ale kniha se mi vážně líbila a je to horor jak má být…
Doporučuji…
Tahle knížka nutí čtenáře čekat, vkrádá postupně a nenápadně atmosféru. Mistrně popsané pocity, člověk si uvědomí, že se fakt tak cítí. Skvěle popsané něco, o čem se moc nemluví, ale je to tu s námi.
Moje první rande s Kingem na doporučení mého muže. Zpočátku jsem byla dost netrpělivá, furt jsem se muže ptala, kdy se tam konečně začne něco dít, ale nakonec jsem se dostala do bodu, kdy jsem si jednoduše užívala vyprávění, jazykovou vybavenost a usmívala se nad tím, jak King skvěle dovede popsat něco, co všichni občas cítíme - jako rodiče, jako partneři i jako přátelé, ale přesně vyjádřit to neumíme. To vytváří pocit opravdovosti a uvěřitelnosti postav, je lehké zapomenout, že jsou fiktivní a samotné toto Kingovo umění stavím nad samotný příběh.
Takže jsem si čtení samotné vážně užila a opravdu nedoporučuji číst současně s nějakou odpočinkovou romanťárnou, protože ta vás pak nedokáže uspokojit. (V mém případě jsem zkoušela číst Chatu ve Švýcarsku a ten rozdíl byl téměř nesnesitelný. Musela jsem po prvních pár stránkách vrátit do knihovny.)
Upřímně řečeno z této knihy příliš nadšený nejsem. Možná, že kvůli tomu, že mi ostatní říkali, že to je nejlepší Kingova knížka, jsem měl příliš velká očekávání. Nedokázal jsem přilnout k hlavním postavám a děj se upřímně docela vlekl a rozjel se cca až v poslední části. Závěr, ano, ten je skvělý, k tomu všemu King píše poutavě, takže se mi (i v jeho horších knihách), nestalo, že bych knihu chtěl odložit, ale tahle knížka mi připadala taková nijaká. Na to, že jde o horor, mi dokonce připadala občas velmi nudná.
Tip na tento titul jsem dostala od opravdu dobré kamarádky. Leni, díky ještě jednou!
Opět typické mrazení po celou dobu čtení. A ten konec...wow. Doporučuji.
Audiokniha
Výborná kniha. Mám z Kinga obrovský respekt a k jeho dílům přistupuji s obavami, že je nezvládnu. Jsem totiž trochu strašpytel. Ale tato kniha se mi líbila hodně.
Pomalý začátek a postupné rozvíjení děje mi sedí, stejně jako jen mimochodem vkládané indicie, které postupně tvoří atmosféru neznámého strachu a napětí. Obdivuji Kingovo vypravěčské mistrovství, jeho postavy jsou skvěle vykreslené a obzvlášť Jud jako vypravěč většiny příběhů je výborný, na jeho pasáže jsem se těšila. A i když člověk samozřejmě vytuší, jak kniha skončí, neubírá jí to na mistrovství. A tak se necháte postupně nést do toho nevyhnutelného závěru.
Skvělé, doporučuji.
Další povedený horor Stephena Kinga, celý děj je propracovaný a nabitý napětím, kdo má rád čte horory, moc doporučuji.
Nikdy jsem neměla v plánu Kinga číst, jsem prostě posera. Ale pár let zpátky jsem si tuto knihu vypůjčila, protože zrovna v tu dobu v kinech běžela zfilmovaná verze a tak to byl jediný titul, který jsem znala z toho, co od něj strýc měl. Pak jsem si přečetla, co o knize prohlásil sám autor a to mě trošku vylekalo, tak jsem knihu tak na rok a půl odložila na poličku. Když jsem se k ní teď vrátila a přečetla prvních 200 stran, zase jsem ji odložila, nějak jsem neměla chuť ani moc času. Druhá polovina knihy se mi četla hůře. Nebavilo mě to a přišlo mi, že pořád na něco čekám, děj se táhl a já čekala a čekala a čekala. Až jsem se dočkala? Čeho? Posledních 10 stránek, kdy čtenář už stejně dávno odhadne, jak kniha skončí. Takže pro mě velké zklamání… i když si říkám, že možná je dobře, že to nesplnilo mé očekávání. Pravděpodobně bych z toho pak několik nocí špatně spala. Buď jsem měla jen špatnou knihu, nebo jsem od Kinga čekala něco víc, když ho neustále všichni chválí. Ale už dávno jsem si zvykla, že téměř vždy jdu se svým vkusem proti proudu. Kinga tedy řadím k dalším známým autorům, které už vyhledávat nebudu.
