Prsatý muž a zloděj příběhů
Josef Formánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/5072/bmid_prsaty-muz-a-zlodej-pribehu-2lB-5072.jpg
4
720
116
Prsatý muž série
1. díl >
Kniha o tom, co člověk najde na dně, když už si myslí, že nemůže dál, i o tom, že zázrak potkáme nejen v přítmí pralesa, ale kdekoliv. Některé knihy můžete číst, ale s touto budete hrát o život. Poušť, džungle, šamani, rituální obřady, láska, smrt i ďábel v napínavém příběhu reportéra, který se vydává k primitivnímu kmeni v deštném pralese. Po návratu domů zjišťuje, že se nevrátil sám..... celý text
Přidat komentář
Kniha, která ve mně zanechá dojem a nezapomenu na ni hned potom, co ji zavřu. Nezáleží na tom, jaký ten dojem je, co jsem si myslela o hrdinovi, jaký závěr jsem si udělala o autorovi a tak dále. Formánek prostě píše tak, že se mi dostane pod kůži a celkem dlouho tam zůstane.
našiel som tú knihu nie vo svojej knižnici, ale v inej, kde ležala ako odmietnutý dar. rád som si ju najprv požičal a potom vzal. ale už som ich kúpil a daroval viac, lebo sa určite oplatí prečítať ju.
Zmysel života tu hľadá chlapík, ktorý "před kostkami osudu jako had uměl uhýbat tak, aby vždycky viděl na šestku." Knižka je plná myšlienok možno nie až tak originálnych, ale uvedených v originálnych kontextoch, takže to má nečakanú silu. Aspoň pre mňa. Zimomriavky mi behali po chrbte snáď cez polku knihy. A to sa mi už veľmi dávno nestalo.
První kniha, kterou jsem od autora četla. Tou mě dostal. Prolínání skutečných cestovatelských zážitků s fantazií, silný dojem
Knihu jsem si pořídila v podobě audioknihy. Ze startu dobrý, v půlce jsem se začala ztrácet a neustále jsem se musela vracet zpět. Posléze jsem zjistila, že to nemá cenu a začala doufat, že krátké příběhy do sebe nakonec nějak zapadnou a jako asi jo, ale.. Neorientovala jsem se v čase a místech konání jednotlivých situací. Autor skákal z pralesa do města a naopak a to mě dost mátlo. Sem tam se objevilo nějaké to životní moudro, ale jinak mě tato audiokniha neoslovila.
Čtu Formánka tak nějak pozpátku :-). Prsatý muž je čtvrtou knížkou. Dvě slova jako klíč mě dostala (byla totiž první). Mluviti pravdu a Umřel jsem v sobotu se mi líbilo moc. Tušila jsem, že kdo četl Prsatého muže jako prvního, musel být také nadšen, proto jsem si říkala, že se mi bude aspoň líbit pro styl psaní a dějové zápletky, které mám u Formánka ráda. Nicméně - zase za pět. A navíc - tuhle knížku si nejde přečíst jenom jednou. Je toho tam tolik na nové objevování, že musí být čtená alespoň dvakrát. Už chápu známého z knihovny, který si ji jednou za dva roky půjčuje, protože: "Teď je čas na Prsatého muže a Formánka".
Asi že jsem četl dřív Mluviti pravdu, která mě totálně rozložila, tak jsem měl velká očekávání a ne, nenaplnila se. Neprožil jsem si to s ním tolik, jako s Maresem. Kniha stojí za pět hvězd, ale pak by jich Mluviti mělo dostat šest. Sedm. I tak doporučuji.
Kniha má svoje vnitřní kouzlo."Mluviti pravdu" je sice o krok dál, ale proč stále srovnávat.Téměř v každé kapitole
jsem cítil určité poslání, ponaučení či pocit, který často pociťuje každý z nás, ale neumí najít ta správná slova k vyjádření.Slovní obraty a delikatesní čeština pana Formánka dávají knize plusové body.
