Prokletý kraj
Michaela Klevisová
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/476283/bmid_proklety-kraj-snk-476283.jpg
4
1975
1975
I temná minulost jednou vyjde na světlo. Jelení Horou se několikrát prohnaly dějiny plné nenávisti a zmaru. Vesnička ukrytá v pošumavských lesích dodnes není ideální místo k životu. Gerdu s dcerou k návratu sem přiměl jenom rozvod a nedostatek peněz. Z jednotvárnosti ji vytrhne až seznámení s Lindou, která tu pátrá po minulosti své rodiny. Vzápětí ale ve vesnici za podivných okolností někdo zemře... a zločin oběma ženám pomůže odhalit staré tajemství, které nikdy nemělo vyjít na povrch. Michaela Klevisová tentokrát opustila kriminalistu Josefa Bergmana a v románu z Pošumaví nahlíží na zločin pohledem dvou mladých žen, jejichž životy jsou provázány s místy, kudy se opakovaně prohnaly dramatické dějiny. Zapadlá vesnička Jelení Hora má temnou minulost a dodnes to není ideální místo k životu. Není divu, že odsud Gerda vždycky chtěla odejít a uniknout minulosti. Teď se ale rozvedla, je bez peněz a nezbylo jí nic jiného, než se s dcerou vrátit do nuzného domku po rodičích. Linda na stejné místo přijíždí na dovolenou, aby pátrala po minulosti své rodiny, která se před čtyřiceti lety odstěhovala. Vzápětí ve vesnici dojde k úmrtí a obě ženy odhalí přísně střežené tajemství související s krajem, kde nikomu nebylo souzeno být šťastný. Autorka úspěšné detektivní série se v této knize místo krimi zápletky soustředí na mezilidské vztahy v prostředí sousedícím s národním parkem a vojenským prostorem. Přes minulost zdejších obyvatel odhaluje historii plnou zvratů, která někomu zabránila v těchto místech naplno zakořenit a jiné k Pošumaví neplánovaně připoutala.... celý text
Přidat komentář
Ta ženská prostě umí!!!
A je úplně jedno, jestli si "přizve" Bergmana, nebo ho nechá odpočívat.
Autenticky vykreslené prostředí a navození atmosféry, že máte pocit, jako byste se lesy v okolí Jelení hory procházeli také. A seděli v chalupě bratrů Michalčákových a pily domácí slivovici z upatlané skleničky... Nevím, čím přesně to je, ale vždycky mám po dočtení její knihy chuť sbalit si batoh a na místo, kde se děj odehrává, se vydat :D
I když nejde o detektivku, já ji z knihy stejně tak nějak cítila. Ale nevadilo mi to, kniha mě pohltila, tak jako všechny "Klevisky", hltala jsem řádky a čekala, co se zase provalí za tajemství.
Za mě plný počet hvězd, ať si říká kdo chce, co chce, a už teď se těším na novou knihu, tak Míšo, šup šup :D :D
Co se děje týče, tak ten je pro mě celkem pomalý a rozhodně nečekejte žádný krimi thriller. Ano, máme tam vraždu, ale to podle mě není v tomhle románu vůbec tak důležité. To, co na mě zapůsobilo, tak byla určitě skvěle propracovaná atmosféra, která je na podzim jako dělaná. Kromě toho mě ale taky moc bavilo pronikat do zvláštní povahy Jelení Hory, jejíž obyvatelé jsou velmi specifičtí a nebojí se žít podle starých tradic a zvyků.
Prokletý kraj byl pro mě skvělou četbou a myslím, že úplně nejlíp člověk udělá, když si tento román užije v podzimním období, které umocní jeho atmosféru.
Tak trochu detektivka nedektivka. Zajímavý náhled do historie osídlování pohraničí, spojené s pátráním v rodinné minulosti. Bylo fajn, že nakonec se děj posunul o tři roky dopředu.
Za mě opět super kniha, která se čte jedním dechem. Kdo má styl MK rád, určitě nebude zklamaný.
Velmi zdařilé, originální dílo. Kniha čtenáři prostřednictvím vyprávění osudu Lindy, Gerdy a jejich rodin přibližuje historii oblasti Pošumaví v poválečné době, což považuji za hodně zajímavé a obohacující (např. slovenští Rumuni, jejich pověrčivost, zvyky apod.). Nechybí ani “detektivní” zápletka spojená s úmrtím jednoho z obyvatel Jelení Hory, přičemž se rozplétá a postupně odhaluje utajená minulost. Knihu nelze než doporučit.
To vykreslení podzimní atmosféry se paní Klevisove opravdu povedlo, úplně jsem viděla všechny ty mlhy, podzimní slunce, jeřabiny,lesy se žloutnoucí mi listy, laně a tak....velmi mě zaujaly i informace o rumunech, které nalákali po válce do pohraničí
Prokletý kraj má skvělou atmosféru, člověk úplně cítí mlhu, která se valí z kopců přes les a pozvolna se rozpouští mezi chalupami.
Paní Klevisová zasadila svůj čtivý příběh do málo osídleného českého pohraničí. Tajemné hluboké lesy obklopují vísku Jelení Hora a ukrývají nejedno temné tajemství. Moc se mi líbily pasáže o slovenských Rumunech, jejích zvycích a pověrách.
V hlavních rolích této knihy se vyskytují především ženské postavy. Autorka v příběhu propojuje tři generace a staví jejich příběh na pozadí Šumavských hvozdů a historii, která tudy procházela. Kniha je čtivá a je v ní pár emocionální momentů. Nejedná se úplně o detektivku ale spíš o drama.
