Přízračný svět Branwella Brontëa

03.04.2022

Byla jsem zvědavá, zda mě při čtení po 30 letech něco překvapí, ať už mile, či naopak. Musím uznat, že Daphne je vynikající vypravěčka a skvěle využívá nashromážděný biografický materiál o celé Brontëovic rodině. Sice už to nemělo ten "wow" efekt jako při prvním čtení, ale stále mě to bavilo.
A jelikož dnes už jsem také rodič dospívajícího dítěte, víc jsem si uvědomovala tu linku otce sourozenců Brontëových. A ano, chápu, že to myslel dobře, že chtěl pro své děti to nejlepší, že tehdy byla epilepsie chápána (a to i lékaři) jako druh duševní poruchy, kterou je třeba před slušnou společností skrývat(!)... Stejně mi přijde, že svým dětem spíš uškodil. Navzdory tomu, že aspoň po Patrickových sestrách zbyly (i díky izolaci všech sourozenců od ostatních dětí) výborné a dodnes čtené romány. Kdoví, jaký skvostný mohl napsat Patrick, kdyby ho nezničili...

27.01.2022

Výborná kniha, která sebou nese znepokojující pocit tím spíše že u nás nebyl, z nepochopitelných důvodů vydán životopis Charlotte od Elizabeth Gaskell. Ukazuje obraz doby i komorní perspektivu života všech sourozenců a lidí kolem nich. Tato kniha může uniknout i těm kdo obecně znaji tvorbu Daphne, protože je svým způsobem zapomenutá, ačkoliv o jejích kvalitách nemůže být jiné než pozitivní řeči. Charakteristika postav, pro Daphne tolik osobistá je i tady velmi reálná a životopis tím vystupuje ven mimo knihu a čtenář snadno vstoupí dovnitř.
Děkuji autorce za tento počin.

A douška na odlehčení ( protože ve výsledku je ta kniha plná smutných propastí a rezonancí).
Úplně si dovedu představit jak Daphne píše něco jako Život a lži Albuse Brumbála. Bylo by to zpod jejího pera nepřekonatelné. Škoda že už nemůže.

20.05.2021

Mě se tenhle životopis líbil moc a když jsem ho četla, úplně jsem se v něm vyrochnila...

03.08.2020

"Za každým velkým dílem se skrývá velké utrpení". Tohle motto se mi osvědčilo u nejednoho díla a nejinak je tomu v případě světoznámých děl sester Brontëových - Jana Eyerová, Na Větrné hůrce a Dvojí život Heleny Grahamové. Pozadí a historie této rodiny z haworthské fary nejsou o nic méně dramatické, tragické, dojemné a emotivní než příběhy ve slavných dílech na faře stvořených. K sestrám se ovšem váže ještě jedna výrazná a velice důležitá osoba - Branwell Brontë. Bratr za života utlačovaný, nepochopený a přehlížený, po smrti stále nedoceněný - a v podstatě nadále přehlížený a nepochopený. Jeho životní cesta se může zdát jako cesta naprostého ztroskotance bez sebemenšího přínosu. Avšak zároveň je obrazem člověka, který po sobě zanechal jedny z mála malířských portrétů sester a dal tisícem popsaných stran vzniknout propracovanému světu Angrie. Ale především je životem člověka, díky jehož přímému i nepřímému vlivu se trojice sester nesmazatelně zapsala do dějin literatury a jejichž díla jsou hodnotou trvalá.

A právě Branwellovu osobnost a život předkládá Daphne du Maurier čtenářům. Nelze jinak než doporučit tento vhled do dění na haworthské faře, kde se - troufám si říct - odehrával bez nadsázky jeden z nejpozoruhodnějších příběhů literárních dějin. Čtení této knihy však s sebou nese i jisté riziko; zvlášť pro našince. Přestože v angličtině existuje spousta pramenů, životopisů i knih o Brontëových, v češtině (pokud jsem se dopídil) je toto jediná kniha, která vám může představit Branwella. S tím se pojí fakt, že všechno v knize uvedené je pro čtenáře neznalého naprosto neznámé a nemusí se v tom lehce orientovat. Po čase může i odmítnout zápas s četbou. Navíc nemá po ruce nic, s čím by to mohl porovnat - např. hojně odkazovaný životopis Charlotty z pera Elizabeth Gaskell. Což je ohromná škoda, kterou snad trochu mírní film To Walk Invisible.

Nicméně i za dar "Přízračného světa Branwella Brontëa" patří velký dík, jelikož kromě jemnocitu a snahy nesoudit, nabízí Daphne i naprosto neocenitelné citace dopisů, psaných perem členů domácnosti i jejich blízkých. A hlavně přináší neocenitelný pohled do zlomené duše marně vedoucí mnohý psychický zápas, z nichž až do hořkého konce vycházela s prohrou.

04.07.2020

(SPOILER) Pokud tuto knihu čtete jako portrét, musíte být nadšeni. Kniha nám představuje muže tak živého, až to často nepříjemně rezonuje s realitou a je zřejmé, že autorka s perem zacházet umí. Představuje nám celý Branwellův život, od traumatizujícího, ale zároveň spokojeného dětství po jeho zahořklý konec. A uznávám, že dynamika téhle knihy je z odstupu nádherná. Začíná přátelstvím a láskou mezi Branwellem a jeho sestrami, jejich společnou literární vášní, jejich společným zármutkem nad smrtí jejích blízkých. A končí třemi sestrami, které dosáhly (částečného) úspěchu a bratrem (ne)bojujícím s nemocí, závislostí a žárlivostí. Způsob, kterým autorka vykresluje Branwellovu závislost (na alkoholu, laudanu, opiu…) je velmi realistický, ze způsobu, kterým manipuluje svoji rodinu a přátele (aby získal nějaké peníze) se snad každému musí dělat špatně. Není to veselé čtení… na konci knihy je víc „postav“ mrtvých, než naživu a… i z přeživších zůstává v ústech hořkosladká pachuť (možná spíš jen hořká…). Až mě šokuje, jak při zpětném pohledu knihu a její celkovou kompozici oceňuji, protože se upřímně nečetla vůbec snadno… Neočekávejte těžký jazyk, nebo nepřístupnost, jen to zkrátka není román natřískaný dějem. Je to víc charakterová studie, snaha najít motivy některých Branwellových činů, snaha poukázat na jeho spojitost s některými díly jeho sester. Ukazuje nám sestry Brontëovy z nového úhlu pohledu, ve vztahu k jejich neznámému bratrovi. A přiznávám, že ač jsem zvažovala, že knihu definitivně odložím, jsem šťastná, že jsem ji dočetla a konec mě hluboce zasáhl (ani ne Branwellova smrt, protože upřímně už jsem si trochu přála, aby už umřel a přestal trápit svoji rodinu… jako spíš Charlottin závěrečný dopis ve spojení s Branwellovou básní…). Pokud se zajímáte o sestry Brontëovy, pak je tato kniha dost možná pro vás, nicméně to není nic prvoplánově líbivého a zábavného.

12.03.2020

Asi jsem čekala něco jiného. Tenhle nepraktický podivín mi lezl na nervy.