Tak tohle ano. Zřejmě jsem marťan s naprosto odlišným vkusem než ostatní, protože si jinak nedovedu vysvětlit hodnocení této knihy. Pana Formánka můžu na jakýkoli způsob, u některých knížek ho můžu míň, u některých víc. Ale zrovna v tomto případě rozhodně ano. Sice se u toho nedalo pustit rádio, vařit a uklízet, neboť chvilka nesoustředění vás vrátí na začátek, ale výsledný efekt byl příjemný a motivující a nakopnul mně k přečtení další jeho knihy.
P.s. : Všechno už tu bylo a znova bude....tak, tak :-)
Příjemně odpočinkové cestovatelské čtení, které hlavně svými popisy z tropických krajin dokázalo zaujmout. Ale nemohu se zbavit dojmu, že se vlastně v naprosté většině příběhu nic nedělo. Nebyla v něm žádná nosná myšlenka nebo zápletka, která by upoutala pozornost... jen jednoduchá linie životní cesty Davida Zajíce, tu pozitivní, jindy negativní, tu smolná, jindy šťastná, kterému se občas něco přihodilo, ale velmi rychle se to vyřešilo nebo zapomenulo, nic moc tam negradovalo, ani se nerozvíjelo do velkého finále. To přišlo jakoby náhodou, pár stránek před koncem se z ničeho vyloupl nový problém opět bez většího propojení na zbytek příběhu, po pár reakcích hlavní postavy pak došlo k naznačení jeho vyřešení. Přesto kniha nebyla vyloženě špatná, byla prostě pojata jako každý běžný životní příběh s přicházejícími a odcházejícími problémy, který je svým způsobem vždy krásný... a navíc za ten extra pozitivní závěr to rozhodně stálo.
Tie paralely zo životopisom asi nebudú čisto náhodné, je v tom cítiť osobný príbeh aj keď bude umelecky mistifikovaný, mne sa to páčilo, len som to z neznalosti čítal v opačnom poradí, najskôr som čítal syna vetru.
Josef Formánek je skvělý vypravěč. Jeho částečně autobiografický příběh o hledání cest a hledání smyslu lidské existence mě opravdu zaujal. Dobro a zlo, Bůh či Ďábel, žebříček hodnot, strach ze smrti a život, který může být promarněn úpornou snahou, co nejvíce toho zažít a prožít, to vše v porovnání s přírodním životem primitivního kmene Mentavajců na ostrově Siberut tvoří tento román. Je v něm láska, přátelství, příroda v Indonésii i život v Ústí nad Labem, prales i České středohoří, řeky, moře, bahno, pijavice, šamani a jejich obřady, úspěchy i dluhy, touha napsat knihu, osobní ztráty, osobní dno, víra, či její hledání a mnoho otázek i nalezených odpovědí.
„Život je jako oceán. Cokoli špatného nebo dobrého do něj vhodíme, se nám vrátí.“
No jasně, válka a těžký život během ní, lidské pohnuté osudy a složité rodinné vztahy s rádoby-hlubokými myšlenkami, jež se autor pokusil navodit povšechnými životními pravdami a citacemi...to by přeci měl být recept na silný příběh, ne ? Jenže není. Snaha byla úporná, ale celé to nedrží dohromady ani v nejmenším, je to jen fůra roztříštěných příběhů, které v sobě nic silného nemají. Četl jsem to včera a už nevím, o čem to pořádně bylo, ale jsem si jistý tím, že to byla prázdná nuda jako řemen, se skutečně silnými ambicemi, které zůstaly nenaplněny v celé své šíři. Ztráta času.
Pro mě je tento Formánek docela zklamání, nějak jsem nebyla naladěna na tohle hňahňání se v mužské dušičce. Příliš příběhů, příliš dojmů, nesympatická hlavní postava, která si ze života pro sebe vyďobává rozinky užívání si zážitků a ostatní nebere... Prostě mě to nechytlo.
Nemohu dát víc hvězdiček, a to přesto, že tato kniha donutila moji osobu k mnoha pocitům. K pláči, zlosti, lítosti i soucitu.
