Syn větru a prsatý muž

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Prsatý muž se po osmi letech vrací na ostrov Siberut a zjišťuje, že se v mnohém změnil, stejně jako jeho život. Jedinečný příběh o změně tak velké, že si ji jen těžko dokážeme představit. Kdo je Syn větru a jak ovlivnil příběh Davida Zajíce? Kniha je věnována místům a bytostem, jež zmizely,a láskám, co zůstaly. Pokračování bestselleru Prsatý muž a zloděj příběhů....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/176634/big_syn-vetru-a-prsaty-muz-KI2-176634.jpg 3.9161
Nahrávám...

Komentáře (37)

Kniha Syn větru a prsatý muž

Ema22
23. srpna

"Možná je člověk jako strom a ostatní lidé jsou jako řeka, která ho zrcadlí."
Po Mluviti pravdu jsem trochu zklamaná. Občas jsem měla potíže se orientovat v osobách, na můj vkus měly moc přezdívek. Z knihy si odnáším nostalgický pocit, že nic netrvá věčně. Shodou okolností jsem před krátkou dobou navštívila litomyšlské Portmoneum, malby na zdech mi zapadly do Formánkova příběhu. Náhody neexistují.

RastazŘep
17.07.2020

Knížka se mi líbila. Po Zloději příběhů se to četlo moc hezky ale doléhala na mě ztoho ta smutná realita.


Jana_Hlus
25.07.2019

Tak tady je něco hodně špatně...

Zuziiik
09.05.2019

Není tak dobrá jako Prsatý muž a zloděj příběhů, ale četla jsem ji hned po ní a bylo to dobré, ač smutné a depresivní......

alef
08.04.2019

"Proč stavíme tady?"
"Z Takui vede do Anai a Udului silnice. Dál pojedeme na motorkách." ... a prsatému muži bylo najednou jasné, že ten starý svět, který miloval, nejspíš zmizel."
(z knihy Syn větru)

"Pablo Picasso řekl: Obraz je lež, který by měl zobrazovat pravdu. Ale samozřejmě, že každý autor alespoň trochu píše svůj život, svůj úhel pohledu, sám sebe."
(z rozhovoru s Josefem Formánkem)

Siberut se změnil, a zrovna tak život Davida Zajíce ... místa i lidé se mění, globalizace udeřila plnou silou i v těch nejodlehlejších koutech světa, a zrovna tak životní směřování Davida Zajíce nabralo nový směr, a tak dozrál čas, abychom se se všemi těmi změnami seznámili i my, čtenáři, abychom zjistili, co je nového ... nejen u Mentawajců.

Potěšilo mě, jak pohodový ten návrat, do "starých" kolejí s novými kulisami, byl. Potvrdila jsem si, že s tímhle panem spisovatelem, který píše hodně "ze sebe", si stále rozumíme, že zůstal věrný svému velmi otevřenému stylu, který mu pomáhá, ve světě plném změn, ukázat na ně a "vypsat se z nich" (podělit se tak o své pocity se svými čtenáři) a ... žít, a že to není vždycky zrovna procházka krásně upravenou zahradou s přesně střiženým anglickým trávníkem, ... ale často spíš dost dobrodružná a taky dost nebezpečná cesta skrz zarostlou džungli ...hlavně vztahů ...

Borek9
22.01.2019

Ke knihám JF jsem se dostal na základě kladné recenze filmu Úsměvy smutných mužů. Začal jsem od Prsatý muž a zloděj příběhů, dobrý. Mluviti pravdu vynikající.Ale tuto knihu jsem přelistoval a četl jen některé kapitoly. Je nějaká nekonzistentní jako asi byl autor v té době. Opíjet se s vlastní dcerou, která chlast nesnáší? Odejít dobrovolně na měsíce od manželky s malým dítětem? Plakat nad ztrátou cizích kultur? Přece je tam nikdo nevraždí jako kdysi. A úplatkářství je projevem civilizace. Pronásžel. Tak proč nad tím lamentovat Je to tisíce kilometrů od nás? Snad ještě najde JF sílu a námět na obdobu Mluviti pravdu, jeho vrcholné dílo.

Makropulos
12.01.2019

Ź přečtených knih pana Formánka i z několika publikovaných rozhovorů s tímto spisovatelem mám pocit, jako bych ho osobně znala. Syn větru jen doplnil mozaiku jeho života o etapu, kdy prožívá osobní změny a po létech se vrací na Siberut, kde ho naprosto zasáhnou změny, které tam proběhly od jeho poslední návštěvy. Hlavní hrdina je hluboce zasažen, a měla jsem pocit, jako by všechnu vinu dával těm svým přátelům tam na Siberutu, kteří najednou přáteli vlastně nejsou, všechno měří penězi a jejich kultura zaniká. Ale jejich vina to určitě není. Překotný vstup moderní civilizace na odlehlá území naší země jistě způsobuje velké ztráty na kulturních hodnotách, které jsou neopakovatelné a změny jsou nevratné, ale potom by tedy zbývalo, nechat ta místa a lidi na pokoji, nebrat jim jejich přírodní bohatství, nezahrnovat je vymoženostmi moderní doby, čímž by jim byl ovšem upřen pokrok jako takový. Když postavíme někde v odlehlé vesnici školu, ničíme tím úžasné kulturní bohatství a tradice nebo dáváme nové generaci možnost vzdělání a tím i jiného, lepšího života? Tento rozpor David Zajíc neřeší. Jen přišel tam, kde je všechno jinak než dřív a v lidech se díky všemu, co je tak rychle zasáhlo, ukazují ty horší lidské vlastnosti, ke kterým dříve vlastně ani neměli důvod. Pan Formánek opět krásně vypráví a přivedl mě k těmto i dalším úvahám, což je určitě dobře.

deirdre
17.11.2018

Posolstvo knihy je silné, ale spôsob, akým ho podáva je veľmi nezáživný, az odfláknutý. Škoda.

1