Je to vlastně můj první horor od něj. Četla jsem akorát Ústav, ale to je spíš thriller než horor. Takže ano, první horor od Kinga je pro mě Řbitov zvířátek. A dojmy? Fascinuje mě, jak je king vypravny, hodně času věnuje postavám a jejich vcelku obyčejnému životu, vsednimu dni a jen občas podstrci náznak něčeho divného, podezřelého, něčeho u čeho si řeknete :jo, teď už to konečně začíná. Pro mě měla kniha pomalejší rozjezd, ale později jsem pochopila proč všechno to seznamování, chtěl, abysme měli postavy rádi než zasadí onu bolestnou ránu. A musím říct, že než jsem to vstrebala, tak pro mě bolestna byla. Mám děti! Takže jsem všechno viděla v mnohém zivejsich barvách. Bylo mi z toho krapet ouvej, ale zvládla jsem to a později už mi to tak neprislo. Kinguv román sebe zvracenejsi v sobě nese určité poselství o smrti a o jejím přijetí jako součásti života,o smíření se s ní. Knihu jsem četla jedním dechem. Opravdu jsem byla napnuta, co se bude dít dál. Není to zas tak morbidní, takže asi vhodné pro začátečníky, jako jsem já. Naopak ostrilenym čtenářům hororu připadá jako jedno z kingovych slabších děl. Mě se líbilo, i když otevřený konec ve mě vyvolal mraky otázek a nejradši bych šla s kingem na kafe, abych se dozvěděla, co bude s hlavními postavami dal.
Už jsem tu párkrát zmínil, že můj vztah s knihami Stephena Kinga je poměrně složitý, protože po přečtení knihy Revival jsem se dostal do dlouhého bloku a nechtěl jsem se k jeho knihám vracet. Nakonec jsem si přečetl Outsidera, který mě příjemně potěšil, tak jsem se pustil i do této knihy, a nakonec taky nezklamala.
U kinga je už klasika, že se jeho knihy dobře čtou. Všechny sice nemají nejlepší příběh, ale vždy se mi zatím četli dobře. Tahle toho není výjimkou. Četla se mi pomaleji, ale k ději se to hodí a osobně mi to nevadilo.
Jediná věc, kterou bych vytkl je akce. Párkrát se v příběhu stalo, že jsem měl pocit, že postava se akci prostě vyhla. Posledních 100 stran je dost nabitých, ale autor ani jednou nešel za hranu, což mě u hororu přišlo celkem škoda. Pokud nejste typ, co vyhledává co největší množství akce, tak je tahle kniha přesně pro vás. Já bych si jí tam přál trošku víc.
Postavy jsou propracované a každá má svůj charakter, takže mě hodně bavilo sledovat jejich vývoj.
Tahle kniha mě utvrdila v tom, že dám Kingovi další šanci. Milovníkům hororu doporučuji.
Poctivá Kingovka, která se řadí k jeho nejhororovějším. Vzpomínka na indiánský hřbitov a cestu k němu ve mě i po letech zůstává a je jedním z nejlepších Kingovských imaginativních momentů vůbec. Jinak mi z děje stále zůstává na patře vrcholně nepříjemný pocit. Přiznám se bez mučení, že mám rád dobré konce. Tady se ho ale opravdu nedočkáte, to tedy né..
Kinga si dávkuji za odměnu a zpětně si gratuluji, že jsem s Řbitovem zviřátek tak otálela. Alespoň jsem si příběh pěkně pošetřila, protože na té knize je dokonalé prostě všechno, už od důmyslně zpraseného názvu, který tak perfektně všechno vystihuje, až po fakt, že se s tím autor nemazlí a odpraví bez milosti ty charaktery, které potřebuje. Bylo to krásně strašidelné, čtivé, prostě úžasné. Závěr k tomu pásl také dokonale. Není co vytknout, tohle je skvost.
Měla jsem chuť na něco nenáročného u čeho vypnu. Jistě, tohle není téma na klidné nedělní odpoledne, ale na knihu jsem se chystala tak jako tak už dlouho, takže dva v jednom. A já se tak pustila do knihy Řbitov zviřátek.
Začátek knihy jde pozvolna. Jako hodně moc. Což naprosto chápu. Aby čtenář poznal postavy. Aby si je oblíbil. Nebo naopak. Nebo aby zjistil, že Louis možná není takový kretén, jak se zdál na začátku. Protože to je právě on, kdo musí řešit všechny ty nepříjemné situace. Kdo musí udělat všechna rozhodnutí.
("Kocour teď spával jako špalek. Jako zabitý.")