Pohodové čtení, ideální na podzimní večery. Kniha dokáže velice vtáhnout svoji atmosférou.
Bylo to skvělý! Moc za tento příběh děkuji! Bylo to jiné, ale právě tím to asi bylo tak skvělé. Čekala jsem další detektivku, ale tohle byl příběh o hledání vlastních kořenů s kapkou “detektivní” zápletky. Z příběhu lze vidět, že napsat toto, muselo dát mnohem více práce a je zde krásně vidět jakým stylem autorka píše (a jak krásně umí používat jazyk). Lidové pověry smíchané s méně známými historickými fakty tohoto zapadlého kraje dělají z knihy přesně tu knihu na dlouhé (pod)zimní večery.
Skvělý příběh. Zajímavý námět, krásné prostředí, celou dobu je udržované napětí a člověk se i dozví nové věci z dob minulých.
Moje první detektivka od Klevisové a teda docela mě zaujala! Myslím, že se mrknu i na její ostatní knihy. Hodně se mi líbily ty náhledy do minulosti, sám pocházím z pohraničí.
I já se řadím mezi ty, kdo mají rádi knížky Michaely Klevisové. Vůbec nevadí, že Prokletý kraj není typická detektivka. Odkrývání rodinné historie, dávné minulosti, které se odehrává v pošumavských lesích je vždy dobré a napínavé téma pro knížku. A hlavně, když tu knížku píše skvělá Míša Klevisová. Příběh má podzimní, nostalgickou atmosféru, která prostupuje celým příběhem, tajemství starého deníku, pejsky a hlavně kočičku Barušku, kterou jsem si oblíbila.
Výborné čtení, obalte se do deky, uvařte si horký čaj a šup do Jelení Hory !
Moc hezká knížka. M. Klevisová je moje oblíbená autorka a opět jsem z její knížky nadšená. Není to typická detektivka, což ale nevadí, možná je to spíš dobře. Krásně popsaná atmosféra Jelení Hory, prokreslené postavy, osudy, deník, příroda.. Rozhodně i k zamyšlení. Moc hezky se mi knížka četla. Prostě skvělá. Dočetla jsem ji dnes, v den, kdy začíná podzim a museli jsme se rozloučit s létem. Loučím se nerada. A hodně nerada jsem se loučila i s postavami v knížce, přírodou..
Silné a některé i sympatické ženské hrdinky. Proč ne? Okořeňte to touhou po pocitu domova, hledáním sebe sama a trochou rodinné historie, umístěte děj do melancholicky drsné krajiny, dejte tam zviířata... Jak prosté. Proč tedy je pořád tak málo spisovatelů jako je Michaela Klevisová?
Knížky Michaely Klevisové jsou pro mě vždy něčím speciálním. Na každou novou se moc těším a i tentokrát jsem byla nadšená. Miluju způsob jak píše. Její postavy, prostředí i atmosféra mi připadají skutečné a dokonale trojrozměrné. A platí to i tentokrát. Podzimní šumavská vesnička Jelení Hůrka zasazená uprostřed lesů se ze stránek knížky vynořuje v ranním oparu i na pozadí nebe plného hvězd. Místní vesničané jsou sví a každý svým způsobem zvláštní. Jejich životy i životy jejich rodin jsou opředeny mnoha tajemstvími. A celé to má neuvěřitelné kouzlo. A když se na konci vše začne rozplétat, vůbec nevadí, že některé věci se dali uhádnout. Knížka byla příjemně napínavá a jediné, co mi bylo líto, že samotný závěr byl zbytečně rychlý, až jakoby useknutý. Klidně a ráda bych četla dál. I tak je podle mě knížka skvělá. 5*
(9/21)
Krásný příběh. Bylo mi líto rozloučit se s hlavními postavami. Ty nejdůležitější jsou tři ženy, všechny nějak spjaté se zádumčivou vesničkou na Šumavě. A každá právě řeší v životě něco zásadního. Zápletka se taky dotýká historie po druhé světové válce, kdy do domů v pohraničí přicházeli lidé z daleka. Bavil mě ten starý deník, zápisků mohlo být klidně i více. Autorka píše hlavně detektivky, ale když jsem se někde dočetla, že napsala příběh bez krimi zápletky, o to víc jsem se na něj těšila. Myslím, že zde je špatně uvedený žánr, protože detektivka toto opravdu není a ani nemá být (i když je to napínavé).
Detektiv Bergman je o malinko lepší, čekala jsem od ní malinko víc. Ale stejně se mi kniha líbila. Je trochu jiná, ale psát paní Klevisová umí, to se musí nechat.
Moje první kniha od Michaely Klevisové. Líbilo se mi prostředí a nápad, ale něco tomu chybělo. Chvílemi to bylo takové nemastné neslané a zdlouhavé. Z té zápletky se určitě dalo vytěžit víc - teda alespoň já čekala víc, ale žádný wow efekt se nekonal. I tak mi to ale při čtení nedalo a musela jsem knihu dokončit... Asi zkusím Bergmana:)
Štítky knihy
Šumava pro ženy tajemství reemigrace Pošumaví vyrovnání se s minulostí rodinná historie, dějiny rodu české romány Jelení Hora Slováci v Rumunsku
Autorovy další knížky
| 2020 |  Drak spí |
| 2021 | Prokletý kraj |
| 2017 | Zmizela v mlze |
| 2019 | Sněžný měsíc |
| 2023 | Vraní oko |
Ano, je to dobrá kniha. Paní Klevisová umí psát. Děj je uvěřitelný, postavy jednají logicky, prostředí je dobře vystihnuté. Snad jen že koroneři v našich podmínkách k úmrtím nevyjíždějí.