Pamatuji se, jak jsem po vydání knihy vešla do knihkupectví a paní prodavačka mi jí vychválila až do nebes. Krásná krabička, štítek s tím, že jde o nejúspěšnější debut českého romanopisce za posledních deset let - to byla výzva. Knihu jsem tenkrát přečetla a v mysli mi zůstalo jen to, že to všechno nestálo za to. Nyní po těch x letech a nově nabitých životních zkušenostech a hlavně díky Výzvě 2017 - kniha, jejíž první věta je otázkou jsem se do čtení pustila znovu. Po prvních kapitolách jsem si říkala, že nechápu, proč jsem si jí zařadila do škatulky nicmoc. Jenže asi po polovině něco začalo skřípat a tak jsem se do konce prokousala jen díky své zvědavosti...
Některé pasáže a postřehy si ale budu dlouho pamatovat....
Život je jako oceán. Cokoli špatného nebo dobrého do něj vhodíme, se nám vrátí
S autorem jsem se dosud míjela, nějak jsem nenašla chuť a odvahu pustit se do některého jeho textu. V audioknihách byl minulý týden ve slevě, tak jsem se pokusila. Obezřetnost byla na místě. Nebudu cílová skupina. Hlavní hrdina, Brouk Pytlík, je rozhodně mistrně zachycený typ člověka, který stále COSI hledá a NĚČÍM se naplňuje, aby CÍTIL, že ŽIJE. Zážitky, chlastem, jídlem.....V první části knihy, kdy je postava, včetně sboru přátel, postupně vykreslována, jsem poslouchala četbu pozorně. Je to můj vrstevník a poznávala jsem v něm mnohé společné rysy naší generace, logicky tedy i své. Společné kořeny a společný zběsilý úprk kamsi, doprovázený mnohým rozčarováním a sérií úniků a pokusů ŽÍT. Antropologické pasáže života v Ráji, doplněné zvuky tropů, byly rovněž originální, ovšem jakoby to byla už nějaká jiná kniha. Poslední třetina je nefalšované utrpení a působí dojmem automatického psaní. Psaní o psaní KNIHY. Zběsilé hledání bájného Tajemství Vesmíru a Vnitřní rovnováhy fungovalo právě tak v té první třetině, zatímco s postupujícím časem (děj už to nemá) je to spíš úmorné. Brouk Pytlík všechno ví JAK se má, všechno CO se má, odhalí. Jenom ta realizační fáze mu nějak pokulhává,což by nevadilo, pokud by při tom zůstalo. Je to prostě takový tápavý, sebestředný pochlastánek, ufňukaný hňup, literární postava, dobrá, jako každá jiná. Ovšem jakmile se autor naléhavě snaží čtenáře přimět, aby věřil tomu, že je to tak v pořádku, protože tak to bůh chtěl, už je to spíš uboze ukňourané, jako ochlastovy stesky v půl jedné ráno. Prostě to nebude kniha pro mě. Nebyla jsem schopná rozpoznat kde to jako je myšleno vážně a kde je to nadsázka. Ale tak zase byla ve slevě…..Ve slevě byla i Mluviti pravdu, tak zkusím ještě tu.
Štítky knihy
prvotina muži Indonésie hledání smyslu života rodinné vztahy autobiografické prvky Bůh a člověk ďábel, satan domorodé kmeny stereotypy
Autorovy další knížky
| 2008 |  Mluviti pravdu |
| 2014 |  Úsměvy smutných mužů |
| 2008 | Prsatý muž a zloděj příběhů |
| 2016 | Dvě slova jako klíč |
| 2011 | Umřel jsem v sobotu |
Kniha Prsatý muž a zloděj příběhů je v
| Právě čtených | 16x |
| Přečtených | 1 106x |
| Čtenářské výzvě | 99x |
| Doporučených | 52x |
| Knihotéce | 301x |
| Chystám se číst | 149x |
| Chci si koupit | 20x |
Pro mě teda překvapivě docela těžký čtení.