Tahle kniha je hodně o lhaní. O tom, jak lžeme sobě, jak lžeme ostatním. Jak lžeme sobě, když lžeme kvůli svým dětem, že je to kvůli nim, když je to vlastně kvůli nám. Je taky o lásce, k našim dětem, kvůli které to všechno lhaní vzniká. A taky o tom, co se schovává v lese...
Naprosto bych souhlasila s tvrzením, že kniha je nejděsivější knihou autora. A pokud čtenář pochopí, co je onen míněný děs, užije si knihu. Pokud ne, bude říkat, jaká to byla nuda. Nejde o to, že s každou kapitolou knihu odhodíte podělaný strachy. Asi si někteří mysleli, že v každé kapitole na ně budou skákat zombie zviřátka. Potom chápu, že může být nějaký čtenář v šoku, proč rozumný vzdělaný člověk může podlehnout a udělá, co Louis udělal. Na to mám jenom jednu odpověď: nepochopil jsi, o čem tam kniha je. Z prvního i druhého důvodu.
Zde jsou tady navíc rozebraný dva nejhorší strachy. Smrt obecně. Jak jí předejít, jak se s ní smířit, co je po ní. A smrt velice konkrétní. Ta nejhoršího druhu. Ztráta dítěte. Jak jí předejít, jak se s ní smířit, co je po ní. A jak jí ochcat. Ale nic není zadarmo. Nikdy. A proč je tak snadné podlehnout, když znáte risk. Což pro mě bylo mnohem silnější, než tajemno za tím, proč se ty věci na hřbitově dějí. To bylo na druhém místě. Byť je to spolu propletené. Možná proto je to tak univerzální kniha, ve které si každý najde přesně to, co on sám konkrétně hledá.
("Někdy je lepší být mrtvý.")
Protože ty myšlenky, ty výmluvy, to bylo děsivý! To je ta děsivá část. A ve výsledku je kniha strašně smutný a depresivní čtení. A byť jsem na pocity zmaru, neštěstí a různých způsobů ztrát u mistra zvyklá, tohle na mě bylo i tak dost náročné.
Velké plus za citaci z povídky, která se stala mou hodně oblíbenou ;)
A druhé velké plus za konec. Když je takhle napsaný konec povídky, vždycky skáču metr vysoko. Když je to u beletrie, tak to dost lidí bere jinak. Já ne. Úžasný!
Mé první setkání s Kingem. Kniha se četla dobře. Není to úplně horor od A do Zet, je to příběh jedné rodiny reflektující její život po přistěhování do nového domu v Ludlow. S přibývajícími stránkami se ale zlo do života této rodiny začleněňuje víc a víc. Umí manipulovat s lidmi, vtírat se do jejich mysli, ovlivňovat jejich konání. Byla jsem napnutá jak kšandy. Po čtení o samotě kolem půlnoci jsem se i bála. Nicméně začínám pozorovat, že se jako čtenář začínám zlepšovat v míře ponurých věcí, které zvládám číst. Konec bych si pro sebe představovala jiný, takže mi nezbývá, než se s Kingovou verzí smířit.
(SPOILER)
No, mé první setkání s Kingem v knihách nedopadlo úplně dle mých očekávání.
Možná jsem věděl o čem kniha jelikož jsem viděl film (Ten z roku 2019), ale bylo tak docela dost rozdílů (Smrt jiného dítěte).
Ale jinak fajn počtení, hororová atmosféra tam určitě je.
Takže za mě:78%
Kniha o smrti a umieraní. Rôznych pohľadov na tieto témy je tu mnoho a zamyslenia nad nimi tvoria hlavný obsah diela. Príbeh samotný na mňa pôsobil len ako kostra, na ktorú sa navešali a sám o sebe by vydal maximálne na poviedku. Pravdupovediac niektoré jeho nadprirodzené prvky mi prišli v kontexte zvyšku pomerne rušivé - zjavenia Pascowa alebo dôkazy, že moc indiánskeho cintorína siaha ďaleko za jeho hranice. Tiež mi svojou náladou k zvyšku knihy nezapasoval záver, ale to už je o osobných preferenciách čitateľa. Stále je to totiž výborné, mrazivé čítanie. 8/10
Štítky knihy
kočky zfilmováno tajemství horory hřbitovy příšery, monstra vzkříšení nemrtví
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 2010 | Pod kupolí |
| 1993 | Osvícení |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
No
Byl to děs
Chtěl jsem zkusit tolik chváleneho autora, naštěstí jsem si vybral krátkou knihu, ale i tak jsem měl fakt problém to dočíst. Přitom nápad byl super.
Ale to asi vše. Poslední třetinu knihy už jsem přeskakovala a doufal jsem že konec to zachrání..no nezachránil.